Č. 10222.

Jazykové právo. — Samospráva obecní: Obec, mající menšinový jazyk jednací, je povinna vydávati domovský list s textem čsl. na prvém místě, třebas se domovský list týká příslušníka onoho menšinového jazyka, který je jednacím jazykem obce.
(Nález ze dne 14. prosince 1932 č. 19818.) Prejudikatura: Boh. A 8070/29, 8072/29, 8074/29 a j.
Věc: Městská obec K. proti zemskému úřadu v Praze o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 29. dubna 1929 vrátil okresní úřad v K. st-lce domovský list pro Annu K., poněvadž byl sepsán jen v německém jazyku, při čemž uvedl: »Podle ustanovení posledního odstavce čl. 72 vl. nař. č. 17/26 jest vystaviti domovský list vždy také s textem v jazyku českém na prvém místě i když jazyk čsl. není jednacím jazykem obce. Rozhoduje tudíž okresní úřad, že také v tomto případě připojený domovský list jest vystaviti s textem v jazyku státním na prvém místě a městská rada se tudíž vybízí, aby text ve státním jazyku, pokud není již předtištěn, do domovského listu vložila.«
St-lčinu odvolání zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl,, poněvadž v odpor vzatý příkaz má oporu v ustanovení čl. 72 odst. 3 jaz. nař. K vývodům odvolání, jimiž st-lka uplatňovala nezákonnost tohoto předpisu, podotkl, že byl vydán v mezích zmocňovací doložky § 8 odst. 1 jaz. zák., již byla státní moc výkonná zmocněna, aby v duchu tohoto zákona upravila také užívání jazyků pro úřady samosprávné i při jiných projevech úřadování nebo zařízeních úředních, než které jsou vyjmenovány již v § 3 odst. 3 jaz. zák., tedy také aby určila jazyk domovských listů. Ustanovení vydané k zvláštnímu zmocnění § 8 odst. 1 jaz. zák. jest ovšem vydáno rovněž v souhlase s ustanovením § 55 úst. listiny.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Žal. úřad opřel výrok svůj, že st-lka je povinna vyhotoviti domovský list pro Annu K. na prvém místě v jazyku státním, o předpis čl. 72 odst. 3 jaz. nař. Stížnost platnost tohoto ustanovení popírá, tvrdíc, že neodpovídá duchu jaz. zák. a poukazuje při tom na usnesení odborného plena Boh. A 346/28 a na nál. Boh. A 7173/28. Dle toho zastává stížnost — jak to je ostatně zřejmo i z ostatního jejího obsahu — právní stanovisko, že státní jazyk pro obor autonomie nemá přednostního postavení a že autonomii přísluší na poli jazykovém volné právo sebeurčení, jež je omezeno jen ustanoveními § 3 (odst. 1, 2 a 4) jaz. zák. a že omezení nad míru stanovenou v § 3 jaz. zák. příčí se § 55 úst. listiny a § 8 odst. 1 jaz. zák.
Než nss právní názor, který o významu § 3 jaz. zák. zaujal cit. nálezem, jakož i názor vyjádřený usnesením Boh. A 346/28 o předpisu čl. 72 odst. 3 jaz. nař. opustil a opíraje se o usnesení svého adm. plena Boh. A 364/29 a 365/29 soustavně judikuje, že vláda upravujíc v duchu jaz. zák. podle jeho ustanovení § 8 odst. 1 užívání jazyků pro samosprávné úřady atd. může jíti nad positivní omezení, která ukládá samosprávným úřadům atd. § 3 stran státního jazyka, a že úřady samosprávné nemají podle jaz. zák. primérního práva, aby si užívání jazyků pro své úřadování samy upravily, nýbrž že právo to přísluší státní moci výkonné, která ovšem nemůže práva toho užívati neomezeně, nýbrž musí dbáti toho, aby úpravu provedla v duchu jaz. zák. Nss dále také soustavně judikuje,. že předpis čl. 72 odst. 3 jaz. nař., stanovící, že domovské listy nutno vydati vždy také s textem v jazyku státním na prvém místě, vyhovuje duchu jaz. zák. (viz na př. nál. Boh. A č. 8070, 8072, 8074/29).
