NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3831.

Osady: Opatřením, směřujícím ke zřízení osadního zastupitelstva pro správu osadního jmění, jež dosud fakticky bylo spravováno obecním zastupitelstvem, nemůže býti porušeno právo obce na tuto správu; obecnímu zastupitelstvu nepřísluší výhradná legitimace k podání návrhu na zřízení osadního zastupitelstva.
(Nález ze dne 28. června 1924 č. 11 677). Věc: Obec Velké B. (adv. Dr. Mor. Eckstein z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení osadního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec V. B. skládá se z osad V. B. a M. B. Osadní jmění osady M. B. spravuje zvláštní její osadní zastupitelstvo. Osada V. B. až dosud vlastního osadního zastupitelstva neměla, její osadní jmění bylo vždy spravováno obecním zastupitelstvem spojené obce, ale dalo se tak odděleně od ostatního jmění obecního.
Dne 3. dubna 1922 podali si Č. H. a dalších 51 osadníků z osady V. B. žádost na osk-i v P., v níž žádali, aby pro osadu V. B. zřízeno bylo samostatné osadní zastupitelstvo ke správě jejího vlastního jmění.
Žádosti té osk v P. usnesením z 31. května 1922 vyhověla a vyslovila, že po pravoplatnosti usnesení toho zakročí u osp-é v T. o vyhlášení voleb do osadního zastupitelstva dle § 11 vol. řádu do obcí, kteréžto usnesení zsv nař. rozhodnutím potvrdil.
O stížnosti politickou obcí V. B. do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: - - -
Vzhledem k obsahu stížnosti musil si soud položit otázku, v čem může spočívati porušení subjjektivních práv stěžující si obce, k jichž ochraně nss podle § 2 zák. o ss jest povolán. Při zřízeni osad. zastupitelstva, které podle obec. zříz. je povoláno jediné ke správě obecního jmění, může v případě, jaký jest dán, že totiž jmění to spravovalo dosud podle dávné zvyklosti obecní zastupitelstvo, jíti jen o zásah do tohoto stavu, jejž obec pokládá za stav právní, tedy o zásah do tvrzeného práva obecního zastupitelstva na správu osadního jmění, čili o zásah do autonomních práv obce, plynoucích z ustanovení obecního zřízení.
Nutno si proto odpověděti na otázku, zda v daném případě takové právo obce, resp. jejího zastupitelstva skutečně existuje a bylo-li nař. rozhodnutím porušeno. § 28 č. 1 obec. zříz. stanoví, že měla-li by ta či ona z několika osad, spojených v jednu obec místní, své zvláštní jmění, přísluší každé z nich spravovati je a nakládati s ním samostatně. Stejně praví § 107 obec. zříz., že je-li obec složena z několika míst, jest každému takovému místu (osadě) ponecháno, aby si samo spravovalo své jmění, ač nebylo-li nic jiného stanoveno zvláštní úmluvou. Podle § 108 1. c. zřídí se k tomu konci v každém takovém místě zvláštní zastupitelstvo. Zákon tedy povolává k správě osadního jmění osadu, ponechávaje jí na vůli, aby buď správu tu vykonávala sama, zřídíc k tomu účelu osadní zastupitelstvo, anebo aby zvláštní úmluvou správu přenesla na jiného. Jest zřejmo, že obstarává-li správu takového jmění jen fakticky obecní zastupitelstvo obce, k níž osada náleží, může to býti jedině důsledkem toho, že se osada žádným z obou dvou způsobů nepostarala o tuto správu. Tento faktický stav však nemůže býti na překážku tomu, aby se osada později neujala funkce zákonem na ni vložené, a nelze jej uznati také za právo obci, resp. obecnímu zastupitelstvu příslušející. Proto nemůže býti řeči o tom, že by opatřením, směřujícím ke zřízení osadního zastupitelstva pro správu osadního jmění, jež dosud takticky bylo spravováno obecním zastupitelstvem, mohlo býti porušeno právo obce na tuto správu.
Jiná jest ovšem otázka, zda z uvedeného skutečného stavu nabylo obecní zastupitelstvo postavení representanta osady, jemuž by, jak stíž- nost má za to, příslušela legitimace vůli osady projeviti, a jež by tedy bylo povoláno k tomu, aby návrh na potřebné opatření učinilo. Bylo již svrchu poukázáno na to, že obstarává-li správu osadního jmění obecní zastupitelstvo bez zvláštní úmluvy o tom uzavřené pouze fakticky, jest okolnost ta pouze důsledkem toho, že osada v té příčině ničeho neopatřila, k čemu po zákonu jest povolána. Ale pak ob. zast. spravujíc osadní jmění, činí tak jen, aby vyplnilo mezeru, která vznikla nečinností osady, a činiti tak může jen potud, pokud mezera ta trvá. Z tohoto postavení ob. zast. však neplyne právo, aby si osobovalo i rozhodování o tom, zda faktický, zákonu nevyhovující stav má trvati i na dále, a aby tedy na svém usnesení činilo závislým zřízení osadního zastupitelstva. Proto nelze uznati, že by výhradně obec. zastupitelstvu příslušela legitimace k podání návrhu na zřízení osadního zastupitelstva.
Stížnost ovšem také připouští, že by iniciativa k tomu mohla vyjíti od osady samé, má však za to, že v tomto případě jest třeba projevu vůle veškerestva osadníků. Nss neměl příčiny otázkou touto se zabývati, poněvadž nemá-li obecní zastupitelstvo — jak svrchu bylo dovozeno — práva na správu osadního jmění ani výhradného práva na podání návrhu na zřízení osadního zastupitelstva, nemůže býti tím, že opatření žal. úřadu vzešlo na návrh podaný ze středu osadních poplatníků, na správě osadního jmění interesovaných, ve svých právech dotčeno.
Ze stejného důvodu odpadla pro nss nutnost, zabývati se také ještě poslední námitkou stížnosti, že totiž před rozhodnutím sporné otázky měli býti slyšeni osadníci osady M. B.
Ježto jest tedy stížnost ve všech směrech bezdůvodnou, slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 3831. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 242-244.