= Všeobecný slovník právní, sv. 2
PDF

Konkurs.

 (Úpadek.)
I. Pojem a všeobecné zásady.
Konkurs jest soudní řízení, které má za účel poměrně a dle jistého pořadí uspokojiti věřitely osoby k placení nezpůsobilé (kridatáře) ze jmění jejího. Konkursem rozumí se však také souhrn právních poměrů kridářových, tímto řízením založených. Je-li obecný dlužník kupcem, jehož firma jest zapsána v obchodním rejstříku, aneb obchodní společností, mluvíme o kupeckém konkursu, protivou ke konkursu řádnému (§ 191 konk. ř.).
1. Vyhlášením konkursu pozbývá dlužník k placení nezpůsobilý volnou disposici nad veškerým svým jměním exekuci podrobeným, které má, nebo které jemu po dobu trvání konkursu připadne (§ 1 odst. 1 konk. ř.).
2. Všichni věřitelé vespolek, jichž nároky v čas zahájení konkursu již pozůstávaly, nabývají práva, toto jmění dle ustanovení řádu konkursního, ve schování a správu vzíti a ku svému uspokojení je použiti (§ 1 odst. 2 konk. ř.).
II. Právní účinky zahájení konkursu.
A) Právo soukromé.
1. Právo hmotné. Zahájení konkursu modifikuje právní poměry dlužníka obecného a osob třetích v právních vztazích k němu stojících.
a) Způsobilost ku právním činům obecného dlužníka jest relativně obmezena, ježto každé jeho opatření nebo právní jednání po zahájení konkursu předsevzaté, jež se týká jeho jmění do podstaty náležejícího jmenovitě každé zcizení, zastavení neb obtížení jest naproti věřitelstvu neplatným.
b) Věcná práva třetích osob k věcem dlužníka obecného vyhlášením konkursu dotknuta nejsou.
α) Jsou-li v podstatě konkursní jisté věci, jež zcela nebo z části dlužníku obecnému nenáležejí, a má-li kdo právo žádati za jich vrácení, budiž to posuzováno dle všeobecných zásad právních (§ 26 konk. ř.).
β) Služebnosti buďtež co břemeno věci nemovité, na které váznou, zachovány a na toho, kdo věci té nově nabude, převedeny, pokud se tím předcházejícím pohledáváním hypotečním ujmy nečiní. Stala-li by se tím těmto pohledáváním ujma, nastoupí na místo této služebnosti nárok na náhradu za služebnost nepřevedenou jakožto pohledávání hypoteční (§ 32 konk. ř.). Ohledně služebností na věcech movitých platí táž zásada (§ 38 konk. ř.).
γ) Práva zástavní nabytá před zahájením konkursu zůstávají netknuta. Retenční práva nabytá před zahájením konkursu mění se v práva zástavní. K vykonání práva zástavního možno exekuci i po zahájení konkursu vydobýti a v ní pokračovati (§ 12 odst. 2 konk. ř.). Právo kupecké ruční zástavy, kupecké právo retenční a zákonné zástavní právo komisionáře, speditora a povozníka ku zboží jim svěřenému lze v konkursu týmž způsobem a s tímž účinkem jako mimo konkurs proti dlužníku vykonati (§ 44 úv. z. k z. obch.), rovněž i zástavní právo, jež povozníku i po odevzdání zboží dle čl. 409 obch. z. přísluší (§ 46 úv. z. k z. obch.).
c) Značný vliv má zahájení konkursu na poměry obligační:
α) Ohledně právních jednání, jež ku vzájemnému plnění směřují а v čas zahájení konkursu ještě nejsou s obou stran splněna, platí všeobecně tyto zásady:
1. Splní-li jen dlužník obecný závazek úplně, vstoupí podstata konkursní v jednání a může žádati, by strana druhá splnila, co jest povinna.
2. Splní-li ale závazek úplně jen strana druhá, nechť provede své nároky proti podstatě buď jako kondicent, reální věřitel, neb konkursní věřitel, nemůže však žádati, nezáleží-li povinnost strany druhé v placení peněžitém a nepřisluší-li jí právo žádati něčeho nazpět, aby podstata závazek splnila, nýbrž jen, aby náhradu dala.
3. Nesplnila-li ta ani ona strana povinnosti své, neb splnily-li obě strany povinnost jen neúplně, má konkursní podstata volbu, chce-li v jednání vstoupiti čili nic. Vstoupí-li podstata konkursní v jednání, jsou obě strany povinny úplně je splniti. Nevstoupí-li ale, může druhá strana, pokud to co dala v podstatě konkursní se nachází a se rozeznati může, žádati, by se jí to vrátilo, jinak ale by se jí náhrada dala (§ 22 konk. ř.). Konkursní podstata má také v tomto případě nárok na vrácení toho, co obecný dlužník závdavkem byl dal (nál. ze dne 28. ledna 1879 č. 10865 sb. »Gl. U.« č. 7304) a rovněž i nárok na vrácení částečně zaplacené napřed trhové ceny ( nál. ze dne 4. prosince 1878 č. 5536 sb. »G1. U.« č. 7237).
β) Jakmile konkurs byl vyhlášen, pokládá se vše, čeho má kdo na dlužníku obecném pohledávati, až na důchody roční, plat na výživu a jiné platy se opakující, za dospělé v ten způsob, že podstata konkursní má právo, nehledíc ke lhůtě splatnosti, ihned piatiti, a věřitel že jest povinen placení přijmouti. Ve příčině části pohledávání na věcech nemovitých pojištěného, která uhražena jest cenou trhovou za nemovitou věc strženou, zůstanou v platnosti lhůty platební, které již dříve s věřitelem umluveny byly (§ 14 konk. ř.).
γ) Upadne-li mandant v konkurs, jsou veškerá jednání, jež mandatář po vyhlášení konkursu jménem kridatáře předsevzal, bez právního účinku. Rovněž zrušuje se vyhlášením konkursu na jmění plnomocníka plná moc jemu udělená (§ 1024 o. o. z.).
δ) Upadne-li člen společnosti v konkurs, může před projitím času ze společnosti býti vyloučen (§ 1210 o. o. z.). Veřejná obchodní společnost zrušuje se vyhlášením konkursu na společnost, jakož i na jmění jednotlivého společníka (čl. 123 č. 1 a 3 obch. z.). Vyhlášení konkursu na jmění kommandisty společnost kommanditní nezrušuje (čl. 200 obch. z.). Vyhlášením konkursu na jmění kommanditní aneb akciové společnosti se tato zrušuje (čl. 200 a 242 č. 4 obch. z.). Tichá společnost zrušuje se vyhlášením konkursu na jmění majitele obchodní živnosti, nebo na jmění tichého společníka (čl. 260 č. 3 obch. z.).
ε) Je-li tu smlouva nájemní a pachtovní a je-li dlužník obecný nájemníkem nebo pachtéřem, nastupuje podstata konkursní prohlášením konkursu v tuto smlouvu. Mohou však obé strany ze smlouvy té, i kdyby je na delší čas zavazovala, ve lhůtě obyčejné, zákonem neb obyčejem místním vyměřené, dáti výpověď, bez ujmy nároků na náhradu škody. Je-li dlužník obecný pronajímatelem nebo propachtovatelem, vstoupí podstata konkursní na jeho místo, aniž se tím co změní na době, po kterou smlouva má trvati; dobrovolný prodej pronajaté věci v konkursu, pokud se týče zrušení smlouvy, má týž účinek jako prodej nucený (§ 23 konk. ř.).
ζ) Nejpodstatnější vliv má vyhlášení konkursu na manželské právo majetkové:
αα) Vyhlásí-li se konkurs na jmění manžela za jeho života, nemůže sice ještě manželka vrácení věna a vydání obvěnění žádati, nýbrž jen pojištění proti věřitelům pro případ zrušení manželství. Ona jest vůbec oprávněna od doby vyhlášení konkursu nárok na požívání platu vdovského, a když žádný není vymíněn, na požívání věna pozdvihnouti. Tento nárok na to neb ono požívání jest však vyloučen, dokáže-li se, že manželka úpadek mužův zavinila (§ 1260 o. o. z). Vydal-li manžel před vyhlášením konkursu vyjádření písemné neb ústní, že obdržel věno, a má-li toto vyjádření ve prospěch manželky nebo jejich nástupců právních býti proti podstatě konkursní důkazem, jest zapotřebí, aby bylo vydáno buď již v době, kdy věno přijal, nebo nejdéle rok přede dnem, kterého byl konkurs vyhlášen, a dále, aby bylo proti podstatě prokázáno, že toho dne dotčené vyjádření byl vydal. Datum na listině samo o sobě není toho důkazem (§ 49 konk. ř.). Předpis tento neplatí o konkursu kupeckém (nal. ze dne 4. února 1876 sb. »Gl. U.« č. 6014). V kupeckém konkursu nalézají se majetková práva manželce smlouvami svatebními do obchodního rejstříku zapsanými zjednaná za pohledávkami obchodních věřitelů manžela, již před dnem zápisu vzniklými (§ 16 uvoz. zák. k zák. obch.). Manželka kupcova jest tudíž povinna nahraditi věřitelům obchodním, jichž pohledávky vznikly před zápisem smluv svatebních v rejstřík z peněz, které na základě smluv svatebních obdrží, to, oč by z podstaty konkursní jejího manžela dostali více, kdyby smluv svatebních nebylo (§ 50 konk. ř.).
ββ) Byl li na jmění manželčino konkurs vyhlášen, nemá to žádného vlivu na smlouvy svatební (§ 1261 o. o. z.).
γγ) Je-li umluveno mezi manželi společenství statků, pomíjí toto vyhlášením konkursu na jmění jednoho nebo druhého manžela a společné jmění dělí se jako při smrti (§ 1262 o. o. z.).
η) Způsobilost pohledávek ku kompensaci jest v řízení konkursním modifikována (§ 20, 21 konk. ř. zák. ze dne 16. března 1884 č. 35 ř. z.). (Bližší viz. ve čl. Kompensace.)
θ) Promlčení přetrhuje se v konkursu ohlášením právě tak jako soudní žalobou. Obzvláště má ohlášení směnečných pohledávek týž účinek jako dle čl. 80 sm. ř. doručení žaloby. Popírá-li se pravosť pohledávky ku řízení konkursnímu přihlášené a zahájí-li se k vyřízení toho zvláštní spor, aneb obnoví-li se spor před početím konkursu již započatý, pokládá se promlčení toliko za zastavené, a nepočítá se ve lhůtu promlčecí čas, který projde od toho dne, kterého byla podána přihláška, až do toho dne, kterého byly věřiteli vydány doklady, jichž má ku zahájení nebo obnovení rozepře zapotřebí (§ 8 konk. ř.).
ι) Následkem vyhlášení konkursu mohou dříve předsevzatá právní jednání za jistých podmínek býti naříkána a naproti věřitelům za bezúčinná prohlášena.
2. Účinky procesuální. a) Příslušnost’: Soud konkursní jest z pravidla forum universale pro všecky nároky žalobní proti podstatě směřující (§ 138, 126 konk. ř.). Jen jde-li o věc, o kteréž rozhodovati přísluší soudu reálnímu, tabulárnímu nebo hornímu, aneb byla-li rozepře již před početím konkursu u některého jiného soudu zahájena, aneb týká-li se rozepře pohledávání právem zástavním pojištěného, jest se spravovati dle předpisů o příslušnosti soudní, mimo řízení konkursní platících (138 konk. ř.). Pro žalobu o zaplacení pachtovného proti konkursní podstatě jest forum rei sitae příslušným (nál. ze dne 10. listopadu 1885 č. 12954 sb. »G1. U.« č. 10783 a ze dne 20. června 1882 č. 6794 »Gl. U.« č. 9022), opačně rozh. ze dne 14. listopadu 1882 č. 13234 sb. »Gl. U.« č. 9180). Ustanovení § 1. cís. nař. ze dne 16. listop. 1858 č. 213 ř. z. ohledně výhradné příslušnosti okresních soudů pro všechny spory ze smluv nájemných platí i naproti konkursní podstatě, která na místo dlužníka obecného jakožto nájemce nebo pachtéře dle § 23 konk. ř. ve smlouvu vstoupila aneb sama smlouvu nájemní uzavřela ( nál. ze dne 8. dubna 1884 č. 3669 sb. »Gl. U.« č. 9980, resp. nál. č. 114). Soud reální jest příslušný pro žalobu excisní a pro rozhodnutí o zastavení exekuce ( nál. ze dne 21. listopadu 1879 č. 340 sb. »Gl. U.« č. 7292). Reální instance jest pro žaloby ku provedení úvěru zástavním právem zjištěného i po vyhlášení konkursu na držitele zástavy příslušnou (nál. ze dne 26. října 1876 č. 11997 sb. »G1. U.« č. 6267), rovněž pro žaloby hypotekární, věřitele směnečného hypotékou krytého proti podstatě (nál. ze dne 14. dubna 1886 č. 4016 sb. »Gl. U.« č. 7044).
