Notář Dr. Fr. Kotěra:

Poznámky z knihovní praxe.

Zákonem z 15. dubna 1920 č. 311 sb. z. a nař. bylo zavedeno omezení zcizení pozemků nabytých z dlouholetého pachtu.
Chci upozorniti, k jakým neblahým důsledkům vede nesprávná stylisace ustanovení tohoto zákona.
1. Protože omezení zcizení nutno knihovně poznamenat, zápisy knihovní mají se vztahovati vždy na celé knihovní těleso ve smyslu § 3. knih. zákona v návrhu г nového podrženého byly veškery i nejdrobnější kousky přidělované namnoze malým domkářům zapisovány do nových vložek. Tak rozšířila se kniha pozemková i nejmenších obcí téměř o třetinu nových vložek, a soudy musily k tomu cíli objednávati celé nové svazky knih. A bylo by i při podržení uvedeného, principu možno věc provésti prostě tím, že taková parcela se označí jako role z dlouholetého pachtu a připíše k domku, k němuž již po celá desítiletí byla hospodářsky užívána. Přípisy z pachtů jsou sice již provedeny, ale při připisování pozemků zabraných nastane týž pořádek, a vzrostou tak knihy do velkých nepřehledných rozměrů.
2. Zákon tento stanovil toliko, že zcizení, mezi živými vyžaduje svolení pozemkového úřadu. A důsledek: všeobecně se připouští zadlužení pacht takového majetku, a také exekuční prodej. V praxi to vede k tomu důsledku, že solidní člověk s nesnázemi majetek může zciziti, propít se majetek dá velice lehko. Zákon z 11. března 1921 čís. 108 sb. z. a nař. pro pozemky zabrané sice už přesněji stanovil, že zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku vyžaduje svolení pozemkového úřadu. Exekuční prodej ovšem jest zase volný. Proč ale ta diference, praxe nemůže pochopiti, jedná se přece v podstatě o články téže pozemkové reformy.
3. Svolení k zcizení není zapotřebí při převodech s rodičů na potomky a mezi manželi. V tom ale není jasno, týká-li se to zcizení úplatných, či též bezplatných. Nutno se přidržeti výkladu širšího, že totiž se zákonem míní zcizení mezi živými ať už bezplatné, či úplatné.
Avšak tato stylisace ohledně rozsahu osob na svolení neodkázaných vede k tomu, že nepřipouští se volný převod majetku s rodičů na potomky a jejich manžele současně. A přece se v našich smlouvách všeobecně majetky z rodičů odstupují potomkům i jejich manželům do spoluvlastnictví. Musí tedy takovéto smlouvy, a jmenovitě smlouvy svatební, v níž se takový pozemek vyskytne, předkládati ku svolení pozem. úřadu. Tento však povoluje převod na snachu neb zetě jen, když vydají rodiče prohlášení, že vzdávají se všeho dalšího přídělu pozemkového, tedy i z pozemků zabraných. Strany, které takové prohlášení vydají, zajisté nemají ani tušení, jak dalekosáhlý krok činí. A proto praxe vyhne se věci jednoduše tím, že ve smlouvě uvede, že se pozemek takový odstupuje jedině dítku, a to hned v téže smlouvě ideální jeho polovinu odstoupí svému manželu. Tak odpadnou obtíže činěné pozemkovým úřadem, vyhoví se praktické potřebě, pro níž stylisace zákona neměla smyslu. Nepatrný poplatek z dvojího převodu jedné poloviny strany už oželí.
Z těchto poznámek plyne jasný důsledek, že stylisace uvedeného zákona jest velice neurčitá, a nutně vyžaduje doplnění.

Citace:

K povolení exekuce na základě exekučních titulů vzniklých před státním. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 9, s. 84-84.