NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 10128.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: I. Ani převody stavebních parcel již zastavěných nepodléhají podle zák. č. 44/27 dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, jsou-li další podmínky osvobození splněny. — II. Osvobození od domovní daně činžovní a třídní není podmínkou osvobození převodu nemovitosti od dávky podle § 52 zák. č. 44/27.
(Nález ze dne 7. listopadu 1932 č. 15675.) Prejudikatura: srov. Boh. A 1807/23, 1861/23.
Věc: Městská obec Ch. proti zemskému úřadu v Praze o vrácení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem ze 4. března 1922 byla starostou města Ch. vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí Eduardu a Marie G. z převodu stavební parcely . . . s domem ... v Ch. smlouvou trhovou z 26. srpna 1921. Podáním ze 14. července 1928 žádali zcizitelé společně s kupcem o vrácení dávky s úroky z důvodu zastavění podle §§ 52 resp. 49 zák. ze 7. dubna 1927 a z 28. března 1928. Žádost byla obecní správní komisí a osk-í v Ch. zamítnuta.
Na další odvolání zrušil zemský úřad rozhodnutí osk, jakož i platební rozkaz z těchto důvodů: Zákon o stavebním ruchu ze 7. dubna 1927 č. 44 Sb. ustanovuje v § 52, že zůstává v platnosti osvobození převodů stavebních parcel uskutečněných v letech 1920 až 1923 od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, bude-li jich v plné míře použito ke stavbám uvedeným v § 49, tedy také k přístavbám a nástavbám, které budou stavebně dokončeny v letech 1926 až 1928. Převod uskutečněn byl v roce 1921 a stavba byla stavebně dokončena v roce 1928. Splněny jsou tudíž podmínky pro osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Paragraf 49 neustanovuje sub č. 1, jakého druhu stavby musí býti, a není tudíž směrodatnou okolnost, k jakému účelu stavba slouží. Osvobozuje-li zákon také převody stavebních parcel, jichž se užije k přístavbám a nástavbám, nelze pochybovati o tom, že má na mysli i parcely zastavěné. Pro osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí v případě, o který jde, jest nerozhodna okolnost, zda převod osvobozen byl také od státních převodních poplatků.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Není sporu o tom, že se převod stal v roce 1921 a že přestavba a nástavba skončena v roce 1928, také není sporu o tom, že případ jest řešiti podle zák. č. 44/27. Žal. úřad přiznal zúčastněné straně osvobození od dávky, dovolav se znění § 52 cit. zák. Stížnost naproti tomu popírá nárok na osvobození, poněvadž 1. jde o převod parcely zastavěné, 2. budova není osvobozena od daně domovní, 3. stavbou nastalo zmenšení počtu místností obytných. Nss neshledal tyto námitky důvodnými.
Paragraf 52 cit. zák. zní v odst. 1 »osvobození převodů stavebních parcel, uskutečněných v letech 1920—1923, od dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti zůstává v platnosti, bude-li jich použito v plné výměře podle rozhodnutí stav. úřadu přípustné ke stavbám uvedeným v § 49«. Paragraf 49 pak stanoví »Úplné osvobození od domovní daně činžovní a třídní přísluší: 1. novým stavbám, přístavbám a přestavbám, které byly nebo budou stavebně dokončeny v letech 1926—1928, na dobu 25 let«.
Nss trvá především na názoru, který již opětně vyslovil, že také převody stavebních parcel již zastavěných nepodléhají dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, jsou-li ovšem splněny další podmínky pro toto osvobození stanovené (srov. nál. Boh. A 1807/23 a 1861/23, jejichž odůvodnění je platné i se zřetelem na zák. č. 44/27. Jest tedy námitka stížnosti, že osvobození nelze přiznati, ježto nejde o stavební parcelu nezastavěnou, jako ji na mysli má § 52 zák. č. 44/27, bezdůvodná.
Stejně jest také bezdůvodná další námitka stížnosti, že jen takovým stavbám poskytnuto osvobození od dávky, které jsou osvobozeny od daně domovní a jimiž se zvyšuje počet obytných místností, což však v daném případě není.
Paragraf 52 zák. č. 44/27 stanoví jako podmínku osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí pouze jednak, že jde o převod uskutečněný v určitých letech, jednak že bude převedené stavební parcely použito »ke stavbám uvedeným v § 49«. Zákon má tedy v § 52 na mysli stavby určitě kvalifikované. Které stavby to jsou, naznačuje odkazem na § 49; mají to býti tytéž stavby, které § 49 osvobozuje také od daně domovní a jejichž znaky udává v bodu 1 a 2. Osvobození od daně domovní, činžovní a třídní, které se v tomto § ohledně staveb zde uvedených teprve normuje — stejně jako se v § 52 normuje pro tytéž stavby osvobození od dávky z přírůstku hodnoty — nelze však považovati za určitý znak budov »v § 49 uvedených« a nelze je proto pokládati za podmínku osvobození převodu od dávky z přírůstku hodnoty podle § 52 cit. zák. O tom pak, že by osvobození bylo podmíněno tím, aby zastavěním nastalo rozmnožení místností obytných, se zákon ani v § 52 ani v § 49 ani nikde jinde nezmiňuje.

Citace:

č. 10128. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 528-530.