Č. 1084.

Úředníci obecní: I. * Nárok na základní služné 2. stupně X. tř. dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků náleží podle § 19 II. č. 5 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. jen těm úředníkům, odborným, kteří prokázali odborné vzdělání školské, jakož i příslušné zkoušky. — II. * Maximální služné dle 3. stupně X. tř. dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků náleží dle ustanovení § 42 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. jen obecním úředníkům, kteří by podle § 19 II. cit. zák. v obcích o více než 3000 obyvatelů měli nárok na základní služné vyšší.
(Nález ze dne 29. prosince 1921 č. 17509.)
Věc: Bruno H. ve F. L. (adv. Dr. J. Eckstein z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úpravy služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo ve F. L. upravivši služební poměry obecních úředníků dle zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., přiznalo městskému tržnímu revisoru B. H. základní služné 3708 K s 3 trienálkami a 20 proc. příbytečným.
Stěžovatel činil nárok, aby mu byloi vyměřeno služné buď dle § 42 t. zákona částkou rovnající se třetímu stupni X. třídy dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků, nebo dle § 19 II. č. 5 druhou stupnici X. třídy, pak aby mu bylo přiznáno příbytečné ve výši 30 proc., byl však pořadem stolic samosprávných, posléze naříkaným rozhodnutím zemského výboru zamítnut.
O stížnosti do rozhodnutí tohoto podané uvážil nejvyšší správní soud toto: Stěžovatel opírá svůj domnělý nárok na minimální základní služné dle 3. stupně X. třídy dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků o ustanovení § 42 zák. ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. Jest ovšem připustiti, že slovné znění §u 42 t. zákona může vésti k výkladu, který mluví pro stěžovatele. Neboť ustanovení toto praví zcela všeobecně, že služné úředníků v obcích, které nemají 3000 obyvatel, musí býti — má-li obec aspoň 1500 obyvatel — nejméně takové, aby roční jeho výše rovnala se ročnímu základnímu služnému 3. stupně X. třídy dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků. Leč ustanovení toto nelze vykládati jen dle jeho slovného znění, isolovaného od ostatních ustanovení zákona, nýbrž třeba přihlížeti též k souvislosti jeho s ostatními ustanoveními zákona, zejména pak k tendenci, kterou cit. § 42 vůbec je ovládán.
Není pochybnosti, že zákonodárce v § 42 nezamýšlel obcím, které nemají 3000 obyvatel, uložiti táž břemena jako obcím větším, naopak cílem tohoto ustanovení bylo, aby těmto menším obcím poskytnuta byla v poměru k obcím větším úleva. Úmysl tento jest z obsahu § 42 jasně patrný, neboť zákon obce, které nemají 3000 obyvatel, ani nenutí, aby úředníka ustanovily, aniž jim předpisuje určité náležitosti co do kvalifikace úředníků, jež obce tyto ustanoviti se odhodlají Zákon ponechává obcím těmto na vůli, aby samy se rozhodly, mají-li se vůbec místa úřednická zříditi a jaká, a aby samy určovaly, jakou kvalifikaci jest pro místa tato požadovati.
Z ustanovení cit. § 42 je dále patrno, že zákonodárce předpokládal, že od úředníků, jež řečené obce ustanoví, bude vůbec požadována pouze kvalifikace podle § 3, odst. III. tohoto zákona, totiž pouze neformální průkaz o jejich způsobilosti k výkonu služeb spojených s dotčeným místem úřednickým, že však nebude od nich požadován formální průkaz o školském vzdělání a o složených zkouškách, jaký se dle § 3 odst. I., II. a IV. ve větších obcích musí požadovati od úředníků konceptních, účetních a pokladničních a po případě i od úředníků odborných. Neboť pro případ, že by i obce o méně než 3000 obyvatel požadovaly v konkursních podmínkách kvalifikaci vyšší, než dle § 3, odst. III., dal cit. § 42 ustanovení zvláštní, postaviv v něm minimální základní služné takto kvalifikovaných úředníků na roven minimálnímu základnímu služnému stejně kvalifikovaných úředníků obcí větších.