b) Legitimace. Po vyhlášení konkursu nelze rozepře právní, jimiž se má nějakému pohledávání proti majetku ku podstatě konkursní náležejícímu platnosť zjednati nebo pohledávání na jmění tom pojistiti, proti dlužníkovi obecnému na soud vznésti a byly-li již naň vznešený, nelze v nich dále pokračovati. Řízení směřuje od té doby ve všech připadnostech proti věřitelstvu. (§ 6 konk. ř.) Pokračování ve sporu proti obecnímu dlužníkovi nemá místa, třeba by žalobce prohlásil, že se chce pouze na jmění do konkursní podstaty nenáležející obmeziti (nál. ze dne 24. září 1878 č. 10937 sb. »Gl. U.« č. 7153 proti tomu nál. ze dne 4. června 1878 č. 6417 sb. »G1. U.« č. 7015). Spor o žalobě vlastnické, před zahájením konkursu na dlužníka podané, se vyhlášením konkursu nepřetrhuje. Věřitelstvo vstoupí ve spor tento jako nástupce kridatáře (nál. ze dne 3. května 1876 č. 5184 sb. v Gl. U.« č. 6128). Věřitelstvo společenstva v rejstřík zapsaného a v konkurs upadlého není passivně legitimováno k žalobě o uznání nečlenství (nál. ze dne 13. února 1879 č. 14527 sb. »G1. U.« č. č. 7334). Bylo-li v právní záležitosti dlužníka obecného již před zahájením konkursu v první stolici ve hlavní věci rozhodnuto, může na místo obecného dlužníka věřitelstvo neb třebas jen jediný věřitel pravosť sporného nároku popírající do sporu vstoupiti. Vstupujícímu věřitelstvu přísluší plná zákonná lhůta k užití prostředků právních soudním řádem dovolených, ku přihlášení se k důkazu а k podání obran tak, jako kdyby lhůta k tomu byla počala běžeti teprv ode dne vyhlášení konkursu (§ 7 konk. ř.). Byla-li rozepře právní v čas vyhlášení konkursu již na soud vznesena, a vystupuje-li v ní dlužník obecný z nějakého majetkoprávního důvodu jako žalobce, má věřitelstvo právo vstoupiti do sporu na místo dlužníka obecného. Užije-li věřitelstvo tohoto práva, běží jemu lhůty ode dne vyhlášení konkursu (§ 10 konk. ř.).
c) Řízení. Řízení o nárocích, jež mají býti ohlášeny soudu konkursnímu již před zahájením konkursu, v první stolici zavedené se přerušuje, třebas by věc již projednána a ku rozhodnutí způsobilou byla; obzvláště přerušuje se spor zahájený o odpůrci žalobě věřitele, byl-li konkurs na jmění dlužníkovo vyhlášen. Popírá-li se pohledávka soudu konkursnímu ohlášená, budiž řízení před soudem konkursním zase obnoveno (§ 7 konk. ř.). Rozepře zvláštní líčeny a rozhodovány buďtež též ve případech ku sporu exekučnímu, mandátnímu a směnečnému se hodících ohledně věci hlavní, poplatků vedlejších a nákladu rozepře dle předpisů řízení řádného (§ 131 konk. ř.). Tím však není vyloučeno řízení stručné (sb. »Gl. U.« č. 7295, 8963), aniž užití předpisů pat. ze dne 9. dubna 1782 na likvidační procesy před soudy obchodními vedené (nál. ze dne 30. března 1881, ze dne 9. listopadu 1881 sb. »Gl U.« č. 7739, 8548, proti tomu nál. ze dne 11. března 1884 sb. »Gl. U.« č. 9929 ze dne 27. srpna 1878 č. 3993 sb. »G1. U.« č. 7118).
d) Po vyhlášení konkursu nelze ani obstávku, aniž jiný zjišťovací prostředek aneb exekuci vydobýti, a nelze též exekuci již povolenou vykonati (§ 11 konk. ř.). Nezakládá tudíž popsání zajmutých předmětů po zahájení konkursu předsevzaté právo zástavní (nál. ze dne 1. září 1886 č. 9126 sb. »Gl. U.« č. 11149). Rovněž jest exekuční odevzdání dříve zabavené pohledávky po zahájení konkursu vyloučeno (nál. ze dne 24. srpna 1886 č. 9961 sb. »Gl. U.« č. 11145, ze dne 25. května 1880 č. 6044 sb. »G1. U.« č. 7994 naproti tomu nál. ze dne 1. července 1875 č. 7060 sb. »G. U.« 5782). Naproti tomu se připouští exekuční sekvestrace nemovitosti před zahájením konkursu zavazené (nál. ze dne 9. února 1889 č. 1116 sb. »Gl. U.« č. 12587), rovněž zájemné popsání svršků kridatářových do bytu vnesených (invecta et illata) ke krytí dlužného nájemného (nál. ze dne 16. června 1886 č. 7136 sb. »Gl. U.« č. 11708, ze dne 5. září 1878 č. 9938 sb. »G1. U.« č. 7132), jakož i žádost za vklad zástavního práva pro nedoplatky daní teprve po zahájení konkursu podaná (nál. ze dne 7. dubna 1875 č. 3571, ze dne 11. května 1880 č. 5384, ze dne 20. července 1870 č. 8299 sb. »Gl. U.« 5685, 7976, 8046 naproti tomu viz nál. ze dne 5. února 1870 č. 137 sb. »G1. U.« č. 7842). Přenesení zabavených movitostí je po zahájení konkursu dovoleno (nál. ze dne 25. května 1875 č. 6658 sb. »G1. U.« č. 5734).
e) Po zahájení konkursu na jmění dlužníka nemůže se žádati, aby nucené zcizení, které již vykonáno bylo, prohlášeno bylo bezúčinným a to ani se strany dlužníka ani se strany správce podstaty konkursní. Počalo-li již řízení o takové žádosti, během kteréhož konkurs byl vyhlášen, budiž žádost zamítnuta (§ 21 zák. ze dne 10. června 1887 č. 74 ř. z.), Předražení má místo i v konkursu (nál. ze dne 29. srpna 1887 č. 10115 sb. »Gl. U.« č. 12330).
3. Účinek na řízení pozůstalostní. Vyhlásí-li se konkurs na pozůstalosť, nastupuje pravomocnost soudu konkursního. Projednávání pozůstalosti místa nemá a přihlášky dědické se nepřijímají. Teprve shledá-li se, že pozůstalost jest aktivní, nastane projednávání (§ 73 říz. v. v. nesp.).
В) Právo veřejné. Účinky, jež má početí konkursu na politická a čestná práva dlužníka obecného po dobu trvání konkursu, posuzují se dle zákonů politických a trestních (§ 25 konk. ř.). Vyhlášení konkursu jmenovitě má v zápětí:
1. vyloučení z volitelnosti do obecního zastupitelstva (říšs. ob. zák. ze dne 5. března č. 18 ř. z. čl. X c), pak z volebního práva a volitelnosti do zemského zastupitelství (sněm. řády volební zák. ze dne 13. ledna 1869 pro Dolní a Horní Rakousy, Solnohrady, Tyrolsko a Vorarlbersko, Přímoří, krajinu, Dalmacii, Štýrsko, Korutany, Moravu, Halič, Bukovinu, ze dne 7. prosince 1869 pro Slezsko, a ze dne 17. ledna 1870 pro Čechy) a do říšského zastupitelství (zák. ze dne 2. dubna 1873 č. 4 ř. z. § 20 č. 3.).
2. Zánik mandátu do zemského a říšského zastupitelstva (§ 6 zříz. zem., § 18 zák. ze dne 21. prosince 1867 č. 141 ř. z.).
3. Stavení mandátu do obecního zastupitelstva (různá zřízení obecná).
4. Vyloučení z aktivního i pasivního práva volebního do obchodní komory a suspensi členství (zák. ze dne 29. června 1868 č. 85 říš. zák., § 7 a 11).
5. Vyloučení z aktivního a pasivního práva volebního do živnostenského společenstva (živn. ř. ze dne 15. března 1883 č. 39 ř. z., § 118 d).
6. Vyloučení z návštěvy bursy (zák. ze dne 1. dubna 1875 čís. 67 ř. z., § 6 a).
7. Nezpůsobilost ku vstoupení do služby soudní (pat. ze dne 3. května 1853 č. 81 ř. z., § 4).
8. Suspensi veřejného úřadu (cís. nař. ze dne 10. března 1860 čís. 64 ř. z.).
9. Suspensi notářství (not. ř. § 165 d).
10. Ztrátu úřadu obchodního dohodce (obch. z, čl. 84 с).
11. Nezpůsobilost ku přijetí do volebního sboru ku zřízení živnostenských soudů a zánik členství tohoto soudu (§§ 9 a 26 z. ze dne 14. května 1869 č. 62 ř. z.).
12. Nezpůsobilost k úřadu porotčímu (zák. ze dne 23. května 1883 č. 121 ř. z., § 2).
13. Nezpůsobilost k úřadu odhadce, po případě propuštění (výn. min. vnitra ze dne 26. března 1856 č. 6056).
Všecky tyto právní účinky nastanou dnem, kterého byl na desce soudu konkursního přibit edikt konkurs vyhlášující (§ 12 konk. ř.).
III. Vyhlášení konkursu.
Konkurs se vyhlásí:
1. Když někdo nejsa s to dluhů svých zaplatiti, sám za zavedení konkursu žádá.
2. Když po smrti dlužníkově dědic neb opatrovník pozůstalosti za vyhlášení konkursu žádá (§ 62 konk. ř.). V těchto případech budiž konkurs bez dalšího řízení vyhlášen.
3. Když jeden neb několik věřitelů prokázavše se listinami plné víry hodnými své pohledávky proti dlužníku exekucí stíhanému za vyhlášení konkursu žádají (§ 63 konk. ř.).
4. Když věřitel, který má pohledávku exekucí vykonatelnou, aneb aspoň hodnověrně prokázanou, žádá za uvalení konkursu na dlužníka, který uprchl anebo který se skrývá, ač neučinil-li tak dlužník z příčiny jiné, než té, že zaplatiti nemůže.
5. Na jmění kupce neb obchodní společnosti vyhlásí se konkurs na základě oznámení o zastavení platů.
Na jmění osobně ručícího společníka vyhlásí se konkurs následkem uvalení konkursu na jmění společnosti veřejné, komanditní neb komanditní na akcie. IV. Organy konkursu.
A) Soud konkursní.
1. Pojem a příslušnosť. Konkursní soud jest soud, při němž se konkurs vyhlašuje a projednává. Příslušným k tomu jest:
a) Sborový soud, v jehož obvodu obecný dlužník má své řádné bydliště. Mezi více příslušnými soudy rozhoduje předstižení vypsáním konkursu (§ 58 konk. ř.). Sborový soud dočasného pobytu Rakušana v cizině bytujícího není příslušným ku vyhlášení konkursu (nál. nejv. s. ze dne 11. ledna 1887 č. 24 sb. »Gl. U.« č. 11396).
b) Kupecký konkurs budiž zahájen a projednán u sborového soudu vykonávajícího obchodní pravomoc, v jehož obvodu společnost obchodní své sídlo nebo kupec svoje bydliště má (§ 193 konk. ř.). Soud obchodní zůstává i po výmazu firmy z rejstříku příslušným ku zahájení konkursu (nál. ze dne 25. dubna 1871, 14. ledna 1873, 10. října 1877, 16. října 1888; sb. »G1. U.« čísla 4137, 4840, 6575, 12399). Na firmu, jež má své sídlo v cizině, může konkurs u onoho tuzemského obchodního soudu býti vyhlášen, v jehož obchodním rejstříku odštěpený závod firmy jest za nesen (nál. ze dne 13. září 1881 sb. »G1. U.« čís. 8500). Ku vyhlášení kupeckého konkursu na odštěpený závod, jenž na základě neprotokolované společenské smlouvy registrované firmy s třetím byl zřízen, jest příslušným soud sídla firmy zapsané (nál. nejv. s. ze dne 26. června 1882 sb. »G1. U.« č. 9065).
c) Byl-li konkurs vyhlášen sice v zemích zdejších, však v území, kde tento konkursní řád neplatí, a má-li dlužník obecný v některé zemi, v níž platí konkursní řád, statek nemovitý, vyhlásí se na tento statek konkurs zvláštní a sice tím soudem, který by byl k tomu příslušný, kdyby dlužník na tom statku bydlil. Mezi více soudy rozhoduje předstižení (§ 60 konk. ř.).
