NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Č. 10790.

Samospráva obecní: I. Dohlédací úřad jest povinen, dříve než upraví obecní rozpočet usnesený obecním zastupitelstvem, rozhodnouti o odvoláních podaných poplatníky z usnesení o rozpočtu. — II. Obecní úředník není legitimován domáhati se jako poplatník v odvolání z usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu toho, aby byla provedena revise systemisace míst a platového převodu jeho podle zák. č. 103/1926.
(Nález ze dne 20. října 1933 č. 341.)
Věc: Antonín R., Václav Št. a Dr. Josef S. v P., dále Václav Št., Dr. Matouš M., Václav F. a Dr. Josef S. proti zemskému výboru v Praze o obecní rozpočet města P. na rok 1930, pak Dr. Josef S. proti zemskému výboru v Praze o odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Výrok: Stížnost Antonína R. se odmítá pro nepřípustnost; k stížnostem Václava Št. a Dra Josefa S. zrušuje se rozhodnutí zem. výboru, intimované výnosem zem. úřadu z 9. listopadu 1930 pro nezákonnost. Stížnost Václava Št., Dra Matouše M. a Václava F. na rozhodnutí zem. výboru z 25. února 1931, intimované výnosem zem. úřadu z 28. února 1931 dílem se odmítá pro nepřípustnost, dílem se zamítá pro bezdůvodnost; stížnost Dra Josefa S. na totéž rozhodnutí zamítá se pro bezdůvodnost. Stížnost Dra Josefa S. na rozhodnutí zem. výboru z 24. června 1931, intimované výnosem zem. úřadu z 27. června 1931 dílem se odmítá pro nepřípustnost, dílem se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo města P. se ve schůzi dne 13. ledna 1930 usneslo na obecním rozpočtu pro rok 1930. Proti tomuto usnesení odvolali se Václav Št., Dr. Matouš M. a Václav F., namítajíce mezi jiným, že v rozporu se zák. č. 103/26 zařadila obec do hlavy VI. hlavního rozpočtu a do vedlejších rozpočtů elektrických podniků, jatek, plynárny, vodárny a ústavu pro zkoumání potravin paušály za odpracované dny v úhrnné částce 861468 Kč, že v důsledku nesprávného názoru o účinnosti zák. o osmihodinové době pracovní zařadila na policii požární více o 360869 Kč a že nekryté položky mimořádného rozpočtu nejsou opatřeny plány a podrobnými doklady o rentabilitě, takže nelze posouditi skutečnou výši potřeby a podle ní zabezpečiti úhradu zápůjčkami; zároveň vytýkali, že do školního rozpočtu měly býti zařáděny toliko položky »tvořící povinnost míst. škol. rady« a že položky, postihující obec, měly býti přeřaděny z rozpočtu školního do rozpočtu obecního. — Také Dr. Josef S., vrch. les. rada města P. v. v., odvolávaje se z usnesení obecního zastupitelstva v P. z 2. prosince 1929, jimiž zamítnuto bylo jeho odvolání proti dekretu měst. úřadu z 11. června 1929, provádějícímu rozhodnutí zem. správ. výboru z 23. listopadu 1927 ve věci jeho služebních příjmů, žádal, aby toto jeho odvolání bylo považováno za odvolání proti rozpočtu obecnímu, ve schůzi zastupitelstva dne 13. ledna 1930 přijatému, neboť »zkoumáním všech jeho položek přivodí se přesná a spravedlivá revise převodu a systemisace« jak odvolatele, tak i jiných úředníků obecních. Okresní výbor v Plzni usnesením ze 14. února 1930 obě odvolání zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podali všichni jmenovaní další odvolání, namítajíce v podstatě totéž, co v odvolání k okr. výboru; jen Dr. Josef S. nově uvedl, že upozornil okr. úřad na ustanovení § 97 zák. č. 125/27 v tom směru, že okr. výbor při schvalování prodeje obecní reality Lidovému stavebnímu a bytovému družstvu a Družstvu »Grafika« nedbal předpisu §§ 3 a 21 zák. č. 329/21 a schválením prodeje »nedbal povinnosti obce opatřiti úměrnou úhradu prodejem obecního majetku v poměru k obecné hodnotě pro krytí mimořádné potřeby«.
