Čís. 1008.


Podmínce pojišťovací smlouvy, podle níž předměty, pojištěné proti vloupání, musí býti uloženy v pokladně, mimo pokladnu pak jen během obchodní doby, sluší rozuměti tak, že uložení mimo pokladnu přípustno je jen v čase, kdy majitel obchodu nebo jeho lidé jsou v obchodní místnosti, kdežto jinak, najmě za polední přestávky, kdy obchodní místnost jest zřízenci i majitelem opuštěna, nutno pojištěné věci chovati v pokladně.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1921, Rv I 54/21.)
Pojišťovací smlouvou ze dne 2. listopadu 1910 pojistil se žalující klenotník u žalované pojišťovací společnosti proti vloupání. V pojišťovacích podmínkách stanoveno bylo ohledně skupiny 2. pojištěných předmětů zlaté zboží, klenoty s pravými kameny a perlami v každém zasazení, perle a drahokamy, zlaté kapesní hodinky, uložené v ohnivzdorné několik centů těžké pokladně a během obchodní doby i mimo pokladnu uložené (während der Geschäftszeit auch außerhalb derselben lagernd). Dne
8. září 1919 v polední přestávce, kdy skvosty nebyly uschovány v pokladně, nýbrž byly ve výkladní skříni, byla výkladní skříň vyloupena a odcizeny skvosty, náležející do zmíněné skupiny 2. Žalobce domáhal se na soudě určení, že pojišťovna jest povinna škodu mu nahraditi. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl.,Důvody: Žalovaná strana odepřela dáti náhradu za ztracené skvosty, náležející do druhé skupiny, z toho důvodu, že věci ty odcizeny byly během polední přestávky, kdy nikdo nebyl v závodě, tedy mimo obchodní hodiny, z výkladní skříně, kdežto dle zvláštních pojišťovacích podmínek žalovaná za skvosty tohoto druhu ručila jen tehdy, byly-li mimo obchodní hodiny uzavřeny v ohnivzdorné pokladně, Rozhodnouti jest tedy otázku, slusí-li polední přestávku, za které skvosty byly odcizeny, pokládati za dobu obchodní ve smyslu pojišťovacích podmínek, čili nic. V tomto směru nabyl soud přesvědčení, že třeba rozlišovati dobu obchodní a dobu pracovní.
V roce 1910, kdy byla uzavřena pojišťovací smlouva, nebyly zavedeny obvyklé polední přestávky a trvala doba obchodní pravidelně od 8. hodiny ranní do 6. hodiny večerní. Za této doby stávalo se také, že majitel obchodu nebo jeho zřízenec z různých příčin ze závodu se vzdáli1 (k obědu, na poštu atd.), tento uzavřev, a jistě nikoho nenapadlo, a také pojišťovny s tím nepočítaly, že by měl cbchodník-klenotník při každém takovém vzdálení se výkladní skříň vyprázdniti a drobné, cenné zboží, v ní se nacházející, pozorně do pokladny ukládati, a při návratu opět do výkladu rovnati. Bylo-li tedy v pojišťovacích podmínkách vysloveno, že pojišťovna ručí za skvosty určitého druhu jen tehdy, byly-li mimo obchodní dobu uzamčeny v pokladně, byla dle přesvědčení soudu touto dobou míněna ona doba, kdy obchod definitivně byl uzavřen (po 5. hodině večerní, v neděli, ve dnech slavnostních atd.), aby teprve dne příštího, neb některého následujícího opět byl otevřen. Rozhodně neměla smlouva z r. 1910 na mysli ony náhodné přestávky pracovní, neboť byla by to
jistě přesně vytkla. Přestávka až dvouhodinná, která za účelem dodržení zákonem předepsané 8hodinné doby pracovní nyní se zavádí, nemá jiné povahy, než právě zmíněné přerušení práce, nikoli však přerušení doby obchodní. Dle náhledu soudu učinil žalobce za dost své povinnosti jako řádný obchodník tím, že při svém odchodu za polední přestávky stáhl železný závěs, vchod i výklad uzavírající, a jej uzamkl. Opatření toto mohl pokládati tím spíše za postačitelné, ježto závod jeho jest v jedné z nejživějších tříd karlovarských. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Jde o výklad slov během obchodní doby, ježto ostatní pro spor závažné skutečnosti spornými nejsou. Úmysl stran je zřejmý. Jsou-li dotyčné cenné předměty pod dozorem majitele nebo jeho zřízenců, mohou býti mimo pokladnu, neboť pak není nebezpečí vyloupení, jinak musí se nebezpečí tomu celiti uložením jich v bezpečné pokladně. Z toho důsledně plyne, že slovy během obchodní doby sluší rozuměti dobu, ve které majitel obchodu nebo jeho lidé jsou v obchodní místnosti, dotyčné předměty koupěchtivým nabízejí, předkládají a prodávají, kdežto když majitel obchodu a všichni jeho lidé obchodní místnost opustí, přestala obchodní jich činnost, s tom také doba obchodní, a pojištěný majitel je povinen dostáti své smluvní povinnosti a uložiti