Zamýšlel-li však zákonodárce nakládati s menšími obcemi mírněji než s obcemi většími, bylo by protismyslné, kdyby se zákon vykládal tak, že by pro obce menší a finančně zpravidla slabší vyplynula těžší břemena než pro obce větší a finančně silnější. K tomuto zákonodárcem zřejmě nezamýšlenému výsledku bylo by však nutně dospěti, kdyby se ustanovení § 42 t. zákona o minimálním základním služném podle 3. stupně X. třídy dosavadních hodnostních tříd státních úředníků pokládalo za normu danou pro veškeré druhy úředníků a závaznou za všech okolností. Neboť výklad ulpívající na slovném znění zákona vedl by k tomu, že obce o méně než 3000 obyvatel byly by povinny poskytovati na př. účetnímu nebo pokladničnímu úředníku bez kvalifikace předepsané pro větší města (§ 3 II.) minimální základní služné dle 3. stupně X. hodnostní třídy, tedy více než obce větší musí dle § 19 II. 3 poskytnouti úředníkům účetním a pokladničním s plnou kvalifikací dle § 3 II., neboť těmtoi úřed- níkům přísluší minimální základní služné toliko dle 2. stupně X. třídy hodnostní. Tento výklad by dokonce vedl k nesrovnalosti, že by obec nemající 3000 obyvatel byla povinna honorovati úředníka kvalifikovaného dle § 19 II., odst. 3 jen podle 2. stupně X. třídy hodnostní, kdežto úředníku bez této vyšší kvalifikace musilo, by poskytnouti vyšší základní služné dle 3. stupně X. třídy hodnostní.
Takovéto důsledky zákonodárce svým poněkud neopatrným textováním zřejmě přivoditi nezamýšlel. Není proto možno přijmouti výklad, který se z doslovného znění zákona podává, nýbrž je nutno hledati výklad, který by lépe vystihnul zřetelně provedený úmysl zákonodárcův, poskytnouti obcím o méně než 3000 obyvatel úlevu.
S úmyslem tímto dá se však srovnati jen ten výklad, že positivní předpis § 42 o minimálním základním služném dle 3. stupně X. třídy hodnostní sluší omeziti jen na ony případy, ve kterých toto základní služné jeví se jako minus proti základnímu služnému, které by dle § 19 II. cit. zákona příslušelo úředníkům v obcích větších a tedy také zpravidla finančně mohutnějších.
Ostatně i z důvodné zprávy ústavního výboru vysvítá, že zákonodárce byl dalek úmyslu poskytnouti úředníkům v menších obcích lepší postavení hmotné než úředníkům ve městech větších.
Těmito úvahami dospěl nejvyšší správní soud k právnímu názoru, že minimální základní služné dle 3. stupně X. třídy dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků náleží dle § 42 zák. ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. jen úředníkům, kteří by podle § 19 II. v obcích s více než 3000 obyvatel měli nárok na základní služné vyšší neb aspoň stejné, a že proto stěžovatel, jenž nemůže důvodně tvrditi, že by mu podle § 19 II. cit. zák. náleželo služné vyšší než služné dle 3. stupně X. třídy hodnostní, aneb aspoň služné v této výši. nemůže svůj nárok na základní služné dle 3. stupně X. třídy hodnostní o ustanovení uvedeného § 42 opírati.
Stěžovatel snaží se obhájiti ovšem aspoň nárok na základní služné dle 2. stupně X. třídy a opírá jej o ustanovení § 19 II., odst. 5, čímž ostatně sám opouští své stanovisko, že platí pro něho ustanovení § 42 o minimálním základním služném dle 3. stupně X. třídy hodnostní.
Po této stránce uvážil nejvyšší správní soud toto:
§ 19 II. cit. zák. chce zřejmě stanoviti minimální základní plat bezvýhradně pro všechny druhy úředníků obecních (t. j. v obcích s více než 3000 obyvatel). Je-li však úprava minimálního základního služného v § 19 II. úplná, mohou se na stěžovatele vztahovati jedině ustanovení odst. 4. nebo 5. tohoto paragrafu.
Odst. 4. § 19 II. jedná o úřednících odborných, od nichž nebyla žádána kvalifikace vyšší než od úředníků manipulačních dle § 3 III. odst. cit. zák. Odst. 5 § 19 II. mluví pak o jiných odborných úřednících s vyšší kvalifikací a zkouškami. Jest proto zkoumati, co mínil zákonodárce výrazem »vyšší kvalifikace«.
