NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 11790.

Vodní právo: Poměr mezi starším vodním právem strany jedné a oprávněním uděleným novým konsensem straně druhé.
(Nález ze dne 13. března 1935 č. 13247/35.)
Věc: Firma Pražská Neusiedelská, spojené továrny na papír, celulosu a dřevovinu, akciová společnost v P. (adv. Dr. Matouš Mandl z Plzně) proti zemskému úřadu v Praze o odběr vody z řeky R. pro účele státních drah.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: V roce 1928 zažádalo ředitelství státních drah v Plzni u okr. úřadu v Plzni o vodoprávní povolení k odběru 42 sek. 1 vody z řeky R. pro jeřáby na osobním nádraží, dílny státních drah a topírny na seřaďovacím nádraží v P., pro kteréžto účele odebírala správa státních drah na seřaďovacím nádraží v P., pro kteréžto účele odebírala správa státních drah dosud potřebnou vodu z městské vodovodní sítě. — — — —
Po provedeném vodoprávním řízení bylo nálezem okr. úřadu v Plzni z 21. října 1929 ředitelství státních drah v Plzni na základě té okolnosti, že městská vodárna v P. jí přiřknuté množství 1 m3 sek. dosud nevyužila a v dohledné době nevyužije, uděleno do odvolání vodoprávní po- volení k čerpání vody z řeky R. ve množství 42 1 za vteřinu do té doby, až spotřeba městské vodárny dovrší 958 1 za vteřinu. (Současně bylo vodní právo udělené ředitelství státních drah v Plzni výměrem býv. okr. hejtmanství v Plzni ze 16. března 1873 prohlášeno za již ne- existující.) Veškery námitky zájemníků byly prohlášeny za bezpředmětné, ježto udělením vodního práva přenecháním žádaného množství vody z přiřknutého dosud nevyužitého množství vody městské vodárny neutrpí nikdo ze zájemníků újmy svého nabytého vodního práva. Podle úsudku státních znalců nezhorší tento projekt ani jakost vody v řece ani zdravotní stav města P. Námitka stěžující si firmy ohledně zhoršení zdravotního stavu byla odmítnuta, poněvadž soukromé strany nejsou legitimovány hájiti zájmy veřejné. Ve vodoprávním nálezu je uveden výsledek řízení vodoprávního, je podotknuto, že voda pro účele drážní bude čištěna usazováky, a že po stránce hygienické není námitek, bude-li vody použito výhradně jen k napájení kotlů a vodních jeřábů, čímž odpadá pití vody.
K námitkám a obavám st-lky, že by nahodilým porušením jakosti vody odpadními vodami z továrny st-lčiny mohla trpěti strojní a jiná zařízení dráhy, a že by majitelé továrny za taková poškození nemohli ručiti, bylo ve vodoprávním nálezu poukázáno na to, že podle zjištění komise bude dráha jímati vodu v místě, vzdáleném od vyústění vyčištěných odpadních vod továrny st-lčiny asi 600 m, že vyústění těchto odpadních vod, i když se děje do vzduté vody ve zdrži jezové, není škodlivé, ježto vzdutí způsobuje takřka stálou hloubku a tím i zásobu vody nad jezem, dále, že městská hydroelektrárna je skorem stále v chodu, čímž je způsoben pohyb vody k turbině, dále, že odebírané množství vody dráhou činí necelá 4% absolutního minima protékajícího řekou a nemá tudíž valného vlivu na rozřeďování odpadních vod. Ostatně má podle dalších vývodů vodoprávního konsensu zde místo úvaha, že když bude dráha míti vlastní vodu, zvětší se o to množství přitékající čisté vody shora, čímž se věc při nejmenším kompensuje, a dále je povinností majitele vodního díla udržovati celé zařízení tak, jak povolovacím výměrem bylo nařízeno.
Odvolání, která z výměru tohoto byla podána, a tedy i odvolání st-lčino, byla nař. rozhodnutím zamítnuta jako předpisy zák. o právu vodním neodůvodněná, současně byl pak vodoprávní konsens podle ustanovení § 81 odst. 1 vl. nař. č. 8/1928 Sb. v některých směrech doplněn a zejména i po té stránce, že se uděluje povolení k čerpání vody z řeky R. jako vody užitkové pro železniční provoz, hlavně k napájení lokomotiv a pro potřebu výtopen a dílen. — — — — Na toto rozhodnutí je podána stížnost, o níž nss uvažoval takto:
Ježto nss je podle § 2 zák. o ss povolán chrániti toliko subjektivní práva stran, bylo si nejprve položiti otázku, která subj. práva st-lčina mohla býti povolením projektu zúčastněné strany (ředitelství státních drah v Plzni) porušena.
