Č. 4142.

Elekrisace. — Živnostenské právo: 1. * Živnostenský úřad není oprávněn odepříti konsens k rekonstrukci elektrického vedení podniku, který nebyl prohlášen za všeužitečný, jediné z toho důvodu, že téhož účelu, jemuž vedení to slouží, může býti také dosaženo pomocí sousedního elektrického vedení podniku všeužitečného. — 2. * Elektrický podnik všeužitečný jest oprávněn činiti námitky proti schválení sousedního elektrického vedení, i když není majitelem pozemku, jenž by vedením tím dotčen býti mohl.
(Nález ze dne 21. listopadu 1924 č. 20596).
Věc: Moravsko-Ostravské elektrárny, akc. spol. v Mor. Ostravě (adv. Dr. Rob. Altbach z Mor. Ostravy) proti ministerstvu obchodu (za zúč. Mor.-slezské elektrárny, akc. spol. v Mor. Ostravě, adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) o schválení rekonstrukce a přeložení elektrického vedení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka oznámila osp-é ve Fryštátě, že hodlá vyměniti dosavadní železné elektrické vedení o vysokém napětí vedoucí z H. do B., za vedení hliníkové a přeložiti částečně toto vedení, aby vyrovnáním silničních oblouků docíleno bylo zkrácení trati, a aby odstraněny byly poruchy, jež se v provozu opakují následkem zrezavění železného materiálu. Při tom uváděla st-lka, že původní vedení, schválené výměrem okr. hejtmanství z 15. prosince 1898 bylo měděné, a že následkem zabavení mědi během války bylo vyměněno za vedení železné.
Zsp v Opavě, jíž žádost vzhledem k tomu, že vedení probíhá dvěma okresy, byla postoupena, provedla o projektu ediktální řízení a zjistila při místním šetření, že v daném případě jde o změnu v dosavadním elektrovodném zařízení, která přivodí zlepšení dosavadního stavu, ježto zkrácení trati a použití materiálu neoxydujícího zmenší možnost poruch v dodávání elektrického proudu.
Zástupce Moravsko-slezských elektráren, akc. spol. v Moravské Ostravě, vytknul při komisi, že navrhovaná rekonstrukce má se provésti v území, jež této společnosti bylo přikázáno k provádění soustavné elektrisace. Poněvadž vedení v převážné své délce jeví se jako novostavba, nutno, aby bylo provedeno dle předpisů elektrotechnického spolku, platných pro dálková vedení při soustavné elektrisaci o normálním napětí 22000 volt. Provedení rekonstrukce jest však neodůvodněné a zbytečné, ježto st-lka může dodávati proud pomocí svého podzemního kabelu vedoucího z Mor. Ostravy až do B. Mimo to může st-lka odebírati veškeru reservu elektrické energie, případně celou část potřebné energie pro dosavadní místní konsum z dálkového vedení Moravsko-slezských elektráren, jež v onom dílu jest dohotovenou, a bude dnem 1. listopadu 1922 provozu schopno. Vedení to probíhá v celé délce téměř pararelně s projektovaným vedením. Projektovanou rekonstrukci a přeložení vedení nebylo by možno vzhledem na druh výstavby a napjetí vřaditi do systému soustavné elektrisace.
Se zřetelem na to navrhl zástupce Moravsko-slezských elektráren, aby žadatelka byla vyzvána k jednání s těmito elektrárnami o odbírání proudu, a žádal, aby, dokud obě elekrárny se nedohodnou, nebylo udíleno žádané schválení. Zsp výnosem z 28. srpna 1922 udělila žadatelce schválení k zamýšlené rekonstrukci za určitých podmínek, a zamítla námitky Moravsko-slezských elekráren, prohlásivši, že nutno jen vítati zamýšlenou přeměnu, ježto vedení se zkrátí, a použito bude materiálu neoxydujícího, čímž se omezí poruchy v dodávání proudu. Schválený projekt nejeví se v převážné délce svého průběhu jako novostavba, při níž jest nutno provedení dle předpisu elektrotechnického spolku českého v Praze, neboť nejde ani o změnu stavebního systému a stavebního místa ani o změnu výše kapacity. Největší část celého vedení schváleného výměrem okr. hejt. ve Fryštátě z 15. prosince 1898 zůstává v bezvadném stavu, a z hospodářských ohledů ani by se nedoporučovalo, aby pro rekonstruovanou část bylo provedeno vedení o napjetí 22000 volt, když větší část jeho jest zařízena na napjetí 4500 volt.
