Č. 9534.

Samospráva obecní: 1. Při zvyšování přirážek k dani činžovní pro léta 1928—1931 za účelem vyrovnání úbytku, nastalého snížením přirážkové základny, lze přihlížeti nejen k ustanovení § 1 odst. 3 zák. č. 77/27, nýbrž i k ustanovení § 1 odst. 4, věty 2 zák. č. 170/19. — 2. Okolnost, že zsv pro jeden rok vypočetl nejvýše přípustnou míru přirážek k dani činžovní podle zák. č. 170/19 určitým procentem, nebrání úřadu, který stanoví výši přirážky pro pozdější rok podle § 1 odst. 3 zák. č. 77/27, aby si pro tento rok samostatně zjistil mez, do které může býti obecní přirážka zvýšena.
(Nález ze dne 3. prosince 1931 č. 17866.)
Věc: Theodor B. a spol. v A. (adv. Dr. Frant. Ulberth z Prahy) proti zemskému presidentu v Praze o obecní přirážky k dani činžovní.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v A. usneslo se dne 5. listopadu 1927 vybírati na rok 1928 78% obecní přirážky k dani činžovní. Toto procento bylo podle zprávy referentovy ve schůzi městské rady z 15. října 1927 vypočteno takto: Výnos 50% obecní přirážky k dani činžovní, vybíraný v r. 1927, činil 125000 Kč. Daňový základ pro daň činžovní pro rok 1928 obnášel 2,009 103 Kč, z toho 8% (t. j. nynější sazba k dani činžovní) činí 160728,40 Kč, 78 % z tohoto obnosu rovná se částce Kč 125369.—, tedy výnosu přirážky v r. 1927. Z tohoto usnesení podali odvolání majitelé domů, mezi jiným nynější st-lé, a vytýkali, že mělo při výpočtu přirážky býti přihlíženo také o tomu, že nelze sraziti všechny položky přípustné podle dřívějšího zákonného stavu, takže přirážky mohly býti stanoveny jen 72%. Osk v A. zvýšila rozhodnutím z 30. prosince 1927 přirážku k dani činžovní na 160%, poněvadž obec, která se domáhá přídělu z vyrovnávacího fondu, jest podle § 10 odst. 2 zák. č. 77/27 povinna využiti přirážky. Zvýšením přirážky k dani činžovní bude docílen větší příjem o 131796 Kč, čímž se sníží žádaný příděl z fondu vyrovnávacího.
Další odvolání st-lů, kterým se domáhali snížení přirážky k dani činžovní na 78%, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě z těchto důvodů: »V daném případě možno se zabývati toliko rozhodnutím osk z 30. prosince 1927 o stanovení přirážky k dani činžovní, nelze však jednati o těch námitkách stížnosti majitelů domů, kterými se brojí proti usnesení obecního zastupitelstva o stanovení vyšší přirážky obecní k dani činžovní, než kterou stížnost za přípustnou pokládá, a to z toho důvodu, že usnesení obecního zastupitelstva stran stanovení přirážkového procenta, nebyvší včas v odpor vzato, nabylo proti dnešním st-lům právní moci.
Zákon č. 77/27 v § 1 odst. 3. stanoví, že pro rok 1928 přirážky k dani činžovní mohou býti zvýšeny jen do té výše, aby byl vyrovnán úbytek nastalý snížením přirážkové základny, vyplývající ze snížení sazeb činžovní daně. Pro zvýšení přirážkového procenta jest tedy rozhodné jen, oč se snížila přirážková základna, nikoliv však sazba daně, tedy platí tu vzorec: n % = dosavadní přirážková základna X dosavadní % přirážkové /nová přirážková základna. Vzhledem k tomu pak, že dosavadní přirážková základna činila podle sdělení osk 248020 Kč, nová 160728 Kč a nejvýše přípustné procento podle zák. č. 170/19 činí 90%, nesmí přirážkové procento k dani činžovní činiti více než 138%.
