NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Č. 7861.

Mimořádná opatření poválečná: O zvláštních předpisech, podle kterých jest posuzovati vybírání poplatků za povolení vývozu minerálních olejů.
(Nález ze dne 9. dubna 1929 č. 6971.)
Věc: Firma Závody F-ovy, akc. spol. v P. (adv. Dr. Frant. Stern z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. r. Dr. Jindř. Kauf- mann) o poplatek za dovozní povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 10. července 1924 bylo stěžující si firmě uděleno povolení č. 18290 na dovoz 50000 kg válcového oleje. Za toto povolení byl na základě zák. č. 418/20 vyměřen poplatek 25000 Kč, jenž dle klausule vytištěné na tomto povolění měl býti zaplacen při dovozu zboží u celního úřadu. Výměrem z 2. listopodu 1926 vybídl žal. úřad stěžující si firmu, aby zmíněný poplatek zaplatila, ježto ve smyslu 5. odst. § 11 předpisů o zahraničním obchodě dovozní povolení po projití jeho platnosti ani nevrátila, ani nepodala žádost za odpis poplatku. Přípisem ze 17. listopadu 1926 předložila firma dopis firmy H. B. a Co. v D., která sdělila, že řečené vývozní povolení bylo celním úřadem zasláno revisnímu oddělení min. fin. Dalším přípisem ze 17. března 1927 žádala pak st-lka, aby poplatek 25000 Kč byl odepsán, resp. snížen na poplatek minimální.
Nař. rozhodnutím nebylo této žádosti vyhověno, poněvadž ani v zák. č. 418/20 ani v nař. č. 442/20 není ustanovení, podle něhož by poplatky, předepsané a posečkané za povolení vývozu neb dovozu měly býti odepsány, když těchto povolení buď zcela nebo z části nebylo použito a poněvadž ani podmínky stanovené vyhláškami úřadu pro zahr. obch. ze 13. července 1920 a ze 24. ledna 1921 pro výjimečné odepsání těchto poplatků nejsou prokázány, zejména nebylo prokázáno, že zmíněné povolení, jež nebylo min-u vráceno, zůstalo nepoužito, a ježto také nebylo prokázáno korespondencí cizozemské firmy, po případě jinými konkrétními doklady, že neuskutečnění obchodu stalo se bez viny st-lčiny. Současně pak byla firma vyzvána, aby poplatek do 8 dnů zaplatila a aby povolení dle § 11 odst. 5 »Předpisů o zahr. obchodě« vrátila, ježto se u revisního oddělení min. fin. nenalézá. Dodáno pak bylo, že min. bude nuceno zaplacení poplatku vymoci, kdyby nebyl ve stanovené lhůtě zapraven.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Mezi stranami je spor o to, dle které normy sluší posuzovati žádost st-íčinu za odepsání poplatku 25000 Kč. žal. úřad dovolává se předpisů v nař. rozh. uvedených, stížnost však stojí na stanovisku, že daný případ dlužno posuzovati dle vl. nař. č. 139/23.
Nařízením tímto byla zrušena některá ustanovení vl. nař. č. 38/21 a č. 322/22 o úpravě hospodaření s minerálními oleji. Nař. č. 139/23 bylo dle úvodu jeho vydáno podle zák. č. 418/20 o Úřadě pro zahr. obchod a stanoví v § 2, že poplatky za povolení dovozů minerálních olejů a jejich výrobků vybírají až na další ve výměře stanovené vyhláškou min. obch. z 9. července 1923 čís. 141649 celní úřady při přestoupení zásilky přes celní hranici. Za platnosti této normy mohly býti poplatky za povolení dovozu min. olejů a výrobků z nich vybrány jen tehdy, když dovoz byl uskutečněn a když zboží bylo celním úřadem odbaveno. Proto, nedojde-li k dovozu zboží vůbec, ať se to stane z jakéhokoli důvodu, nelze za udělené povolení dovozu zmíněného zboží poplatek vybírati, a to ani tehdy, když poplatek byl při vydání povolení vyměřen. Jsou-li však o vybírání poplatků za povolení dovozu minerálních olejů a výrobků z nich dány specielní předpisy, a plyne-li z těchto předpisů, že poplatek lze vybírati jen za dovezené zboží, když bylo celním úřadem odbaveno, pak není možno posuzovati žádost o vrácení, resp. za odepsání poplatků předepsaných za povolení dovozu tohoto zboží dle všeobecných předpisů obsažených ve výn. býv. úřadu pro zahr. obchod ze 13. července 1920 č. 87377 a z 24. ledna 1921 č. 4579, kterými bylo stanoveno, za jakých modalit se vrací poplatky zaplacené za povolení, jichž nebylo užito.
Dle správních spisů vychází žal. úřad z předpokladu, že jde o povolení na dovoz miner. oleje, resp. výrobků z něho. Pak ovšem byl úřad povinen žádost za odpis poplatku předepsaného za povolení dovozu, jenž nesporně uskutečněn nebyl, posuzovati dle speciálních předpisů, jimiž byl dovoz tohoto zboží upraven, totiž dle vl. nař. č. 139/23, jímž byla změněna vl. nař. č. 38/21 a č. 322/22. To však žal. úřad neučinil, nýbrž posuzoval věc dle všeobecných předpisů platných pro vrácení poplatků zaplacených za dovozní povolení, nepřihlížeje k speciálním předpisům platným pro povolení dovozu miner. olejů a výrobků z nich. Tento postup zakládá nezákonost.

Citace:

č. 7861. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 570-572.