NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8502 —
Č. 8502.

Učitelstvo. — Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Gfř v Bratislavě není příslušno, rozhodovati o tom, zda vdova po řediteli státní školy měšťanské a zároveň bývalá industriální učitelka na škole takové, která požívá jednak pense vdovské, jednak pense vlastní, z důvodu pobytu v cizině pozbyla nároku na drahotní přídavky a na vychovávací příspěvek na dítě.
(Nález ze dne 17. března 1930 č. 8773.)
Věc: Marie A. v Š. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o ztrátu zaopatřovacích požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem referátu min-a škol. v Bratislavě z 15. října 1919 byla st-lce jakožto vdově po řediteli měšťanské školy v Š. poukázána od 1. srpna 1919 vdovská pense spolu s výchovným a válečnou podporou dle uherského systému. St-lka sama byla zároveň industriální učitelkou a to od r. 1895. Min. škol. nevyhovělo výnosem ze 6. dubna 1925 žádosti st-lky, dočasné industriální učitelky státní měšťanské školy v Š., za trvalé ustanovení na státních školách nebo ústavech ve smyslu vl. nař. č. 226/23, a ustanovilo podle § 9 odst. 1 a § 8 cit. vl. nař., aby jmenovaná byla přeložena na trvalý odpočinek. Zároveň byl referát min-a škol. poukázán, aby st-lce vyměřil pensijní požitky podle zásad odst. 1. § 6 zák. č. 269/20 a § 7 zák. č. 310/24, resp. podle zák. č. 287/24.
Dekretem referátu z 22. dubna 1925 byla st-lka ve smyslu cit. výnosu min. dána dnem 1. května 1925 na trvalý odpočinek a dekretem ze 17. srpna 1925 byly jí dle shora Cit. zákonných předpisů dnem 1. května 1925 počínajíc přiznány a poukázány příslušné odpočivné požitky.
Gfř v Bratislavě sdělilo výnosem z 2. července 1926 se st-lkou, že účetní odbor se poukazuje, aby jí jako vdově po řediteli měšťanské — Č. 8502 —
školy vyplatil ve smyslu vl. nař. č. 298/21 vdovskou pensi, zvýšený vychovávací příspěvek, drahotní výpomoc, mimořádnou drahotní výpomoc a nouzovou výpomoc, a to s ohledem na § 17 zák. č. 286/24 v poloviční výši, a že dosavadní pensijní požitky se v důsledku toho zastavují. Opis tohoto výnosu zaslalo gfř referátu min. škol. na vědomí za příčinou úpravy dle vl. nař. č. 247/22.
Na základě oznámení okr. četn. velitelství v Š. ze 4. září 1926, že se st-lka od doby svého pensionování usídlila v Maďarsku a do Š. dochází jen za tím účelem, aby si vyzvedla svoje pensijní požitky, byly jí koncem září 1926 obě pense zastaveny a nařízeno podrobné šetření. Na žádost strany o uvolnění výplaty obou pensí bylo jí výnosem gfř z 15. října 1926 oznámeno, že žádosti takové může vyhověti toliko min. fin. Toto min. na žádost st-lčinu z 20. listopadu 1926 o uvolnění výplaty pense prominulo st-lce výnosem ze 17. února 1927 následky nedovoleného pobytu v cizině s účinností od 1. března 1927, v ostatním však žádost zamítlo pro nedostatek okolností zvláštního zřetele hodných.
Po té vydalo gfř výnos, jímž st-lce sdělilo uvedené rozhodnutí min. fin. a vyslovilo, že st-lka nemá od 3. července 1924 nároku na drahotní požitky k své vdovské pensi, resp. od 1. května 1925 ani k své vlastní pensi, a že vzniknul neoprávněným vybíráním přeplatek, k úhradě kterého budou použity částky na odpočivných a zaopatřovacích požitcích splatné za čas od 1. března 1927 počínajíc. Dále zastavilo gfř st-lce výplatu zaopatřovacích požitků pro dceru M. dnem 2. července 1924, neboť dle výsledku úředního šetření tato se v tuzemsku vůbec nezdržuje a jen časem přichází do Š. na návštěvu. — — — —
Maje rozhodovati o stížnosti podané do tohoto výnosu, zabýval se nss z povinnosti úřední v prvé řadě otázkou, zda napadený výnos vydán byl úřadem k tomu příslušným.