St-lé pro své tvrzení, že nelze do vzorce dosaditi nejvýše přípustné procento přirážky, nýbrž že jest dosaditi procento dosavadní, uvádějí snad na důkaz předpis § 1 odst. 3 zák. č. 77/27; neuvádějí však, ze kterých slov právě cit. předpisu vyvozují toto své tvrzení. Podle zdejšího názoru sluší cit. předpis vykládati tak, že zavádí zvláštní limitaci přirážky k dani činžovní pro léta 1928—1931 v rámci širšího limitu, stanoveného v odst. 1 cit. §. Kdežto limit § 1 odst. 1 jest zcela samostatným limitem, který musí býti dodržen vždy bez dalších podmínek a v kterémkoli roce, tedy i v letech 1928—31 i později, a účelem jeho jest společný účel limitu všech přirážek ke přímým daním; limit podle § 1, odst. 3, jest naproti tomu limitem specielním se specielním účelem, totiž chrániti před přetížením přirážkami majitele pronajímaných domů pro dobu, po kterou následkem zákona o ochraně nájemníků jsou činže v těchto domech stanoveny níže než činže na svobodném trhu. Proto se staví zákonodárce proti zvyšování břemene veřejných dávek, na těchto domech spočívajícího, nechce však na druhé straně jíti tak daleko, aby vzhledem ke snížení sazeb daně činžovní zákonem č. 76/27 a tím i zmenšení přirážkové základny samosprávné svazky měly utrpěti ztrátu na přirážkách; v jejich prospěch proto dovoluje zvýšení sazby přirážkové do té míry, aby byl vyrovnán úbytek, snížením přirážkové základny nastalý. Na sporu pak jest jen, zdali limit tento jest zcela samostatným, zakládaje se na poslední sazbě přirážkové před účinností cit. § 1 odst. 3, jak tvrdí st-lé, tedy vychází-li limit ten z náhodné poslední sazby přirážkové, či zdali limit ten připouští zvýšení přirážkové sazby se zřetelem k limitu zák. č. 170/19, i když tohoto posléze jmenovaného limitu poslední přirážková sazba nedosahovala, jak osk ve svém rozhodnutí předpokládá. V prvém případě byl by limit zcela samostatný, jen na poslední přirážkové sazbě závislý, a byla by zcela zbytečná další existence předpisu § 1 odst. 4, věty 2 zák. č. 170/19, resp. byl by tento předpis ustanovením § 1 odst. 3 zák. č. 77/27 zkonsumován. V druhém případě jest limit zákona č. 170/19 předpokladem pro stanovení limitu § 1 odst. 3 zák. č. 77/27.
Jestliže pak zákon č. 77/27 v § 27 odst. 3 výslovně ponechává pro uvedená léta 1928—31 a ruší teprve od 1. ledna 1932 limit podle zákona č. 170/19, nutno míti za to, že správný jest názor osk o možnosti využiti i přirážkové sazby do výše tímto limitem stanovené se změnou podle § 1 odst. 3 zák. č. 77/27, a nikoli názor st-lů, který by připouštěl zrušení cit. předpisu zák. č. 170/19 jako zbytečného již od 1. ledna 1928. Pro správnost názoru osk mluví ostatně i tendence zák. č. 77/27.
Jest tedy možno a v daném případě nutno využiti plné nejvýše přípustné sazby dosavadní přirážky k dosažení vzorce, totiž 90,%, a výsledečené procento přirážkové pro rok 1928 jest tedy, jak už nahoře stanoveno, 138%. Pro výpočet pak dlužno trvati na použití vzorce shora za správný označeného a nelze tedy počítati podle vzorce, k němuž se uchyluje stížnost majitelů domů pro neznalost nové přirážkové základny. Předpis vl. nař. č. 157/27, jímž st-lé odůvodňují tuto změnu, jedná o prozatímním předběžném vybírání přirážky, nikoli o výpočtu přirážkového procenta. Novou přirážkovou základnu nutno a i možno vzhledem k ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 329/21 stanovili odhadem, podle něhož činí, jak již uvedeno, 160728 Kč.«
Stížnost obrací se ve věci proti způsobu, jak žal. úřad vypočetl nejvýše přípustnou přirážku k dani činžovní podle odst. 3 § 1 zák. č. 77/27. Při tomto výpočtu použil žal. úřad tohoto vzorce: dosavadní přirážková základna X dosavadní přirážkové % nová přirážková základna.