2. Obor působnosti: a) věcné. Konkursní soud nechť konkurs vyhlásí a projedná. Obzvláště jemu přináleží:
aa) vyhlášení konkursu inserováním ediktu a přibitím jeho na desce soudní (§ 69 konk. ř.), zřízení konkursního komisaře (§ 70 konk. ř ), zatímního správce masy (§ 73), opatřiti zapečetění a inventuru masy (§ 86), vyrozuměti úřady poštovní a telegrafní (§ 89) a státní zastupitelstvo o zahájení konkursu (102);
bb) potvrzení zatímně ustanoveného neb jmenování jiného správce masy na základě návrhů učiněných většinou přítomných věřitelů při stání věřitelů a uveřejnění jmen osob k tomu úřadu povolaných (§ 74), ustanovení zvláštních správců pro určitá odvětví správy, hlavně pro správu nemovitostí a majetnosti horní (§ 82);
cc) přihlížeti ku jednáním konkursního komisaře, dozor míti nad ním, po případě odvolati jej a nahraditi jiným, jakož i rozhodovati o stížnostech proti jeho opatřením (§ 257);
dd) vydání dekretu ustanovovacího pro správce masy (§ 143), bdíti nad činností jeho, přidržovati jej ku plnění povinností, po případě jej propustiti (§ 80);
ее) rozhodovati o námitkách konkursního komisaře proti vydání listiny zřizovací zvoleným členům výboru věřitelského (§ 74);
ff) rozhodnouti o stížnosti dlužníka obecného proti příkazu konkursního komisaře, kterýmž se dlužníku nařizuje, složiti manifestační přísahu (§ 97), naříditi vzetí dlužníka ve vazbu (§ 98 a 99), zrušiti vazbu (§ 101); gg) přijímati ohlášky nároků konkursních věřitelů (§ 108);
hh) projednati spory o pravosti a pořadu pohledávek za illikvidní uznaných (§ 126 a 128), pokračovati a rozhodnouti spory proti obecnému dlužníku, před početím konkursu zahájené a přerušené, které nebyly ještě ve hlavní věci rozhodnuty (§ 134), vyřizovati schválení neb výtky účtů ze správy správce masy činěni pořadem práva (§ 150), jakož i konečně rozhodnouti o odměně správce masy a jeho náměstka (§ 161);
ii) před odbytím likvidačního stání udíleti plnomocenství v těchto případech:
α) má-li se prodati nemovitosť, právo nějaké, nebo loď námořní způsobem z části nebo zcela jiným, než jak řízením exekučním jest předepsáno, nebo má-li se uznali nárok na vrácení některé z těchto věcí z masy konkursní;
β) má-li se živnost průmyslová neb obchodní, která náleží k mase,,
neb ve které měl dlužník obecný, jakožto osobně zavázaný, účastenství,
postoupiti cestou narovnání se všemi břemeny a užitky neb vůbec za takových podmínek, jimiž se závazek masy neb objem nároků její podstatně
mění (§ 148);
jj) zkoumati a potvrzovati uzavřená narovnání (§ 158);
kk) rozhodovati o námitkách proti návrhu rozdělovacímu (§ 180);
ll) zrušili konkurs, oznámiti to přibitím u soudu, po případě uveřejniti v novinách, zbaviti správce masy, náměstka, členů věřitelského výboru úřadu a zrušiti všeliká opatření zjišťovací a dlužníka v disposičním právu omezující (§ 189); v kupeckém konkursu kromě toho přísluší soudu konkursnímu:
mm) rozhodovati o tom, zdali illiquidní pohledávky jsou způsobilé k tomu, aby na základě jich věřitelům právo hlasovací při jednání o nuceném narovnání prozatímně uděleno býti mohlo (§ 209);
nn) Zkoumati nucené narovnání, potvrditi je neb ne (§ 227);
oo) udíleti opětnou způsobilost’ (rehabilitace) (§ 249 konk. ř.).
b) Obor místní působnosti. Konkursní řízení u konkursního soudu zahájené vztahuje se na vše movité jmění dlužníka obecného, kdekoliv ležící a na nemovitosti ležící v zemích, ve kterých platí nynější konkursní řád (§ 59). Projednání konkursu ve příčině nemovitostí v cizině ležících ponecháno jest úřadům cizozemským (§ 61 konk. ř.).
B) Konkursní komisař.
1. Zřízení. Při zahájení konkursu ustanoví soud některého ze svých radů nebo některého jiného úřadníka, k vykonávání úřadu soudcovského způsobilého, za soudního komisaře (§ 70 konk. ř.). Ježto ku vykonávání úřadu soudcovského způsobilým jest jen úředník, jenž zkoušku soudcovskou a přísahu soudcovskou složil, není dle § 70 konk. ř. třeba, by byl komisař konkursní samostatným soudcem ve smyslu zák. ze dne 21. května 1868 č. 46 ř. z. Jmenování konkursního komisaře přísluší dle § 103 cís. pat. ze dne 3. května 1853 čís. 81 ř. z. předsedovi soudu konkursního a děje se ne dekretem, nýbrž pouze jednoduchým vyrozuměním. Činnosť konkursního komisaře jest podstatně soudcovská, avšak nepřísluší jemu rozhodovati o sporných nárocích.
2. Práva. Konkursnímu komisaři náleží samostatné vedení řízenf konkursního a dozor nad úřední činností osob, jimž správa majetku byla svěřena (správce konkursní podstaty, správce zvláštních podstat). V posledním směru má zvláště stálý přehled o tom míti, jak práce postupují, a má se o tom přesvědčiti ústním vyptáváním, dle potřeby i slyšením správce masy konkursní nebo vyžádáním si od něho písemné zprávy, a má-li k tomu příčiny, může si náležité vysvětlení opatřiti též nahlédáním v účty a ostatní spisy ke správě masy náležející a po případě i úřední vyšetřování zavésti. Neplní-li správce masy náležitě svých povinností, může jej soud konkursní ku návrhu komisaře konkursního i pokutami peněžitými k pilnému jich plnění přidržeti. Konkursní komisař může konkursnímu soudu i propuštění správce masy navrhnouti (§ 80 konk. ř.). Táž práva příslušejí konkursnímu komisaři i naproti správcům zvláštních mas. Funkce konkursního komisaře nelze taxative vypočísti. Dle § 70 odst. 3 konk. ř. jest povolán ke všem opatřením a rozhodováním, jež konkursním řádem usnesení konkursního soudu vyhrazena nejsou. V pochybných případech bude dlužno rozhodnouti dle všeobecných pravidel interpretačních, zda je příslušným soud konkursní či konkursní komisař. Kromě dozoru nad správcem masy, náměstkem a správci zvláštních podstat (§ 81, 82 konk. ř.) náleží v obor činnosti konkursního komisaře ještě zvláště: vzetí správce masy rukou dáním do slibu, jakož i jeho náměstka i správce zvláštního (§§ 75, 81, 82, 143 konk. ř.); vyhotovení dekretů pro výbory věřitelů (§§ 74 a 143 konk. ř.); předsedati při stáních věřitelstva; dáti souhlas ku rozdělení jmění konkursního beze zdělání formálního návrhu rozdělovacího (§ 172 konk. ř.); přijímání účtů a rozdělovačích návrhů, opravení návrhu rozdělovacího před podáním námitek proti němu; stanovení lhůt a stání k podání námitek a poznámek o složeném účtu (§ 149, 172, 176, 177 konk. ř.); vyhotovování vykonatelných výtahů liquidačních a vydávání ověřených opisů přihlášek, jakož i výtahů z protokolu liquidačního a tabulky (§ 121 a 125 konk. ř.); učiniti návrh soudu konkursnímu, aby dlužník obecný vzat byl do vazby (§ 99 konk. ř.); udíleti plnomocenství před odbýváním liquidačního stání ku právním činům uvedeným v § 147 konk. ř.; přijímati představení věřitelů masy v případě odepřeného placení (§ 160 konk. ř.), jakož i přijímati oznámení výboru věřitelského aneb i jednotlivých věřitelů o shledaných nepřístojnostech a porušení povinností se strany správce masy; činiti návrh při určování nároků správce masy na odměnu a náhradu výloh věřitelstvem (§ 161 konk. ř.); zkoumání zprávy o vykonaném rozdělení a činiti návrh na zrušení konkursu na základě výkazu o závěrečném rozdělení (§ 184, 189 konk. ř.) a j. v. Všichni soudové a úřadové mají konkursního komisaře při výkonu jemu příležících opatření náležitě podporovati.
3. Postavení konkursního komisaře naproti konkursnímu soudu. Kdo se cítí býti stiženým opatřeními konkursního komisaře, vyžádejž sobě rozhodnutí konkursního soudu. Soud konkursní může každé chvíle se přesvědčiti, jak soudní komisař práce vykonává, může jemu uložiti, by o nich zprávu podal, může ho z důležitých příčin odvolati a na jeho místě jiného komisaře zříditi (§ 71 konk. ř.). Je-li místo, kde dlužník obecný bydlí neb živnost svou provozuje, příliš vzdáleno od sídla sborového soudu, u něhož se konkurs vyhlásil, může soud konkursní, vidí-li se mu to býti příhodným, ustanoviti za konkursního komisaře soudce okresního toho soudu v jeho okršku ležícího, v jehož sídle nebo na blízku jehož jest místo, kde dlužník obecný bydlí, nebo živnost svou provozuje (§ 72 konk. ř.). V tomto případě je funkce okresního soudce co konkursního komisaře rozdílnou od té, která jemu co předsedovi okresního soudu příleží.
Okresní soud co takový nepodléhá konkursnímu soudu, ovšem ale okresní soudce co konkursní komisař. Obzvláště je důležitým tento rozdíl ve příčině stížnosti. Okresní soud předsebéře na př. v dotyčné konkursní věci všechny věcné úkony; zde funguje okresní soud co takový, takže stížnost proti dotyčným rozhodnutím podati jest soudu II. stolice. Naproti tomu rozhoduje o stížnosti proti rozhodnutím okresního soudce co konkursního komisaře ve smyslu § 71 odst. 5 konk. ř., jakožto o představení soud konkursní.
Je-li okresní soudce zaneprázdněn, přechází úřad konkursního komisaře na správce okresního soudu; zvláštního usnesení nebo dekretu soudu, konkursního v takovém případě potřebí není (výnos min. spr. ze dne 22. června 1881 č. 6992 na krakovský vrchní zem. soud). Důležité povinnosti, jež konkursnímu komisaři přísluší, toho vyhledávají, aby úřad ten svěřován byl jen úředníkům zvláště k tomu způsobilým (výn. min. spr. ze dne 25. února 1869 č. 2490 a ze dne 6. srpna 1874 č. 11005).
C) Shromáždění věřitelstva konkursního.
Věřitelstvo konkursní jest souhrn konkursních věřitelů, kteří pohledávky své ke konkursní mase ohlásili, nechať tyto pohledávky jsou zjištěny nebo sporny a nechť byly za likvidní aneb illikvidní prohlášeny. Právem poznamenává výn. min. sprav, ze dne 6. srpna 1874 č. 11005, že dřívější zvyk stran, při soudních jednáních každého samostatného zasahání se zdržeti a vůbec se řízení, pokud to není spojeno s nějakou bezprostřední právní ujmou, vzdalovati, se i nyní ještě částečně jeví v tom, že jednotliví konkursní věřitelé, velmi málo svého práva, činně se schůzí účastniti a tím účely konkursního řízení podporovati, užívají. Platný konk. řád zbudován jest na zásadě účastenství všech věřitelů a poskytuje znamenitou příležitost zabrániti zlořádům, které nutně nastávají, jestliže soud a správa masy veškerého styku s věřitelstvem postrádají. Shora zmíněným výn. bylo konkursnímu komisaři za povinnost uloženo, věřitele na důležitost a význam, jich osobního účastenství upozorniti; věřitelstvo nemá býti v pochybnosti,, že jemu po odbytí obecného likvidačního stání přísluší správa a realisace jmění konkursního, že ono sice jest povinno při tom zvolených neb potvrzených orgánů používati, že však tyto orgány výhradně jen jako mandatáři věřitelstva fungují, a že v první řadě dozoru svých mandantů podléhají. Autonomie věřitelů konkursních není dle zákona jen zdánlivou, nýbrž skutečnou.
