Čís. 354.
Boj zaměstnanců se zaměstnavatelem o hmotné výhody není bojem politickým, trestní činy spáchané za takovéhoto boje nejsou rázu politického a nespadají pod amnestii ze dne 27. května 1920.
Předchozí posouzení o podmínkách amnestie přísluší soudu, u něhož se nalézají spisy za účelem vyřízení opravného prostředku.
(Rozh. ze dne 1. února 1921, Kr I 852/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací usnesl se v neveřejném sezení, vyřizuje zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. června 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem dle § 83 tr, zák., nevyhověti návrhu generální prokuratury, by byly spisy především vráceny soudu prvé stolice za účelem zahájení řízení ve smyslu výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 31. května 1920, čís. 25 min. věstníku ku zjištění, nejsou-li zde podmínky amnestie dle rozhodnutí presidenta republiky ze dne 27. května 1920.
Důvody:
Dle výnosu min. spravedlnosti ze dne 31. května 1920, čís. 25 věstníku, mají býti spisy před rozhodnutím ve stolici opravné vráceny státnímu zastupitelství, pokud se týče do stolice prvé v případech, kde amnestie mohla by přijití v úvahu. Toto všeobecné předchozí posouzení, je-li případ takového rázu, že by amnestie mohla přijití v úvahu, čilí nic, je zůstaveno soudu, u něhož se nacházejí spisy s neprávoplatným rozsudkem za účelem vyřízení opravného prostředku. Nemůže tedy býti pochybno, že také v tomto případě řeší nejvyšší soud sám otázku, může-li amnestie přijití v úvahu, to jest, je-li aspoň pochybno, nespadá-li čin, o který tu jde, pod některé z hledisek rozhodnutí presidenta republiky ze dne 27. května 1920 o amnestii. Rozhodnutím tím nařízeno bylo nezahajovati, pokud se týče zastaviti trestní řízení 1. pro trestné činy politické, 2. pro trestné činy spáchané z pohnutek politických, které čelily proti Československé republice a jejím obyvatelům. Obžalovanému klade se za vinu zločin veřejného násilí spáchaného t. zv. porušením míru domovního ve smyslu § 83 tr. zák. Delikt tento politickým není. Rozsudek zjišťuje, že počátkem února 1920 povstalo mezi dělnictvem, zaměstnaným v tkalcovnách v severovýchodních Čechách hnutí, by majitelé továren přispívali dělníkům pro nezaměstnanost určitým týdením příspěvkem, — ... že vyplácení ujednaného příspěvku domáhali se také dělníci v továrně Bedřicha H že tento odepřel jisté kategorii dělníku příspěvek vypláceti, ... že dne 14. února 1920 vtrhl zástup lidí do kanceláří firmy H-ovy ..., by vynutil vyplácení domněle smluveného s firmou příspěvku všem nezaměstnaným dělníkům ... že obžalovaný prodrav se ze zástupu k Bedřichu H-ovi uchopil ho za kabát na prsou, zatřásl jím a pronesl k němu: budete platit nebo ne, už toho máme akorát dost ... že dav i obžalovaný vnikl do kanceláří za tím účelem, by vynutil na Bedřichu H-ovi domnělé své právo na výplatu podpory. Je tedy zřejmo, že čin zástupu i obžalovaného spadá v obor tzv. boje sociálního, ale je prost pohnutek politických. Šloť obžalovanému i zástupu co do motivů jejich vpádu do továrny o vynucení peněžního plnění na Bedřichu H-ovi, tedy o otázku čistě hospodářského rázu, nikoli o záležitosti práv občanských, poměru, moci a vlivu stran ve státě, směru, jímž na venek a uvnitř stát musí býti veden a t. pod., co právě spadá pod pojem záležitostí a pak i pohnutek politických. Dle toho amnestie ze dne 27. května 1920 pro čin obžalovaného vůbec v úvahu nepřichází a není tudíž třeba zachovati se dle svrchu zmíněného výnosu min. spravedlnosti. Tomu nevadí, že v odstavci čtvrtém rozhodnutí presidenta republiky se praví, že, vzejde-li pochybnost, vztahuje-li se na určitý případ ustanovení předcházejících odstavců, rozhodne s konečnou platností ministr spravedlnosti; tím upravena pouze otázka příslušnosti rozhodování případů pochybných, soud nejvyšší však takových pochybností v tomto případě nemá.