St-lce je ovšem znám tento odklon od usnesení odborného plena Boh. A 346/28 a nál. Boh. A 7173/28, ježto sama poukazuje na odchylné nálezy Boh. A 8072/29 a Boh. A 8074/29. Nicméně však má stížnost za to, že její stanovisko souhlasné s oněmi opuštěnými právními názory je správné, ježto prý nss popřev primérní sebeurčovací právo jazykové obcí, nepřihlédl k důvodové zprávě k jaz. zák., která sebeurčovací právo jazykové výslovně uznává, a na otázku, dá-li se duchem jaz. zák. ospravedlniti omezení normované předpisem čl. 72 odst. 3, zůstal prý odpověď vlastně dlužen a celkem vzato spatřuje odůvodnění ustanovení čl. 72 odst. 3 jaz. nař. jen v preponderanci státního jazyka, která podle usnesení adm. plena Boh. A 365/29 je sice také zásadou odvozenou z ducha jaz. zák., ale ustanovení jaz. nařízení, jež jen touto zásadou možno je odůvodniti. neodpovídá — jak v usnesení tom vysloveno — duchu jaz. zák.
Zabývaje se těmito námitkami nenabyl nss přesvědčení, že by správnost právních názorů, o něž v daném případě jde, uváděly v nějakou pochybnost.
Pokud jde o námitku prvou, odporuje si stížnost sama, když, citujíc nál. Boh. A 8072/29 tvrdí, že nss posuzuje význam ustanovení § 3 jaz. zák. nepřihlédl k důvodové zprávě ústavně-právního výboru k § 3 jaz. zák., neboť právě v odůvodnění tohoto nálezu cituje nss onu zprávu (tisk č. 2442) výslovně, což svědčí o tom, že k ní při výkladu ustanovení § 3 jaz. zák. přihlížel.
Co se týče námitky druhé, uvádí stížnost k jejímu odůvodnění, že v daném případě jde o vydání domovského listu příslušníku německého jazyka, který je současně i jednacím jazykem stěžující si obce a že proto odůvodnění nál. Boh. A 8072/29, jež prohlašuje opatření jaz. nař. (čl. 72 odst. 3), zaručující příslušníkům státního jazyka za všech okolností vyřízení jejich podání v státním jazyku, za odpovídající zákonu ve smyslu zásady preponderance státního jazyka, nemůže se na daný případ vůbec vztahovati. Dále uplatňuje stížnost k odůvodnění námitky druhé toto:
V cit. nálezu se k odůvodnění platnosti čl. 72 odst. 3 jako druhý důvod uvádí: »Domovský list jest nejen veřejným osvědčením, které v území obce, jež ho vystavuje, zvláště vůči ní samé vyznačuje právní následky, nýbrž jeho právní působnost se jeví vzhledem k jeho zmíněnému významu a účelu i mimo toto území. Ježto autonomní úřady s jiným než čsl. jazykem jednacím nejsou oprávněny za všech okolností používati ve svých na venek určených projevech svého jednacího jazyka a ježto předem nemůže býti stanoveno, že vydaný domovský list přijde jen do rukou úřadů, které jsou oprávněny a povinny podání v dotyčném minoritním jazyce přijímati, podává se z toho, že ustanovení jaz. nař., které předpisuje, že domovské listy jest vydávati vždy také v čsl. jazyku, duchu jaz. zák. odpovídá. Pro to mluví také další úvaha, že jaz. zákon neopomíjí o to pečovati, aby stranám, které jsou neznalé jazyka, v němž u soudu, úřadu ata. ve smyslu tohoto zákona se úřaduje, styk s těmito soudy atd. se usnadnil, aby strany byly ušetřeny právních následků, které by je pro neznalost jazyka mohly postihnouti (srov. § 8 odst. 2 jaz. zák.). Také této myšlence odpovídá úplně citovaný předpis jaz. nař., neboť chrání majitele domovského listu, vydaného také v čsl. jazyku, proti škodám, které by ho mohly postihnouti, že soudy, úřady atd., s kterými