K třicátému výročí objevu Hammurabiho zákoníka.

Letošního ledna uplynulo třicet let od objevu jedné z nejskvělejších a nejcennějších památek, jež nám dávný starověk zachoval. V susských zříceninách (hlavní to město starověkého Elamu) objevila de Morganova výprava r. 1902 kuželovitý sloup, 2 1/4 m vysoký, v základě měřící 190 cm, popsaný téměř úplně klínopisným textem, mimo svou nejvyšší část, kde je relief, a spodek části přední, násilně vyhlazený, čímž původní text vzal za své; význačný člen jmenované výpravy, již tehdy proslulý orientalista, P. V. Scheil, ve velmi krátké době pak text rozluštil a přinesl tak překvapení celému vědeckému světu: zjistil, že nalezen slavný zákoník Hammurabiho.
Scheilovi patří naše vzpomínka jako jednomu z nejlepších vědců svého oboru, ale — a tím se nám stává osoba Scheilova bližší — i jako velkému příteli našeho národa, k němuž jej — jako rodilého Alsasana — poutaly přirozené sympatie. Velmi rád přiznával, že narodil se v bezprostřední blízkosti míst, odkud pocházel náš král Jan Lucemburský; stejně rád vzpomínal na svou návštěvu u nás. Jest profesorem na Ecole des Hautes Etudes při Sorboně. Zůstane povždy největší zásluhou Scheilovou objev zákoníku Hammurabiho, stejně jako cítíme, že je mu dosud jeho jedinou radostí a láskou.
Zákoník je chován v assyrském oddělení pařížského Louvre, uprostřed salonku, ohražen mříží. Vrchol je ozdoben reliefem, na němž znázorněn Bel, bůh slunce, odevzdávající Hammurabimu zákony. Zákoník byl z Babylonie — své vlasti (z města Sipparu) — do Elamska přivezen, a nový nabyvatel na vyhlazeném místě chtěl pravděpodobně zvěčniti své jméno, k čemuž pak nedošlo; tím asi jedna sedmina textu zákoníka byla zničena.
Zákoník dnes již velmi bezpečně klademe do let 1947—1905 př. Kr., kdy právě Hammurabi vládl; dal jej sepsati v řeči lidu, t. j. babylonsky, opustiv dosavadní tradici, udržující za kulturní řeč sumerštinu. Scheil rozdělil obsah zákoníka mimo předmluvu a doslov na 282 paragrafů; přesný počet bude možno udati, jestliže nález nějaké kopie nám reprodukuje porušený text.
Zákoník dotýká se otázek soukromého i částečně veřejného práva; zahrnuje: právo procesní (§§ 1—5), trestní — loupež, vloupání, krádež — (§§ 6—25), lenní zřízení vojenské (§§ 26—41); ustanovení o polích, zahradách a domech (§§ 42—84); právo obchodní, zápůjčka, societas (§§ 85—107); depositum (§§ 112—126); velmi podrobně je rozvedeno právo rodinné a dědické (§§ 127—195); svépomoc — zde dána zásada zub za zub, oko za oko — (§§ 196—227); ceny stavby domů a lodí (§§ 241—277); závěr tvoří ustanovení o otrocích.
Zákoník je zakončen doslovem, obsahujícím díkuvzdání bohům, výpočet činů Hammurabiho, přísný zákaz porušení a změny zákoníka a prokletí toho, kdo tak učiní.
Tak tedy zásluhou Scheilovou se nám dostalo možnosti poznati právní normy o 1500 let starší prvních pramenů práva římského. Zákoník Hammurabiho se vztahoval na celou oblast, jež užívala klínového písma — tedy celý přední Orient. Platil po dobu delší 1000 let; leč jeho zásady ve mnohém — třeba v jiné úpravě — přešly do jiných zákonodárství.
Jos. Klíma.

Citace:

Dr. Miloslav Stieber: Dějiny veřejného práva ve střední Evropě.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 4, s. 146-147.