Čís. 9068.

Likvidátoři společenstva jsou povinni, podati k rejstříkovému soudu žádost za zápis ustanoveného vnuceného likvidátora podle zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 sb. z. a n. s připojením prvopisu neb ověřeného opisu dekretu ministerstva obchodu, podle kterého byl vnucený likvidátor ustanoven, a soudem neb notářem ověřeného znamenání likvidační firmy vnuceným likvidátorem.
I v období likvidačním musí býti společenstvo nejméně každého druhého roku revidováno. Na tom nemění nic, že společenstvo jest předluženo, ani že likvidaci provádí vnucený likvidátor na základě zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 27. června 1929, R I 381/29.)
Rejstříkový soud vyzval v rejstříku společenstevním zapsané, valnou hromadou nákupního a prodejního družstva československých přádelen bavlny zvolené likvidátory, jakož i vnuceného likvidátora ve smyslu zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 sb. z. a n., by do čtrnácti dnů podali řádnou žádost za zápis ustanoveného vnuceného likvidátora s připojením prvopisu neb ověřeného opisu dekretu ministerstva obchodu, podle .něhož vnucený likvidátor byl ustanoven, a soudem neb· notářem ověřeného znamenání likvidační firmy vnuceným likvidátorem, poněvadž tento jest podle cit. zák. v této funkci veřejným orgánem, nastupujícím ve veškerá práva likvidátorů zvolených valnou hromadou (§ 1 a 3 cit. zák.), tedy také orgánem oprávněným k zastupování a znamenání společenstva, jenž má býti zapsán do rejstříku společenstevního. (§ 42 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.). Dále vyzval jmenované likvidátory, by v téže lhůtě zaslali na soud zálohu 5000 Kč na útraty revise společenstva, poněvadž podle § 1 zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. má každé společenstvo i v období likvidačním nejméně každého roku býti revidováno a toto společenstvo bylo posledně revidováno v době od 21. prosince 1925 do 18. ledna 1926 tak, že dvouleté období již uplynulo. Okolnost, že likvidaci provádí vnucený likvidátor na základě zvláštního, shora citovaného zákona, že týž jest zodpovědným ze své činnosti podle § 1 cit. zák. ministru obchodu, ani že společenstvo jest ke dni 31. prosince 1928 předluženo 34225000 Kč, nemění nic na kategorickém předpisu § 1 zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák., podle něhož má hospodaření každého společenstva nejméně každého druhého roku býti revidováno, poněvadž zákon čís. 408 z r. 1922 sb. z. a n. neustanovuje nic o tom, že provádění revise zákonem čís. 133 z r. 1903 ř. zák. předepsané v tomto případě odpadá a mimo to funkce likvidátorů valnou hromadou zvolených dále trvá, zejména také ve smyslu § 3 (2) cit. zák. čís. 408. Z toho důvodu nelze výkon revise odkládati na dobu, až bude proveden zákon čís. 408 z r. 1922, což může ještě vyžadovati delší doby, než do konce roku 1929. Rozkladu rejstříkový soud usnesením ze dne 8. března 1929 nevyhověl. Důvody: Podle § 41 a násl. zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. nastupují likvidátoři v období likvidačním na místo představenstva a mají proto, mimo jiná, táž práva a povinnosti jako představenstvo, tudíž také povinnost podle § 16 cit. zák. každou změnu v osobách likvidátorů soudu rejstříkovému opověděti a předpisům zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák., pokud jde o revisi hospodaření družstva, vyhověti. Má tedy povinnost tu i vnucený likvidátor ustanovený ve smyslu zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 sb. z. a n., jenž spolu s ostatními likvidátory likvidaci společenstva provádí a ohledně něhož platí všeobecné předpisy zákona společenstevního, poněvadž zákon čís. 408 z r. 1922 v tom směru nestanoví výjimky. Z moci úřadu soud rejstříkový zápis vnuceného likvidátora do rejstříku společenstevního vykonati nemohl, poněvadž to právě řečeným zvláštním zákonem nařízeno není, ale soud rejstříkový pokládá v zájmu důvěry ve veřejnou knihu za nutné, by vnucený likvidátor byl zapsán do společenstevního rejstříku, jelikož má podle § 8 zák. čís. 408 z r. 1922 dalekosáhlé právo vydávati ukládací platební příkazy a nastupuje podle § 3 téhož zák. v