Authors:
= Váž. tr., 18 (1936)
PDF

Čís. 5739.


Kvalifikoval-li odvolací soud trestný čin obžalovaného mírněji než prvý soud, nemůže bez porušení oboru své působnosti (§ 384, čís. 4 tr. ř.) přikázati soudu prvé stolice, aby znovu rozhodl o podmíněném odkladu výkonu trestu, jestliže prvý soud i při těžší kvalifikaci onoho trestného činu podmíněný odklad výkonu trestu obžalovanému povolil.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1936, Zm IV 506/36.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti N. F. a spol., obžalovaným pro zločin padělání veřejné listiny, odmítl zmateční stížnost obžalovaného N. F.; z úřední povinnosti z důvodu zmatečnosti podle § 384, č. 4 tr. ř. zrušil nej vyšší soud ohledně obžalovaného N. F. rozsudek odvolacího soudu, pokud jím bylo uloženo soudu první stolice, aby podle § 7 zák. čis. 562/1919 Sb. z. a n. a plen. usnesení č. Pres. 1510/23 znovu jednal o podmíněném odsouzení, a pominul tento výrok. V důsledku toho zůstal výrok soudu první stolice o povolení podmíněného odsouzení obžalovaného N. F. netknutý.
Z důvodů:
Rozsudkem soudu první stolice byl N. F-ovi, odsouzenému pro zločin podle §§ 391, 393 tr. z. na 6 měsíců žaláře a trojroční ztrátu úřadu a volebního práva do obcí, povolen podmíněný odklad výkonu trestu na zkušební dobu dvou roků. Rozsudek soudu první stolice nebyl vůbec napaden ve výroku co do obžalovaného N. F. Odvolací soud z úřední povinnosti podle § 387, odst. 4 tr. ř. zrušil rozsudek soudu první stolice co do kvalifikace činu a rozhodl, jak výše bylo uvedeno.1)
Soud první stolice při těžší kvalifikaci povolil obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu a tento výrok nebyl veřejným žalobcem napaden. Odvolací soud podle § 387, odst. 4 tr. ř. změnil kvalifikací v mírnější a čin sám s použitím §§ 92 a 20 tr. zák. kvalifikoval jako přečin. Tímto mírnějším posouzením trestného činu nebyl a vzhledem na ustanovení § 387, odst. 4 tr. ř. ani nemohl býti dán základ k tomu, aby mohla býti znovu posouzena otázka podmíněného odsouzení, které bylo obžalovanému i při těžší kvalifikaci již pravoplatně přiznáno.
Nejde tedy o případ, ve kterém by se mělo znovu rozhodovat podle plenárního usnesení nejvyššího soudu č. Pres. 1510/23, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o řízení podle § 7 zák. čís. 562/1919 Sb. z. a n. se stalo ve skutečnosti v neprospěch obžalovaného, což však je vzhledem na ustanovení § 387, odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Překročil tedy tímto rozhodnutím odvolací soud obor své působnosti a tím způsobil formální zmatek podle § 384, č. 4 tr. ř., kterého se má podle § 384, posl. odst. tr. ř. dbát z úřední povinnosti. Byl proto rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku zrušen, důsledkem čehož nebylo třeba nového rozhodnutí, neboť zůstal takto výrok soudu prvé stolice o podmíněném odkladu výkonu trestu netknutý.
  1. Pozn. red.: t. j. zrušil rozsudek soudu prvé stolice z důvodu zmatečnosti podle § 385, č. 1 b) tr. ř. ohledně obžalovaného A. V. a z důvodu § 387, odst. 4 tr. ř. i ohledně obžalovaného N. F. a kvalifikoval čin obžalovaného N. F. jako zločin padělání veřejné listiny podle § 391 tr. zák. a vyměřil mu trest s použitím § 92 tr. zák. na dva měsíce vězení; jednoroční ztrátu úřadu a volebního práva do obcí a v důsledku toho kvalifikoval čin vzhledem na vyměřený trest jako přečin; poukázal pak soud první stolice, aby o podmíněném odkladu výkonu trestu znovu rozhodl.*
Citace:
čís. 5739. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 487-488.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).