Č. 1012.

Pozemková reforma: * Neodporuje zákonu, odepřel-li státní pozemkový úřad dle § 7 zák. zábor. souhlas se zcizením záborového projektu proto, že nabyvatel je cizozemcem (§ 3 zák. příděl.).
(Nález ze dne 10. listopadu 1921 č. 14648.)
Věc: Firma August R. v Praze a JUDr. Jaroslav T., velkostatkář v D. (adv. Dr. V. Nebesář z Prahy) proti stát. pozemk. úřadu v Praze (zast. Dr. B. Erbenem) stran odepření svolení k odprodeji pozemku ze zabraného pozemkového majetku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím odepřel žalovaný úřad svolení dle zákona ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. a souhlas dle § 7 zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. k prodeji dílce pozemku č. k. — v P. z důvodu, že zabraného velkého majetku má dle účelu záboru (provedení úpravy pozemkového vlastnictví) použito býti k účelům pozemkové reformy ve smyslu přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n., že ustanovení § 7 zábor. zák. dovolující, aby zabraný majetek za souhlasu státního pozemkového úřadu byl zcizován i před přídělovou akcí, nutno vzhledem k jeho účelům a předpisům pozdějšího zákona přídělového vykládati tak, že takové předčasné zcizení mimo akci přídělovou musí býti v souhlase s ustanovením přídělového zákona, čili že zcizený majetek buďto musí býti dále ponechán v záboru pro budoucí přídělové účely nebo, propouští-li se zcizená nemovitost současně ze záboru, že zcizení dotyčné děje se v přípustné výměře a k účelům v přídělovém zákoně uvedeným na osoby v § 1 a 14 příděl. zák. uvedené, které vyhovují též ustanovení § 3 téhož zákona. Odprodej firmě August R., jejíž všichni společníci jsou cizozemci, odporuje předpisu § 3 příděl. zák. a je tedy v zásadním rozporu s účely sledovanými zákonem záborovým a přídělovým.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nejvyšší správní soud takto:— — — — — — —
Že i pozemek č. kat. — v P. dle zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. je zabrán a že k zcizení jeho, aby bylo vůči státu účinným, třeba souhlasu žalovaného úřadu, stížnost výslovně uznává a netřeba se proto touto otázkou, kterou se odvodní spis žalovaného úřadu podrobně zabývá, vůbec obírati.
Stížnost však míní, že žalovaný úřad nebyl oprávněn, zamítaje žádost o souhlas k odprodeji, dovolávati se zákona přídělového. Dovozuje to z okolnosti, že posud není rozhodnuto o převzetí tohoto pozemku a že stavební pozemek účelům pozemkvé reformy neslouží. Stížnost dovozuje dále, že žalovaný úřad, dovolávaje se zákona přídělového, překročil meze, dané jeho volné úvaze účelem zákona, který dle názoru stížnosti směřuje k úpravě vlastnictví k půdě zemědělské.
Nejvyšší správní soud vyslovil již v četných nálezech (srovnej nález ze dne 21. října 1920 č. 8338, (Boh. č. 557), že udělení úředního souhlasu dle § 7 zábor. zák. jest výkonem úřední moci, jež pohybovati se může toliko v mezích daných účelem zákona, který soukromé vlastnictví jen potud obmezuje, pokud toho je potřebí k provedení zamýšlené reformy pozemkové, obsahem svým určené v § 1 a 10 zábor. zák.
Zkoumaje zákonnost naříkaného rozhodnutí musel tedy nejvyšší správní soud uvažovati, zda žalovaný úřad v mezích těch jednal. Účelem pozemkové reformy je dle § 1 zábor. zák. provedení úpravy pozemkového vlastnictví; za účelem tím zabral stát velký majetek pozemkový, aby nabyl práva majetek ten přejímati a přidělovati (§ 5 zábor. zák.). V § 10 zábor. zák. dán rámcový předpis, jak s půdou naložiti. Dle ustanovení toho přidělí stát převzatý majetek — pokud jej nepodrží pro účely všeobecně prospěšné — osobám a korporacím, ohledně nichž odkazuje odst. II. téhož paragrafu na podrobnější ustanovení, která budou dána zvláštním zákonem.
Zákon, na který tu odkázáno, jest zákon přídělový z 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. Tento stanoví v § 1, že půdu zabranou a převzatou, pokud ji stát sám nepodrží neb jí nepoužije k účelům všeobecně prospěšným, přidělí pozemk. úřad určitým osobám a korporacím, o čemž v §§ 1—13 obsažena jsou podrobná ustanovení.
Z citovaných ustanovení plyne, že záborový i přídělový zákon mají na mysli účel širší, než podkládá jim stížnost, totiž více než rozděliti pouze půdu trvale hospodářsky obdělávanou (arg. §§ 5, 13 příděl. zák.), a že zejména není předpisu, který by překážel tomu, aby po případě stát sám zabraný stavební pozemek převzal a podržel pro účely všeobecně prospěšné, po případě jej přidělil některé osobě neb korporaci v přídělovém zákoně uvedené.
Z úvah těchto jde, že žalovaný úřad rozhoduje o udělení souhlasu k prodeji stavebního pozemku nejednal nezákonně, když se řídil předpisy zákona přídělového a odepřel souhlas k odprodeji tomu proto, že všichni společníci firmy pozemek ten kupující jsou cizozemci, poněvadž dle zákona lze zabraný majetek pozemkový přiděliti pouze tuzemcům (§ 3 příděl. zák.). Na tom nemění ničeho, že zabraný velký majetek stěžovatele Dra. Jaroslava T. posud nebyl státem převzat. Neboť úředního souhlasu dle § 7 zábor. zák. potřebí je již k zcizení zabraného majetku a je právem i povinností žalovaného úřadu, aby již v tomto stadiu vzal v úvahu a zkoumal, zdali zcizení zabraného majetku neodporuje svrchu uvedenému účelu, sledovanému zákonem záborovým a zákony k provedení pozemkové reformy směřujícími.
Ani z ustanovení § 14 příděl. zák., jehož se stěžovatelé dovolávají, nelze pro stanovisko stížnosti ničeho dovoditi. § ten připouští možnost přídělů půdy, o nichž v předchozích §§ tohoto zákona nebylo rozhodnuto. Poněvadž však § 3 t. z. výslovně stanoví, že půda nesmí býti přidělena uchazečům, kteří nemají státního občanství československého, leč za podmínky, že do 2 let ho nabudou, je zřejmo, že by stěžující si firma, jejíž společníci netvrdili a netvrdí, že by podmínku tu chtěli splniti, nemohla pozemku toho nabýti ani ve smyslu § 14 příděl. zák.
Stížnost musela proto býti zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 1012. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 917-919.