Práva věřitelstva.
a) Zřízení správce podstaty. Věřitelstvo je oprávněno konkursnímu soudu správce nebo jeho náměstka při stání dle § 67 č. 4. konk. ř. položeném navrhnouti (§ 74 konk. ř.) ; při všeobecném likvidačním stání může pak věřitelstvo na místě posavadního správce masy, jeho náměstka a členů věřitelského výboru absolutní většinou hlasů (dle výše pohledávek jednoho každého věřitele, které již byly zjištěny neb jsou ještě sporny, čítané) jiné osoby své důvěry voliti (§ 143 konk. ř.). Volba správce masy a jeho náměstka stane se pak definitivní, pročež nemohou zástavní věřitelově po odbytém likvidačním stání již práva jim dle § 74 konk. ř. příslušejícího, zvláštního zástupce si voliti, užiti, poněvadž ve smyslu § 143 konk. ř. obsazení úřadů správce masy, jeho náměstka a věřitelského výboru za definitivní pokládati dlužno, čímž věřitelstvo nabývá práva, za pomoci těchto zvolených osob samostatně provésti realisaci jmění podstaty konkursní (nál. ze dne 1. března 1881 č. 1179, časop. »Právník« r. 1881 str. 309).
b) Správa jmění konkursního. Věřitelstvo může ve směru tom správci masy a výboru zvláštní pravidla stanoviti, nezkracujíc je však ve právech dle zákona jim příslušejících. Práva, jež věřitelstvu přísluší, mohou jen usneseními ve schůzích věřitelských za soudní intervence odbývaných se vykonávati. Věřitelstvo svolává z pravidla konkursní komisař. Usnášení děje se většinou hlasů přítomných věřitelů, které se počítá dle zjištěného již, aneb ještě sporného obnosu jich přihlášených pohledávek (§ 144 konk. ř.). Výbor věřitelský jest povinen ihned schůzi věřitelů svolati, jestliže za to žádají věřitelé, kteří aspoň 1/4 veškerých pohledávek zjištěných neb sporných zastupují, a jestliže jedná se o předmět, jenž dle zákona věřitelskému výboru, po případě věřitelstvu přikázán jest. Usnášení děje se za předsednictví konkursního komisaře a z pravidla za intervence správce masy. Proti nařízením soudním vydaným o provedení usnešení věřitelstva nepřísluší dlužníkovi obecnému právo stížnosti, leč že by podal námitku proti dobrovolnému prodeji pohledávky, který se pod hodnotou nominální státi má (nál. ze dne 2. července 1886 č. 7616 sb. 11103).
c) Scizení jmění. Po odbytém stání liquidačním může scizení věci nemovité, pohledávky neb lodi námořské způsobem z části neb z cela jiným, než jak v řízení exekučním předepsáno, dále uznání nároku na vrácení některé z těchto věcí z podstaty konkursní, jakož i odstoupení nějaké živnosti průmyslné neb obchodní cestou narovnání se všemi břemeny a užitky neb vůbec za podmínek, kterými by se závazek masy konkursní neb práva její podstatně měnila, jen na základě usnesení věřitelů předsevzato býti. (§ 148 konk. ř.) Usnesení věřitelstva není třeba, když při dražbě nemovitosti, jež se předsevzíti má po stání liquidačním ve smyslu předpisů řízení exekučního, odhadní cena v inventáři uvedená, za základ se má položiti (nál. ze dne 1. srpna 1876 č. 9053 sb. 6218). Schůzi věřitelstva jest svolati, náležejí-li do konkursní podstaty pohledávky, jichž, jak předvídati lze, až do doby, kdy bude ostatní jmění rozděleno, buď naprosto nebude lze dobývati neb bude jich lze dobyti jen s nákladem příliš značným, neb má-li dlužník obecný právo, bráti užitky nebo příjmy ze jmění, které nenáležejí do konkursní masy, nebo má-li nárok na důchody roční, výživné, neb opakující se platy. Věřitelstvo nechť se tu usnese na tom, mají-li se došlé částky dále rozdělovati, mají-li se celé pohledávky dobývati, aneb mají-li se tyto za jistou cenu, aniž by masa z jich pravosti a dobytnosti práva byla, některému kupci postoupiti nebo veřejnou dražbou zpeněžiti (§ 146 konk. ř.).
d) Určení odměny správce podstaty a ocenění, zdaž nároky jím činěné s objemem a důležitostí jeho prací a s činností a rozšafností jím na jevo danou se shodují, ponecháno jest usnesení věřitelstva, jež budiž k účelu tomu svoláno (§ 161).
D. Výbor věřitelů.
1. Podstata a význam. Výbor věřitelský jest orgánem věřitelstva jím voleným a povolaným hájiti zájmy jeho při zjišťování, správě, realisování a rozdělení jmění konkursní podstaty. Volba výboru věřitelského jest v tom smyslu obligatorní, že ustanovení jeho nezávisí na rozhodnutí soudním, soud pak jest povinen volbu jeho podporovati; věřitelstvo nemá však povinnosti výbor věřitelský zvoliti. (§ 67 č. 4, § 74 a 143 konk. ř.) Často, se vyskytuje potřeba pečovati o důležitá a naléhává správní nařízení již při vyhlášení konkursu, proto se vyzývají věřitelé již v ediktu, aby při stání nejpozději 14 dní po vyhlášení konkursu stanoveném (t. zv. stání ku volbě výboru věřitelského) volbu výboru předsevzali. (§ 67 č. 4 konk. ř.) Výbor věřitelský má sestávati ze 3 a nejvíce 5 členů s podobným počtem náhradníků a volí se většinou hlasů přítomných věřitelů, která se počítá dle velikosti pohledávek způsobem hodnověrným prokázaných. (§§ 74 a 84 konk. ř). Volba věřitelů v tomto stadiu jest přirozeně pouze prozatímní, ježto věřitelstvo není ještě dostatečně zjištěno, a platí pouze do stání likvidačního. Konkursní komisař, po případě soud konkursní má právo zvolené členy odmítnouti, vyskytnou-li se při volbě patrné závady, jinak jest výsledek volby závazným a konk. komisař má na základě její zvoleným vydati listinu ustanovovací (§ 74 konk. ř.). Svobodné právo ku volbě výboru věřitelského (§ 67 č. 6 konk. ř.), které žádným soudcovským nařízením nemůže býti obmezeno, má místo teprve při likvidačním stání, při kterém přítomní věřitelé oprávněni jsou voliti nový definitivní výbor věřitelský absolutní většinou hlasů, která se tu počítá dle obnosu, kterým již přihlášené pohledávky buď zjištěny aneb sporny jsou. Nebylo-li o novou volbu žádáno, nebo nedosáhne-li nový návrh potřebné většiny, funguje zatímní výbor věřitelský dále jako definitivní. Nový výbor věřitelský může však kdykoli později býti zvolen shora zmíněným poměrem hlasů, jestliže věřitelé zastupující nejméně veškerého obnosu zjištěných neb sporných pohledávek takovou novou volbu navrhnou; v každém případě má se nově zvoleným neb v úřadě potvrzeným členům vyhotoviti dekret ustanovovací (§ 143 konk. ř.).
Za členy výboru věřitelského mají se voliti pouze věřitelé, kteří bydlí nebo až do ukončení konkursu zdržovati se hodlají v místě, kde konkursní komisař své úřední sídlo má neb v jeho blízkosti (§ 84 konk. ř.), nikoli však jich právní přátelé nebo zmocněnci (roz. ze dne 13. dubna 1875 č. 3791, sb. »Gl. U.« č. 5686), zásada to, již ve skutečnosti často nelze provésti a od které prakse úchylky dovoluje. Pasivního volebního práva zbavena jest i finanční prokuratura aneb člen její v této vlastnosti na základě dvorního dekr. ze dne 27. října 1798 č. 438 sb. z. s., který čl. I. uv. zák. ke konk. řádu nebyl zrušen (rozh. ze dne 8. června 1875 č. 6255, sb. »Gl. U.« č. 5751).
Zvolení výboři jsou důvěrníky věřitelstva a mohou tudíž svůj úřad vykonávati pouze osobně, po případě zákonnými a stanovami přípustnými zástupci, nikoli však zástupci, které si sami zvolí (rozh. ze dne 13. července 1880 č. 8260, sb. »G1. U.« č. 8044 a ze dne 10. ledna 1888 č. 268, sb. »Gl. U.« č. 11992). Volbu lze odmítnouti pouze ze závažného důvodu (§ 84 odst. 2 konk. ř.).
2. Obor působnosti.
a) Výbor věřitelů má povinnost za účelem zdárného hájení zájmů věřitelů správu jmění do konkursní podstaty náležejícího kontrolovati a při ní spolupůsobiti zkoumáním, dobrým zdáním, poradou a usnášením. Účastenství jeho ve vedení záležitostí jest však pouze vnitřní, representace na venek náleží správci konkursní podstaty. Při výkonu kontroly jsou členové výboru věřitelského oprávněni žádati každé chvíle na správci podstaty, aby jim dal vysvětlení ve příčině vedení záležitostí, a shledají-li v něm nějaké nesprávnosti, mají to konkursnímu komisaři oznámiti (§ 85), výbor věřitelský má pak právo navrhnouti propuštění správce konk. podstaty (§ 80) a rozhodnouti o tom, zda peníze, skvosty a cenné papíry mají se u soudu uložiti (§ 139); jedině on má právo činiti výtky účtům správcem podstaty předloženým (§§ 150, 151 konk. ř.).
b) Spolupůsobení při správě jmění konkursu jest zaručeno tím, že správce podstaty povinen jest při všech důležitějších správních jednáních vyžádati si souhlas výboru věřitelského a učiněná usnesení prováděti (§§ 140, 141 konk. ř.). Nedbání těchto předpisů má sice za následek zodpovědnost správce konkursní podstaty vůči věřitelstvu, nepůsobí však neplatnost oněch právních jednání vůči třetím osobám, která byla předsevzata bez usnesení neb docela proti usnesení výboru věřitelského, jen když nebyly překročeny meze § 78 konk. ř., jemu plnou mocí udělené. Pouze ku právním jednáním v § 147 konk. ř. uvedeným jest nutný souhlas definitivního výboru věřitelského, ohledně právních jednání před stáním likvidačním zmocnění prozatímního výboru věřitelského a konkursního komisaře (§§ 78, 79, 147 konk. ř.). Výbor věřitelský má tudíž právo býti slyšán v jistých záležitostech, ale zároveň povinnost ku činnosti poradní i zkoumací a to ku žádosti správce podstaty, konkursního soudu a konkursního komisaře.
c) Obligátním je slyšení výboru věřitelského při udílení částečných kvot bez formálního rozdělovacího návrhu (§ 172 konk. ř.), při sestavování opravené bilance (§§ 205, 206 konk. ř.), při propuštění správce konkursní podstaty, které se děje z úřední povinnosti (§ 80 konk. ř.), jmenovitě má pak výbor věřitelský býti pozván ku jednání o návrhu na nucené vyrovnání (§§ 214, 229, 146 konk. ř.).
d) Svolení jeho jest zapotřebí při ustanovení zvláštního správce (§ 82 konk. ř.), při udílení záloh nebo splátek na náhradu odměny neb nákladu správce konkursní podstaty neb jeho náměstka (§ 161 konk. ř.).
e) Důsledkem práva zkoumání a kontroly žádá se pro rozvrh rozdělení spolupodpisu výboru věřitelského (§ 176 konk. ř.). On má též právo navrhnouti odměnu správci podstaty a jeho náměstku (§ 161 konk. ř.). Výbor věřitelský má právo činiti návrhy, jmenovitě může býti vazba na kridatáře z útěku podezřelého po ustavení se výboru věřitelského jen ku jeho návrhu uvalena a provede se ponecháním jeho v opatrování domácím (§§ 98, 100 konk. ř.). Podobně může býti předsevzat odhad neb jakékoli vyšetření ceny nemovitostí neb většího množství věcí movitých jenom na základě usnesení se výboru věřitelského (§§ 93, 94 konk. ř.).
3. Usnesení výboru věřitelů. Správce konk. podstaty jest povinen, kdykoli jde o nějakou důležitější záležitost správní, vyžádati sobě usnesení výboru věřitelského. Za tím účelem má všem členům výboru až na ty, kde mu toho pro jich nepřítomnost nebo nepřekonatelnou překážku učiniti nelze, v každém případě však většině členů výboru a na místě těch, kteří pro překážku přijití nemohou, jich náhradníkům dáti věděti, jak se věc má. Usnesení děje se dle většiny hlasujících členů výboru a náhradníků. Jsou-li hlasy počtem sobě rovny, rozhoduje mínění, ku kterému se přidá správce k. podstaty (§ 140 konk. ř.).
4. Povinnosti výboru věřitelského plynou z účelu jeho. Naproti věřitelstvu má tento postavení mandatáře, jehož mandát od věřitelstva jest závislý. On jest zodpověděn pouze věřitelstvu a nikoli jednotlivým věřitelům. Výbor věřitelů jest sice orgánem věřitelstva, však nadán jistými právy, kteráž věřitelstvem nemohou býti obmezena; věřitelstvo může mu sice stanoviti jisté správní normy, jimiž se výbor věřitelský při správě říditi má, předpisy ty však pozbývají moci závazné, obsahují-li nějaké obmezení práv výboru věřitelského zákonem zaručených; naproti třetím osobám jest každé obmezení jeho práv právě tak nepřípustným a nesplatným, jako obmezení plné moci prokuristy nebo předsedy akciové společnosti.
Chce-li několik věřitelů, kteří zastupují nejméně čtvrtinu veškeré sumy pohledávek na jisto postavených nebo posud sporných, aby některou věc, která dle zákona přikázána jest výboru věřitelů a po případě věřitelstvu, v poradu vzalo a usnesení o ní učinilo věřitelstvo, jest výbor věřitelů povinen, když za to požádají, ihned svolati za tím účelem shromáždění věřitelů (§ 144 konk. ř.).
5. Výbor věřitelský volí se v zájmu netoliko věřitelů samotných, nýbrž též v zájmu veřejnosti na zdárném vývoji a ukončení celého konkursního řízení, kteréhož účelu tím spíše se dosáhne, čím větší odborná znalost obchodních poměrů, o které se jedná, u něho se nachází. Hodnost výboru věřitelů (§ 67 č. 6, § 70, § 143 konk. ř.) má dle našeho práva v jistém smyslu podobný veřejný ráz jako úřad správce konkursní podstaty, a jeho činnost podrobena jest kontrole konkursního komisaře (§ 70 konk. ř.). Členové výboru nemají práva na odměnu, oni mohou žádali toliko náhradu hotových vydání (§ 85 konk. ř.), a mají se tyto výlohy, podobně jako výlohy konkursní podstaty, zkoušeti správcem konkursní podstaty společně s nesúčastněnými členy výboru. Konečné zjištění jich děje se za souhlasu konkursního komisaře (§ 162 konk. ř.).
