Čís. 15671.Vliv hospodářské krise na zákonnou vyživovací povinnost manželovu. (Rozh. ze dne 10. prosince 1936, Rv I 2457/36.) Žalobkyně se domáhá na svém žalovaném manželovi — truhláři — placení výživného 150 Kč měsíčně. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud částkou 60 Kč měsíčně. Důvody: Příjem žalovaného byl v roce 1935 průměrně asi 490 Kč měsíčně, při čemž zcela nahodilý výdělek za truhlářské práce vykonané pro známé žalovaného nelze bráti v úvahu, a to tím méně, když ony práce spadají do doby dřívější. Naproti tomu však nutno přihlédnouti k tomu, že žalovaný má zákonnou alimentační povinnost ještě také ke svým dvěma nezletilým dětem a že podle dosavadního stavu má na každé z nich platiti týdně po 25 Kč, což činí celkem měsíčně více než 200 Kč, Těmto majetkovým poměrům žalovaného odpovídá podle názoru odvolacího soudu toliko částka 50 Kč měsíčně jako přiměřené výživné pro žalobkyni a nikoli 100 Kč, jak určil první soud. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Soud právem posoudil výši výživného podle příjmu, jenž měl žalovaný v roce 1935 a přihlédl právem i k občasnému vysazení žalovaného z práce. I právní posouzení v tom směru, že nahodilý výdělek žalovaného za truhlářské práce konané pro známé nepadá na váhu pro posouzení příjmu žalovaného, jest správné. Hospodářská krise zavinila takovou nezaměstnanost, že nelze za majetek, podle něhož má manžel obstarati své manželce výživu, označiti veškeré abstraktní výdělkové možnosti a schopnosti bez zřetele na to, zda jsou skutečně dosažitelné a lze jich skutečně využíti. Proto nelze výši výživného posouditi podle výdělku, který žalovaný skutečně nemá a kterého by mohl dosáhnouti jen za jiných hospodářských a výdělečných poměrů. Vychází-li se ze skutkových zjištění nižších soudů, odpovídá odvolacím soudem žalovanému uložené výživné jeho nynější majetkové mohoucnosti.