NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8654 —
Č. 8654.

Živnostenské právo (Slovensko): I. * Ustanovení § 17 cís. nař. č. 278/1916 ř. z., stanovící zákaz zřizování a provozování nových závodů k výrobě sirek, platí podle zák. č. 550/19 na Slov. a nebylo živ. zákonem č. 259/24 zrušeno. — II. * Zjištění min. obch. v dohodě s min. fin., že tuzemská potřeba zápalek je tuzemskou výrobou přiměřeně zásobena (§ 17 cís. nař. č. 278/1916 ř. z. a zák. č. 550/19), může živ. úřad použíti jako skutkového základu pro svůj úsudek o místních poměrech ve smyslu § 37 živn. zák. č. 259/24.
(Nález ze dne 3. června 1930 č. 9120). — Č. 8654 —
Věc: Firma »Sirka«, továrna na výrobu zápalek v Ž. (adv. Dr. Jul. Wertheimer ze Žiliny) proti min. obchodu (vrchní min. kom. Dr. J. Piskáček) o koncesi na výrobu zápalek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Po konaném šetření předestřel okr. úřad v Žilině prostřednictvím župního úřadu v Turčanském Sv. Martině min. obch. žádost stěžující si firmy za koncesní listinu na výrobu zápalného tovaru. Min. obch. zaslalo nejprv dne 19. července 1927 řečenému župnímu úřadu telegram, že zamítavé vyřízení v této věci dojde v několika dnech. Po té zaslalo řečenému župnímu úřadu výnos z 26. července 1927, že dohodnuvši se s min. fin. zjišťuje dodatkem k telegrafickému výnosu svému z 19 t. m. po rozumu § 17 cís. nař. z 29. srpna 1916 č. 278 ř. z. o dani ze zapalovadel, jehož platnost pro Slov. byla zavedena zákonem z 9. října 1919 č. 550 Sb., že tuzemská potřeba zápalek jest dostatečně zásobena.
Župní úřad v Turčanském Sv. Martině výnosem z 1. srpna 1927 žádost stěžující si firmy za udělení koncese podle § 22 zák. č. 259/24 na výrobu zápalek v Ž. odmítl ve smyslu § 25 zák. č. 259/24, poněvadž poměry čsl. státu nevyžadují rozšíření výroby zápalek a § 17 cís. nař. z 29. srpna 1916 č. 278 ř. z., nostrifikovaného na Slov. zákonem č. 550/19, nedovoluje vydání na sporu jsoucí koncese, když min. obch. v dohodě s min. fin. vyslovilo, že tuzemská potřeba zápalek jest dostatečně zásobena. K tomu bylo poznamenáno, že proti tomuto rozhodnutí lze podati odvolání na min. obch. cestou župního úřadu v Turč. Sv. Martině v 15 dnech, čítaných dnem po doručení tohoto výnosu.
V podaném odvolání uplatňovala st-lka mezi jiným jako nezákonnost, že se cit. § 25 nevztahuje na koncesi žádanou odvolatelkou, ale na koncesi uvedenou v § 23, tedy na živnost hostinskou a výčepnickou. Na koncesi, o niž jde, vztahuje se § 37 živn. zák. Ustanovení § 17 cís. nař. č. 278/16 nemá na Slov. platnosti; vztahujeť se nostrifikování tohoto cís. nař. zákonem č. 550/19 jen na zavedení daně ze zapalovadel, kdežto stran udělení koncese rozhodují výlučně předpisy živn. zák., jenž nezná prohlašování min. obch. a fin., takže župní úřad nemohl právem zamítnouti žádost stěžující si firmy a měl žádanou koncesi uděliti.
Min. obch. odvolání zamítlo nař. výnosem z důvodů výnosu župního úřadu, jakož i proto, že místní potřeba jest existujícími závody toho druhu na Slov. více než dostatečně kryta. K vývodům odvolání ještě bylo připomenuto, že platnost zák. č. 550/19 nebyla na Slov. zrušena zavedením živn. zák. č. 259/24.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Etablování podniku živn. výroby zápalek jest na Slov. — stejně jako v ostatním území čsl. republiky — vázáno na splnění dvou předpokladů, a to: 1. že uchazeč dosáhne koncese, opravňující ho k provozu této živnosti (§ 22, bod 33 a § 37 živn. č. 259/24), 2. že min. obch. v dohodě s min. fin. vyřkne, že tuzemská potřeba zápalek není vlastními výrobky tuzem. průmyslu zápalkového přiměřeně zásobebena (§ 17 cís. nař. č. 278/1916, jehož platnost a působnost byla zák. č. 550/19 rozšířena na Slov.).
Jelikož stížnost popírá, že by posléz cit. zákonem bylo na Slov. uvedeno — Č. 8654 —
v platnost i ustanovení § 17 cís. nař. č. 278/1916, dovozujíc, že jím byly na Slov. uvedeny v působnost jen daňové předpisy tohoto nařízení, budiž hned konstatováno, že tvrzení to je očividně mylné, neboť § 1 cit. zák. rozšiřuje na Slov. platnost a působnost onoho cís. nař. bez jakéhokoli omezení, tedy nevyjímajíc ani ustanovení § 17. A míní-li dále stížnost, že zákonem č. 259/24 byl cit. § 17 zrušen, je rovněž na omylu, neboť obsah tohoto § není žádnou živnostensko-právní normou, jejíž platnost by byla dotčena vydáním nového živn. zák., nýbrž předpisem finančně politickým.