E. Správce konkursní podstaty.
1. Pojem. Zahájením konkursu nabývá souhrn věřitelů, jichž nároky v době vyhlášení konkursu již pozůstávaly, práva toto jmění dle předpisu konk. ř. vzíti do uschování a správy a ho ku svému uspokojení upotřebiti. Toto právo nemůže věřitelstvo, jež se jako společenství objevuje, vykonati jinak, než orgánem k tomu povolaným. Takovým výkonným orgánem věřitelstva jest správce konkursní podstaty; mezi ním a veškerým věřitelstvem stojí výbor věřitelů co střední orgán. Dle § 76 konk. ř. jest správa konkursní podstaty zástupcem věřitelstva a správcem jmění konkursního; jelikož správce podstaty jest orgánem věřitelstva, nelze jej pokládati za zástupce dlužníka obecného, on je spíše povolán zájmy věřitelstva proti kridatářovi chrániti. Jakkoliv jest správce podstaty orgánem věřitelstva, není přece tento shromáždění věřitelů bezvýminečně podřízen, on má na př. při zjišťování pasiv samostatně předse jíti a při zkoumání likvidity ohlášených pohledávek dle vlastního přesvědčení se prohlásiti bez ohledu na náhled většiny věřitelů. Naproti tomu jest on co do správy a realisace konkursního jmění dílem svolením výboru věřitelského, dílem svolením shromáždění věřitelů vázán.
2. Zřízení.
a) Prozatímní správce podstaty. Konkursní soud zřídiž ihned při vyhlášení konkursu z povinnosti úřední prozatímního správce podstaty, jehož jméno budiž v ediktu, jímž se zahájení konkursu vyhlašuje, obsaženo (§ 67, odst. 4, 73 konk. ř.). Současně vyzvou se v ediktu věřitelé, by při stání (nejdéle na 14 dní ustanoveném) přinesše s sebou doklady ku prokázání svých nároků své návrhy ve příčině potvrzení správce prozatímního nebo ve příčině jmenování jiného správce a náměstka jeho učinili (§ 67 konk. ř.). Na základě návrhů při tomto stání většinou přítomných věřitelů učiněných má konkursní soud ku zprávě konkursního komisaře, pokud tu není vážných námitek proti návrhům těmto, prozatímního správce potvrditi neb jiného jmenovati, náměstka správci ustanoviti a jména osob k úřadům těmto povolaných uveřejniti. Většina hlasů přítomných věřitelů řídí se výší jednotlivých pohledávek věrohodným způsobem prokázaných (§ 74). Vyžaduje-li toho povaha masy, může výjimečně i více společně jednajících správců zřízeno býti. Správce podstaty, který obdrží dekret jmenovací, složí v ruce konkursního komisaře slib, že práce úřední svědomitě bude plniti (§ 75 konk. ř.). Jakkoliv jest správce masy, jak shora řečeno, orgánem a zástupcem věřitelstva, zřizuje ho nicméně konkursní soud, aby se pak společnému zájmu věřitelstva učinilo zadost, udílí zákon v § 74 konk. ř. věřitelům právo navrhovací ve příčině jmenování jiného správce. Zákon v § 74 přiznává tedy věřitelům jen právo správce navrhovati, nikoli právo jej voliti. Není tudíž konkursní soud návrhy věřitelů vázán a může zatímního správce masy i přes odpor většiny věřitelů při stání dle § 74 konk. ř. nařízeném přítomných potvrditi, jestliže proti zřízení nového, věřitelstvem navrženého správce masy, závažné jsou pochybnosti (roz. nejv. s. ze 7. října 1884 č. 11277, sb. 10199). Rozumí se, že ony pochybnosti nemusí se vždycky týkati zatímního správce masy, nýbrž i samých navrhovatelů.
b) Definitivní správce podstaty. Po skončené likvidaci při všeobecném stání likvidačním mají věřitelově, nechť se dostavili osobně neb jejich zástupcové, na vůli zvoliti si jiné důvěrníky na místě posavadního správce podstaty a jeho náměstka, kterážto volba děje se absolutní většinou hlasů, jež se počítá dle obnosu pohledávání ohlášených, ať již na jisto postavených aneb ještě sporných. Nenavrhne-li nikdo z věřitelů přítomných, by se volba tato předsevzala, aneb nedosáhnou-li oni důvěrníci náležité většiny hlasů, zůstane při posavádním obsazení zmíněných úřadů (§ 143 konk. ř.). Až do odbývání všeobecného stání likvidačního zůstane správce podstaty, jakkoliv jest ve smyslu § 74 konk. ř. potvrzen, přece jen provisorním; teprve odbýváním stání likvidačního stane se definitivním, nezvolí-li se při tomto stání nový správce podstaty. Zákon propůjčuje však věřitelům při stání likvidačním protivou ku právu navrhovacímu dle § 74 konk. ř. právo volební a konkursní soud má zvolenému správci, pokud jeho bydliště neb místo pobytu ustanovením § 85 a 84 konk. ř. vyhovuje, dekret zřizovací vyhotoviti. Odepříti vyhotovení tohoto dekretu mohl by soud jen pro nepřístojnosti při aktu volebním sběhlé.
Stejným způsobem dlužno před se jíti, kdykoliv uprázdněním úřadu správce konkursní podstaty další volba je nutná, nebo když počet věřitelů, kteří aspoň 1/4 úhrnného obnosu pohledávek již zjištěných, neb ještě sporných zastupují, za novou volbu žádá. Předsebéře-li se nová volba delší dobu po stání likvidačním, jsou z ní vyloučeni ti věřitelové, kteří své ilikvidní pohledávky až posud pořadem práva neprokázali (roz. ze dne 22. září 1880 č. 9789 sb. 8105). Žádosti za novou volbu podané ve smyslu § 143 odst. 5. vyhoví soud jen tehdá, když žádosť ta spočívá v zájmu účelného vývoje a ukončení konkursu (roz. ze dne 6. března 1883 č. 1980 sb. 9330).
Jakkoliv správce podstaty soudem se zřizuje a ve slib béře, není přece úředníkem státním a nenáleží též k osobám v § 68 tr. z. jmenovaným, ovšem ale k osobám v § 181 tr. z. uvedeným.
3. Kvalifikace. Za správce masy zřízen buď muž zachovalý, spolehlivý a věci znalý. Tento má z pravidla v místě, kde konkursní komisař úřaduje, neb na blízku tohoto místa, míti své řádné bydliště, nebo tamtéž až do skončení konkursu se zdržovati. Správce podstaty může se zříditi z řady známých věřitelů nebo také odjinud. Nesmí býti spojen s dlužníkem obecným ani svazkem manželským ani příbuzenským neb švakrovským do čtvrtého stupně (§ 75 konk. ř.). Po odbytém stání likvidačními není svazek příbuzenský nebo švagrovský s dlužníkem obecným pro zvolení za správce podstaty neb jeho náměstka (§ 143 konk. ř.) překážkou, ovšem ale svazek manželský. Člen správní rady a likvidátor společnosti akciové, na niž uvalen byl úpadek, nemohou za správce masy její býti zřízeni (nál. ze dne 15. května 1878 č. 5260 sb. 7758). I příbuzní ředitele akciové společnosti v konkurs upadlé buditež z úřadu správce masy vyloučeni (rozh. ze dne 16. prosince 1874 sb. »Gl. U.« č. 5568).
Nikdo nemá právního nároku na zřízení za správce masy, také však není nikdo povinen funkci tu převzíti; to platí s ohledem na § 10. adv. ř. i o advokátech. Správce masy nemusí býti advokátem aniž vůbec právníkem. Výn. min. spr. ze dne 6. srpna 1874 č. 11005 přikazuje dokonce soudům, aby při menších konkursech, kde je jmění jen nepatrné, nebo kde kupecké pojímání a znalosť věci je nutná, zřídily za správce masy neprávníky obchodu znalé. Kde se však jedná o řešení spletitých poměrů právních, spočívá zřízení právníka za správce masy již v zájmu konkursního komisaře. V praxi zřizuje se za zatímního správce masy advokát nebo notář, ježto dá se od právníka zavedení prvních nejnutnějších kroků s větší spolehlivostí očekávati, a dále ježto věřitelé bez toho příležitost mají při stání, jež dlužno dle § 74 konk. ř. naříditi, jiného správce, po případě i neprávníka navrhnouti.
4. Obor působnosti. Práva správce podstaty kryjí se z nej větší části s jeho povinnostmi; neboť co v poměru ku třetímu jest právem správce, Jeví se naproti věřitelstvu a konkursnímu soudu z větší části též jeho povinností. Dle § 76. konk. ř. jest správce podstaty zástupcem věřitelstva a správcem jmění konkursního. Jemu přináleží aktiva a passiva masy vyšetřiti, aktiva vydobyti a pojistiti, dluhy pak, zvláště zkoumáním ohlášených pohledávek na jisto postaviti; k tomu konci má bilanci obecným dlužníkem předloženou zkoumati a opraviti, a není-li žádné bilance, tuto sám zříditi. Správce podstaty má dále vésti spory aktivní i passivní týkající se podstaty nebo zvláštních částí její. Jako zástupce věřitelstva nemůže správce masy proti jednotlivé skupině konkursních věřitelů žalobou vystoupiti (roz. ze dne 9. května 1878 č. 1351 sb. 6961); dále není oprávněn ani exekuční obmezení proti věřiteli jmění masy exekvujícímu ku platnosti přivésti, ani dlužníka obecného ve příčině jmění, jež má exekucí býti odňato, zastupovati (roz. ze dne 9. dubna 1889 č. 4130 sb.. »Novák« IV. 124). Správce podstaty má, pokud není sám advokátem, ku vedení procesů, jež součinnosti advokáta vyžadují, tohoto použíti; v likvidačních sporech ústně projednávaných nepotřebuje správa dáti se advokátem zastupovati (roz. ze dne 31. prosince 1872 č. 13043 sb. 4821). Správce není povinen, když co žalobce vystupuje, žalobní kauci zříditi (roz. ze dne 24. listopadu 1875 sb. 4969 rep. nál. 50). (Viz čl. Jistota žalobní.) Úřad správce je úřadem osobním, nemůže tudíž správce substituta si zříditi, jest však oprávněn pro jednotlivé záležitosti zvláštního plnomocníka použíti. Při opatřování prací jest povinen bedlivost poctivého a pilného hospodáře vynakládati a o správě zevrubný účet vésti a složiti. Správce nemůže však býti pohnán složiti účet o správě kridatářem vedené (roz. ze dne 28. března 1879 č. 12921 sb. 7393).
V poměru ku třetím osobám jest správce mocí svého zřízení oprávněn veškera právní jednání a činy právní předsevzíti, které plnění povinností jeho úřadu s sebou přináší. Toto právo vztahuje se též ke všelikým jednáním, k nimž dle práva občanského třeba zvláštní plné moci na určitý druh jednání znějící, jmenovitě ku přijímání a kvitování peněz a věcí cenu peněžitou majících, kteréž se správou masy je spojeno (§ 78 konk. ř.). Nevztahuje se však na ona právní jednání, k nimž dle § 1008 o. o. z. třeba zvláštní na jednotlivé jednání znějící plné moci. K vybrání peněz, drahých věcí neb cenných papírů u veřejných pokladen neb úřadů má konkursní komisař správci masy vydati v každém případě listinu legitimační.
Správce je zavázán při všech důležitějších správních záležitostech usnesení se výboru věřitelstva si vyžádati; usnesení má správce, pokud netýkají se jednání a právních činů, k nimž předchozího zmocnění se strany konkursního komisaře neb konkursního soudu je třeba (§§ 147, 148 konk. ř.), ihned provésti. Při právních činech v §§ 147 a 148 konk. ř. uvedených jest moc správce masy omezena a dílem svolením konkursního komisaře resp. věřitelného výboru, dílem svolením konkursního soudu resp. věřitelstva vázána.
Mezi právními činy, jež před státním likvidačním svolením konkursního komisaře, po odbytí jeho svolením věřitelského výboru vázány jsou, uvádí se v § 147 i naříkání právních činů dlužníka obecného. Naproti tomu ustanovuje § 16 zák. odp. ze dne 16. března 1884 č. 36 ř. z., Že k tomuto odporu je věřitelstvo, zastoupené správcem masy, povoláno. Ježto odpůrčí zák. nežádá ani výkazu o usnesení věřitelského výboru ani schválení konkursního komisaře, zdá se, že odp. zák. předpis § 147 konk. ř. deroguje. V tom smyslu rozhodl nejv. soud roz. ze dne 23. října 1888 č. 6317 sb. 12405, že správce podstaty nepotřebuje ku podání žaloby odpůrčí ani zmocnění konkursního komisaře ani věřitelského výboru. Zcela opačně znějí však rozh. ze dne 9. prosince 1885 č. 13969 sb. 10824 a ze dne 20. srpna 1885 č. 9530 sb. 10667. Otázka je tudíž sporna. V praxi asi sotva podá správce podstaty již ve svém zájmu odpůrčí žalobu, aniž by sobě vyžádal příslušného svolení.