I.
Zem. výbor v Praze, prve než o těchto odvoláních rozhodl, rozhodnutím, intimovaným výnosem zem. úřadu v Praze z 9. listopadu 1930, upravil rozpočet města P. na rok 1930 podle § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6—8 zák. č. 77/27 mezi jiným tak, že položku řádné potřeby hlavy VII. odd. 5 pol. 4 na prodlužoování obecních stok uličních v částce 2303500 Kč převedl do rozpočtu mimořádného. Položky, jichž se týkala odvolání, zůstaly touto úpravou nedotčeny. K svému opatření dodal zem. výbor, že úpravou není prejudikováno rozhodnutí o odvoláních a že k nim bude eventuelně přihlíženo při úpravě rozpočtu na rok 1931.
Toto opatření naříká stížností k nss-u jednak Antonín R. a Václav Št., jednak Dr. Josef S.; tento st-l béře v odpor touže stížností také rozhodnutí zem. výboru ve věci rozpočtu na r. 1931 (intimát zem. úřadu ze 17. února 1931).
II.
O odvoláních a) Václava Št. a spol. a b) Dra Josefa S. rozhodl zem. výbor ve schůzi dne 25. února 1931 (intimát zem. úřadu z 28. února 1931). Obě odvolání zamítl pro bezdůvodnost, poukázav na důvody v odpor vzatého rozhodnutí, tedy v podstatě na tyto důvody:
Ad a) Námitka proti zařádění paušálů za odpracované dny zamítá se z těchže důvodů, z jakých byla výměrem okr. úřadu v Plzni z 11. května 1929 a pravoplatným výnosem zem. úřadu v Praze z 18. října 1929 zamítnuta námitka stejného obsahu, uplatňovaná proti rozpočtu na r. 1929. S preliminovanou potřebou na policii požární nutno v rozpočtu na r. 1930 počítati proto, ježto pravoplatným výnosem zem. úřadu v Praze ze 17. srpna 1929 bylo rozhodnuto, že pro zřízence policie požární platí zákonná osmihodinová pracovní doba a nelze vyloučiti možnost, že stížnost do tohoto rozhodnutí podaná bude nss-em zamítnuta. Proti jednotlivým položkám mimořádného rozpočtu odvolatelé konkrétních námitek neformulují; jest ovšem správné jejich stanovisko, že ponecháním, resp. zařáděním zápůjček do úhrady mimořádné neprejudikuje se rozhodnutí ohledně schválení zápůjček podle § 20 zák. č. 77/27, neboť za schválení nutno zvláště žádati a předložiti řádný projekt a rozpočet příslušného zařízení. Námitky, týkající se rozpočtu školního, jsou stejného obsahu jako námitky proti rozpočtu na rok 1929; zamítají se proto z těchže důvodů, z jakých byly zamítnuty shora cit. výměry okr., resp. zem. úřadu. Než námitky tyto jsou také nepřípustné, ježto odvolatelé rozpočet školní v době jeho vyložení v odpor nevzali. Ad b) Položka do rozpočtu obecního na pensi odvolatelovu zařáděná odpovídá odvolatelovým nárokům, jak byly stanoveny pravoplatnými rozhodnutími o jeho rekursech do určení služebního postavení, požitků a výše pense. Odvolatel nepoužil opravných prostředků proti rozpočtům na léta 1927, 1928, 1929, ač v nich jeho pense byla preliminována v téže výši jako v rozpočtu na r. 1930. Jménem ostatních úředníků obce domáhati se revise převodu a systemisace není odvolatel legitimován; ostatně převod a systemisace byly již podle § 212 plat. zák. dohlédacím úřadem schváleny a nemohou býti předmětem nového instančního rozhodování. — K těmto důvodům I. stolice dodal zem. výbor, že se odvolatel v odvolání k němu domáhá dozorčího zákroku, na nějž však právního nároku nemá. Toto rozhodnutí naříkají stížnosti k nss-u jednak Václav Št., Dr. Matouš M. a Václav F., jednak Dr. Josef S.
