NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9011.

Jazykové právo: O jazykové úpravě podání učiněných u zem. (kraj.) soudu civilního v Praze ve věcech zemskodeskových.
(Nález ze dne 27. ledna 1931 č. 795.)
Prejudikatura: Boh. A 7382/28, 8075/29, 8079/29, CCCLXIII/29.
Věc: August K. ve S. proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l podal u zem. civ. soudu v Praze jako soudu desk zemských německým jazykem sepsanou žádost za vydání úředního vysvědčení, že knihovní věřitelé nepodali odporu proti bezzávadnému odepsání dílce pozemkové parcely č. kat. ... les ve F. z vložky č. ... desk zemských, kterážto žádost byla tímto soudem meritorně vyřízena usnesením z 20. března 1926 sepsaným jazykem českým.
Proti tomuto postupu zem. civ. soudu v Praze podal st-1 dozorčí stížnost jazykovou sepsanou německým jazykem, v níž se domáhal, aby mu byl doručen soudní výměr v jazyce německém. Presidium zem. civ. Soudu v Praze odmítlo tuto dozorčí stížnost, ježto se nehodí, aby o ní bylo po zákonu jednáno (§ 1 jaz. zák. a čl. 1 jaz. nař.). Další dozorčí stížnosti německým jazykem sepsané byly odmítnuty presidiem vrch. zem. soudu v Praze a posléze rozhodnutím min. sprav, z 18. června 1926 při čemž vycházelo min. z právního názoru, že jaz. spor vznikl u zem. soudu v Praze a že v okresu jeho sídla není 20% příslušníků státních německého jazyka. Ke stížnosti strany zrušil nss nálezem ze 6. října 1927 č. 20 388 toto rozhodnutí pro nezákonnost z toho důvodu, že otázka lokalisace věci, v níž jazykový spor vzešel, důsledkem mylného právního názoru žal. úřadu nebyla rozhodnutím tímto řešena.
Na to vydalo min. sprav. nař. rozhodnutí, jímž byla stížnost odmítnuta, ježto se nehodí, aby o ní po zákonu bylo zahájeno jednání. V důvodech se uvádí: »Nálezem ze 6. října 1927 č. 20388 zrušil nss rozhodnutí min. sprav, z 18. června 1926, ježto, řídíc se dřívější praxí nss-u, od které se nss důsledně odchýlil až, po posudku odborného plena ze 6. prosince 1926, jazykovou stránku ve sporech o užití jazyka posuzovalo odděleně od věci hlavní a samostatně. Podle nové praxe nss-u záleží vždy jen na jazykové stránce věci, ze které jazykový spor vzešel, kteroužto »věcí« lze vždy rozuměti jen kausu nikoliv jazykovou. V případě st-lově jest tedy rozhodnutí otázky, zda st-1 má právo užívati v jazykovém sporu německého jazyka, závislé na tom, zda st-l může něm. jazyka užívati ve věci, ze které tento jaz. spor vzešel. Touto »věcí« jest knihovní věc zemských desk č. 4919/26. S hlediska § 2 odst. 2 jaz. zák. a čl. 18 jaz. nař. má tudíž pro řešení sporné otázky rozhodující význam, zda uvedenou »věc« je pokládati za lokalisovanou v některém soudním okrese s jazykovou a národní menšinou čili nic. Ježto min. sprav, je při svém rozhodnutí vázáno právním názorem, ze kterého vycházel nss, je na něm, aby se především zabývalo otázkou lokalisace shora uvedené knihovní věci desk zemských. Podle § 2 odst. 2 jaz. zák. a čl. 18 odst. 1 písm. b) jaz. nař. je pro obor jazykového práva pokládati určitou věc za zmístněnou v tom soudním okresu, ve kterém tkví podle příslušných kompetenčních norem důvod místní příslušnosti dovolaného soudu pro onu věc. Třeba tedy v konkrétním případě zkoumati vždy kompetenční normu, kterou byl určen dovolaný soud a v této normě odkrýti vztah k určitému soudnímu okresu čsl. republiky. Kompetenční normou, která určila příslušnost zem. soudu civ. v Praze jako soudu desk zemských, jest ustanovení § 118 č. 1 jur. normy. Místní vztah, jenž je vytčen v této kompetenční normě, je vztah k místu, na kterém se zemské desky nalézají. Za zmístněnou ve smyslu § 2 odst. 2 jaz. zák. a čl. 18 odst. 1 písm. b) jaz. nař. je tudíž pokládati knihovní agendu zemských desk u zem. soudu civ. v Praze v obci Praze, která je podle cit. § 2 jaz. zák. počítána za jediný soudní okres. Tento soudní okres kvalifikované německé menšiny nemá a je proto jazyk německý v knihovní agendě desk zemských u zem. soudu civ. v Praze nepřípustný. V kompetenční normě § 118 jur. nor. č. 1 není vyjádřen nižádný vztah k soudnímu okresu, ve kterém leží nemovitost, které se týká knihovní žádost. To objeví se zvláště jasně, srovná-li se tato kompetenční norma s tím, co jest ustanoveno v § 118 jur. nor. pod čís. 2. a 3. Kdežto totiž pod č. 2. a 3. je kladen důraz na polohu nemovitosti, která je předmětem zápisu do pozemkových knih, není pod č. 1 nic podobného ustanoveno. Sluší proto zastávati, že pro obor jazykového práva je v agendě zemských desk poloha nemovitostí, která je předmětem konkrétní knihovní žádosti, stejně bez významu, jako je na příklad ve sporech vedených podle § 74 jaz. nař. bez významu, ve kterém soudním okresu se sběhla událost, která zavdala ke sporu podnět. Když však nelze v hlavní věci jazyk německý uznati za přípustný, sluší — jak i z nálezu nss-u ze 6. října 1927 vyplývá — jazyk tento označiti za nepřípustný i v jazykovém sporu, který se v této hlavní věci vyvinul. Proto bylo stížnost — Č. 9011 —