Požadavky, jejichž splnění je předpokladem pro udělení koncese k výrobě zápalkových tovarů, jsou vedle všeobecných náležitostí, předepsaných pro nastoupení živností vůbec (§§ 2—10 živn. zák.), spolehlivost vzhledem k této živnosti a přípustnost se zřetelem k místním poměrům, jakož i s hlediska policie bezpečnostní, mravnostní, zdravotní, požární neb dopravní (§ 37, lit. c).
V konkrétním případě neopřel župní úřad zamítnutí st-lčiny žádosti za udělení koncese o žádný důvod, čerpaný z těchto ustanovení, nýbrž odpřel koncesi s poukazem na výrok min. obch. a min. fin., vydaný podle § 17 cit. cís. Z toho st-lka mohla seznati, a jak svědčí obsah jejího odvolání, také skutečně seznala, že úřady, kompetentní k výroku podle § 17 cís. nař., vyslovily, že tuzemská potřeba zápalek je tuzemskou výrobou »dostatečně zásobena«. Pokládala-li se st-lka tímto výrokem ve svých právech za zkrácenu, mohla jej, ježto jde o výrok úřadů centrálních, vzíti v odpor jedině stížností k nss. To se ovšem nestalo. — — — —
Sluší ovšem uvážiti, nebyla-li stěžovatelka stran svého práva, podati k nss-u stížnost proti zmíněnému rozhodnutí min. obch. uvedena v omyl tím, že župní úřad svému rozhodnutí připojil právní poučení, že z jeho rozhodnutí lze podati odvolání k min.. Nss však neshledal, že by tomu tak bylo. — — — —
Nař. rozhodnutím potvrdilo min. obch. rozhodnutí žup. úřadu, poněvadž místní potřeba jest více než dostatečně kryta; k tomu podotknuto, že platnost zák. č. 550/19 nebyla na Slov. zrušena zavedením živn. zák. č. 259/24.
Proti tomu uplatňuje stížnost, že min. nemělo skutkového podkladu
pro výrok o krytí potřeby zápalek a že bylo nepřípustné, že min. již
před rozhodnutím žup. úřadu zaujalo ve věci stanovisko, takže župní
úřad musil pak rozhodnouti na tomto základě.
Poslední námitka je bezdůvodná proto, poněvadž výrok min. obchodu a fin. podle § 17 cís. nař. se nedotýkal živn. právního řízení o žádosti za koncesi a neprejudikoval právně rozhodnutí žup. úřadu, ježto pro toto rozhodnutí jsou směrodatný jen předpisy živn.-právní. Nemohlať by býti shledána nezákonost v tom, kdyby živn. úřad přes to, že tu je takový výrok min. obch. a fin. a nevyčkav ho přece udělil koncesi k živn. výrobě zápalek, když by byly splněny veškeré požadavky živn. zákonem stanovené. Ale koncese takto udělená zůstala by ovšem prakticky bezúčinnou a podnik by nemohl býti zahájen a provozován, pokud by tomu bránil nedostatek zjištění potřebného vedle — Č. 8655 —
koncese podle § 17 cit. nař. t. j. nedostatek zjištění, že tuzemská potřeba zápalek není výrobky tuzemského průmyslu přiměřeně zásobena.
Otázkou jest však, zdali a kterak živn. úřad, posuzuje žádost za koncesi s hlediska »místních poměrů« po rozumu § 37 živn. zák., může přihlížeti k zjištění min. obch. a min. fin. již vyslovenému, že tuzemská potřeba je přiměřeně, resp. jak v tomto případě bylo řečeno, »dostatečně« zásobena. Po této stránce nelze shledávati nemístným, použije-li živn. úřad bez dalšího šetření onoho zjištění jakožto skutkového základu pro svůj úsudek o místních poměrech. Tím vyvrácena je námitka, že žal. úřad rozhodl bez dostatečného skutkového podkladu.
Pokud stížnost proti důvodu, uvedenému v nař. rozhodnutí, že místní potřeba je dostatečně kryta, namítá, že takovýto důvod po zákonu vůbec nemůže rozhodovati, nemohl jí nss rovněž dáti za pravdu. § 37 živn. zák., jejž měl žal. úřad v tomto svém důvodu zřejmě na mysli, ovšem stanoví, že při rozhodování o žádostech za koncese uvedené v § 22, tedy i za koncesi k výrobě zápalek, sluší přihlížeti k místním poměrům. Všeobecný a širší výraz »místní pomčry« zahrnuje v sobě i veškeré skutečnosti, které mohou býti závažnými s hlediska odbytiště (§ 57 živn. zák.), tedy i potřebu.

Citace:

č. 8654. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 881-884.