Čís. 13401.

Konkursní řízení v době mezi vyvěsením vyhlášek o prohlášení a o zrušení konkursu (§ 76 konk. ř.) jest nejen fakticky, nýbrž i právně účinné a útraty tohoto řízení, zejména i útraty správce podstaty, jsou skutečnými útratami konkursního řízení a platí i o nich předpisy konkursního řádu.
Konkursní řízení nepomíjí o sobě již usnesením rekursního soudu o zrušení konkursu, nýbrž jest třeba, by bylo řádně zlikvidováno, najmě, by dlužníkovo jmění, tvořící úpadkovou podstatu, bylo vráceno do jeho správy a by při tom byla vyřízena i otázka útrat konkursního řízení.
Příslušnými k této likvidaci jsou orgány tohoto řízení, tedy správce podstaty, konkursní komisař a konkursní soud.
(Rozh. ze dne 28. března 1934, R I 15/34.)
K návrhu věřitele byl dne 21. června 1933 prohlášen konkurs na jmění Roberta B-a. K rekursu dlužníka byl konkurs usnesením ze dne 3. července 1933 zrušen. Konkursní komisař usnesením ze dne 29. srpna 1933 zamítl návrh dlužníka, by mu bylo vydáno 3.000 Kč, zadržených správcem konkursní podstaty, a rozhodl, aby znalecký poplatek a odměna správce podstaty byly uhrazeny z oněch 3.000 Kč. V onom směru vycházel konkursní komisař z toho, že se zadržení 3.000 Kč správcem konkursní podstaty stalo s dlužníkovým souhlasem ke krytí útrat konkursního řízení. Rekursní soud uložil správci konkursní podstaty, by vydal 3.000 Kč Robertu B-ovi. Důvody: Robert B. nenapadá usnesení konkursního komisaře co do výše poplatku znaleckého nebo co do výše odměny správce podstaty, nýbrž jen v tom směru, že bylo rozhodnuto, že nároky ty mají býti vyrovnány ze 3.000 Kč, které jsou v rukou JUDr. Jindřicha W-a, který byl ustanoven správcem podstaty usnesením ze dne 21. června 1933, které bylo zdejším usnesením ze dne 3. července 1933 zrušeno. Usnesením konkursního komisaře byl v důsledku toho zamítnut návrh Roberta B-a, aby mu bylo vydáno 3.000 Kč, jež jsou v rukou Dr. W-a. Stěžovatel právem napadá usnesení konkursního komisaře. Jak shora uvedeno, bylo usneseni o prohlášení konkursu zrušeno a v důsledku toho byl návrh Vítězslava S-a na prohlášení konkursu zamítnut. Nebyl tedy konkurs pravoplatně prohlášen. Útraty konkursního řízení, útraty znalce i správce podstaty jsou podle § 49 čís. 1 konk. ř. pohledávkami za podstatou. Nebyl-li konkurs pravoplatně prohlášen, není a nebylo tu konkursní podstaty a nemohou útraty správce a znalce býti hraženy z konkursní podstaty. Není zákonného předpisu, podle něhož by dlužník, proti němuž byl konkurs neprávem prohlášen, byl povinen nahraditi útraty řízení vzniklé v době mezi prohlášením konkursu, jež se nestalo pravoplatným a zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu. Nemá proto zákonného podkladu usnesení bývalého konkursního komisaře, jímž nařídil, že útraty znalce a konkursního správce mají býti hrazeny z hotovosti patřící nesporně Robertu B-ovi, která se nalézá v rukou JUDr. W-a, a jímž zamítl návrh Roberta B-a, aby hotovost ta byla mu vydána.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud jest názoru, že, byl-li k návrhu věřitelovu prohlášen na jmění dlužníkovo konkurs, ale později k rekursu dlužníkovu návrh, na uvalení konkursu byl zamítnut, nebylo tu pravoplatné konkursní podstaty a proto nemohou býti útraty konkursního správce a znalce uhraženy z konkursní podstaty. Tento právní názor je mylný. Účinky prohlášení konkursu nastávají počátkem dne, kterého byla vyhláška, vyvěšena na soudní desce (§ 92 konk. řádu). Podle § 75 odst. (2) konk. ř. nemá rekurs proti usnesení o prohlášení konkursu odkladného účinku. Všechny orgány konkursního řízení zůstávají až do pravoplatného rozhodnutí o rekursu ve svých funkcích. Jmění dlužníkovo tvoří konkursní podstatu (§§ 96, 97 a 98 konk. ř.). Bylo-li vyhověno rekursu proti usnesení, jímž byl konkurs prohlášen, má býti podle § 78 konk. ř. zrušení konkursu vyhlášeno teprve po právní moci usnesení rekursního soudu. Z toho plyne, že konkursní řízení v době mezi vyvěšením vyhlášek o prohlášení a zrušení konkursu jest nejen fakticky, nýbrž i právně účinné a že útraty vzniklé tímto řízením, zejména i útraty správce konkursní podstaty, jsou skutečnými útratami konkursního řízení a že tedy i o nich platí předpisy konkursního řádu. Dalším důsledkem oněch ustanovení jest, že konkursní řízení nepomíjí samo sebou již usnesením rekursního soudu o zrušení konkursu, nýbrž jest třeba, by bylo řádně zlikvidováno, jmenovitě by dlužníkovo jmění, tvořící úpadkovou podstatu, bylo vráceno do jeho správy, a by při tom byla vyřízena i otázka útrat vzniklých úpadkovým řízením. Příslušnými k této likvidaci jsou orgány tohoto řízení, tedy správce podstaty, konkursní komisař a konkursní soud (čís. 6503 sb. n. s.). Právem proto soud prvé stolice zamítl návrh dlužníkův na vydání částky 3.000 Kč, s níž jest naložiti jako s konkursní podstatou, tudíž také zapraviti z ní útraty jako pohledávku za podstatou (§ 49 konk. ř.), již pravoplatně určené. Tím není dotčena otázka, zda a pokud se snad může dlužník, který k prohlášení konkursu nezavdal příčiny, hojiti na tom, kdo svým bezdůvodným návrhem vyvolal usnesení o prohlášení konkursu, které pak usnesením rekursního soudu návrh zamítnuvším bylo změněno.

Citace:

č. 13401. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 386-388.