má co činiti a které podle jaz. zák. nejsou ani povinny ani oprávněny podání v jiném než čsl. jazyku přijímati, odmítnou vžiti za podklad úředního jednání domovský list vydaný v minoritním jazyku,« Než kdyby tento závěr ve zmíněném nálezu byl správný, musela by po názoru stížnosti všechna vyřízení, jež vycházejí od obcí, býti sepsána v čsl. jazyku, ježto mohou případně tvořiti podklad úředních jednání úřadů, které musí úřadovati jen česky. Mohou-li však jiná vyřízení do čsl. jazyka býti překládána, aby mohla býti použita k potřebě jedno-jazyčných českých úřadů, pak nelze nahlédnouti, proč to nemá býti možno i při domovských listech. Vydání domovského listu je úředním vyřízením žádosti strany ve smyslu § 33 dom. zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., pro něž přichází v úvahu ustanovení § 3 odst. 1 jaz. zák., podle něhož autonomní úřady jsou povinny přijímati a vyřizovati podání písemná nebo ústní učiněná v čsl. jazyku. Než tím není současně stanoveno, že roto vyřízení se má státi v čsl. jazyku a platí tu ustanovení o vyřizování v jednacím jazyku obce. Domovský list je sice veřejnou listinou, ale to neospravedlňuje použití státního jazyka, ježto přes tento charakter zůstává listinou obcí vystavenou. Vydání domovského listu patří do oboru vlastní působnosti obce a úřadování obce v tomto oboru v jejím jednacím jazyku nemůže odporovati duchu jaz. zák.
K těmto vývodům stížnosti nutno poznamenati toto:
Je ovšem pravda, že odůvodnění nál. Boh. A 8072/29, citované na prvém místě, týkalo se případu, v kterém domovský list v jazyku německém byl vydán příslušníku jazyka čsl., kdežto v tomto případě jde — podle správních spisů —o příslušníka jazyka německého. Než přihlíží-li se k ostatním důvodům, z nichž v cit. nálezu platnost předpisu čl. 72 odst. 3 jaz. nař. je dovozována, zejména též k části důvodů těch, kterou stížnost opomenula při formulování této námitky citovati, že totiž domovský list obsahem a účelem svého vydání není jen veřejným listinným osvědčením o obecní příslušnosti svého majitele, nýbrž má právní význam a účinek širší, ježto se ho užívá kdekoliv i jako listiny prokazující nejen příslušnost v obci čsl., ale vyjadřující — třeba že nikoli s plnou listinnou průkazností, přece alespoň nepřímo — také příslušnost majitele jeho k čsl. státu, dále že domovský list uznává se také do jisté míry jako listina legitimační, svědčící o totožnosti osoby, která se jí vykazuje, je zřejmo, že k odůvodnění platnosti předpisu čl. 72 odst. 3 jaz. nař. úplné stačí.
Pokud pak stížnost prve citovanou námitkou popírá správnost důvodů těch, dlužno konstatovati, že i při formulaci této námitky vychází z právního stanoviska, že obcím přísluší primární sebeurčovací právo jazykové a že § 3 jaz. zák. obsahuje nejvyšší přípustnou míru omezení práva toho, kterou státní moc výkonná upravujíc na základě § 8 odst. 1 jaz. zák. užívání jazyků pro úřady samosprávné atd. nesmí přestoupiti. Než — jak svrchu bylo již uvedeno — toto právní stanovisko je mylné. Jsou tedy vývody námitky té, pokud neztrácejí své důvodnosti již vzhledem k prve citované části důvodů nálezu Boh. A 8072/29, jež stížnost při formulaci námitky přešla, bezdůvodné pro mylnost právního stanoviska, jež je jim podkladem.

Citace:

Č. 10222. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 773-777.