Příklady v odst. 5 uvedené ukazují k tomu, že zákonodárce měl tu zřejmě na mysli formální školní vzdělání, neboť mluví o zkouškách složených na vyšší škole lesnické, průmyslové a hospodářské. Vztahuje-li se však ustanovení odst. 5 § 19 II. na ony odborné úředníky, kteří se vykázali formálním školním vzděláním, nabytým absolvováním odborných škol, pak jsou z ustanovení toho vyloučeni oni úředníci, od nichž nebyl žádán formálný průkaz o vzdělání na určitých učilištích, nýbrž jakýkoliv průkaz o faktické jejich způsobilosti (ku př. vysvědčení, že si potřebné vědomosti opatřili ať kdekoliv, soukromě, praksí, v kursech a pod.).
Dle toho mohou na základní minimální služné dle odst. 5 § 19 II. činiti nárok jen ti úředníci odborní, kteří podali dle konkursních podmínek formální průkaz o odborném vzdělání školském.
Správnosti závěru toho nasvědčuje také úvaha, že v celém zákoně je odstupňování služného provedeno podle stupně předběžného vzdělání. Zákon chce úředníky se stejným předběžným vzděláním postaviti na roveň.
V § 3 odst. II. klade za podmínku pro ustanovení úředníka pro obor služby účetní nebo pokladniční průkaz, že s prospěchem absolvoval veřejnou vyšší školu obchodní, vyšší reálku neb vyšší gymnasium. Úředníkům takovým přiznává zákona v § 19 II., odst. 3 základní služné rovnající se základnímu služnému 2. stupně X. hodnostní třídy dosavadního systému státních úředníků, tedy totéž služné, jako odborným úředníkům, kteří prokázali vyšší kvalifikaci a zkoušky dle odst. 5. téhož paragrafu. Nárok na minimální základní služné dle 2. stupně X. hodnostní třídy je tedy vázán na podmínku vzdělání středoškolského. V daném případě jest nesporno. že stěžovatel takového vzdělání neprokázal a není proto možno, použíti u něho ustanovení odst. 5, nýbrž jen odst. 4 § 19 II. cit. zák.
Nevztahuje-li se však na stěžovatele odst. 5, pak nemůže ani z odst. 4 § 19 II. vyvoditi nárok na vyšší služné než dle 1. stupně X. třídy, neboť i kdyby bylo pravda, že od něho byla žádána vyšší kvalifikace než od úředníka manipulačního, nemohl by uvésti žádného ustanovení zákonného, které by stanovilo jím požadované základní minimální služné, ježto — jak svrchu dovozeno — minimální základní plat dle odst. 5 (2. stupeň X. třídy) vyhrazen jest úředníkům s vyšší (t. j. formální) kvalifikací a zkouškami ve smyslu tohoto odstavce.
Jen mimochodem budiž poznamenáno, že stěžovatel mylně vykládá ustanovení § 3 odst. III. o kvalifikaci úředníků manipulačních. Zákon nepraví, že se od úředníků manipulačních nevyžaduje vůbec žádné kvalifikace, nýbrž požaduje naopak, aby i úředník manipulační podal průkaz, že jest způsobilý, úkony této služby úspěšně vykonávati.
Těmito úvahami dospěl nejvyšší správní soud k úsudku, že stěžovatel nárok na 2. stupeň X. hodnostní třídy nemůže opříti ani o ustanovení § 19 II. odst. 5 a že nebyl tedy nijak zkrácen, když mu bylo vyměřeno základní minimální služné dle 1. stupně X. třídy dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků.
Pokud se stěžovatel konečně domáhá 30 proc. příbytečného, vyplývá z ustanovení § 19 odst. IV. a V. zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. zcela jasně, že výše příbytečného jest závislá pouze na výsledku všeobecného úředního sčítání lidu; jelikož pak při posledním sčítání lidu bylo zjištěno, že obec F. L. čítá 2539 osob, nemůže stěžovatel ze shora uvedeného ustanovení dovozovati nárok na vyšší příbytečné než 20 proc. Dovolává-li se stěžovatel t. zv. paritního zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n., přehlíží, že zákon ten mluví jen o přídavcích drahotách a nákupních, tedy o zcela určitých složkách služebních příjmů státních úředníků. O příbytečném státních úředníků však zákon tento nemluví a nemá tedy stěžovatel pro domnělý svůj nárok na 30procentní příbytečné žádného zákonného podkladu.
Na základě těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1084. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1113-1117.