NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 324.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Morava): * Právu strany, žádati dle § 20 mor. dávk. řádu o soudní odhad, není na závadu, že strana ta v řízení dle § 18 na výzvu výběrčího úřadu neodpověděla.
(Nález ze dne 9. února 1920 č. 781.)
Věc: Moravská agrární a průmyslová banka v Brně (adv. Dr. Vojt. Kyjevský z Brna) proti zemskému správnímu výboru moravskému o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem ze dne 7. října 1918 vyměřil zemský výběrčí úřad v Brně stěžovatelce z převodu nemovitosti vl. č. 536, poz. parc. č. kat. 232/8 v Hodoníně dávku z přírůstku hodnoty částkou 795 K 82 h, vzav za podklad pro výpočet dávky nabývací hodnotu vyšetřenou dle ocenění obecního úřadu v Hodoníně na 3 K za 1 m2 ke dni 27. května 1910 a na 6 K za 1 m2 ke dni 26. října 1916.
Odvolání podanému k zemskému výboru moravskému úřad tento nevyhověl poukazuje na to, že tu jde o část nemovitostí různé jakosti v celku nabytých a že tedy dle § 8, odst. 1, a § 11, odst. posl. zák. ze dne 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915 vyměřiti jest přírost hodnoty jednotlivě prodané části v celku nabytého komplexu nemovitostí na základě vyšetřené obecné hodnoty v době nabytí. Vzhledem k tomu zji stil výběrčí úřad, že obecná hodnota 1 m2 činila 3 K, pokud se týče 6 K a výsledek tohoto šetření sdělil jmenovaný úřad straně dle předpisu § 18 zák. s vyzváním, aby se do 14 dnů vyjádřila, zda s vyšetřenou obecnou hodnotou souhlasí, neb aby v téže lhůtě oznámila své odůvodněné námitky proti vyšetřené hodnotě, že nedojde-li odpověď strany v uvedené lhůtě, bude dávka vyměřena na základě úředně vyšetřené ceny nabývací, pokud se týče obecné hodnoty v době nabytí.
Ježto strana na vyzvání to vůbec neodpověděla, byl výběrčí úřad po rozumu § 18 cit. zákona oprávněn, vyměřiti dávku z moci úřední na základě pomůcek, jež měl po ruce; a to se také stalo. Proto nevyhověl zemský výbor moravský návrhu strany, aby sporná obecná hodnota vyšetřena byla soudními odhadci a znalci za přítomnosti strany; neboť obecná hodnota, k vyměření dávky z přírůstku hodnoty za základ vzatá, zakládá se na dobrozdání místních znalců a stěžovatelce přísluší podle § 20, odst. 2 zákona ze dne 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915 pouze právo žádati, aby sporná obecná hodnota vyšetřena byla soudním odhadem, což však žádáno nebylo.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
Námitka stížnosti, že nebylo důvodu bráti za základ přírostu hodnoty zcizené nemovitosti obecné hodnoty, může se týkati jen ceny nabývací a nikoliv též ceny zcizovací; neboť úřad uznal — jak výslovně praví platební rozkaz — za cenu zcizovací podle údajů stěžovatelčiných ze dne 8. března 1918 a kupní smlouvy ze dne 11. ledna 1917 cenu trhovou 5565 K. Jest tedy po této stránce námitka, pokud se týká ceny zcizovací, bezpředmětná.
Pokud pak jde o cenu nabývací, jest za cenu tuto dle § 5, odst. 1 mor. řádu dávk. arciť zásadně považovati cenu při posledním dávkou povinném nebo dle §§ 2 a 3 dávky prostém převodu, avšak zákon stanoví v předposl. odstavci cit. paragrafu, že na místě ceny té má v případech v zákoně zvláště uvedených nastoupiti obecná hodnota nemovitosti v době nabytí. Takové případy jsou obsaženy právě v ustanoveních § 8, odst. 1 a § 11, odst. 4 dávk. ř., k nimž se naříkané rozhodnutí výslovně odvolává. § 8, odst. 1 stanoví, že úřad může vyměřiti přírost hodnoty na základě vyšetřené obecné hodnoty v době nabytí tehdy, když nelze dřívější cenu nabývací bezpečně zjistiti nebo jsou-li pochybnosti o tom, odpovídá-li zjištěná cena nabývací obecné hodnotě v době nabytí. Žalovaný úřad vyslovil, že případ tento nastal, poněvadž cenu nabývací zcizené nemovitosti nelze bezpečně zjistiti.
Nejvyšší správní soud nemohl jemu po této stránce nedati za pravdu, neboť nemovitost, o niž jde, nebyla kupními smlouvami ze dne 27. května 1910 a 26. října 1916 prodána o sobě, nýbrž tvořila tehdy součástku celého komplexu nemovitostí, nabytého za úhrnnou cenu a neobsahují tudíž kupní smlouvy trhovou cenu za dílčí nemovitost nyní dávce podrobenou. Žalovaný úřad nemohl pak nabývací cenu na tuto nemovitost připadající vyšetřiti podle poměru její plošné výměry k plošné výměře celkového komplexu, jak předpisuje § 11, odst. 1 dávk. ř. a jak asi má na mysli stížnost, poněvadž řečená část komplexu značená jako stavební plocha a oddělená od nabyté stavební plochy č. kat. 232/2 nebo 232/3, pokud se týče 232/7, nabyta byla kupními smlouvami z r. 1910 a 1916 současně s parním mlýnem, obytným domem a zahradami, z čehož vyplývá, že komplex nemovitosti svého času nabytý sestával z částí nestejné jakosti, což stížnost ani nepopírá.
Pro tento případ předpisuje pak §11, odst. 4 výslovně, že ceny jednotlivých podílů, zde tedy cena zcizené stavební parcely č. kat. 232/8 má býti zjištěna vyšetřením její obecné hodnoty a to žalovaný úřad učinil.
Pokud namítá stížnost, že neprávem nebylo vyhověno návrhu podanému v odvolání, aby hodnota ta vyšetřena byla soudním odhadem, uvážil nejvyšší správní soud, že strana jest oprávněna dle § 20, odst. 2 cit. zák. žádati i v řízení opravném, aby hodnota byla vyšetřena soudním odhadem, a to i tehdy, když strana byvši po rozumu § 18 dávk. ř. uvědoměna o tom, jaké má výběrčí úřad pochybnosti o ceně stranou udané a co sám za hodnotu považuje, ve stanovené lhůtě dalšího vysvětlení a vyjádření nepodala.
V daném případě brala strana v odvolání v odpor vyšetřenou obecnou hodnotu nabývací, ohrazovala se proti výši její a dožadovala se toho, aby za základ výpočtu vzal úřad zjištěnou cenu nabývací a v případě potřeby, aby sporná hodnota byla zjištěna soudními odhadci a znalci v přítomnosti stěžovatelčině.
Této v opravném řízení pronesené prosbě nelze, hledě k obsahu jejímu, rozuměti jinak, než že strana opírajíc se o právo příslušející jí dle § 20 dávk. ř., domáhá se zjištění hodnoty nabývací soudním odhadem.
Poněvadž úřad vycházeje z nesprávného posouzení řečeného návrhu tomuto nevyhověl, porušil tím předpis § 20 cit. zák. a proto bylo naříkané rozhodnutí jako zákonu odporující dle § 7 zák. o správním soudě zrušeno.

Citace:

č. 324. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 136-138.