III.
Podáním z 27. dubna 1931 žádal Dr. Josef S., aby zem. úřad v Praze povolil odklad vykonatelnosti rozhodnutí zem. výboru v Praze, sub II., zmíněného proto, ježto S. podal proti němu stížnost k nss-u. Zem. výbor v Praze usnesením z 24. června 1931 (intimát zem. úřadu z 27. června 1931) žádosti nevyhověl, neboť tvrzení strany, že by jí okamžitým výkonem cit. rozhodnutí vzešla nenahraditelná újma a že veřejné zájmy povolení odkladu vyžadují, není opřeno o žádné skutečnosti ani právní okolnosti, z nichž by se dalo souditi na existenci předpokladů, stanovených §em 17 zák. č. 36/1876 ř. z.
Toto rozhodnutí naříká stížností k nss-u Dr. Josef S.
Ad I.
O stížnosti Dra Josefa S., pokud obsahuje také námitky do rozhodnutí zem. výboru ve věci rozpočtu na rok 1931, bylo rozhodnuto nál. Boh. A 10789/33.
K stížnostem Antonína R. a Václava Št., pak Dra S. do rozhodnuti z 9. listopadu 1930 bylo se nss-u především zabývati otázkou, oběma stížnostmi relevovanou, mohl-li zem. výbor přikročiti k úpravě rozpočtu na r. 1930 před tím, nežli rozhodl o podaných odvoláních. V tom směru, zkoumaje z povinnosti úřední legitimaci jednotlivých st-lů, nemohl uznati na oprávnění Ant. R. brojiti námitkou tohoto obsahu u nss-u proti nař. rozhodnutí, neboť tento st-l odvolání k žal. úřadu nepodal a nemohla se tedy skutečnost, že úřad nevyřídil odvolání jiných rekurentů, jeho subj. práv vůbec dotknouti. Bylo proto stížnost Antonína R. s hlediska ustanovení § 2 odst. 1 zák. o ss pro nepřípustnost odmítnouti. — Jinak jest tomu však se stížnostmi Václava Št. a Dra Josefa S. Tito st-lé bránili se proti zařadění, resp. proti výši určitých položek zařaděných do rozpočtu na rok 1930 také odvoláními k žal. úřadu a domáhali se jimi, aby v tomto rozpočtu byla potřeba preliminována jen potud a jen v té výši, pokud a jaká odpovídá zákonné povinnosti obce. Žal. úřad byl tedy povinen především o těchto odvoláních rozhodnouti a opatřiti si tak způsobilý základ pro svoji úpravu. Předmětem úpravy ve smyslu § 10 odst. 5 zák. č. 77/27 není již rozpočet obecním zastupitelstvem usnesený, nýbrž rozpočet té formy, jaká se projeví důsledkem právo- platného rozhodnutí o odvoláních z něho podaných. Stanoví-li § 3 odst. 1 zák. č. 329/21, že hospodářství obce vede se v mezích rozpočtu, musí bytí dohlédacím úřadem provedená úprava taková, aby upravený rozpočet mohl býti podkladem hospodaření. Požadavek tento zřejmě není splněn, jestliže o odvoláních proti rozpočtu nebylo před úpravou rozhodnuto a není tak jisto, jsou-li rozpočtové položky odvoláními naříkané po právu či nikoliv. Odsunul-li tedy úřad rozhodnutí o odvoláních na dobu pozdější, vycházeje z právního názoru, že jest oprávněn upravovati obecní rozpočet v té formě, v jaké byl přijat obecním zastupitelstvem, nezákonně zasáhl do procesního práva rekurentů, aby o jejich námitkách proti rozpočtu na r. 1930 bylo rozhodnuto v rámci tohoto rozpočtu, a bylo proto k stížnosti těchto rekurentů jeho opatření jako zákonu odporující zrušiti podle § 7 zák. o ss. Následkem tohoto rozhodnutí odpadá pro nss možnost zabývati se dalšími námitkami o nezákonném přesunutí řádné potřeby na prodloužení uličních stok do rozpočtu mimořádného a případném zatížení rozpočtu na rok 1931, hrozícím z odkladu vyřízení podaných odvolání.
