Č. 1025.

Pozemková reforma: * Státní pozemkový úřad rozhoduje o ná- roku obce dle § 1, posl. odst. zák. z 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n., je povinen slyšeti i pachtýře (podpachtýře), který na pozemek, jejž obec dle cit. ustanovení požaduje, vznesl nárok dle 1. odst. cit. §.
(Nález ze dne 21. listopadu 1921 č. 15.021.)
Věc: František K. v M. a soudruzi proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran zamítnutí nároků dle zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím uznán byl nárok města Nového Bydžova vznesený dle § 1 zák. ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. na pozemky č. kat. — — obce N. B., zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Stěžovatelé ohlásili u okresního soudu v Novém Bydžově své nároky ve smyslu zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. k pozemkům náležejícím kostelu sv. Vavřince v Novém Bydžově a to k č. kat. — — obce Nového Bydžova. Obec Novobydžovská uplatnila co do pozemků těch pro zajištění svých komunálních podniků nárok dle § 1 posl. odst. cit. zákona.
Žalovaný úřad zaslal vzhledem k žádosti obce Nového Bydžova a okresního soudu v Bydžově, aby o nároku obce rozhodl, spisy okresní správě politické v Novém Bydžově s tím, aby po provedeném šetření, k němuž měly býti přizvány i zúčastněné strany, podala dobrozdání, zda a pokud nárok obce je dle § 1 cit. zák. odůvodněn. Okresní správa politická v Novém Bydžově vrátila spisy se zprávou, že obec pozemků těch potřebuje jednak pro svůj stavební rozvoj (stavba okresní nemocnice), jednak pro zajištění svých komunálních podniků.
Naříkaným rozhodnutím uznal žalovaný úřad dle § 1, posl. odst. zák. ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. nárok města Nového Bydžova na řadu pozemků, mezi nimi i na všechny pozemky, jež požadovali stěžovatelé jako dlouholetí pachtýři, a odůvodnil své rozhodnutí tím, že bylo konaným šetřením zjištěno, že město Nový Bydžov potřebuje pozemků těch jednak pro svůj stavební rozvoj, jednak pro zajištění svých komunálních podniků.
Stížnost podaná u nejvyššího správního soudu vytýká naříkanému rozhodnutí nezákonnost a řízení vady, uvádějíc: — — — —
O stížnosti uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Výtku nezákonnosti stížnost blíže nevymezuje, jak toho žádá § 18 zák. o správ. soudě a nemohl se tedy nejvyšší správní soud touto výtkou vůbec zabývati.
Důvodnou shledal však soud výtku vady řízení.
Poslední odstavec § 1 zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. ustanovuje, že nárok pachtýřů v § 1 téhož zákona stanovený nelze uplatniti na pozemky, kterých obec požaduje pro svůj stavební rozvoj a pro zajištění svých komunálních podniků, a na pozemky, které jsou požadovány pro vydržování nemocnic, léčebných ústavů a jiných humanitních zařízení, bude-li nárok ten uznán pozemkovým úřadem. § 18 téhož zákona pak stanoví, že týž úřad rozhodne o důvodnosti požadavků vznesených dle posl. odst. § 1.
Z citovaných ustanovení plyne, že rozhodovati o nároku tom přísluší jedině a výhradně žalovanému úřadu a nikoli soudu, který naopak rozhodnutím žalovaného úřadu je vázán. Z toho ovšem plyne i důsledek, že námitky, byť i se týkaly řízení, nemohou býti uplatňovány u soudu, jak mylně za to má odvodní spis zúčastněné strany.
Stížnost vidí pak vady řízení v tom, že stěžovatelé před vydáním naříkaného rozhodnutí vůbec nebyli slyšeni. Nelze sice přisvědčiti názoru stížností hájeného, že i řízení stran nároků obce dle § 1, posl. odst. cit. zákona uplatňovaných má býti prováděno dle zásad řízení nesporného, poněvadž zásada ta vyslovena v § 17 cit. zákona pouze pro řízení před soudem konané, nicméně však je výtka vady řízení důvodná.