Po vykonané realisaci konkursního jmění rozdělí správce masy společně s věřitelským výborem konkursní jmění. Příslušné předpisy obsahuje § 159 až 160 konk. ř.
5. Ručení správce podstaty. Dle § 76 konk. ř. má správce masy při jednáních svých zachovati péči poctivého a přičinlivého hospodáře; co se tkne záležitostí kupeckých, ručí tudíž ve smyslu čl. 282 obch. z. Kromě toho práv jest dle všeobecných pravidel o náhradě škody. (§ 1323, 1324 o. o. z.) K bedlivosti této povinen jest správce podstaty jak naproti konkursním věřitelům, tak i naproti kridatáři; tento může však nárok na náhradu škody proti správci podstaty teprve po skončení konkursu ku platnosti přivésti. Naproti třetím osobám zakládají činy správce podstaty, pokud je tento ve své vlastnosti jakožto správce podstaty předsebéře, dle ustanovení § 20 odst. 2 konk. ř. dluh masy; ze své osobní viny je tudíž správce třetím osobám jen potud práv, pokud dotyčné činy jeho nezakládají dluh masy. Složení jistoty co pojištění za svědomité plnění svých úředních povinností nelze na správci podstaty dle konk. ř. žádati. V trestním směru práv jest správce masy jako osoby v § 181 tr. z. uvedené.
6. Odměna. Správce masy má nárok na odměnu za svoje namahání a na náhradu jím hražených výloh (§ 77 odst. 4 konk. ř.). Odměna správce masy náleží dle § 29 odst. 1 k útratám masy. Výlohy masy, pokud v odměně správce a jeho náměstka spočívají, buďtež dle slušného uvážení se zvláštním zřetelem na rozsah a důležitost’ prací konaných a na činnosť a obezřetelnosť při tom prokázanou na jisto postaveny. Zjištění jich děje se ku návrhu věřitelského výboru a konkursního komisaře usnesením věřitelstva dle § 144 konk. ř. O výsledku tohoto zjištění budiž správce masy zvláštním vyhotovením vyrozuměn; proti zjištění může si správce během 14 dnů po vyrozumění u konkursního soudu stěžovati, jenž o tom konečně rozhodne (§ 161 konk. ř.). Jednotlivým konkursním nebo reálním věřitelům nepřísluší právo stížnosti proti usnesení věřitelstva (roz. ze dne 14. března 1882 č. 2488 sb. 8918). Předpisů § 161 konk. ř. dlužno při zjišťování odměny a náhrady správce podstaty a jeho náměstka i na speciální masu užiti (roz. ze dne 20. prosince 1877 č. 14641 sb. 6717 rep. nál. č. 96.); ve příčině této otázky praxe velmi kolisá (viz na př. roz. ze dne 20. srpna 1890 č. 9094 sb. »Links« č. 1721). Jsou-li výlohy správce podstaty nedobytný, nemá nároku na náhradu jich z peněz u soudu složených (roz. ze dne 2. července 1873 č. 12984 sb. 4825). Na nároky správce masy pro odměnu nebo náhradu výloh možno i před konečným zjištěním na základě usnesení věřitelského výboru za předsednictví konkursního komisaře zálohy dáti neb splátky činiti.
7. Zbavení úřadu. Neplní-li správce masy řádně svých povinností, může jej konkursní soud k návrhu konkursního komisaře nebo věřitelského výboru aneb i z úřední povinnosti z úřadu propustiti. Prvé, než se tak stane, jest konkursního komisaře a věřitelský výbor, pokud propuštění jím navrženo nebylo, jakož i správce podstaty, pokud to možno, vyslechnouti. Účinnosť tohoto opatření se nestaví, bylo-li proti tomu užito právního prostředku. Správce masy může úřad svůj i z vlastní iniciativy složití, však ne v nečas, a musí úřad svůj ještě tak dlouho zastávati, pokud nový správce masy zřízen není. Při tomto složení úřadu práv jest správce ve smyslu § 1021 o. o. z. ze škody tím vzešlé. Dále zaniká úřad správce podstaty nastalou nezpůsobilostí ku právům a jeho smrtí. Kromě toho budiž správce propuštěn, když věřitelstvo nového správce navrhlo (§ 711 konk. ř.), nebo zvolilo (§ 143 konk. ř.).
8. Náměstek správce podstaty a zvláštní správcové. Zároveň se správcem podstaty zřídí se jemu též náměstek; předpisy o správci podstaty platí i pro náměstka, když tento na místo jeho nastupuje (§ 81 konk. ř.).
Vyžaduje-li toho rozsah prací, může konkursní soud, slyšev správce masy a se svolením věřitelského výboru, pro určitá odvětví správy a zvláště pro správu nemovitostí a majetnosti horní správce zvláštní správci masy přidati. Práva a závazky těchto správců řídí se předpisy danými pro správce masy s vyloučením těch, jež se týkají bydliště nebo pobytu. Správce masy není práv z jednání zvláštních správců, jest však oprávněn od nich informace správy se týkající si vyžádati a v čas potřeby jich propuštění soudu konkursnímu navrhnouti (§ 82 konk. ř.). Správce zřízený ku správě nemovitého statku není oprávněn zastupovati věřitelstvo ve sporech aktivních a passivních statku tohoto se týkajících (roz. ze dne 17. dubna 1877 č. 4770 sb. 7734); zastupování toto přísluší jen společnému správci. Byla-li již před zahájením konkursu exekuční sekvestrace nemovitosti vydobyta, ponechá se zřízený sekvestr z pravidla i v konkursu jakožto zvláštní správce. Vymohli-li sobě reální věřitelé exekuční sequestraci teprve po zahájení konkursu, budiž na zvláštního správce snad již zřízeného z pravidla i úřad sekvestra převeden. (§ 83 konk. ř.) Není-li zvláštního správce, může úřad sekvestra i na správce masy převeden býti (roz. ze dne 23. května 1888 č. 6033 sb. č. 12194.). Věřitelům zástavním statku do konkursní masy náležejícího ponecháno je na vůli zvoliti si vlastního správce tohoto statku a za tou příčinou žádati soud reální, aby ustanovil stání, ku kterémuž pozvati se mají všichni věřitelé, jichž pohledávky na statku tom jsou vtěleny. Správce tento zvolí se většinou přítomných věřitelů, již dlužno dle § 74 konk. ř. počítati; zvolený správce budiž soudu konkursnímu oznámen, ač-li tento není zároveň soudem reálním. Práva a povinnosti správce tohoto posuzují se dle § 82. konk. ř. Zástavní věřitelé movitostí do konkursní masy náležejících nemohou sobě vlastního správce zříditi (roz. ze dne 7. září 1886 č. 10633 sb. 11157), zástavní věřitelé nemovitostí však i tehdá, když své pohledávky hypotekárni ku konkursu ohlásili (roz. ze dne 5. května 1891 č. 5412 časop. »Ger. Halle« r. 1891 č. 31); právo ku volbě vlastního správce zaniká konečným zřízením správce masy (§ 143 konk. ř.) (roz. ze dne 1. března 1881 č. 1170 sb. 8307).
9. Právo poplatkové. Dle p. s. 75, 1., a § 1 zák. ze dne 9. ledna 1869 č. 7 ř. z. přísluší správci masy a věřitelskému výboru ohledně všech jednání a spisů týkajících se konkursní masy, pokud nejde ani o aktivní spory masy ani o právní jednání, jež s jinými osobami s ohledem na správu nebo realisaci masy se mají uzavřití, osobní osvobození od poplatků.
V. Dlužník obecný (kridatář).
Dlužník obecný jest osoba, na jejíž jmění konkurs uvalen byl. Kridatářem může býti jak osoba fysická tak i právnická, jmenovitě i obchodní společnosť a společenstvo. Je-li osoba právnická kridatářem, vykonávají formální práva a povinnosti její ony osoby fysické, které i mimo konkurs ji zastupují. Mají tudíž členové představenstva společenstva nebo společnosti akciové právní postavení kridatáře (rozh. nej v. soudu ze dne 30. února 1879 č. 13003 sb. »Gl. U.« č. 7312 a ze dne 6. března 1883 č. 1980 sb. »Gl. U.« č. 9330).
Po dobu trvání konkursu jest kridatář relativně omezen ve spůsobilosti k činům právním, nemůžeť volně disponovati se jměním exekuci podrobeným, jež jemu při vyhlášení konkursu náleželo, anebo které za trvání konkursu k mase konkursní přibylo, jež však exekuci propadlo (§ 1. konk. ř.). Všeliká opatření neb jednání kridatářova ve příčině jmění do konkursní masy náležejícího jsou vůči věřitelstvu ncplatna; platy po vyhlášení konkursu obecným dlužníkem předsevzaté mají platnosť jen do obnosu, jaký by při rozdělení konkursní podstaty na dotyčného věřitele připadl (§ 3. konk. ř.). Nastoupiti v dědictví aneb přijati odkaz jest oprávněn jen potud, pokud věřitelé svého práva, na základě § 4. konk. ř. jim příslušícího nevykonali (§ 4. konk. ř.). Volnému opatření jeho jest ponecháno, čeho vlastní prací nabyl, pokud ovšem toho k výživě vlastní a osob, jež zákonný nárok alimentační oproti němu mají, jest potřebí. Naproti tomu nemá kridatář práva požadovati výživy ze jmění do masy konkursní náležejícího; zda se mu takové výživy dostane čili nic, o tom rozhodují věřitelé, kteří by poskytnutím její zkráceni byli (§ 5 konk. ř.). Na výživu kridatáři přiznanou zvláštní exekuce se nepřipouští (rozh. nejvyš. soud. dv. ze dne 23. července 1878 č. 8328 sb. »Gl. U.« č. 7086.).
V řízení konkursním má kridatář nepatrného podílu; on jest povinen důkladný, vlastnoručně podepsaný seznam veškerého jmění, aktiv i passiv, je-li kupcem, účetní rozvahu (bilanci) soudu konkursnímu předložití a nabídnouti se ku přísaze, že v seznamu ničeho z aktivného jmění nezatajil a v passivech, že ničeho nepřidal (§ 96 a 195 konk. ř.; přísaha vyjevovací č. manifestační). Kridatář má povinnosť správci konkursní podstaty všeliká vysvětlení dáti a jej při provádění jednotlivých výkonů, jmenovitě při vedení sporů, ku kterým co zástupce přistupuje, všemožně podporovati (rozh. nejvyš. s. dv. ze dne 29. března 1887 č. 2269 a ze dne 10. května 1887 č. 4285 sb. »Gl. U.« č. 11517 a č. 11581 a § 77 konk. ř.). Tato povinnosť jeho však nesahá tak daleko, že by přidržán býti mohl k tomu, aby ku provedení pře potřebné doklady, jež v rukou osob třetích jsou, opatřil (rozh. nejv. s. dv. ze dne 9. září 1885 č. 10503 sb. »G1. U.« č. 10687). K této podpoře může býti konkursním komisařem přidržán. Tvrdošijný odpor proti rozkazům tohoto opravňuje ku vzetí do vazby (§ 99 konk. ř.). Kridatář budiž, pokud možná, ku stání liquidačnímu přivolán, aby ohledně ohlášených nároků podal vysvětlení (§ 114 a 115 konk. ř.). Popřel-li kridatář některý nárok, nemá to pro konkurs právního účinku (§ 119 konk. ř.; rozh. nejv. s. dv. ze dne 28. září 1881 č. 8158 sb. »Gl. U.« č. 8509.). Na realisování jmění nemá žádného vlivu; výjimečně dopouští jemu § 146 konk. ř. právo odporu proti zamyšlenému dobrovolnému prodeji pohledávek pod cenu nominální. Právo stížnosti proti redukování pohledávky na základě narovnání, přes jeho odpor uzavřeného, jemu nepřísluší (rozh. nejv. s. dv. ze dne 9. červce 1884 č. 7760 sb. »Gl. U.« č. 10104.). Mimo případ § 146 konk. ř. nemá vůbec práva, stěžovati si do nařízení soudem vynesených ku provádění usnesení věřitelstva směřujících (rozh. nejv. s. dv. ze dne 2. červce 1886 č. 7616 sb. »G1. U.« č. 11103.).
Na kridatáře může vazba uvąlena býti a to:
1. pro podezření z útěku;
2. zdráhá-li se předložití seznam aktiv a passiv, aneb složiti přísahu manifestační (§ 99 konk. ř.).