Poněvadž dosavadní přirážková základna činila podle sdělení osk 248020 Kč, nová základna 160728 Kč a nejvýše přípustné procento podle zák. č. 170/19 činí 90%, dospěl žal. úřad k závěru, že přirážkové procento k dani činžovní nesmí obnášeti více než 138%.
Stížnost potírá toto stanovisko žal. úřadu a uplatňuje, že mělo býti při výpočtu použito této formule: 12,5% (dosavadní daňová sazba) X 50 (dosavadní přirážkové %)/8 = 78%. —
Nss neshledal názor stížnosti správným.
Podle odst. 3. § 1 zák. č. 77/27 mohou pro léta 1928—1931 přirážky k dani činžovní býti zvýšeny jen do té výše, aby byl vyrovnán úbytek nastalý snížením přirážkové základny vyplývající ze snížené sazby činžovní daně podle § 156 zák. o přímých daních, nejvýše však do sazby uvedené v § 1, t. j. 200%. Tímto ustanovením přijal zákon pro léta 1928—1931 stejnou zásadu, jak byla již při příležitosti snížení základu přirážkového vyslovena zákonem č. 170/19, totiž že nemá býti zatížení majitelů domů přirážkami k dani činžovní zvětšeno, a že zvýšení přirážky k této dani jest dovoleno jen v tom rozsahu, aby byl vyrovnán úbytek nastalý snížením této základny.
Zákon č. 76/27 upravil vyměřovací základ daně činžovní (§§ 148 a násled.) a stanovil pak v § 156 daňovou sazbu částkou nižší než dosud. V odst. 3. § 1 zákona č. 77/27 mělo býti obcím umožněno, aby si onen úbytek na výnosu přirážky k dani činžovní, který jim hrozí snížením daňové sazby, hradily patřičným zvýšením přirážky, takže obec má z týchž daňových objektů v roce 1928 míti stejný výnos přirážky k dani činžovní jako v roce 1927.
Výnos přirážky záleží na výši přirážkové základny, t. j. souhrnu daně činžovní v obci předepsané, která jest odvislá od výše daňové základny a od daňové sazby. Přirážkové procento možno tedy oproti dřívějšímu stavu zvýšiti v tom směru, ve kterém se zmenší přirážková základna dosavadní oproti přirážkové základně nové. Platí tedy pro výpočet přirážkového procenta (X) tento úměr :X: staré přirážce dosavadní přirážková základna: nová přirážková základna, nebo tato rovnice: X — dosavadní přirážková základna X dosavadní přirážkové % nová přirážková základna. Stížnost má za to, že použití této formule stojí v cestě okolnost, že se daň činžovní na rok i 927 předpisuje teprve v roce 1928, takže nutno ve smyslu vl. nař. č. 157/27 (k § 6 odst. 2. zák. č. 76/27) sáhnouti k sazbě období předešlého a tedy nejvýše přípustnou přirážku k dam činžovní vypočísti na základě daňových sazeb, nikoliv přirážkových základen. — Neprávem.
Ustanovení uvedené jedná o tom, jak činitelé vybírající přirážky samosprávních svazků mají odváděti přirážky v době, kdy ještě jejich výše není známa. Poněvadž sazba podle § 1 odst. 3 zák. č. 77/27 není pevná, bude přirážky k dani činžovní prozatím odváděti podle sazby předešlého roku, nejvýše však v sazbách přípustných podle § 1 odst. 1. a 6. cit. zák. Jde tedy zde o předpis pro orgány vybírající přirážky, stanovící, jak mají provisorně přirážky se vybírati. To nemá však nic společného s výpočtem přirážkové základny pro určitý rok, v daném případě pro rok 1928. Není-li v době, kdy dojde k určení výše obecní přirážky, ještě přesně známa výše přirážkové základny, musí si ji obec, resp. vyšší úřad samosprávní, nastupující ve smyslu § 3 odst. 3 zák. č. 77/27 na místo obce, pro výpočet nejvýše přípustné přirážky k dani činžovní zjistiti přibližně podle zásady pravděpodobnosti. Okolnost, že daňová základna není v době, kdy nutno přirážku stanoviti, ještě známa, neopravňuje však obec, resp. vyšší samosprávní úřad, aby výpočet, jak byl shora uznán za správný, nahradil výpočtem jiným, při kterém by místo daňové základny nastoupila daňová sazba.