Napadený výnos obsahuje dvě části, jednak intimaci výnosu min. fin., jímž byly st-lce prominuty. následky jejího nedovoleného pobytu v cizině s účinností od 1. března 1927, jednak vlastní výrok gfř ve příčině ztráty nároku st-lčina na její odpočivné požitky, resp. na příslušné drahotní požitky a to od 3. července 1924, resp. od 2. července 1924, resp. od 1. května 1925 do 1. března 1927, jakož i ve příčině úhrady takto vzniklých přeplatků.
St-lka napadá toliko tento poslední výrok gfř, nedotýkajíc se nikterak svojí stížností výnosu min-a fin., i jest předmětem kognice nss-u toliko vlastní rozhodnutí gfř.
Žal. úřad prohlásil sice hned v 1. odstavci napadeného rozhodnutí, že st-lka ztratila po rozumu § 18 nař. č. 247/22 v důsledku svého nedovoleného obchodu do ciziny nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky, leč nesetrval na svém výroku v tomto širokém znění, nýbrž omezil tuto ztrátu toliko na drahotní požitky, a to jak k pensi vdovské, tak k vlastní pensi st-lčinč, a na vychovací příspěvek pro dceru a dodal, že st-lka je povinna přeplatek z toho vzniklý nahraditi. I jest otázka, byl-li žal. úřad kompetentní k tomuto výroku.
Samo vl. nař. č. 247/22, jehož provedením jsou pověřeni všichni ministři kromě min. žel. a podle jehož § 18 sporná ztráta byla vyslovena, nedává gfř v Bratislavě kompetenci k výroku o ztrátě nároku na odpočivný — Č. 8502 —
a zaopatřovací požitek, nýbrž podle § 18 odst. 2 jest úřad ten toliko oprávněn udíleti povolení k pobytu v cizině v určitých případech, z čehož ovšem nikterak nelze odvozovati i kompetenci k výroku o ztrátě nároku na odpočivný a zaopatřovací požitek.
Jinak ze správních spisů vysvítá, že obě pense, jak vdovská, tak vlastní pense st-lčina jsou pense podle systému uherského. Pensi vdovskou bere st-lka po svém zemřelém manželi, jenž byl ředitelem státní měšťanské školy v Š., svoji vlastní pensi má jako bývalá státní industriální učitelka na téže škole. Pro posouzení těchto pensi jsou pak směrodatná ustanovení zák. čl. LXV:1912, který pojednává o zaopatřovacích požitcích státních zaměstnanců a který dle § 2 č. 4 cit. zák. článku se vztahuje i na učitele státních měšťanských škol.
Podle § 130 zák. čl. LXV:1912 jsou provedením tohoto zákona pověřeni příslušní ministři v oboru své působnosti. I z ostatních předpisů cit. zák. čl. (na př. §§ 115, 117, 120, 125) vysvítá, že k rozhodování o zaopatřovacích požitcích podle cit. zák. článku, jakož i o otázkách s tím souvisejících jsou příslušny ty správní úřady, resp. ten ministr, v jehož resortu dotyčný státní zaměstnanec byl ustanoven. Zejména stanoví § 120 cit. zák., že o otázkách, jež vzniknou z nároku zaměstnance na zaopatřovací požitky, jakož i o pohledávkách vznesených na základě tohoto nároku proti státnímu eráru rozhoduje správní úřad povolaný k vyměření zaopatřovacích požitků a v poslední stolici dotyčný resortní ministr. Kde zákon chce přiznati určitou kompetenci, resp. ingerenci min-u fin., výslovně to zvláště stanoví, jak vidno na př. z ustanovení § 104 odst. 3 (Srovn. nál. Boh. A 8207/29). Z ustanovení zák. čl. LXV:1912 je tedy viděti, že zásadně jsou příslušny rozhodovati o zaopatřovacích požitcích st-činých správní úřady resortu min-a škol. Jde nyní o to, nenastala-li snad změna této kompetence nějakým pozdějším předpisem zákonným.