Výrokem soudu o skončení konkursu nabývá kridatář opět práva volného nakládání se svým jměním (§ 53 konk. ř.). Pouze kupecký kridatář, pokud opětné spůsobilosti nenabyl (t. zv. rehabilitací), zůstává vyloučen z požívání těchto práv i po zrušení konkursu a to:
a) práva, obchody uzavírati pod stávající firmou, pokud neobsahuje tato plné jméno a příjmení jeho (rozh. nejv. s. dv. ze dne 1. září 1886 č. 10340 sb. »Gl. U.« č. 11152); pročež též nepřípustným jest protokolování firmy veřejné společnosti, dokud společník v konkursu jsoucí opětné spůsobilosti nenabyl (rozh. nejv. s. dv. ze dne 4. února 1885 č. 964 sb. »Gl. U.« č. 10411.);
b) práva, býti volenu za člena obchodní komory a čestných obchodních úřadů vůbec;
c) nemá spůsobilosti k úřadu dohodce (sensála) bursovního a obchodního, bursovního jednatele aneb správce konkursní podstaty (§ 246 konk. ř.). Je-li kupecký úpadek skončen nuceným vyrovnáním, vstupuje kridatář, pokud tomu následky trestního vyšetřování nevadí, již okamžikem konečného potvrzení narovnání soudem v opětné požívání práva v odst. a) uvedeného. Způsobilosti v odst. b) a c) uvedené dosahuje cestou řízení o opětné spůsobilosti jeho a to jediné provedením důkazu, že také schodek vyrovnán jest, na jehož dodatečnou náhradu věřitelé konkursní na základě vyrovnání nároku pozbývají (§ 253 konk. ř.).
VI. Řízení.
Účelem konkursu jest jmění do podstaty konkursní náležející mezi věřiteli rozděliti. Dle toho dělí se konkursní řízení:
1. ve zjištění a realisaci jmění, podstaty;
2. ve zjištění nároků věřitelů a
3. v rozdělení jmění podstaty mezi nároky, které na jisto postaveny byly.
ad 1. K účelu zjištění jmění podstaty slouží:
a) zapečetění a inventování podstaty,
b) vyžádání si seznamu jmění a dluhů, případně bilance od dlužníka obecného, který jest povinen po případě vykonati přísahu manifestační,
c) případné vzetí dlužníka do vazby. Jmění takto zjištěné spravuje a realisuje se dle zásad v konkursním řádu vytčených.
ad 2. Nároky věřitelů dělí se na:
a) návrhy vindikační,
b) nároky věřitelů podstaty,
c) nároky věřitelů reálních a
d) nároky věřitelů konkursních. Toto lišení nároků má význam ohledně rozdělení jmění podstaty mezi věřitely, jakož i ohledně provedení a zjištění jich. O jednotlivých těchto nárocích jednají zvláštní články. (Viz čl. Nároky věřitelů v konkursu a podstata konkursní.)
ad 3. Rozdělení realisovaného jmění masy mezi zjištěné nároky děje se buď dle zásad řízení konkursního nebo cestou narovnání.
Zvláštnosti řízení konkursního:
a) Vyrozumění. Jednotlivé osoby buďtež vyrozuměny buď soudním výměrem neb oběžníkem, na němž strana má potvrditi, že v něj nahlédla. Doručování děje se buď sluhou nebo poštou. Je-li nařízeno, že se má stranám dáti o něčem věděti uveřejněním v novinách, pokládá se vyrozumění za vykonané tím, že se opatření to uveřejní jednou v novinách ku vyhláškám soudním určených té země, ve které má konkursní soud své sídlo. Je-li nařízeno vedle vyhlášení v novinách ještě zvláštní vyrozumění jednotlivých účastníků, nastanou, i kdyby se toto nebylo stalo, právní účinky řádného vyrozumění všech účastníků již tehdá, když vyhláška v novinách uveřejněna byla (§ 254 konk. ř.). b) Zákonné a soudcovské lhůty jsou pro jednotlivé účastníky neprodlužitelny. Žádost’ za navrácení v předešlý stav místa nemá. Lhůta, rekursní obnáší 14 dní (§ 255 konk. ř.).
c) Právní prostředek omluvy při nedostavení se ku stání jest vyloučen (§ 256 konk. ř.).
d) O stížnostech proti opatřením konkursního komisaře rozhoduje v prvé stolici soud konkursní (§ 257 konk. ř.).
VII. Stání likvidační.
1. Pojem. Likvidační stání má za účel zkoumání pohledávek ke konkursu přihlášených za vedení konkursního komisaře a u přítomnosti správce konkursní podstaty, jakož i kridatáře a konkursních věřitelů, dále protokolární zjištění pravosti či spornosti, likvidity či illikvidity jednotlivých pohledávek a stanovení jich pořadí (§ 115 konk. ř.).
2. Nařízení likvidačního stání. Likvidační stání ustanoví se v ediktu, kterým se konkurs vyhlašuje, v němž se zároveň vyzvou věřitelé, aby do určité lhůty pohledávky svoje přihlásili. Věřitelům, kteří se ke všeobecnému likvidačnímu stání dostavili, přísluší právo na místo správce konkursní podstaty, jeho náměstka a členů výboru věřitelského své důvěrníky si zvoliti. Není-li již v ediktu lhůta ku přihlášení pohledávek stanovena, a není-li nařízeno stání likvidační (§ 67, 5 konk. ř.), má obojí konkursní komisař ustanoviti a nejdéle během 8 dnů ode dne přibití ediktu uveřejniti. Všeobecné stání likvidační nesmí býti později ustanoveno, nežli 30 dní po uplynutí lhůty ohlašovací. O vyhlášeném likvidačním stání zpraví se i domnělí věřitelé, pokud známo jest, kde se zdržují, jakož i berní úřad.
3. Řízení. Vedení likvidačního řízení přísluší konkursnímu komisaři. Týž má nejprve ony položky zkoumati, které se týkají věřitelů v seznamu dluhů uvedených, dále pak ostatní položky v tom pořadí, v jakém v seznamu jsou uvedeny. Od tohoto pořadí lze se uchýliti toliko ve případě nutné potřeby. Při každé položce má konkursní komisař v ústním řízení přítomné účastníky vyslýchati, od obecného dlužníka vysvětlení žádati a dle možnosti o vzájemné dohodnutí pečovati. Pořadí pohledávky musí se i tehdy zjistiti, je-li pravost její popírána, a to pro případ pozdějšího zjištění její pravosti. Byl-li ohledně jisté pohledávky vydán soudcovský nález ve hlavní věci, má se jednání ohledně pravosti takové pohledávky omeziti na ony skutečnosti, které potom nastaly (§ 115, 3. odst. konk. ř.). V tomto ohledu, nelze soudcovskému nálezu rovnati notářský akt, opatřený exekuční klausulí nebo smír soudní a to bez ohledu na dvorní dekret ze dne 22. června 1836 č. 145 sb. z. s., ježto nález soudcovský předpokládá sporné řízení a ježto v konkursu musí se bráti zřetel netoliko na zájem obecného dlužníka, nýbrž i na zájmy věřitelů, jichž práva nemohou jednostranným jednáním dlužníkovým býti poškozena (roz. ze dne 24. dubna 1878 č. 4733, sb. »Gl. U.« č. 6926.).
O likvidačním stání vede se protokol, ve kterém se však pouze poznamená při každé položce, byla-li její pravost jakož i pořadí uznána, či v jakém rozsahu a kým byla popírána. Výsledky tohoto jednání poznamenají se též v seznamu.
4. Právní účinky likvidačního stání vůči konkursním věřitelům.
a) Nepřítomnost věřitelova, jakož i jeho zmocněnce neb zástupce při stání likvidačním nevadí zkoumání a vyřízení pohledávek jím ohlášených. b) Dokud řízení likvidační ohledně jisté položky není skončeno, může přihlašující se věřitel pro ni žádati i jiné pořadí, než ve přihlášce.
c) Jiné rozšíření žádosti se nedovoluje, může však pro rozšířený nárok podána býti nová přihláška.
d) Každý při stání přítomný věřitel, jehož pohledávka byla zkoušena a jejíž pravost nebyla popírána, nebo je-li v seznamu již zanesena, má právo popírati pravost a pořadí každé jiné pohledávky, ohledně které se žádá buď stejné neb vyšší pořadí. Toto právo přísluší věřiteli po celou dobu trvání likvidačního řízení (roz. ze dne 23. listopadu 1870 č. 13718 sb. č. 3967).
e) Odporuje-li obecný dlužník sám jediný, nemá to, co se týče jmění do konkursu náležejícího, právního účinku; odpor takový jest však na překážku v tom směru, že se pohledávce v konkursu na jisto postavené nemůže hned zjednati platnost pořadem exekuce na jmění, jehož dlužník po skončeném konkursu nabude nebo které jemu k volnému nakládání zbude (§ 119 konk. ř.).
Exekuci vésti lze jen na základě takových výtahů z likvidačního protokolu, které obsahují výslovné potvrzení, že ani obecný dlužník přihlášené pohledávce odpor nekladl; pouhá nepřítomnost jeho při likvidačním stání nemůže se vykládati jako zřeknutí se odporu proti přihlášené pohledávce (roz. ze dne 21. dubna 1875 č. 3989; sb. »Gl.U.« č. 5695). Vedení exekuce po skončeném konkursu proti dřívějšímu obecnému dlužníku na základě výtahu z likvidačního protokolu přepokládá tudíž, že obecný dlužník likvidačního stání se zúčastnil (roz. ze dne 19. srpna 1886 č. 9782, sb. č. 11143).
5. Intervence správce konkursní podstaty. Likvidačnímu stání musí býti správce konkursní podstaty nebo jeho náměstek osobně přítomen. Zhotovené seznamy zároveň s původními přihláškami a jich přílohami, vyžádané soudní spisy a obchodní knihy obecného dlužníka mají býti připraveny k nahlédnutí. Správce konkursní podstaty má při každé položce prohlásiti, zdali a z jakých důvodů pravost a pořadí pohledávky uznává nebo jí odporuje. Ohledně pohledávek správcem konkursní podstaty jakožto věřitelem ohlášených má jeho zástupce podati vyjádření o pravosti a pořadí jich. Likvidační řízení nepozbývá platnosti, třeba likvidační stání se odbývalo za účasti správce konkursní podstaty, který později potvrzen nebyl (roz. ze dne 23. října 1888 č. 12504, sb. 12408).
6. Zvláštní likvidační stání. Nároky, které ve lhůtě § 105 přihlášeny nebyly, mohou býti dodatečně přihlášeny. Pro takový dodatečně přihlášený nárok ustanoví se zvláštní stání likvidační. Konkursnímu komisaři náleží, aby uvážil, mají-li se věřitelé k tomuto stání svolati veřejnou vyhláškou neb obsýlkami, nebo má-li se obojího způsobu užiti, taktéž má-li se při stání několik opovězených přihlášek zároveň vyříditi (§ 123 konk. ř.). Podle §§ 123 a 186 konk. ř. může na přihlášku, která byla opovězena teprve po uplynutí lhůty § 5 stanovené, jen potud býti brán zřetel, pokud nenastalo úplné rozdělení konkursního jmění na základě rozvrhu rozdělovacího (roz. ze dne 6. dubna 1880 č. 4003, časop. »Jur. Bl.« 1880 č. 20).
Od zvláštního likvidačního stání dlužno lišiti pokračování původně nařízeného likvidačního stání, kteréž má místo, nebylo-li jednání při prvním stání v jednom dni ukončeno. V takovém případě ustanoví konkursní komisař určitý den ku pokračování v jednání. Účastníci se o tom vyrozumějí při stání, aniž by se zvláště obesýlali. Pokračování toto zaznamená se též v protokole.
7. Volba definitivního správce konkursní podstaty a výboru věřitelského. Po skončené likvidaci při obecném stání likvidačním mají věřitelé, nechť přišli sami neb jich zástupcové, na vůli, zvoliti své důvěrníky na místě posavadního správce konkursní podstaty, jeho náměstka a členů výboru věřitelského, kteráž volba se koná nadpoloviční většinou hlasů, které se počítají dle sumy, v níž pohledávky opovězené jsou na jisto postaveny nebo ještě sporny (§ 143 konk. ř.). Ku platnosti volby správce konkursní podstaty ve smyslu § 143 konk. ř. není naprosto potřebí absolutní většiny, počítané dle obnosu všech přihlášených pohledávek, nýbrž stačí absolutní většina čítaná dle obnosu přihlášených pohledávek věřitelů přítomných, ježto týž § dovoluje věřitelům, kteří se k likvidačnímu stání dostavili, aby po skončeném likvidačním řízení zvolili nového správce konkursní podstaty většinou hlasů, počítanou dle obnosu přihlášených pohledávek a tudíž lze za přihlášené pohledávky pokládati jen pohledávky přítomných věřitelů jako v § 74, kde to výslovně ustanoveno (roz. nejv. s. dv. ze dne 4. května 1870 č. 5366, sb. »Gl. U.« č. 3790).
8. Náklady likvidačních stání. Náklady svolání věřitelů a zkoušení pohledávek náležejí ku nákladům konkursní podstaty. Náklady, spojené s podáním ohlášky zapraviti jest povinen ohlašující. Podobně nesou věřitelé, kteří řádnou ohlašovací lhůtu zmeškali, nutný náklad spojený s nařízením zvláštního stání se svoláním věřitelů, jakož i se zkoumáním přihlášek (§ 122 konk. ř.).