Jde o projekt zúčastněné strany na odběr vody ze zdrže jezové v řece R., do níž o 60 m výše proti proudu vyúsťují odpadní vody z továrny st-lčiny. V řízení správním bylo zjištěno, že odběr vody pro účele železniční se práva st-lčina na odběr vody z řeky R. nedotýká; to st-lka sama ve stížnosti uznává a uvádí, že její právo na odběr vody z řeky R. nebude projektem zúčastněné strany nikterak dotčeno.
Stížnost brání se proti projektu zúčastněné strany jen se zřetelem na svoje právo ke svádění odpadních vod do řeky R. a vidí zkrácení tohoto svého práva v podstatě v tom, že vodoprávním konsensem nebyl jasným způsobem upraven právní poměr mezi st-lkou s jedné a státní dráhou s druhé strany, což má za následek, že st-lka může býti ve výkonu svého vodního práva rušena, ježto není podmínkami konsensu zabezpečena proti nárokům státní dráhy, aby čistila své odpadní vody nad svou konsensní povinnost tak, aby voda vyhovovala účelům dráhy a ježto dále není zabezpečena proti nárokům státní dráhy na náhradu škody, způsobené na strojním a jiném zařízení dráhy následkem jakosti vody, jakož i škody způsobené nešťastnými náhodami.
Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu.
Žal. úřad konstatoval v nař. rozhodnutí, že st-lce nebyla uložena povinnost udržovati říční vodu méně znečištěnu, než jak bylo stanoveno pravoplatným výměrem vodoprávním, a že naopak bude zúčastněná strana s pravoplatným stavem, který je v místech uvažovaného projektu, a tedy i se znečištěním vody v řece musiti počítati. Tím tedy bylo jasně řečeno, že st-lčino právo na svádění odpadních vod do řeky R., jak bylo pravoplatným vodoprávním výměrem stanoveno, zůstává nedotčeno, a že tedy zúčastněná strana musí právo st-lčino respektovati. Vytýká-li st-lka jako neurčitost nař. rozhodnutí, že žal. úřad neoznačil, který konsens její je míněn, nezakládá nedostatek bližšího označení konsensu toho pod- statnou vadu řízení, kdyžtě je patrno, že míněny jsou všechny konsensy, jež časově předcházely vodoprávnímu konsensu státních drah v prvé stolici výměrem z 21. října 1929 udělenému. Tím je také řečeno, že státní dráha nemůže činiti nároky, aby st-lka své odpadní vody čistila nad míru své konsensní povinnosti, aby voda vyhovovala účelům dráhy.
Z toho plynou pro posouzení daného sporu ještě následující důsledky:
Okolnost, zda voda říční, znečištěná v mezích vodoprávního konsensu st-lčina odpadními vodami z továrny st-lčiny podle vodoprávního konsensu vyčištěnými, je pro účele dráhy nezpůsobilá, nemůže se do- tknouti žádných st-lčiných práv, stejně jako okolnost, v jakém stavu správa státních drah vodu říční v mezích vodoprávního povolení st-lčina znečištěnou pro svoje účele používá. Je proto otázka, zda odběrem vody pro účele dráhy nastane nějaké zrychlení toku vody u břehu v blízkosti místa odběru, a zda zrychlení toto bude míti vliv na promísení vody ve zdrži jezové, pro posouzení věci zcela irelevantní. Bez významu je i další okolnost, zda ochuzení o čistou vodu odběrem pro účele dráhy bude nahrazeno větším přítokem vody v D, a zda dráha v suchých obdobích může počítali s odběrem vody z městské vodovodní sítě. St-lka nemůže tedy ani žádati, aby zúčastněné straně bylo uloženo odebíranou vodu pro účele dráhy čistiti. Není tu tedy ani žádné vady řízení, jestliže úřad skutkové okolnosti, o které se tu opírá, nezjistil způsobem procesně bezvadným, ježto se jedná o momenty pro posouzení otázky, zda st-lčina práva byla dotčena, zcela nerozhodné.