Žal. úřad použil pro svůj výpočet vzorce, jenž byl shora za správný uznán, a učinil tak, jak dříve vylíčeno, právem.
Stížnost uplatňuje in eventum, že žal. úřad při použití tohoto vzorce nesprávně určil »dosavadní přirážku«. St-lé mají za to, že jest to přirážka, která byla v roce 1927 skutečně vybírána, tedy přirážka 50%. Žal. úřad míní, že možno počítati jen s přirážkou nejvýše přípustnou podle zák. č. 170/19, tedy s přirážkou 90% bez ohledu na to, jaká přirážka v r. 1927 skutečně byla vybírána.
Z ustanovení odst. 3. § 1 zák. č. 77/27 samo o sobě a jeho účelu zachovati obcím to, co dosud z přirážky těžily, mohlo by býti usuzováno, že při výpočtu přichází v úvahu pouze přirážka skutečně v roce 1927 vybíraná, čemu by odpovídalo právo obce, vyplývající ze zák. č. 170/19, zvýšiti přirážku za účelem vyrovnání úbytku nastalého v důsledku snížení přirážkové základny stanovené tímto zákonem. Leč ustanovení odst. 3. § 29 zák. č. 77/27 výslovně ponechává ustanovení § 1 odst. 4. věty 2. v platnosti do konce roku 1931. Může tedy obec ještě v r. 1928 vyrovnati úbytek nastalý snížením přirážkové základny v důsledku zák. č. 170/19 zvýšením přirážky, dokud tak již neučinila. Ale pak může ještě vedle toho nahraditi úbytek nastalý snížením daňové sazby §em 156 zák. č. 76/27 opjetným zvýšením přirážky. Totéž platí pak pro úřad, který podle § 3 odst. 3 zák. č. 77/27 povoluje obecní přirážky. Chce-li tento úřad úplně vyčerpati právo obce k vybírání přirážky, nemusí po čítati při výpočtu podle odst. 3 § 1 zák. č. 77/27 s přirážkou, která byla v r. 1927 skutečně vybírána, nýbrž může vžiti v počet přirážku vyšší až do hranice, jak ji připouští zákon č. 170/19. Žal. úřad počítal při dosavadní přirážce s přirážkou nejvýše přípustnou podle zák. č. 170/10, byl tedy jeho postup ve shodě se zákonem. Že tato přirážka nejvýše přípustná mohla činiti 90%, stížnost nepopírá, nýbrž poukazuje pouze k tomu, že podle výnosu zsv-u z 20. května 1926 byla tato výše pro rok 1926 vypočtena 64%. Leč okolnost, že zsv snad pro rok 1926 vypočetl nejvýše přípustnou míru přirážek k dani činžovní podle zák. č. 170/19 určitým procentem, nebrání úřadu, který stanoví výši přirážky podle odst. 3. § 1 zák. č. 77/27 pro rok 1928, aby si pro tento rok samostatně zjistil mez, do které ve smyslu zák. č. 170/19 odst. 3, resp. § 29 zák. č. 77/27 může býti obecní přirážka zvýšena.
Pokud jde o výši přirážkové základny, prohlásil žal. úřad. že podle sdělení osk činila dosavadní přirážková základna 248020 Kč a nová základna 160728 Kč, kdežto stížnost uplatňuje, že nenastalo žádné snížení přirážkové základny, nýbrž že se přirážková základna zvýšila ze 248020 Kč na 276834 Kč.
Jak ze správních spisů vyplývá, sdělila osk přípisem z 28. ledna 1928 žal. úřadu, že podle výkazu berního úřadu obnášela daň činžovní předepsaná v obci A., roku 1927 248020 Kč a v r. 1928 160728 Kč. Stížnost nevytýká, že žal. úřad své zjištění o výši přirážkové základny nemohl vůbec opříti o pouhé sdělení osk a zejména neuplatňuje, že si měl opatřiti o tom výkaz berního úřadu, a neudává ani, ze kterých pramenů sama své znalosti o výši přirážkové základny čerpá, nýbrž tvrdí prostě, že tato základna pro rok 1928 činila 276834 Kč. Za tohoto stavu věci nemohl nss shledati, že by zjištění žal. úřadu ohledně přirážkové základny spočívalo na vadném řízení.

Citace:

Č. 9534. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 427-432.