NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 5210.

Honební právo: Usnesení honebního výboru o způsobu provozování společenstevní honitby podle § 13 česk. zákona hon. není rozhodnutím právní moci schopným; dokud usnesení takové nebylo provedeno a dokud z něho straně nevzešlo právo, může je honební výbor změniti.
(Nález ze dne 14. prosince 1925 č. 18491.)
Věc: Honební výbor ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem společenstevní honitby.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Honební výbor ve V. sdělil osk-i ve St. podáním z 21. listopadu 1923, že smlouva o pronájmu společenstevní honitby ve V. Františku V. byla rozsudkem okr. soudu ve St. z 8. listopadu 1923 prohlášena neplatnou, a že honební výbor se usnesl zadati tuto honitbu veřejnou dražbou. Výnosem z 27. listopadu 1923 schválila osk pronájem této honitby veřejnou dražbou. Dražba ta měla se konati dne 9. prosince 1923, avšak zůstala bez výsledku, protože vydražiteli byla v dražebních podmínkách uložena povinnost hraditi škody zvěří způsobené. Na to usnesl se honební výbor ve schůzi z 19. prosince 1923, že pronajme honitbu na příští období od 1. ledna 1924 do 1. prosince 1929 nabídkovým řízením, a stanovil nájemní podmínky, dle nichž honitba měla býti pronajata bez závazku nájemce k náhradě škod zvěří způsobených. Ve schůzi z 23. prosince 1923 usnesl se hon. výbor na základě výsledku nabídkového řízení pronajmouti zmíněnou honitbu Stanislavu P. za roční nájemné 500 Kč.
Osk rozhodnutím z 2. března 1924 schválila pronájem a zamítla stížnost Františka V. a společníků, poněvadž honebnímu výboru náleží po uvážení okolností usnášeti se na pronájmu honitby, nájemné pak 500 K, jehož bylo nájmem z volné ruky dosaženo, přesahuje značně dosavadní nájemné 20 K, které platil st-l František V. za honitbu. K další stížnosti Františka V. a společníků zrušil žal. úřad rozhodnutí osk, jakož i pronájem z volné ruky z 23. prosince 1923 a uložil hon. výboru pronajmouti společenstevní honitbu veř. dražbou. Úřad vycházel z toho, že hon. výbor, jsa vázán svým usnesením o pronájmu společ. honitby veř. dražbou, jež bylo osk-í schváleno a do něhož nebyla podána stížnost, nebyl oprávněn honitbu pronajmouti z volné ruky, když dražba dne 9. prosince 1923 přes četnou účast zůstala bez výsledku jen proto, že vydražitel měl povinnost hraditi škody zvěří způsobené a když pro pronájem z volné ruky právě od této podmínky bylo upuštěno.
Ve stížnosti na nss podané se namítá, že není vyloučeno, aby osk po bezvýsledném pokusu veř. dražby jí zásadně schválené nevzala na vědomí pronájem honitby z volné ruky. Dozorčí právo jest osk-i přiznáno k ochraně zájmů veřejných a při výkonu jeho nelze mluviti o právní moci učiněného opatření v tom smyslu, že by úřad musel na svém opatření povždy setrvati a nesměl od něho ustoupiti ani tehdy, kdyby se objevilo nevhodným a nedalo se provésti. Rozhodl-li se hon. výbor na pronájmu honitby veř. dražbou, učinil tak za předpokladu, že vydražitel převezme závazek hraditi škody zvěří způsobené, čímž byla dána záruka, že myslivost bude racionelně vykonávána a že šetření zvěře bude ve shodě se zájmy zemědělskými; za této podmínky bylo lze zadati honitbu tomu, kdo učiní nejvyšší podání. Když však dražba vzhledem k této podmínce zůstala bezvýslednou, rozhodl se hon. výbor zadati honitbu z volné ruky, neboť osoba nájemcova mu musila nahraditi záruku, kterou mu poskytovala řečená podmínka dražební, od níž bylo nutno upustiti. Stížnost vytýká, že jest nepřípustným zasahováním do autonomních práv hon. výboru dle § 13 hon. zák., ukládá-li se mu pronájem honitby za dražebních podmínek, které nepokládá za vhodné.
O stížnosti uvážil nss toto:
Dle § 13 česk. zák. hon. náleží výboru honebního společenstva, aby, maje zření na dané okolnosti, určil, má-li se právo myslivosti hon. společenstva propachtovati vůbec a v kladném případě, má-li se tak státi z volné ruky či veřejnou dražbou. Poněvadž zákon neobsahuje v tom směru žádných podrobnějších direktiv, rozhoduje hon. výbor dle svého volného uvážení. Usnesl-li se hon. výbor, že společ. honitbu určitým způsobem zadá, nebrání mu takové usnesení, dokud provedeno není, a dokud z něho nikdo práv nenabyl, aby se zřetelem na dané okolnosti neusnesl se na jiném způsobu zadání honitby. Hon. výbor není svým usnesením o způsobu zadání honitby, dokud provedeno nebylo, vázán tak, že by je nesměl měniti, naopak může dospěje-li k úsudku, že způsob zadání honitby, na němž se dříve usnesl, neodpovídá daným okolnostem, usnésti se na způsobu jiném. Na tomto právu hon. výboru nemůže ničeho měniti okolnost, že dozorčí úřad dřívější usnesení hon. výboru o způsobu zadání honitby vzal na vědomí, po případě schválil. Takové schválení nemá povahu instančního rozhodnutí o způsobu propachtování oné honitby, nýbrž jest pouhým projevem souhlasu dozorčího úřadu s usnesením hon. výboru. Usnesení hon. výboru pak o způsobu zadání honitby není rozhodnutím nebo opatřením právní moci schopným, neboť hon. výbor není úřadem, nýbrž pouhým správním orgánem hon. společenstva. Ovšem přísluší členům hon. společenstva nárok, dovolati se proti opatřením hon. výboru rozhodnutí okr. výboru dle § 23 česk. hon. zákona.
Kdyby se byla otázka, zdali pronájem společ. honitby má se státi veř. dražbou či z volné ruky, stala předmětem rozhodování v pořadu instančním, nebyl by ovšem mohl hon. výbor, kdyby bylo rozhodnutí ono vešlo v právní moc, voliti jiný, nežli nařízený způsob výkonu práva myslivosti, leč že by byla povolena obnova řízení, nebo že by rozhodnutí ještě nebylo provedeno a směrodatné poměry byly se proti stavu v době rozhodování podstatně změnily. Než v daném případě otázka, jakým způsobem se má vykonávati společ. honitba, nestala se předmětem instančního rozhodování.
Když tedy zsv zrušil shora uvedené rozhodnutí osk z 2. března 1924, vycházeje z právního názoru, že hon. výbor byl vázán svým osk-í schváleným usnesením z 21. listopadu 1923, dle něhož měla býti pronajata společ. honitba veř. dražbou, a že nesměl se později usnésti na zadání honitby řízením nabídkovým a ji z volné ruky zadati, pak založil své rozhodnutí na názoru, který jest — jak bylo uvedeno — právně mylný. Nař. rozhodnutí na tomto mylném názoru založené jest proto nezákonné.

Citace:

Č. 5210. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 682-684.