něm. jazykem sepsanou podle čl. 4 odst. 3 jaz. nař. odmítnouti, ježto se nehodí, aby o ní bylo po zákonu zahájeno jednání.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss:
V daném případě je na sporu otázka, kde věc, ve které vzešel spor jazykový, je zmístněna; vyřešení této otázky je pak směrodatným pro zodpovědění otázky další, zda st-li jako příslušníku jazyka německé minority lze přiznati ochranu jazykovou po rozumu § 2 jaz. zák.
Kdežto žal. úřad vychází ze stanoviska, že »věc«, t. j. knihovní žádost, týkající se nemovitosti, zapsané v zem. deskách u zem. (nyní krajského) soudu civ. v Praze, je lokalisována v soudním okrese pražském, v němž není kvalifikované menšiny národní po rozumu § 2 odst. 2 jaz. zák., namítá st-l, že má nárok na použití jazyka německého dne § 2 odst. 2 jaz. zák. proto, že, jsa příslušníkem jazyka německé minority, má své bydliště v B., tedy v obvodu okr. soudu v B., v němž podle posledního soupisu lidu obývá kvalifikovaná národní a jazyková menšina německá a že také v obvodu jmenovaného okresu soudního má nemovitost zemskodeskovou, které se knihovní podání dotýká. Stížnost po této stránce hájí právní názory že dle § 2 odst. 2 jaz. zák. zakládá se v konkrétním sporu subj. jazykové právo st-le jako příslušníka jazyka národní menšiny na skutečnosti, že působnost zem. soudu civ. v Praze jako soudu desk zemských vztahuje se na celou zemi českou, tedy také na okr. soud v B., v jehož obvodu leží nemovitost zemskodesková, tvořící předmět knihovního podání. Místním vztahem, který má na zřeteli předpis § 118 č. 1 jur. normy, vyrozumívati prý sluší vztah k místu, na kterém se nacházejí desky zemské, vedené u zem. soudu civ. v Praze pro celou českou zemi a jednotlivá tělesa zemskodesková.
Nss zabýval se již vícekráte otázkou, co se stanoviska jaz. práva je rozhodným kriteriem pro nárok na použití menšinového práva jazykového u podání, týkajících se zemskodeskových nemovitostí, a vyslovil a podrobně odůvodnil zejména v nál. Boh. A 7382/28 právní názor, že u zem. civ. soudu v Praze jako soudu desk zemských lze podati knihovní žádost jen v jazyku státním, třebas jde o pozemky ležící v soudním okresu s kvalifikovanou menšinou jazykovou. Také v dalších nál. Boh. A 8075/29 a 8079/29 setrval nss, opíraje se o usnesení odborného plena Boh. A CCCLXIII/29 na názoru, že přípustnost menšinového jazyka v knihovní žádosti příslušníka jazykové menšiny stran zemskodeskových pozemků neřídí se jazykovou kvalifikací okresu soudního, ve kterém leží deskový statek, nýbrž onoho okresu soudního, v němž jest sídlo deskového soudu. V nál. Boh. A 8075/29 a 8079/29 nss také vyslovil a odůvodnil právní názor, že výraz působnost v §§ 2 a 8 jaz. zák. neznamená nic jiného, než co vyjadřuje technický výraz příslušnost. Ve všech cit. nálezech dospěl pak nss k závěru, opíraje se o positivní kompetenční normu § 118 č. 1 jur. n., podle které při zemskodeskových statcích je příslušným sborový soud v tom místě, kde se nalézají desky zemské, že věc, ve které vzešel jazykový spor, týkající se nemovitosti, zapsané v zemských deskách pražských, je lokalisována v soudním okrese pražském, v němž není kvalifikované minority národní a jazykové. Z úvah těchto, z nichž vycházelo i nař. rozhodnutí, podává se bezpodstatnost námitek ve stížnosti uplatňovaných. Pro otázku lokalisace věci, která dle § 2 odst. 2 jaz. zák. jest jedině směrodatná po stránce objektivní pro použití minoritního jazyka, je proto nerozhodno, že st-1 bydlí v obvodu okr. soudu v B., v němž obývá kvalifikovaná národní minorita německá i že nemovitost zemskodesková, tvořící předmět knihovního podání, leží v obvodu tohoto okr. soudu. Míní—li st-l dále, že v kompetenční normě § 118 č. 1 jur. nor. obsažen jest místní vztah také k místu, kde se nachází těleso zemsko-deskové, ocitá se ve zřejmém rozporu s jasným zněním tohoto předpisu, vkládaje do jeho znění něco, co tam nedošlo výrazu. Stačí poukázati jen na rozdílné znění č. 1 § 118 jur. nor. oproti textaci zvolené pod č. 2 a 3, na což případně poukázal také žal. úřad.
Pro své stanovisko nemůže konečně stížnost dovozovati nic ani z článků 27 a 36 jaz. nař., neboť v čl. 27 se upravuje jazyková stránka knihovních zápisů, kdežto ve sporném případě nejde o knihovní zápis, nýbrž o úřední vysvědčení, že proti bezzávadnému odepsání dílce st-lový parcely z vložky č. ... desk zemských nebyl knihovními věřiteli podán odpor, výrazem »působnost« v čl. 36 pak rozuměti jest — jak bylo řečeno již shora k výkladu §§ 2 a 8 jaz. zák. — příslušnost, která jsouc založena ve sporné věci u kraj. civ. soudu v Praze jedině v § 118 č. 1 jur. normy, na obvod okr. soudu v B. se nevztahuje.

Citace:

č. 9011. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 278-281.