Č. 5319.

Známky: Je přípustná známka »Eternolit« pro krytiny?
(Nález ze dne 26. dubna 1926 č. 1300).
Prejudikatura: Boh. 4672, 4673 adm. a j.
Věc: Firma ..... v H. (adv. Dr. Jos. Herda z Hradce Král.) proti ministerstvu obchodu (odb. rada K. Weber) o ochrannou známku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo min. obch., že ochranná známka »Eternolit«, přihlášená st-lkou k zápisu u obch. a živn. komory v Liberci pro asbestovou břidlici, lepenku všeho druhu, jakož i jiné druhy jakýchkoliv krytin nebo nátěrů krytinových, neměla býti zapsána pro asbestovou břidlici a pro krytiny vůbec podle § 1 známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z., a nařídilo zároveň výmaz známky té ze známkového rejstříku v příčině asbestové břidlice. Rozhodnutí odůvodněno jest takto: »Známku tvoří slovo Eternolit, jež je utvořeno z latinského slova »aeternus« (věčný) a řeckého slova »lithos« (kámen). »Změny na obou původních slovech jsou povahy úplně podružné, ježto se těmito změnami ani jejich sluchový ani obrazový dojem nikterak podstatně nemění. Známka »Eternolit« použita pro asbestovou břidlici a pro krytiny vůbec obsahuje tudíž výlučně údaj o jakosti zboží, pro něž známka byla zapsána, a odporuje ustanovení § 1 známk. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z.«
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou uznal nss důvodnou řídě se při tom úvahami, jež již v mnohých svých nálezech podrobně rozvedl, tak zejména v nálezech Boh. 672 a 4673 adm.
Podle názoru soudu, na němž v stálé své judikatuře trvá, nesluší podstatu a vlastní účel ustanovení § 1 známk. novely z r. 1895, jimiž vyloučeny jsou ze zápisu do rejstříku pouhé známky popisné, spatřovati v tom, že by zákon chtěl ustanovením tím zabrániti, aby ze známky nebyl nějaký údaj popisný vůbec patrný, nýbrž v tom, že jím chráněna jest volnost v užívání výrazů, jež si lidstvo řečí vytvořilo jako prostředky k označování vlastností, jakosti, účelu a množství.
Aby posouzeno bylo, je-li některá slovní známka popisnou ve smyslu uvedeného zákonného předpisu, nestačí tedy zjistiti, že každý z filologických prvků, z nichž je složena o sobě, má nějaký význam popisný, nýbrž třeba jest také uvažovati, zdali slovní útvar za známku zvolený celkovým rázem jest pouhým použitím výrazových prostředků z materiálu jazykového prostě převzatých, či zdali, byť i z prvků jazykových byl utvořen, nemá ráz útvaru umělého, jenž zjevně jest produktem invence svého původce.
Nař. rozhodnutí vykládá útvar »Eternolit« jako slovo utvořené z latinského slova »Aeternus«, a z řeckého slova »Lithos«, tedy zřejmě samo nemá za to, že by šlo o slovo z některého jazyka prostě převzaté. Přihlíží také k tomu, že i na oněch původních slovech provedeny byly změny, prohlašuje však změny ty za podružné, ježto se jimi »ani sluchový ani obrazový dojem nikterak podstatně nemění.« Žal. úřad tedy vycházeje z předpokladu, že značka »Eternolit« jest slovem utvořeným z prvků dvou různých jazyků, zkoumal, zdali ony prvky v tomto složeném slově obsažené jsou změněny, a to jsou-li změněny podstatně. Pokládal tedy zřejmě za rozhodné, je-li možno ve slově složeném poznati ještě ony původní prvky, z nichž každý o sobě ovšem určitý význam popisný má.
Podle názoru nss-u svrchu vyloženého bylo však věcí úřadu uvážiti, zdali slovo »Eternolit«, byť i bylo složeno ze slov z latiny a řečtiny převzatých, nemá ráz slova nově utvořeného resp. zdali intence zákona v § 1 novely z r. 1895 projevená, zachovati daný materiál jazykový každému volně přístupným, t. j. neomezovati volnost běžných slov popisných užívati k označení kvalit a kvantit zboží, odůvodňuje zákaz slova »Eternolit« jako známky pro asbestovou břidlici. Musil proto soud z vývodů nař. rozhodnutí usouditi, že žal. úřad při svém rozhodování vycházel z mylného výkladu cit. zákonného ustanovení a zrušil proto rozhodnutí to podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5319. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 274-275.