Čís. 14546.

»Jměním« podle čl. XLII. uvoz. zák. k c. ř. s. jsou i soukromé dopisy.
(Rozh. ze dne 19. září 1935, Rv I 2501/33.)
Žalobkyním byla odevzdána pozůstalost po zemřelém jejich otci Emerichu S-ovi jako zákonným dědičkám. Tvrdí, že žalovaná měla v době úmrtí jejich otce v uschování spisy a korespondenci, týkající se jeho rozlukového sporu, že však okolnost tu popírá a zdráhá se udati, kde listiny jsou, a žádají proto, by žalovaná byla uznána povinnou složiti přísahu o tom, co je jí o těchto listinách známo a předložiti jich seznam. Žalovaná sice ještě před zahájením sporu projevila ochotu žádanou přísahu složiti, proti žalobě však namítla, že k tomu není povinna, neboť spisy a soukromá korespondence Emericha S-a, týkající se jeho rozlukové rozepře, jež ostatně v době úmrtí S-a ani v úschově neměla, nejsou jměním podle čl. XLII uvoz. zák. k c. ř. s. a mimo to by porušila i slib daný zemřelému před jeho úmrtím k jeho opětovné žádosti, že si nepřeje, by žalobkyně se dozvěděly obsah těchto spisů (jeho soukromé korespondence). Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Co do právního posouzení věci nelze ovšem žalobní žádosti vyhověti již proto, že žalovaná projevila ochotu vyjevovací přísahu vykonati, neboť šlo o prohlášení učiněné během vyjednávání o smírné vyřízení věci, jímž žalovaná nebyla vázána ve sporu. Leč jinak vyhovuje odvolací rozsudek zjištěnému stavu skutkovému a předpisu čl. XLII uvoz. zák. k c. ř. s. V nauce není o tom sporu, že i soukromé dopisy jsou předmětem práva vlastnického a mohou býti částí jmění zejména jmění pozůstalostního (Klang, koment. k § 531 str. 14 a literatura uvedená v komentáři Krainz-Ehrenzweig 1923 sv. I/2 § 206 pozn. 11). Z téhož stanoviska vychází i naše zákonodárství, jak patrno z předpisů § 251 čís. 11 ex. ř., ustanovujícího nezabavitelnost dopisů povinného, a § 56 pat. o nesp. říz., který v příčině spisů týkajících se duchovní správy nařizuje oddělení soukromých písemností od pozůstalostního jmění. Žaloba podle čl. XLII uvoz. zák. k c. ř. s. přísluší i tomu, kdo sice ví, že jmění zde jest, ale jest v nejistotě o jeho osudu (rozhodnutí čís. 1027, 11855 sb. n. s.). Aktivní oprávnění žalobkyň jest opodstatněno nespornou skutečností, že jim jako zákonitým dědičkám byla odevzdána pozůstalost jejich otce Emericha S.

Citace:

Čís. 14546.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 616-617.