Zjištění objemu dosavadního st-lčina vodního práva k odvádění odpadních vod do řeky R. mohlo by býti nutným předpokladem pro vyřízení žádosti zúčastněné strany za povolení odběru vody z řeky jenom tehdy, kdyby během řízení vodoprávního se objem práva toho byl stal sporným. Tomu však tak v daném případě nebylo, ježto ředitelství státních drah právo st-lčino ani co do jeho existence, ani co do jeho rozsahu (objemu) nepopřelo a tedy s existencí práva toho počítalo. St-lka se v podstatě domáhá určovacího výroku o tom, jaký je rozsah (objem) jejího vodního práva na svádění odpadních vod do řeky R., ježto však zúčastněná strana v těchto směrech práva st-lčina v řízení konsensním nepopřela, mohl by takový určovací výrok míti význam jen pro budoucí eventuelní spory mezi správou státních drah a st-lkou o rozsahu (ob- jemu )práv st-lčiných, nemůže však od výroku takového býti učiněno závislým rozhodnutí o žádosti zúčastněné strany za udělení vodoprávního konsensu, jak se toho domáhá st-lka. Nebylo tedy za tohoto stavu věci potřebí zjišťovati míru dosavadního přípustného znečištění vody ani za normálního stavu vody v řece, ani za stavu minimálního, a je také pro posouzení otázky, zda zúčastněné straně mohl vodoprávní konsens býti udělen či nikoli, zcela nerozhodno, jaký je stupeň přípustného znečištění vody v řece za stavů minimálních. Pak není také žádnou vadou řízení, že minimální stav vodní v řece nebyl bezpečně zjištěn. Má-li st-lka zájem na přesném určení obsahu vodoprávních konsensů, jimiž jí bylo uděleno právo ke svádění odpadních vod z její továrny do řeky R., pak bylo by její věcí, aby se určení toho u úřadu vodoprávního sama domáhala, ne- může však od určení toho býti učiněno závislým udělení sporného vodoprávního konsensu zúčastněné straně. Bezdůvodná je i další výtka, že nebylo přihlédnuto k možnostem znečištění vody v řece v důsledku mimořádných provozních náhod v továrně st-lčině. Bylo-li nař. rozhodnutím vysloveno, že zúčastněná strana musí v místech uvažovaného projektu počítati s pravoplatným stavem svádění odpadních vod z továrny st-lčiny do řeky, pak je st-lka při svádění odpadních vod do řeky, pokud se tak děje v mezích konsensu, tímto konsensem kryta. Otázka pak, zda st-lka je konsensem takovým kryta i při mimořádných provozních náhodách v její továrně, a otázka, zda st-lka za takové mimořádné náhody v jejím podniku je zodpovědná a za ně ručí, nemůže býti řešena in abstracto předem, ježto posouzení všech těchto otázek může býti závislým od řady skutkových okolností, každého jednotlivého případu takové mimořádné události, a může tedy býti předsevzato teprve na podkladě konkrétních skutečností toho kterého případu. Pak ovšem jsou i úvahy žal. úřadu o tom, zda zařízení na odběr vody pro zúčastněnou stranu jsou i pro případ takových mimořádných provozních náhod málo citlivá, zcela irelevantní, a nemůže býti ani žádnou vadou řízení, jestliže tyto irelevantní skutečnosti nebyly zjištěny způsobem procesně bezvadným. Rovněž je nerozhodno, zda úsudek žal. úřadu o vlivu těchto mimořádných náhod v továrně st-lčině na jakost vody ve zdrži jezové je konkludentní či nikoli, a dále, zda provoz sulfitové celulosky zůstane omezen na onu míru výroby, která je pravoplatně povolena, či nikoli, když základní these st-lčiny stížnosti, že žal. úřad měl již při rozhodování o žádosti zúčastněné strany o vodoprávní konsens k účinkům těchto mimořádných událostí v továrně st-lčině přihlédnouti, vůbec padá.
Otázku pak, zda v případě budoucího rozšíření práva na svádění odpadních vod z továrny st-lčiny do řeky nad rámec dosavadního vodoprávního konsensu st-lčina by se zúčastněná strana mohla proti rozšíření takovému brániti, žal. úřad neřešil, a nemohla tedy ani zmínka žal. úřadu, že mimořádné provozní náhody nebudou míti na jakost vody ve zdrži jezové nepříznivý vliv tím spíše, jestliže provoz sulfitové celulosky zůstane omezen na onu míru výroby, která je pravoplatně povolena, vytvořiti pro zmíněný případ žádný prejudic.
Pokud konečně stížnost vytýká, že st-lka nebyla výslovně zabezpečena proti eventuelním nárokům státních drah na náhradu škody, nemá námitka tato ve vodním zákoně opory a to tím méně, že jde o otázku práva soukromého, kterou, kdyby v budoucnosti vznikla, příslušelo by řešiti řádným soudům a nikoliv úřadům správním.
Z předeslaných úvah plyne, že vodní právo, propůjčené st-lce vodoprávním konsensem, nebylo projektem zúčastněné strany v žádném směru dotčeno a tvrdí-li stížnost opak, tvrdí tak bezdůvodně.

Citace:

Č. 11790. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 632-636.