Ještě »nový katastrální zákon« Asi v jiolovici ledna t. r. přinesly denní listy1 krátkou noticku, že vláda chystá nový katastrální zákon, který by sjednotil předpisy platné v tomto oboru veřej, správy jinak v histor. zemích, jinak na Slovensku, příp. i na Hlučínsku. Protože i list »Všehrd« v č. 5. komentoval tuto zprávu, nebude jistě od místa, jestliže se tu stručně zmíníme o osudech »evidence« pozemkového katastru na Slovensku.
Počátky jeho, v zemích dříve uherských, spadají do let šedesátých, tedy do doby jednotné monarchie rakouské. Tím se dá jedině vysvětliti, že detailní zaměřování, jakož i prvé mapování — podklad to pro další vývoj pozemk. katastru — bylo zpracováno na společném základě. Práci tuto (t. j. zřízení trigonometrické sítě a detailních map) prováděl tehdá sice vojenský zeměpisný ústav ve Vídni, ale českými geometry, kteří mohou býti na svůj pečlivý a svědomitý výkon hrdi ještě dnes! Nebo tyto mapy českých odborníků tvoří ještě po 60 letech — jak potvrdil ve !své přednášce2 v. měř. rada ing. J. Raše — jediný spolehlivý základ pro dnešní budování moderních operátů. Šťastná tato náhoda má pak ještě význam po stránce jazykově-národní, neboť na zmíněných mapách se zhusta zachovaly původní názvy a jména i těch dědin. které dávno před válkou padly za oběť tuhé maďarisaci.
Než politické události a zprvu hlavně finanční nesnáze Rakouska nedopřály slovenskému lidu dokončení tohoto fundamentu majetkové jistoty a dříve než nudilo se přikročiti k pracím ve větším rozsahu, musili naši lidé i nejslibnější dílo zastaviti. Tak celá řada žup (přes dvě třetiny Slovenska) zůstala nezaměřena a marně čekala, že po urovnání a odstranění neshod v monarchii dojde i na ně. Prohraná válka s Pruskem a hlavně však rozdělení říše na dvě části, učinila těmto nadějím na dlouhou dobu konec, neboť vídeňská vláda ztratila pochopitelně o »Horní Uhersko« zájem úplně a Maďaři sami měli starosti o všecko možné, jen ne o Slováky. Nejdříve věnovali pozornost vlastnímu Maďarsku, zejména bohatým rovinám ve středu země a potom teprve hodlali dokončit započaté dílo z let před rozlukou. Proto, aby aspoň vzbudili zdání vážné starosti a péče o »Horní zem«, vydali nejprve celou sérii zákonů o pozemkových knihách a pozemkovém katastru, jichž podstatným však nedostatkem byla jejich »akademičnost«, alespoň vzhledem ke Slovensku. To vysvítá z toho, že jich nikdy vážně neprovedli a že jejich praktikování od samých počátků neslo pečeť veliké nepřehlednosti a škodlivého experimentování, jako výsměch slovu »evidence«. Že se nemohlo po podobném váhání dostaviti nic, než chaos a nespokojenost, je na snadě, zejména uvážíme-li jiné nedostatky a překážky, s kterými musila vláda zápasiti. Jen tak namátkou uvedeme některé, jako úžasné drobení selských usedlostí, stěžující jen řádnou evidenci, nedostatek odborného úřednictva, správní postup u maďarských úřadů na Slovensku a konečně i povrchnost a nedbalost v agendě pozemkového katastru, rozdělené mezi notáře, fin. ředitelství a inspektoráty katastrálního vyměřování.
Vláda se sem tam pokoušela o nápravu (ovšem čistě ve vlastním zájmu, zejména fiskálním), ale až do konce XIX. stol. nebylo to nic, než záplatování. Až když poměry v poz. držbě a poz. vlastnictví staly se počátkem tohoto století takřka neudržitelnými, odhodlala se k ráznějšímu kroku. Nařídila nové zaměřcní obcí, dala vyšetřiti vlastnické poměry a provésti řádně třídění pozemků. Snad by se byla situace při dobré vůli vedoucích orgánů a hlavně při přísném provádění předpisů ještě zachránila, ale prvé tu chybělo a k druhému snad neměla vláda už dostatek síly. A tak se stalo, ze neminulo ani 15—20 let a historie se — jak praví ing. Baše — zase opakovala, ovšem s tím rozdílem, že se geometr stal namnoze pro stálé obtěžování obávaným orgánem veřejné správy a majitel raději žil ve své nejistotě, než by vyšel vstříc těm, kteří mu měli přinésti pravé požehnání.
Co nedodělala doba mírová, rozvrátila světová válka. V takovém stavu zastihl tento důležitý ohoř veřejné správy státní převrat. Bylo proto prvým úkolem generálního finančního ředitelství v Bratislavě, jež už od r. 1919 bylo pověřeno organisací zeměměřičské služby na Slovensku. aby pokračovací (ne-li úplné obnovovací) práce nesly se už v duchu příští unifikace a to tím spíše, že předpisy maďarské až na zmíněnou roztříštěnost a některé úchylky byly v mnohém směru shodné s rakouskými a za druhé, že v osvobozené vlasti změnil se úplně vzájemný poměr obyvatelstva a státu, jemuž musí, chce-li slovenskému lidu opravdu pomoci, záležeti na úpravě těch poměrů, bez nichž jsou nemyslitelny pořádek ve státě a spokojenost v lidu.
Proto, jestliže dnes náš stát přistupuje k odčinění toho, čím se na Slovácích prohřešil maďarský režim, nepřejeme si nic, než aby se opravdu splnila slova, jež pronesl v Národním Shromáždění u příležitosti příležitosti debaty dne 24. listopadu 1921 slovenský poslanec dr. B. blaho: »Kto dá Slovensku novy katastr, kto zreformujc stredoveké majetkové pomery a kto skomassuje pozemky, ten pripúta k sebe Slovensko a získa si resmrtelného mena a upevní základy celej našej republiky« J. Přenosil (Bratislava).

1. Viz na př. brněnské »Lid. noviny« z 18. ledna 1925.
2. Řeč ing. Baše, přednesená na III. sjezdu slovenských právníků v Bratislavě r. 1922, je otištěna v »Práv. Obzoru« roč. V. str. 66 a násl.