předměty pojištěné do bezpečné pokladny. Doba pracovní kryje se tu s dobou obchodní, rozlišovati je nelze, právě tak jako nelze činiti rozdílu, zastaví-li pojištěný činnost obchodní večer nebo v poledne, nebezpečí vyloupení ani pak nepřestává, jak v tomto případě je patrno. Mezi stranami jest nesporno, že uloupené a v žalobě uvedené skvosty náležely do skupiny 2. pojištěných předmětu a že žalobce skvosty do skupiny 2. náležející v době loupeže v pokladně uložené neměl. Poněvadž se loupež stala v době, kdy žalobce sc všemi svými lidmi obchodní místnost na doba přes hodinu trvající opustil, tudíž mimo dobu obchodní, nedostál žalobce ohledne skvostu skupiny 2. své smluvní povinnosti a bylo proto odvolání vyhověti a rozsudek změniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud jde o důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., přisvědčiti jest mínění soudu odvolacího, že výraz za obchodní doby, jehož v pojistce jest užito, nelze vztahovati na polední přestávku, která 8. září 1919 nastala v obchodě žalobcově. Soud odvolací správně odůvodnil své mínění a vývody spisu dovolacího nejsou způsobilé, by odůvodnění to vyvrátily. Poněvadž za polední přestávky žalobcova obchodní místnost jest uzamčena, on ani nikdo z jeho lidí tam není a žádná obchodní jednání se tam nekonají, není to doba obchodní. Zda-li polední přestávka slouží žalobci a jeho zřízencům jen k odpočinku а k požití oběda, jest nerozhodno: vždyť účelů těchto lze dosáhnouti také tím způsobem, že osoby, v obchodní místnosti
zaměstnávané, požijí oběda i odpočinou si střídavě v různých dobách kolem poledne, takže i přes poledne obchodní místnost může zůstati otevřena a v každé době někdo z lidí žalobcových nebo tento osobně může střídavě se tam zdržovati za účelem obchodních styků s obecenstvem nakupujícím. Dle soudních zjištění trvá doba polední přestávky v žalobcově obchodě déle než hodinu a po celou tuto dobu i majitel obchodu i ostatní, v obchodě zaměstnané osoby zdržují se mimo obchodní místnost, takže tato jest v celé té době bez dozoru právě tak, jako v době od uzavření obchodu večer až do opětného jeho otevření druhého dne ráno. Vývody dovolacího spisu, v nichž jest řeč o nutné potřebě obchodníka, který sám jediný bez pomocníků jest v obchodě zaměstnán, vzdáliti se na krátkou dobu 10 až 15 minut z krámu, není vzhledem na to vůbec zapotřebí se zabývati. Když dlouhá polední přestávka taková, jako u žalobce, není pouze výjimkou, nýbrž každodenním pravidlem, lupičové spoléhají na to, že za této přestávky mohou vniknouti do místnosti obchodní a ji vyloupiti, aniž majitelem obchodu nebo některou z osob, u něho zaměstnaných, budou při tom zpozorováni; okolnost, zdali po ulici kolem obchodu chodí obecenstvo, není při tom na závadu lupičům zkušeným a zručným, kteří otevřou si paklíčem závěs i dvéře obchodní místnosti nenápadně tak, jako majitel obchodu sám. Proto jest nedůležito, že obchod žalobcův nachází se v nejživější ulici Karlových Varů. Podle § 2 všeobecných podmínek smlouvy pojišťovací platí předměty tam uvedené za pojištěny jen tak dlouho a potud, pokud nacházejí sc pod pevnou závěrou v místech označených jako místo pojištění. V podmínkách zvláštních žádáno jest pro určité předměty mimo to také ještě, aby tyto předměty uloženy byly v ohnivzdorné, mnoho set kilogramů těžké pokladně, a výjimka z toho jest přiznána tam pouze pro dobu obchodní; tuto výjimku tedy nelze vykládali extensivně, nebo dokonce liberálně vzhledem na majetkové poměry žalobce a žalované společnosti, nýbrž přesně. Žalovaná společnost neměla dle obsahu zvláštních podmínek pojistky ze dne 2. listopadu 1910 úmyslu, v příčině předmětů, pro něž tam přiznána jest výjimka pro dobu obchodní, vzíti na sebe nebezpečí krádeže, spáchané v době, kdy předměty dotyčné nacházely se mimo těžkou a ohnivzdornou pokladnu beze všeho dohledu. Zdali není fysicky možno, pro dobu polední přestávky ukládati dotyčné předměty do ohnivzdorné těžké pokladny, jest nedůležito, vždyť majitel obchodu může učiniti náležité opatření, aby také za této přestávky vždy někdo zdržoval se v obchodní místnosti. Jestliže to nebylo žalobci možno vzhledem na okolnosti případu, musí vzhledem k zásadě, vyslovené v první větě § 1311 obč. zák.. nésti sám škodlivé následky.
Citace:
č. 1007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 274-277.