NPD documents search: České právo, 1 (1919) - Popřel-li ze dvou zákonných dědiců k pozůstalosti se přihlásivších

Č. 7135.

Živnostenské právo. — Řízení správní: 1. * Osvobození společenstev obchodních živností podle § 130 c), odst. 7 živn. ř. od povinnosti přistoupiti k územnímu svazu, platí jen vůči takovým okresním svazům, které dříve dobrovolně netrvaly, nýbrž teprve úředním opatřením od počátku jako nucený svaz byly utvořeny (§ 130 c), odst. 6 živn. ř.). — 2. Rozhodovati o členství společenstva v okr. svazu živn. společenstev náleží v prvé stolici okr. správě pol. — 3. Živnostenský instruktorát jest orgánem min. obch. bez pravomoci rozhodovací; jím zaujaté stánovisko neprejudikuje rozhodování živn. úřadů.
(Nález ze dne 10. března 1928 č. 5599).
Věc: Společenstvo obchodních živností v T. a Obchodní grémium v Ú. (adv. Dr. Lev Derblich z Prahy) proti ministerstvu obchodu (za zúč. Svazu živnostenských a obchodních společenstev v pol. okrese ú-ckém adv. Dr. Alfr. Nettl z Prahy) o členství v okresním svazu živnostenských společenstev.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. rozhodnutími byly pořadem instančním potvrzeny výměry osp-é v Ú. ze 17. června 1925, kterými bylo vysloveno na základě § 141 živn. ř., že stěžující si společenstva jsou povinna přistoupiti k svazu živn. společenstev v polit. okresu lů-ckém, jemuž byl výnosem býv. místodržitelství v Praze z 18. listopadu 1910 k návrhu zem. svazu společenstevních svazů s jednacím jazykem německým dle 5. odst. § 130 c) živn. ř. přiznán povinný ráz, kdežto před tím byl svazem dobrovolným. Dodáno bylo, že společenstva obch. živností jsou dle 7. odst. § 130 c) živn. ř. osvobozena od povinosti přistoupiti k teritoriálnímu svazu, jde-li o takové okr. svazy, které, aniž trvaly dříve dobrovolně, byly úředním opatřením hned od počátku utvořeny jako svazy povinné.
O stížnostech nss uvážil:
Stěžující si společenstva vytýkají v prvé řadě, že osp nebyla příslušná rozhodovati v prvé instanci, nýbrž že talk měla učiniti zsp. Názor tento je mylný, jest ovšem pravda, že dle 5. odst. § 130 c) živn. ř. jest zsp povolána nařditi, aby společenstevní jednoty okresní, zřízené dle § 130 i) živn. ř. byly činný jako jednoty povinné. O tom, kdo má rozhodovati spory, zdali jednotlivé společenstvo živností obchodních jest dle 7. odst. § 130 c) osvobozeno od povinnosti přistoupiti k povinné jednotě oikresní, neobsahuje živn. ř. výslovného ustanovení. Případy, ve kterých přísluší rozhodovati živn. úřadům druhé a třetí stolice, jsou v živn. ř. výslovně stanoveny. Není-li rozhodování v prvé instanci těmto úřadům výslovně vyhrazeno, pak přísluší dle § 141 právo rozhodovati živn. úřadům prvé stolice. Rozhodování o zmíněných sporech živn. úřadu druhé stolice vyhrazeno není. Jest tedy námitka inkompetence bezdůvodna.
Také námitka, že nař. rozhodnutí příčí se zákonu, spočívajíce na zastaralém a nesprávném nál. býv. ss-u Budw. 8963 A/1912, je bezdůvodná. Nss neshledal příčiny, aby se od právního názoru, v tomto nálezu projeveného uchýlil. Nař. rozhodnutí jsou založena na ustanovení § 130 c), 7. odst. živn. ř., podle něhož společenstva obch. živností — jsou-li členy jednoty odborové — nejsou osvobozena od povinnosti přistoupiti k teritoriální jednotě povinné vůbec, nýbrž jen od povinnosti přistoupiti k okr. jednotám v předcházejícím (6.) odstavci zmíněným, t. j. k takovým jednotám, které dříve neexistovaly dobrovolně, nýbrž teprve úředním výrokem jako povinné svazy byly utvořeny.