Moravsko-slezské elektrárny podaly proti schválení projektu odvolání, jemuž min. obch. výn. z 26. ledna 1924 vyhovělo, a zrušivši rozodnutí zsp-é, odepřelo vzhledem k ustanovení § 27, odst. 3 zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb. a § 16 vl. nař. z 26. října 1920 č. 612 Sb. uděliti žadateli žádané schválení z toho důvodu, poněvadž projektované vedení probíhá rovnoběžně ve vzdálenosti 250 až 400 m s vedením Moravsko- slezských elekráren o napjetí 22000 volt, jež vybudováno jest o takové výkonnosti, aby se na ně dalo připojiti zásobování dalšího území elektrickou energií. Bylo by proti zájmům soustavné elektrisace, aby bylo rekonstruováno a překládáno staré provozu nevyhovující vedení žadatelky, když jest možnost použití vyhovujícího vedení Moravsko-slezských elektráren.
O stížnosti žadatelčině proti tomuto rozhodnutí uvážil nss takto:
Stížnost především namítá, že zúčastněná strana nebyla legitimována k podání rekursu proti udělení konsensu st-lce zsp-ou v Opavě, ježto není majitelkou nemovitosti, jež by zamýšlenou rekonstrukcí mohla býti ohrožena, a není tudíž sousedem ve smyslu § 29 živn. řádu, oprávněným činiti námitky v řízení o schválení provozovny, případně jejich změn.
Soud neshledal stížnost v tomto směru důvodnou. Dle § 18 zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb. dlužno ke komisi prováděné o žádosti všeužitečného podniku za schválení jeho díla přizvati mimo jiné též elektrické podniky sousední, čímž zřetelně naznačeno, že podnikům sousedním přísluší již z toho důvodu v tomto řízení postavení stran.
Poskytuje-li však zákon sousedním elektrickým podnikům postavení stran, jedná-li se o schválení podniku všeužitečného, pak nelze tohoto postavení upírati ani sousedním podnikům všeužitečným, když jde o schválení provozovacích zařízení takových podniků, jež za všeoužitečné prohlášeny nebyly, neboť nelze míti za to, že by všeužitečný podnik v tomto řízení neměl míti ani té ochrany, již má podnik obyčejný proti podniku všeužitečnému, zvláště když i § 27 č. 3 cit. zák. zvláště nařizuje, že při schvalování výroben elektrické energie nutno v prvé řadě přihlížeti k potřebám soustavné elektrisace.
Že zúčastněná strana jest elektrickým podnikem sousedním, stížnost nepopírá, a není tedy nezákonným, když žal. úřad zúčastněné straně přiznal postavení strany v řízení správním. Stížnost ovšem upírá zúčastněné straně legitimaci také z toho důvodu, že tato se bránila proti projektu st-lky námitkami, jež jsou s hlediska předpisů III. hlavy živn. řádu nepřípustné. V tomto směru uvádí stížnost, že žádané schválení bylo možno st-lce jen tehdy odepříti, kdyby navržené změny v elektrickém vedení přivodily nové nebo větší závady, nebezpečí neb obtěžování, než jaká spojena jsou s dosavadním stavem provozovny. Existenci takových závad však zúčastněná strana nevytýkala a také úřad jich neshledal, následkem čehož nemůže st-lce býti bráněno, aby rekonstrukci vedení provedla, zvláště když navrženými změnami má býti vlastně čeleno nebezpečí vzcházejícímu z dosavadního závadného stavu, jehož odstranění úřad i bez žádosti strany z povinnosti úřední byl povinen naříditi, ježto zrezavělý železný materiál ohrožuje veřejnou bezpečnost a dodávání proudu pro nádraží v B.
V podstatě své jest tato námitka výtkou, že zúčastněná strana činila v řízení správním proti projektu st-lky námitky, které vybočují z rámce ochrany, již poskytuje zákon sousedům proti účinkům živn. provozoven dle III. hlavy živn. řádu, a že úřad vyhověv těmto námitkám, porušil právo st-lčino.
V tom směru třeba poznamenati, že zúčastněná strana namítala především proti projektu, že vedení st-lčino mělo by v zájmu soustavné elektrisace býti zařízeno na napjetí 22000 volt, dále však také uváděla, že je vůbec zbytečno vedení to rekonstruovati, poněvadž st-lka může vésti proud pomocí svého podzemního kabelu a může mimo to odbírati elektrickou energii z dálkového vedení zúčastněné strany.
Úřad vešel na tuto poslední námitku a odepřel schváliti projekt st-lky z toho důvodu, že tato může odbírati potřebný proud z vedení Moravsko-slezských elektráren.