9. Právo poplatkové. Věřitele pohledávek, které při likvidačním stání co do pravosti nebo pořadí spornými zůstaly, vyzve konkursní soud, aby ku vyhotovení § 125 konk. ř. předepsaných ověřených opisů jich přihlášek, výtahů z protokolu a seznamů potřebné kolky (1 zl. za arch) ve lhůtě § 26 popl. zák. zapravili. Při tom se věřitelé upozorní, že opisy, kdyby tomuto vyzvání se strany věřitelů nebylo vyhověno, se nicméně vydají zároveň s oznámením finančnímu úřadu. Vyhotovení zmíněných opisů odpadá pouze ve případech, kde zřeknutí se opisů stranám jest dovoleno (výn. min. sprav, ze dne 2. srpna 1874 č. 6556).
Pro otázku, zda dodatečná likvidační prohlášení, která po odbytém likvidačním stání z pravidla správcem konkursní podstaty společně s dotyčným věřitelem u konkursního soudu se podávají, podrobena jsou poplatku, jest dle stálé prakse správního soudního dvora rozhodnou p. s. 53 popl. z., dle které prohlášení taková podléhají poplatkům pro právní listiny stanoveným.
VIII. Skončení konkursu nastává:
1. shledá-li se, že tu je jen jediný osobní věřitel, anebo že jmění je tak nepatrné, že nemůže kryti výloh s řízením konkursním spojených (§ 154, 66 konk. ř.);
2. jestliže při všeobecném likvidačním stání všichni věřitelé konkursní podstaty, jakož i všichni přihlášení konkursní věřitelé ku skončení konkursu svolili (§ 155 konk. ř.). Dodatečná přihláška pohledávky v době, kdy podána žádosť za zrušení konkursu se svolením všech věřitelů, nemůže skončení konkursu zastaviti (roz. nejv. soud. dv. ze dne 1. července r. 1884 č. 6698 sb. »Gl. U.« č. 5408). Svolení věřitelovo ku zrušení konkursu je právně neodvolatelné (roz. nej v. soudu ze dne 29. listopadu 1870 č. 13519 sb. »Gl. U.« č. 3971). Konkurs se zruší, když všichni věřitelé (až na jednoho) ku zrušení svolí (roz. nejv. soudu ze dne 5. března 1872 č. 16026 sb. »Gl. U.« č. 4503);
3. dojde-li při obecnoprávním konkursu k narovnání, k němuž svolí všichni věřitelé konkursní podstaty i všichni přihlášení věřitelé, anebo když jsou nároky oněch věřitelů, kteří svolení к tomu nedají, v plném obnosu zaplaceny, po případě veden-li o nároky ty spor, když jsou zákonitě pojištěny. Takovým věřitelům, jichž nároky jsou pojištěny, vyměří se přiměřená lhůta, aby své nároky žalobou k platnosti přivedli (§ 157 konk. ř.). Konkursní soud má uzavřené narovnání, pokud vše právoplatně se dálo, potvrditi a konkurs zrušiti. Uzavřené narovnání, bylo-li potvrzeno soudem, jest k exekuci způsobilé (§ 158 konk. ř.);
4. bylo-li prokázáno, že konkursní podstata byla realisována a rozdělena (§ 189 konk. ř.). Konečné rozdělení (a tím i konec konkursu) nelze snad z toho ohledu odkládati, že dosud není jisto, zda-li a v jakém obnosu některé obnosy neb věci, jimiž kryjí se sporné pohledávky a důchody, do konkursní podstaty opět připadnou (§ 188 odst. 1. konk. ř.). Má-li kridatář právo na důchod, který též do konkursní podstaty náleží, nelze před zrušením tohoto příjmu zrušiti konkurs beze svolení všech věřitelů konkursu (roz. nejv. soudu ze dne 13. března 1883 č. 2769 sb. »Gl. U.« č. 9344).
Najde-li se po ukončení konkursu nějaké jmění, náležející ke konkursní podstatě, má se toto pojistiti, spravovati, realisovati, jakož i rozděliti mezi ony věřitele, jichž pohledávky, byvše v řízení konkursním přihlášeny a za platné uznány, nebyly úplně zaplaceny, vyjímajíc ovšem všechny osobní věřitele, a sice takovým spůsobem, jako se stalo se jměním, které tu bylo před ukončením konkursu (§ 190 konk. ř.). Výrokem soudním, že konkurs je ukončen, nabývá dlužník plného práva nakládati volně se svým jměním (§ 53 konk. ř.). Věřitelé, kteří měli pohledávky nа dlužníka v konkurs upadlého již v době, kdy konkurs byl vyhlášen, ať již pohledávky své přihlásili a nebyli úplně uspokojeni, aneb se vůbec nepřihlásili, mohou své nároky hojiti na jmění, které dlužník nabude po ukončení konkursu, aneb které jemu k volné disposici zůstalo (§ 54 konk. ř.). Nejsou-li v konkursu přihlášené pohledávky ani věřitely ani dlužníkem v odpor vzaty, aneb byly-li sporem na jisto postaveny, mohou majitelé jich nabýti exekučního práva na jmění, jehož nabyl dlužník po skončení konkursu, aneb které jemu k volné disposici zůstalo, aniž je třeba, aby za tou příčinou zavedeno bylo nové právní řízení proti dlužníkovi (§ 55 konk. ř.). Zrušen-li konkurs, nelze žádati na kridatáři, aby složil manifestační (vyjevovací) přísahu dle § 97 konk. ř. (roz. nejv. soudu ze dne 13. října 1885 č. 11343 sb. »Gl. U.« č. 11364; ze dne 19. října 1871 č. 14900 sb. »Gl. U.« č. 4365). Výtahy z liquidačního protokolu jsou dle § 55 a § 121 konk. ř. jenom tehdy ku exekuci způsobilé, jestliže kridatář byl liquidačnímu stání přítomen (roz. nejv. soudu ze dne 19. srpna 1886 č. 9782 sb. »Gl. U.« č. 11143). Zruší-li se konkurs a skončí-li se řízení rozdělovači, nemůže býti pro náklady zastupování, které liquidatoři společenstva s neobmezeným ručením svým zástupcům nahraditi mají, býti zavedeno nové řízení repartiční, dokud není tento nárok proti společenstvu najisto postaven (roz. nej v. s. ze dne. 27. června 1888 číslo 7712 časop. »Ger. Zeit.« č. 42 r. 1888).
IX. Úpadek kupecký jest úpadek prohlášený na jmění obchodní společnosti nebo kupce, jehož firma jest zapsána v obchodním rejstříku. Řízení při kupeckém úpadku odchyluje se v následujících směrech od řízení v obecném úpadku:
1. Kupecký úpadek vyhlašuje a projednává se u soudu povolaného ku vykonávání soudní obchodní pravomoci, v jehož obvodě má obchodni společnost sídlo, po případě kde kupec má své bydliště (§ 193 konk. ř.). Ustanovení ohledně kupeckého úpadku platí i tehdy, byl-li úpadek prohlášen teprve potom, když kupec obchodu se vzdal nebo zemřel, pokud řízení úpadkové zahájeno bylo ještě před skončením likvidace, po případě před odevzdáním pozůstalosti. Zvláště má kupecký úpadek při obchodních společnostech dotud místo, dokud není skončena likvidace a není rozděleno jmění společnosti (§ 192 konk, ř.).
Při tom jest nerozhodným, je-li firma společnosti ještě zanesena nebo již vymazána (roz. nejv. soud. dv. ze dne 14. ledna 1873 č. 292; sb. číslo 4840).
2. Zvláštním důvodem vyhlášení konkursu jest zastavení platů Prohlášení konkursu nastává buď k oznámení kupcovu nebo ku návrhu věřitele, který maje věrohodně prokázanou pohledávku soudu podá dostatečné důkazy o zastavení platů (§§ 194 a 198 konk. ř.). Za zastavení platu dlužno pokládati podání více žalob na kupce (roz. ze dne 7. března 1871 č. 2513; sb. č. 4082), aneb vydání více platebních rozkazů, právní moci nabyvších, na základě jichž bylo za exekuci žádáno (roz. ze dne 24. března 1874 č. 2629; sb. č. 5307), aneb vůbec povolení více exekucí (roz. ze dne 9. června 1874 č. 5720, sb. č. 5392). Zastavení platů může býti prokázáno též soukromým svědectvím vydaným dvěmi protokolovanými firmami (roz. ze dne 27. listopadu 1883 č. 13163, sb. č. 9667), nikoli však zprávou novinářskou. Podobně se nepřipouští důkaz svědky (roz. ze dne 29. července 1886 č. 8695, sb. č. 11126). Věřitel může i ve případě zastavení platů žádati o nařízení stání ve smyslu § 63 konk. ř. (roz. ze dne 23. listopadu 1880 č. 13546, sb. č. 8197). Důkaz většího počtu věřitelů není ve případě zastavení platů podmínkou vyhlášení konkursu (roz. ze dne 26. dubna 1871 sb. 4140). Ku vyhlášení konkursu ohledně jmění obchodní obchodní společnosti stačí ohlášení zastavení platů, učiněné třeba jediným veřejným společníkem (roz. ze dne 23. března 1880 číslo 3363, sb. č. 7606). Vyhlášení konkursu na jmění veřejné obchodní, neb komanditní společnosti na akcie má za následek prohlášení konkursu z úřední povinnosti zároveň na soukromé jmění každého osobně ručícího společníka (§ 199 konk. ř.), po případě i na jeho pozůstalost (roz. ze dne 4. srpna 1891 č. 9541, čas. »Ger. Halle« r. 1891 č. 40). Konkursním soudem pro všechny veřejné společníky jest konkursní soud společnosti. Ve případě takovém má konkursní podstata společnosti dohodnouti se s konkursní podstatou společníkovou v ten způsob, že konkursní podstata společnosti společníkovi vydá podíl jeho na jmění společnosti po srážce jeho podílu na dluzích společnosti. Aby společnost za tím účelem v konkurs společníkův se pouštěla, toho netřeba (§ 200 konk. ř.). Věřitelé společnosti mohou pohledávky své opovědíti v plné sumě zároveň v konkursu společníkův osobně ručících. Pokud pohledávka uznána jest za správnou v konkursu společnosti, nemůže se ani v konkursu společnosti popírati. Soukromí věřitelé společníkovi, který upadl v konkurs, nemohou se státi věřiteli v konkursu společnosti (§ 201 konk. ř.).
3. Edikt, kterýmž se kupecký úpadek vyhlašuje, má obsahovati jméno a příjmění obecného dlužníka, jeho stav a místo, kde bydlí (§ 67, 2 konk. ř.), jakož i jeho firmu a sídlo jeho živnosti. Edikt uveřejní se v novinách k ohlašování zápisů do rejstříku obchodního ustanovených, a je-li v místě bursa, přibije se též na burse. Upadne-li v konkurs společnost obchodní, uvedeno budiž v ediktě kromě firmy a obchodního sídla společnosti jméno a příjmení každého společníka osobně zavázaného, též jeho stav a místo kde bydlí, a to i tehda, když byl již dříve konkurs na soukromé jmění každého společníka u jiného soudu vyhlášen. Vydá-li se v konkursu společnosti a každého společníka edikt jen jeden, budiž v něm určitě připomenuto, že se bude každý tento konkurs o sobě projednávati (§§ 202, 203 konk. ř.).
4. Vyhlásí-li se konkurs na jmění některého obchodníka, společnosti obchodní nebo někoho, kdo má v této společnosti účastenství jako společník osobně ručící, aneb jedná-li se o společnost komanditní i jen jako komanditista, poznamená se to z úřední povinnosti v obchodním rejstříku. Nevede-li se obchodní rejstřík, ve kterém se to poznamenati má, u soudu, který vydal edikt konkursní, budiž to neprodleně oznámeno onomu soudu, u kterého se rejstřík vede, aby to v něm poznamenal (§ 204 konk. ř).
5. V kupeckém úpadku má se sdělati bilance; tuto má předložití obecný dlužník, a správce konkursní podstaty ji zkouší a opraví. Nepředloží-li obecný dlužník bilanci, má ji sestaviti správce konkursní podstaty. V obou případech jedná se, pokud možno, za účasti obecného dlužníka a vždy společně s výborem věřitelským. Bilance uchová se ve spisech konkursních, a každému účastníku dovolí se ku žádosti jeho do ní nahlédnouti, a vydá se mu opis (§ 205 konk. ř.).
Po skončeném obecném stání likvidačním předloží správce konkursní podstaty po úmluvě s výborem věřitelů konkursnímu komisaři upravenou bilanci, aby ji zkoušel (§ 206 konk. ř.).
6. Zvláštním ukončením kupeckého úpadku jest nucené narovnání.
7. Kupecký úpadek má zvláštní právní následky pro obecného dlužníka, které rehabilitací mohou býti odstraněny.
Novým soudním řádem byly předpisy konkursního řádu zachovány v platnosti (čl. VII. zák. ze dne 1. srpna 1895 č. 110 a čl. XXXVI. zák. ze dne 1. srpna 1895 č. 112 ř. z.).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Podstata konkursní. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 222-227.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).