Ad II.
a) Stížnost Václava Št. a spol.: Ve věci zařádění paušálů za odpracované dny do rozpočtu na r. 1930 bránili se st-lé výtkou, že vyplácení paušálů odporuje ustanovením zák. č. 103/26. Okr. výbor námitku tuto zamítl, poukázav na důvody rozhodnutí svého a zem. výboru ohledně vyřízení námitky téhož obsahu proti rozpočtu na rok 1929. V odvolání k žal. úřadu popírali st-lé toliko přípustnost takového dovolávání se na rozhodnutí z let dřívějších. Žal. úřad, převzav důvody okr. výboru za své, uznal takové dovolávání za přípustné. Stížnost, k nss-u, proti tomuto výroku námitek neformuluje, nýbrž věcně dovozuje, že zaměstnanci obce na paušály nemají zákonného nároku a že zařaděním jich do rozpočtu byl tento nezákonně zatížen. Touto formulací námitek jde však stížnost mimo pravý obsah nař. rozhodnutí, neboť brojí proti něčemu, o čem žal. úřad nerozhodoval a pro nedostatek příslušné námitky v odvolání ani rozhodovati nemohl, pročež bylo ji v této části s hlediska ustanovení §§ 2 a 5 zák. o ss odmítnouti pro nepřípustnost.
Nepřípustnou jest také stížnost v námitce, týkající se obsahu rozpočtu školního. St-lé se ve správním řízení domáhali sice úpravy rozpočtu školního, neuváděli však konkrétních návrhů v tom směru, které určité položky mají býti přeřaděny z rozpočtu školního do rozpočtu obecního a dožadovali se tak pouze toho, aby dohlédací úřady zavedly v rozpočtu školním pořádek. Ve své stížnosti k nss-u uplatňují tytéž nároky, které však nejsou ničím jiným, nežli nároky na výkon moci dozorčí. Podle ustálené judikatury nikomu takové nároky nepřísluší, neboť dohlédací pravomoc je dána úřadu toliko ve všeobecném zájmu veřejném.
Proti výroku žal. úřadu, že potřeba na osobní náklad pro zřízence policie požární je nutnou, ježto stížnost k nss-u, podaná proti rozhodnutí zem. úřadu ze 17. srpna 1929, jímž bylo vysloveno, že se zákon o osmihodinové době pracovní na zmíněné zřízence vztahuje, dosud vyřízena nebyla, a není vyloučena možnost, že bude zamítnuta, stížnost tvrdí, že se žal. úřad otázkou zařadění zmíněné potřeby vůbec ani ne- zabýval a ani nezkoumal, že jmenovaní zřízenci na 8hodinovou pracovní dobu nároku nemají a že není dán zákonný podklad pro preliminování této položky. Stížnosti nebylo lze přisvědčiti, neboť již ze znění nař. rozhodnutí je patrno, že žal. úřad řešil otázky zařaditelnosti zmíněné potřeby, kladně ji zodpověděl a stanovisko své řádně odůvodnil, stížnost však svými námitkami jeho rozhodovací důvody nevyvrací. Jeví se proto bezdůvodnou.
Z téhož důvodu bylo zamítnouti i konečnou námitku, týkající se rozpočtu mimořádného. St-lé obraceli se v odvolání k okr. výboru proti obsahu rozpočtu mimořádného. Okr. výbor zamítl jejich námitky z jediného důvodu, t. j., že neformulují proti jednotlivým položkám konkrétních návrhů; poznámka, že jest správný názor st-lů, že zařáděním zápůjček do mimořádné úhrady není prejudikováno rozhodnutí o jich schválení podle § 20 zák. č. 77/27, další zamítavý důvod neznamenala. V stejném smyslu chápali rozhodnutí okr. výboru také st-lé. Jestliže tedy žal. úřad jejich odvolání, brojící jedině proti výroku o nedostatečné konkretisaci, zamítl z důvodu v odpor vzatého rozhodnutí, je zřejmo, že jediným zamítavým důvodem jeho rozhodnutí bylo, že uznal stanovisko okr. výboru o nedostatečné konkretisaci správným. Stížnost proti tomuto výroku nenamítá, ani že takovéto konkretisace není třeba, ani že námitky obsahovaly dostatečnou konkretisaci, nýbrž tvrdí jen, že bylo povinností úřadu námitky věcně vyříditi a mimořádný rozpočet neschvalovati, pokud není jisto, budou-li zápůjčky v úhradě preliminované schváleny. Tím však stížnost nevyvrací názor, kterým se řídil žal. úřad ve svém rozhodnutí, a je proto i co do této námitky bezdůvodnou.