Za účelem posouzení zákonnosti tohoto výroku dlužno uvážiti, v jakých mezích mohou se pohybovati námitky sousedů proti změnám v provozovně podléhajícím schválení dle III. hlavy živn. řádu, a jak daleko sahá ochrana sousedů vůbec a všeužitečných podniků zvlášť.
V tomto směru přichází v úvahu § 25 živn. řádu, který se zřetelem na ochranu sousedů prohlašuje za podrobené konsensnímu řízení také takové provozovny, »které účinky zdraví škodnými, provozovacím způsobem ohrožujícím bezpečnost, zápachem nebo neobyčejným hlomozem způsobilými jsou ohrožovati neb obtěžovati sousedstvo.«
Dle toho může majitel sousedního díla brániti se proti zřízení provozovny jediné námitkami, že bude touto obtěžován neb ohrožován v míře nepřípustné způsobem svrchu uvedeným, případně pokud jde o změnu v provozovně (§ 32 živn. řádu), že zamýšlená změna bude míti pro něho v zápětí nové nebo větší škody, nebezpečenství a obtíže, než jaké tu byly při stavu dosavadním.
V daném případě neodepřel úřad schválení navržených změn z důvodu, že výměna elektr. vedení železného za vedení hliníkové bude zúčastněnou stranu ohrožovati neb obtěžovati více než konsentované vedení měděné, a že toto obtěžování převyšovati bude míru přípustnou, nýbrž zamítl žádost st-lky z důvodu zcela jiného, totiž že by neodpovídalo zájmům soustavné elektrisace, aby rekonstruováno a překládáno bylo staré provozu nevyhovující vedení, když jest možnost, aby st-lka použila vedení zúčastněné strany, jež úplně vyhovuje.
Domnívá se tudíž úřad, že zřetel na zájem soustavné elektrisace opravňuje jej k tomu, aby odepřel schváliti výměnu chatrného elektr. vedení železného za vedení hliníkové a částečné přeložení tohoto jediné z důvodu, že jest zde vedení jiné náležející podniku všeužitečnému, jež může převzíti funkci dotčeného vedení soukromého.
Názor ten jest mylný, neboť ustanovení III. hlavy živn. řádu neopravňují úřad k tomu, aby odepřel povoliti rekonstrukci určitého zařízení jediné proto, že potřeba, jíž zařízení ono má sloužiti, může účelněji býti kryta zařízením náležejícím subjektu jinému, neboť jediné existence závad uvedených v §§ 25 a 26 živn. řádu mohla by odůvodniti takovéto rozhodnutí úřadu. O to však úřad rozhodnutí své neopřel, a následkem toho nemá výrok jeho v § 32 živn. řádu opory.
Sluší však uvážiti, zda snad ustanovení § 27 č. 3 elektr. zák., jehož se úřad dovolává, neposkytuje mu této opory. V tom směru nemohl soud sice uznati za správný názor stížnosti, že ustanovení ono vztahuje se pouze na koncese nové, neboť slova »koncese« užito zde ve významu živn.-právního »konsensu« a toho je potřebí nejen ku schválení provozoven nových, nýbrž dle § 32 živn. řádu i k změnám provozoven starých.
Výklad však, jaký úřad dává zmíněnému ustanovení, odporuje zákonu. Cit. předpis nařizuje živn. úřadu, aby při provádění ustanovení živn. řádu přihlížel v prvé řadě k potřebám soustavné elektrisace jakožto zájmům veřejným, kteréžto ustanovení platí, jak svrchu uvedeno, i ohledně změn v elektr. zařízeních již existujících.
Mohl by tedy úřad odepříti žádané schválení, kdyby změna, o kterou jde, tento zájem poškozovala, t. j. kdyby se nějakým škodlivým způsobem dotýkala potřeb soustavné elektrisace okolnost, že st-lka místo aby vedení uvedla v souhlas se stavem konsentovaným, rozhodla se na něm provésti určité změny, a kdyby právě tyto změny znamenaly nějaké zhoršení pro zmíněný zájem veřejný oproti stavu konsentovanému.
Takové zhoršení proti stavu již konsentovanému nař. rozhodnutí nezjišťuje, a odpírá schválení jediné proto, že nebylo by hospodárné, aby rekonstruováno bylo vedení, když účelu, jemuž slouží, může býti vyhověno tím, že použije se vedení podniku všeužitečného.
Důvod tento nemá však, jak svrchu uvedeno, v zákoně opory.

Citace:

č. 4142. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 849-853.