Č. 8184.

Živnostenské právo: K výkladu pojmu »periodická doprava osob« podle § 15 bodu 3. živn. řádu.
(Nález ze dne 17. října 1929 č. 18 567.) Prejudikatura: Boh. A 7208/28.
Věc: Aloisie Ž. v L. proti zemské správě politické v Brně o neoprávněné provozování živnosti periodické dopravy osob.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na st-lku byla od četnictva v H. a od tamní stanice poštovnu automobilní dopravy učiněna trestní oznámení, že provozuje neoprávněně periodickou dopravu osob, aniž má k tomu koncesi. V oznámeních bylo st-lce vytýkáno zejména, že zastavováním automobilu u stanoviště pošt. autodopravy nabízí své služby cestujícím ve směru H.-L., a že z L. odjíždí přesně před odjezdem autobusu poštovního, čímž poškozuje automobilní dopravu poštovní. Byvši o věci slyšena, udala st-lka, že neprovozuje periodickou dopravu osob, ježto vozí pouze ty osoby, které se k ní dostaví a o svezení ji požádají. Na stanovišti autobusové pošt. dopravy nebo na nádraží zastavuje jen tehdy, když ji někdo požádá, aby pro něho přijela, během jízdy pak přibírá cestující jen tenkráte, když někdo znamením dá na jevo, že si to přeje.
Osp v H. nálezem z 25. října 1927 odsoudila st-lku pro přestupek § 22 živn. řádu, spáchaný tím, že st-lka nemajíc potřebné k tomu koncese provozuje živnost periodické dopravy osob autobusem, neboť na stanovištích pošt. autobusu nabízí své služby a denně pravidelně z L. před odjezdem pošt. autobusu do H. dojíždí, a uložila st-lce pokutu 500 Kč, případně vězení v trvání 50 dnů. — — —
Zsp v Brně výměrem z 15. prosince 1927 rekurs st-lky zamítla, ježto skutková podstata přestupku jí za vinu kladeného je částečným doznáním jejím a konaným šetřením prokázána. K rekursním námitkám st-lky podotkla zsp, že dle konaného šetření provozovala st-lka dopravu osob mezi oběma pevnými body H. a L., a že mezi těmito stanicemi jezdila pravidelně denně, při čemž nerozhoduje, přijímala-li osoby na objednávku či nikoliv.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Na sporu je otázka, provozovala-li i st-lka, jež je oprávněna k provozování svobodné živnosti, záležející v dopravě osob a nákladů automobilem, dopravu osob takovým způsobem, který nutno kvalifikovati jako provozování koncesované živnosti, uvedené v § 15 bodu 3 živn. řádu pod označením periodické dopravy osob. Mimo úvahu zůstává, neprovozovala-li snad koncesovanou živnost uvedenou v bodu 4. § 15 živn. řádu, již provozují ti, kdož na veř. místech mají připraveny dopravní prostředky k použití pro každého, neboť živn. úřad odsoudil st-lku výhradně jen pro neoprávněné provozování periodické dopravy osob, tedy pro neoprávněné provozování živnosti, uvedené v bodu 3. § 15 živn. řádu. Charakteristickou známkou této živnosti na rozdíl od koncesované živnosti, uvedené v bodu 4. § 15, a dopravy osob provozované jako živnost svobodná jest periodičnost dopravy osob, t. j. provozování dopravy osob na určité trati takovým způsobem, že dopravní prostředek projíždí tuto trať v určitých časových obdobích, podobně jako je u podniků železničních a paroplavebních. Při tom se nepožaduje, aby dopravní prostředek na určité trati jezdil pravidelně denně, nýbrž pouze aby jezdil podle určitého řádu. Dle toho může jíti o periodickou dopravu osob i tehdy, když dopravní prostředek nejezdí denně, nýbrž pouze v určité dny a hodiny, naopak o takové dopravě nemůže býti řeči, když dopravní prostředek zpravidla denně projíždí mezi dvěma místy, ale činí tak bez jakéhokoliv jízdního řádu pouze tak, jak toho vyžaduje nahodilá potřeba. (Srv. též nál. Boh. A 7208/28).
Z uvedeného plyne, že pro otázku, děje-li se doprava periodicky, nestačí konstatovati, že dopravní prostředek jezdí pravidelně denně, jak za to má žal. úřad, nýbrž že k zodpovědění uvedené otázky dlužno ještě zjistiti, zda tato pravidelná denní jízda děje se v určitých pravidelných časových intervalech podle určitého jízdního řádu. Bez tohoto předpokladu nemůže býti usuzováno na periodičnost dopravy, i kdyby skutečně bylo prokázáno, že st-lka na stanovištích pošt. dopravy nabízí své služby, neboť tento moment mohl by míti význam pro řešení otázky, nejde-li v daném případě o neoprávněné provozování živnosti těch, kdož na veř. místech drží pohotově dopravní prostředky k použití pro každého (§ 15 bod 4), není však sám o sobě rozhodným pro kvalifikaci živn. podnikání dle § 15 bodu 3.
Nesprávným je rovněž náhled žal. úřadu, že pro posouzení otázky, jde-li o periodickou dopravu osob, je nerozhodno, děje-li se doprava výlučně na předchozí objednávku či nikoliv, neboť, jak nss v nál. Boh. A 7208/28 vyložil, jestliže doprava děje se v určitých obdobích jen dle předchozího ujednání s určitými osobami a pro tyto osoby, aniž by dopravní prostředek byl k dopravě v těchto obdobích k disposici komukoliv, není zde periodické dopravy osob dle § 15 bodu 3 živn. řádu.
Poněvadž dle toho, co svrchu uvedeno, vycházel žal. úřad, potvrdiv nález stolice prvé, z mylného právního názoru, bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 8184. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 281-283.