Zásady slyšení stran je nutno šetřiti i bez výslovného ustanovení zákonného již dle všeobecných zásad platných pro řízení administrativní, kdykoli jde o rozhodnutí, jež jest s to, aby se dotklo právních zájmů strany. Naříkané rozhodnutí dotýká se však zcela zřejmě právních zájmů stěžovatelů, neboť byli rozhodnutím tímto vyloučeni z požadování pozemků, na které vznesli nárok dle § 1, odst. 1. cit. zák., a bylo tedy povinností žalovaného úřadu, aby před vydáním naříkaného rozhodnutí poskytl jim příležitost, aby k nároku obce, který je v rozporu s nárokem jejich, zaujali stanovisko a vyjádřili se zejména i ke skutkových tvrzením obce, jež žalovaný úřad vzal za skutkový základ svého rozhodnutí.
Ze spisů vyplývá a odvodní spisy toho nepopírají, že stěžovatelé vůbec slyšeni nebyli, že neměli příležitosti vyjádřiti se o tvrzení obce města Nového Bydžova co do potřeby oněch pozemků pro stavbu nemocnice a pro komunální její potřeby. Tato tvrzení nebyla jim dle spisů v řízení nikdy ani sdělena a dověděli se o nich teprve z naříkaného rozhodnutí, takže proti nim v řízení administrativním nemohli zaujmouti stanovisko. Proto je bezdůvodnou námitka odvodního spisu zúčastněné strany, že jde o nepřípustná nova.
Žalovaný úřad hájí v odvodním spisu náhled, že nebylo jeho věcí zkoumati, na základě jakého řízení a šetření podala okresní politická správa v Novém Bydžově své dobré zdání, jež bylo základem naříkaného rozhodnutí, a odvodní spis zúčastněné obce Nového Bydžova dovozuje, že nebylo šetření třeba, poněvadž po zákonu stačí, že obec nárok svůj pouze vznesla, aniž je povinna potřebu pozemků dokazovati.
Obojí názor je mylný.
Stanovil-li zákon, že nelze nároku pachtýře dle § 1, odst. 1 cit. zákona uplatniti, bude-li kolidující nárok dle posl. odst. tohoto § pozemkovým úřadem uznán, a stanovil-li v § 18, že o důvodnosti požadavků vznesených dle § 1, posl. odst. cit. zák. rozhodne pozemkový úřad, vyslovil tím zřejmě, že nestačí pouhý fakt požadování, nýbrž že požadování to musí býti i důvodné, t. j. že především musí býti dány zákonné předpoklady, za kterých pozemky mohou býti požadovány.
Jsou-li tu předpoklady tyto, přísluší zkoumati žalovanému úřadu.
I když žalovaný úřad svěřil šetření jinému, v daném případě okresní správě politické v Novém Bydžově, bylo povinností jeho přesvědčiti se dříve, než vydal naříkané rozhodnutí, zda úřad tento prováděje šetření řídil se všeobecnými zásadami pro administrativní řízení platnými, zejména slyšel-li strany zúčastněné. Neustanovujeť zákon ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. nikde, že by okresní správa politická v případě § 1, posl. odst. dávala dobré zdání pro žalovaný úřad závazné. Opřel-li tedy žalovaný úřad rozhodnutí své o šetření, vykonané k jeho příkazu úřadem jiným, musí, nemá-li rozhodnutí trpěti podstatnou vadou, i toto šetření býti provedeno způsobem bezvadným.
V daném případě však stěžovatelé k šetření vůbec přizváni nebyli, skutkové zjištění, stěžovateli popřené, z něhož žalovaný úřad vycházel, že totiž obec potřebuje i pozemků stěžovateli požadovaných pro stavbu nemocnice a své podniky, stěžovatelům v žádném stadiu řízení správního sděleno nebylo, a trpí tedy skutková podstata, na níž se naříkané rozhodnutí zakládá, podstatnou vadou řízení.
Proto muselo naříkané rozhodnutí, pokud se týká nároku obce Nového Bydžova na pozemky i stěžovateli požadované, býti zrušeno dle § 6 zák. o správ. soudě.

Citace:

č. 1025. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 949-951.