Znění zákona nepřipouští jiný výklad cit. ustanoveni, nežli jak byl uveden. Materialie, týkající se parlamentárního projednávání novely k živn. řádu z r. 1907 svědčí, že tu jde patrně o zamýšlený zákonný předpis. Vládní návrh zákona o změně a doplnění živn. ř. neobsahoval v tom směru žádného ustanovení, neboť stál na stanovisku fakultativního tvoření svazů společenstev. Usnesení permanentního živn. výboru sněmovny poslanecké o vl. předloze (tisk. č. 2141 příloh sten. protokolů o 17. zasedání poslanecké sněmovny z r. 1906) vykazují již stanovisko jiné, nucenost okr. svazů, s tou obměnou, že společenstva obch. živností vyhoví povinnosti vyslovené v 1. odst. tohoto paragrafu, spojití se v okr. svazy také tehdy, když se sestoupí v jednoty odborové pro širší území. Než toto stanovisko bylo v návrzích komitétu referentů opuštěno; návrhy tyto obsahují již znění § 130 c) v té formě, jak je vykazuje dnes platný zákon, zejména ve znění odst. 7 tohoto paragrafu. Návrhy ty byly pak permanentním výborem přijaty (srovn. zprávu tohoto výboru tisk č. 2544 příloh k stenogr. protokolům posl. sněmovny o 17. zasedání 1906).
Dle toho byla by stěžuiící si společenstva, jež dle svého tvrzení přistoupila k odborové jednotě, osvobozena od povinnosti připojiti se ke svazu živn. společenstev v polit, okresu ú-ckém, kdyby tento svaz byl býval úředním opatřením dle 6. odst. § 130 c) teprve zřízen, a tedy před tím jako dobrovolný svaz nebyl existoval. Že by tento případ tu byl, stížnosti netvrdí.
Pokud stížnosti tvrdí, že intencí zákonodárce bylo, v podstatě stejná společenstva seskupiti ve sdružení, svazy a zemské svazy, jsou v rozporu se zněním § 130 c), jenž nevyslovil se jednostranně pro princip odbornosti, nýbrž řešil organisaci společenstevních jednot jednak na principu odbornosti, jednak na principu teritoriálním.
Stížnosti také vytýkají jako vadu řízení, že nebyl proveden nabídnutý důkaz o tom, že okr. svaz původně nereflektoval na to, aby stěžující si společenstva k němu přistoupila a vzdal se v tomto směru dispositivním aktem iniciativy. — Než — jak bylo svrchu vyloženo — společenstva obch. živností jsou podle § 130 c) povinna přistoupiti k nucenému okr. svazu, jenž již před tím, nežli byl zřízen jako svaz nucený, trval jako svaz dobrovolný. V takovém případě jest členství obch. společenstev povinné a svaz nemá možnosti jednotlivá společenstva ze sdružení vylučovati neb od nuceného členství osvobozovati. Za tohoto stavu věcí byly tedy nabídnuty důkazy o okolnostech pro posuzování sporu nerozhodných, a není proto vadou řízení, že důkazy ty provedeny nebyly.
Je-li však členství stěžujících si společenstev ve svazu povinná, pak jest jen přirozeným důsledkem této povahy členství, že nemůže býti ani jednostranným aktem, ani v dohodě se svazem zrušeno. Konstatují-li tuto okolnost nař. rozhodnutí, jsou ve shodě se zákonem.
Poukazují-li stížnosti k tomu, že živn. instruktorát min. obch. vyslovil názor, že stěžující si společenstva jsou osvobozena od povinnosti přistoupiti k nucenému svazu, jest námitka tato již proto bezpředmětná, poněvadž k rozhodování o této otázce jsou povolány živn. úřady a koli živn. instruktorát, který jest orgánem min. obch., jehož úkolem je býti poradcem živn. společenstev (srovn. § 127 a) živn. ř.), rozhodovací pravomoci však nemá.

Citace:

č. 7135. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 401-403.