NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Č. 5107.

Učitelstvo (Slovensko): Může býti důvodem zastavení mimořádné výpomoci podle vl. nař. č. 380/1922, že se učitel v hostinci opil?
(Nález ze dne 10. listopadu 1925 č. 21048).
Věc: Karel Š. v B. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o mimořádnou drahotní výpomoc.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 23. června 1923 sdělil žal. úřad st-li, učiteli římsko-katolické obecné školy v B., že mu nemůže poukázati mimořádnou drahotní výpomoc až do vynesení rozsudku v disc. řízení, jež bylo proti němu zavedeno. Disc. nálezem župního úřadu v Turč. Sv. Martině z 19. září 1923 byl st-l uznán vinným disc. přečinem podle § 22 bodu 1 lit. f) zák. čl. XXVII : 1907 a podle bodu 4 lit/a) tohoto paragrafu mu byla udělena důtka. Skutková povaha disc. přečinu podle §u 2 bodu 1 lit. f) zák. čl. XXVII : 1907 byla prokázána tím, že st-l dne 18. záři 1922 byl v hostinci v B. v úplně opilém stavu a vyvolal svým nedůstojným chováním veřejné pohrošení. Tento disc. nález byl výnosem žal. úřadu ze 7. listopadu 1923 schválen.
V červenci roku 1924 žádal st-l, poukazuje na to. že byl disc. nálezem z 19. září 1922 odsouzen podle bodu 1 lit. f) § 22 zák. čl XXVII : 1907 k nejmenšímu trestu, aby mu žal. úřad poukázal všecky služební požitky, jež mu byly po dobu disc. řízení zastaveny. Nař. rozhodnutím poukázal žal. úřad st-li služební požitky za dobu od 1. listopadu 1922 do 31. října 1923 mimo mimořádnou drahotní výpomoc za dobu od 1. ledna 1923 do 31. října 1923 s tím, že mimořádná drahotní výpomoc za dobu od 1. ledna 1923 od 31. října 1923 se st-li nepoukazuje ve smyslu vl. nař. č. 380/1922.
O stížnosti uvážil nss takto:
St-l projevuje názor, že čin, jehož se dopustil a pro který byl důtkou disciplinárně potrestán, nelze pokládati za takový, aby pro něj bylo na místě zadržeti mimořádnou drahotní výpomoc, neboť jeho chováni jest jinak celkem bezvadné a nikterak nepoškozuje mimo školu vážnost stavu učitelského. Podle názoru st-le případ, který se mu přihodil, se cti vůbec nedotýká. Touto jedinou námitkou, kterou stížnost obsahuje, obrací se st-l věcně proti úsudku žal. úřadu, že svým chováním mimo školu poškodil vážnost stavu učitelského.
Podle § 2 odst. 2. vl. nař. č. 380/1922 nárok na drahotní výpomoc se může v každém případě týkati toliko učitelů, kteří svým chováním mimo školu nikterak nepoškodili vážnost stavu učitelského. Uvedená norma nedefinuje však, v kterém chování dlužno spatřovati poškození vážnosti stavu učitelského. Nss neshledal důvodu, aby z podnětu této stížnosti podal takovouto všeobecnou definici, vycházeje z názoru, že podle všeobecného nazírání morálního a společenského opití se na veřejném místě se dotýká osobní cti a že dlužno nesporně v takovémto chování učitele spatřovati čin poškozující vážnost stavu učitelského.
Žal. úřad dospěl k svému úsudku na základě skutečnosti, že byl st-l pravoplatným dics. nálezem z 19. záři 1923 uznán vinným podle § 22 bodu 1 lit. f) zák. čl. XXVII : 1907 disc. přečinu, jehož se dopustil tím, že byl dne 18. září 1922 v hostinci v úplně opilém stavu a vzbudil veřejné pohoršení. Okolnost tato jest se zřetelem na pravoplatnost uvedeného nálezu disc. bezvadně zjištěna a měl tudíž žal. úřad dostatečný podklad pro toto skutkové zjištění, na které je nss vázán podle § 6 zák. o ss. Vyslovil-li pak žal. úřad se zřetelem na právní názor shora vyslovený na tomto skutkovém podkladě, že st-li nepřísluší nárok na mimořádnou drahotní výpomoc, není jeho výrok v odporu s druhým odstavcem § 2 vl. nař. z 22. prosince 1922 č. 380 Sb.

Citace:

č. 5107. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 488-489.