Co se týče vdovské pense, upravilo gfř st-lce tuto pensi s příslušnými drah. požitky výnosem z 2. července 1926 po rozumu nař. č. 298/21. Nař. č. 298/21 bylo vydáno na základě § 7 zák. č. 3/20 a k provedení zák. č. 99/21. Provedení obou těchto zákonů bylo uloženo všem ministrům a to provedení zák. č. 3/20 §em 11 cit. zák., provedení zák. č. 99/21 článkem III. cit. zák. Provedením úpravy po rozumu nař. č. 298/21 je dle § 20 ohledně určitých kategorií percipientů pověřeno sice gfř, než kompetence tato vztahuje se toliko na tuto úpravu, t. j. za zvýšení zaopatřovacích požitků podle cit. nař. a nic víc. V daném sporu však nejde o takovéto zvýšení, nýbrž o otázku zcela jinou, o ztrátu nároku na drahotní požitky, resp. vychovací příspěvek, a o povinnost náhrady vzniklého přeplatku. Ztráta nároku na uvedené požitky byla ostatně vyslovena ohledně všech těchto požitků, tedy i těch, na které strana měla nárok již před provedenou úpravou podle nař. č. 298/21. Z toho všeho je zřejmo, že v § 20 nař. č. 298/21 není podkladu pro kompetenci žal. úřadu k výroku o ztrátě nároku na drah. požitky a vychovací příspěvek k vdovské pensi a o náhradě přeplatku z toho vzniklého, a že tudíž zůstává svrchu dovozená kompetence resortního min-a škol. nedotčena. — Č. 8503 —
Pokud pak jde o vlastní pensi st-lčinu, byly jí dekretem referátu min-a škol. ze 17. srpna 1925 přiznány odpočivné požitky jako nepřevzaté státní učitelce podle zásad 1. odst. § 6 zák. č. 269/20, a upraveny podle § 7 zák. č. 310/24 a zák. č. 287/24 a č. 394/22. Ze všech těchto zákonů a to z §§ 6 a 11 zák. č. 269/20, z § 11 zák. č. 287/24, z § 7 zák. č. 310/24 a § 22 zák. č. 394/22 vyplývá, že kompetentní jsou příslušné resortní správní úřady. V daném případě také skutečně rozhodl resortní úřad, a to referát min-a škol. v Bratislavě.
Nenastala tudíž u st-lky, pokud jde o její vlastní pensi spolu s příslušnými drah. požitky jakožto státní učitelky, změna v kompetenci oproti ustanovením zák. čl. LXV:1912 ani zákonem č. 269/20, podle jehož § 6 přísluší nepřevzatým státním zaměstnancům zaopatřovací požitky potud a v té míře, pokud by na ně měli nárok podle systému uherského dne 28. října 1918, a kteréžto zaopatřovací požitky má vyměřiti příslušný ústřední úřad, v daném případě tedy min. škol., ani ostatními zákony uvedenými v cit. pensijním dekretu, jimiž provedena byla toliko další úprava pense vyměřené dle systému uherského. Nebylo tedy gfř kompetentní ani k výroku o ztrátě nároku na drah. požitky k vlastní pensi st-lčině a o náhradě přeplatku z toho vzniklého.
Z úvah těchto vyplývá, že bylo napadené rozhodnutí gfř v Bratislavě vydáno úřadem nepříslušným, i bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8502. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 540-543.