určitém směru ve veškerá práva' volených likvidátorů, tedy na místo nich, což bez příslušného zápisu by z rejstříku patrno nebylo tak, že by stav rejstříkový neodpovídal skutečnému stavu. Tento základní požadavek společenstevního rejstříku jakožto knihy veřejné nemůže býti nahražen skutečností, že ustanovení vnuceného likvidátora bylo v úředních listech uveřejněno. Odkládati výkon revise přes dobu § 1 zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. stanovenou, t. j. prodlužovati zákonnou lhůtu přes nejzazší její hranici (nejméně každého druhého roku!) soud rejstříkový není oprávněn, a upustiti od výkonu revise vůbec z toho důvodu, že schodek 34 milionů by se o útraty revise (1000—5000 Kč) zvýšil, tedy upustiti z toho důvodu od zachování výslovného předpisu zákonného, nelze. Rekursní soud nevyhověl rekursu. Důvody: Ke správným stavu věci i zákonu vyhovujícím důvodům napadeného usnesení, jakož i usnesení ze dne 8. března 1929, kterým rozkladu se stížností spojenému nebylo vyhověno a na kteréž se rekurentka odkazuje, dodává se jen ještě toto: Vnucený likvidátor ustanovený podle § 1 zákona ze dne 20. prosince 1922 čís. 408 sb. z. a n. nastupuje podle § 3 cit. zák. ve veškerá práva likvidátorů družstva ustanovených podle §§ 41 a násl. zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., pokud jde o rozprodej zásob bavlny a z ní zhotovené příze, jakož i o vymáhání pohledávek družstva ve smyslu § 1 (3) cit. zák. Pokud se týče zápisu vnuceného likvidátora do rejstříku společenstevního, nemá cit. zák. žádného ustanovení a platí tu tedy všeobecné předpisy o opovědí likvidátora k zápisu do obchodního rejstříku. Z moci úřední rejstříkový soud zápis provésti nemůže a může se tak s hlediska § 2 min. nař. ze dne 14. května 1873, čís. 71 ř. zák. státi jen na příslušnou opověď účastníků a právem proto žádá rejstříkový soud, by likvidátoři podali řádnou žádost o zápis vnuceného likvidátora s připojením prvopisu neb ověřeného opisu dekretu ministerstva obchodu, podle kterého vnucený likvidátor byl ustanoven, a soudem neb notářem ověřeného znamenání firmy vnuceným likvidátorem. Podle § 1 zák. ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. musí každé družstvo nejméně v každém druhém roce býti revidováno a to i tehdy, když jest v likvidaci. Poněvadž družstvo, o něž jde, bylo posledně revidováno v době od 21. prosince 1925 do 18. ledna 1926, uplynulo již dvouleté období k revisi a jest proto nutno, by toto družstvo opět bylo podrobeno revisi. Právem proto žádá rejstříkový soud na likvidátorech, by zaslali zálohu 5000 Kč na útraty revise společenstva, to tím spíše, poněvadž při nedostatku zákonného zmocnění soud rejstříkový není oprávněn odkládati výkon revise přes dobu § 1 zákona ze dne 10. června 1903 čís. 133 ř. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud, prozkoumav spisy, neshledal, že napadené usnesení rekursního soudu, potvrzující usnesení soudu rejstříkového, jest ve zřejmém rozporu se zákonem neb se spisy, aneb že je stiženo zmatečností. Vzhledem k vývodům dovolací stížnosti jest dodati ještě toto: Zákon ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 sb. z. a n., týká se jen zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr. V tomto směru vytyčuje sice přesně úkol vnuceného likvidátora (§ 1 třetí odstavec) a upravuje rozsah jeho pravomoci, zejména se zřetelem k právům likvidátorů ustanovených podle §§ 41 a násl. zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., jinak však se nedotýká obecných předpisů o výdělkových a hospodářských společenstvech, tedy ani zákona družstevního čís. 70/1873, ani zákona o nucené revisi společenstev ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. Nemůže míti tudíž zvláštní opatření po rozumu zákona čís. 408/1922 vliv na zákonem předepsané periodické revise družstva ve smyslu § 1 zák. čís. 133/1903, zvláště když podle čtvrtého odstavce tohoto zákona jest revisi provésti i za likvidace. Není tu podmínek § 16 zákona ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. a nemohlo býti dovolací stížnosti vyhověno.

Citace:

č. 9068. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 22-25.