Návrh na úpravu notářských sazeb

přednesený v mimořádné valné hromadě Spolku notářů československých, konané dne 7. prosince 1924.
Nařízením vlády ze dne 30. ledna 1920 č. 69 sb. zák. a nař. zavedena byla konečně úprava notářských poplatků.
Byl to akt spravedlnosti vůči stavu, který po celou válku i po válce musel se spokojiti se sazbami, zavedenými v roce 1855 a 1871, zvýšenými o pouhých 20%.
Stav notářský uvítal s povděkem tento čin.
Jeho uspokojení bylo však záhy kaleno nesprávným výkladem nové sazby se strany soudů.
Nesprávnost tu uznalo i ministerstvo spravedlnosti a proto výnosem ze dne 25. dubna 1920 č. 31177 věst. č. 11 a ze dne 17. července 1921 vydalo autentické vysvětlení, jak dlužno ustanovení sazby vykládati.
Výkladu toho nebylo však soudy dbáno.
Výnosem ze dne 14. ledna 1921 č. 752 vyzvalo ministerstvo spravedlnosti notářské komory, aby působily na své příslušníky, by zvýšily svým zaměstnancům platy a projevilo ochotu podniknouti všechny potřebné kroky, jež budou mu ve směru tom navrženy, slibujíc zvýšiti tarif notářský jako již před tím zvýšilo sazbu advokátní.
Uposlechli jsme ihned této výzvy a spoléhajíce na daný slib, zvýšili jsme podstatně platy svých zaměstnanců.
Vypracovali jsme na to sami novou sazbu notářskou a předložili ji ministerstvu spravedlnosti. Nova sazba neznamenala zvýšení položek, nýbrž takovou jejich úpravu, aby odňata byla soudům možnost pochybovati o tom, co a jak mají přisuzovati, ano sami jsme navrhovali slevu v tom smyslu, že jsme se nabízeli projednávati pozůstalosti do 1000 Kč zdarma.
Sazba ta byla v ministerstvu prodiskutována a její správnost uznána.
Vzdor tomu vydána nařízením vlády ze dne 11. května 1923 č. 102 nová sazba notářská pod heslem zlevňovací akce, která však započala a skončila pouze u stavu advokátního a notářského.
Nová sazba těžce dolehla na notáře zejména ve větších městech a to tím, že vláda vrátila se opět k zásadě maximálních hranic.
Uzákonění maximálních hranic jest nesociální, neboť jest jen i na prospěch tříd velice zámožných, které, ač mají značné způsobilosti platební, jsou na roven postaveny třídám méně majetným.
Není zajisté spravedlivo, aby na př. ten, kdo kupuje realitu za 10,000 000 Kč. — neb zanechal po své smrti majetek mnoha milionový, podléhal témuž poplatku listinnému (3000 Κč), neb projednacímu (2500 Kč) jako ten, kdo koupí realitu za 600 000 Kč — neb zanechá jmění 500 000 Kč.
Zásada maximálních hranic není též nikde v praktickém životě provedena nežli u advokátů a notářů.
Tak lékař má právo čítati podle majetku pacientova, architekt a stavitel podle nákladu na stavbu, zeměměřič podle ceny pozemku ano i ten sprostředkovatel, nemající po většině žádného vzdělání, požaduje na 2—3% provisi od kupce i prodávajícího z kupní ceny beze všeho obmezení.
Jest to důstojno stavu akademicky vzdělaného, jenž teprve po dlouhém studiu a ještě delší přípravné (nyní nejméně 12ti leté) praxi dochází samostatného výdělko- vého zaměstnání, aby za obtížnou a zodpovědnou práci právní směl požadovati v případě shora uvedeném za smlouvu 3000 Kč, kdežto nevzdělaný sprostředkovatel za pouhé sdělení jména kupcova 200 000 Kč až 300 000 Kč!!!
To již není nivelisace stavů, nýbrž patrné snižování práce intelektuální.
Další příkrostí nové sazby jest, že nedbala kolektivní smlouvy, uzavřené stavem naším se Svazem českých bank jako representantem nejen všech bank, ale i všech společností od těchto bank odvislých (a jsou jimi všechny) ohledně honoráře za intervence při valných hromadách.
Sazba mezi tímto Svazem a námi dojednaná, byla samým Svazem bank navržena a byla přijímána všude s uspokojením i nebylo nižádného důvodu, aby ministerstvo spravedlnosti samovolně tuto úmluvu rušilo a uzákoňovalo něco, čeho žádný si nepřál.
K pochybnému výkladu zavdalo dále soudům slovo pol. 13 »za opis« (otisk) listin.
Soudy vykládají slovo to tak, že v soudním komisařství při protokolech nepřisuzují notářům manipulační poplatek za psaní, ježto v soudním komisařství není podle jejich náhledu konceptu a jejich opisů.
Poplatek manipulační za psaní jest ale nutný, neboť znamená poplatek ten jen náhradu hotových výloh, které notář musí vynaložiti za písaře, papír, inkoust, psací stroje atd., kdežto odměnou nahražuje se pouze práce duševní.
Bylo by vůbec záhodno celou sazbu notářskou přepracovati a postaviti na zcela jiný modernější a jednodušší základ.
Nynější sazba jest příliš komplikovaná a širšímu obecenstvu nesrozumitelná. Odpomohlo by se tomu zavedením krátkých a jednoduchých paušálních sazeb percentuálních.
Ponecháváme úpravu tu, jež bude vyžadovati nových a dalších úrad a porad, době pozdější.
Dnes jedná se nám pouze o napravení veliké křivdy, která se stala našemu stavu zavedením sazeb maximálních a tarifováním valných hromad, aniž by se toho jevila nutná potřeba.
Tím stav náš uvržen byl opět v tytéž žalostné poměry, v kterých vězel od roku 1855 až 1871 a dále do 30. ledna 1920.
Následky toho se již jeví.
Notáři, zejména ve větších městech naříkají na nedostatek příjmu a poukazují k tomu, že jsou nuceni část personálu propustiti a zbylému plat značně snížiti.
Tím vzroste opět jen nezaměstnanost a existenční podmínky personálu kancelářského i kandidátů se ztížejí.
Z těchto důvodů vznášíme jménem Spolku notářů československých ve smyslu usnesení valné hromady ze dne 7. prosince 1924 snažnou prosbu:
Ministerstvo spravedlnosti račiž předložiti vládě nařízení, kterým
a) zrušují se maximální hranice, uvedené v sazbě notářské ze dne 11. května 1923 č. 102 sb. zák. a nař. pod pol. 1, 2, 4 d), 7, 11 lit. c), f), k), uvedené,
b) vylučuje se ze sazby pol. 4 lit. h) o intervencích při valných hromadách,
c) mění se v pol. 13 slovo »opis« za slovo »psaní« (otisk).
Dr. Čulík.

Citace:

Prozatímní opatření zabavením dědického podílu. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 5, s. 46-46.