b) Stížnost Dra Josefa S. — — —
Žal. úřad, převzav za své rozhodovací důvody okr. výboru, uznal, že pense st-lova byla v rozpočtu preliminována správně a že st-l není legitimován jménem ostatních obecních úředníků domáhati se revise jejich převodu a systemisace, kteréžto akty ostatně byly již dohlédacím úřadem schváleny a nemohou proto bytí předmětem nového instančního rozhodování. Z důvodů, které žal. úřad sám připojil, vyplývá pak, že nepřiznal st-li legitimaci ani k námitkám, jež tento nově uplatňoval v odvolání k zem. výboru ve věci disposice s majetkem obecním. St-l v soudní stížnosti proti zařadění položky na svoji pensi námitek neformuluje a brání se toliko proti výroku o odepření legitimace. V tom směru uplatňuje, že z ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 329/21, ve spojení s ustanovením § 43 zák. č. 35/1908 z. z. čes. a § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 plyne pro něj právo, domáhati se toho, aby dohlédací úřady splnily povinnosti, v cit. předpisech jim uložené. Názor ten nemohl nss uznati správným. Nehledě k tomu, že lichým jest dovolávati se ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 329/21, ježto bylo pozměněno dalším dovolávaným ustanovením § 3 odst. 7 zák. č. 77/27, nejsou ani posléz cit. předpis, ani ustanoveni § 43 zák. č. 35/1908 z. z. čes. dány na ochranu individuelních práv jednotlivců, nýbrž ve všeobecném zájmu veřejném. Z toho plyne, že opatření, jež dohlédací úřady podle těchto ustanovení činí, mají povahu aktů pravomoci dozorčí, na jejíž výkon podle ustálené judikatury nikomu právní nárok nepřísluší. Nelze-li pak pro opačné stanovisko stížnosti dovoditi nic ani z řady dovolávaných judikátů nss-u, bylo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost. Ad III.
Bezdůvodnou jest výtka stížnosti, že o žádosti za přiznání odkladného účinku měl na místě zem. výboru rozhodovati zem. úřad. Podle ustálené judikatury (srov. Boh. A 6296/27, 9546/31) povolán jest podle § 17 zák. o ss k rozhodování o žádosti za povolení odkladného účinku onen správní úřad, který konečně rozhodl ve věci samé. Rozhodl-li tedy v konkrétním případě ve věci zem. výbor, byl také tento úřad příslušným rozhodovati o žádosti za odkladný účinek. Z dovolávaného nál. ze dne 7. května 1931 č. 5509 pro stanovisko stížnosti neplyne nic, neboť v tomto nál. řešena otázka, který úřad jest za platnosti zák. č. 125/27 povolán rozhodovati o žádostech zmíněného obsahu ohledně rozhodnutí, vydaných býv. zem. výborem před účinností cit. zák. — a o takový případ zde nejde; zem. výbor rozhodl tu usnesením z 24. června 1931 — tedy již za platnosti zák. č. 125/27.
V dalším stížnost proti výroku žal. úřadu, že st-l ve své žádosti neuvedl okolnosti, které by odůvodňovaly povolení odkladného účinku, tedy proti výroku, který jest jediným obsahem nař. rozhodnutí, námitek neformuluje, zejména netvrdí, že st-l takové relevantní okolnosti již ve své žádosti uvedl, nýbrž brání se proti zmíněnému výroku námitkami věcnými. Ježto takto brojí proti něčemu, co obsahem nař. rozhodnutí není, jeví se stížnost v této části nepřípustnou.

Citace:

Č. 10790. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 446-452.