NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4897
.
Pozemková reforma: * Děti stojící v pokrevenském svazku jen k jednomu z manželů (děti nevlastní či polorodé) nelze považovati za děti I. stupně, jaké má na mysli § 4 záb. zák., jednající o soustředění velkého pozemkového majetku ve vlastnictví rodičů a dětí I. stupně, nastalém po vydání záb. zákona.
(Nález ze dne 12. září 1925 č. 16796.) Prejudikatura: Boh. 2798 adm.
Věc: Gisela Sch. v T. (adv. Dr. Viktor Šťastný z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o zábor pozemkového majetku.
Výrok: Nař rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě žádosti stpú-u ze 14. prosince 1922 poznamenal okr. soud v T. v pozemkových knihách v protokolech obce T. č. patřících Alexandru Sch. a protokolech č. patřících Gisele Sch., rodem G., že nemovitosti ty zabrány jsou státem podle zák. č. 215/1919.
Rozhodnutím z 13. ledna 1923 zamítl žal. úřad žádost Gisely Sch., aby propuštěn byl ze záboru statek v obci D. v župě trenčanské.
Nálezem nss-u Boh. 2798 adm. zrušena byla rozhodnutí ta pro nezákonnost a to první z nich, obsažené ve svrchu uvedené žádosti, pouze pokud šlo o nemovitosti připsané vlastnicky Gisele Sch.
Po vydání tohoto nálezu vymazal okr. soud v B. a v T. poznámky
záboru z nemovitostí připsaných do vlastnictví Gisely Sch.
Žádostí de dato dne 20. září 1924 žádal stpú or. soud v T. a okr. soud v B., aby na nemovitostech patřících st-lce Gisele Sch. zapsaných v knihovních vložkách, jak jíž svrchu jsou uvedeny, bylo poznamenáno, že jsou zabrány státem.
V důvodech žádosti té uvedeno, že stpú navrhl již dříve, aby zábor dotyčných nemovitostí byl v pozemkové knize poznamenán, že však nss rozhodnutí v žádosti oné obsažené zrušil, při čemž vyslovil, že stpú nezaujal stanovisko k otázce, nejsou-li snad nemovitosti st-lky zabrány proto, poněvadž buď samy o sobě nebo se zbytkem nemovitosti jejího manžela přesahují výměru v § 2 záb. zák. uvedenou, a že nezaujal stanovisko k tomu, neplatí-li tu ustanovení §u 4 záb. zák. Dle § 7 zák. o ss bylo věcí stpú učiniti další opatření. Stpú zabýval se svrchu uvedenými otázkami. Soustředí-li se po vyhlášení zákona záb. ve vlastnictví osob v § 4 uvedených soubor nemovitostí, který jest podle §§ 2 a 3 zák. záb. předmětem záboru a přesahuje výměru v § 2 uvedenou, stává se tento soubor zabraným. Mezi těmi osobami jmenuje zákon též rodiče a děti prvého stupně. Tento případ jest vztahovati na právní povahu nemovitého majetku obou manželů Sch-ových a jich dětí od 26. května 1922, kdy darovací smlouva mezi Alexandrem Sch. a jeho dětmi byla stpú-em schválena. Všechny náležitosti § 4 záb. zák. jsou tu dány, jest nesporno, že pozemkový majetek Gisely Sch., zapsaný ve výše označených vložkách jakož i v archu č. ... obce D. a majetek jejího manžela Alexandra Sch., zapsaný ve vložce č. ... obce H. a konečně jejich dětí prvého stupně T-ové Evženie, Frídy Sch. a Karla Sch., zapsaný ve vložkách č. ... obce D. a č ... obce F., přesahuje dohromady 150 ha půdy zemědělské a 250 ha půdy vůbec a jest tudíž po rozumu §u 4 zák. záb. velkým majetkem pozemkovým státem zabraným. Dle §u 16 záb. zák. jest stpú povinen, majetek ten vyšetřiti a uvésti v patrnost knihovní poznámkou, jest tedy návrh svrchu uvedený odůvodněn. Opis této žádosti zaslán byl st-lce na vědomí.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Stížnost popírá, že by o případ § 4 záb. zák. šlo, uvádějíc, že nejde o soustředění, nejde o svobodný statek, nejde o soubor a nejde o ro- diče a děti prvého stupně a tvrdí proto, že nař. rozhodnutí odporuje zákonu.
Nss obíral se především otázkou, jde-li o rodiče a děti I. stupně, poněvadž má-li stížnost pravdu, nelze ustanovení § 4 záb. zák. na daný případ vůbec použíti a je vedlejším, jsou-li či nejsou-li dány i ostatní podmínky pro použití tohoto ustanovení.
Žal. úřad nepopřel vůbec tvrzení stížnosti, že Eugenie T., Frida Sch. a Karel Sch. nepocházejí z manželství Alexandra Sch. a st-lky, nýbrž z dřívějšího manželství Alexandra Sch. ,a není tvrzení to ani předloženými adm. spisy vyvráceno. Vychází proto nss od nevyvráceného a nepopřeného skutkového základu, z něhož vycházel zřejmě i žal. úřad, že Eugenie T., Frida Sch. a Karel Sch. jsou dětmi, které nezrodily se v manželství st-lky s Alexandrem Sch., nýbrž v manželství tohoto s jinou manželkou.
Pak nejde však vůbec o poměr, který má na mysli § 4 záb. zák. mluvě o soustředění majetku pozemkového ve vlastnictví rodičů a dětí I. stupně. Nss jest názoru, že zákonodárce slov »děti I. istupně« použil ve smyslu, jaký se slovům těm přikládá v právu soukromém, jež upravuje ob. zákon obč. A tu vyplývá z ustanovení §§ 731, 732, 40, věty první a hlavy třetí o. z. o., že dětmi I. stupně rozumí se jen ti, kdož s rodiči svými spojeni jsou svazkem pokrevenským. U dítěte t. zv. polorodého není však svazku toho vůči manželu matky neb manželce otce, který je nezplodil resp. která je nezrodila. Není mezi nimi po zákonu samém ani žádných svazků majetkoprávních a neukládá jim zákon ani vzájemných práv a povinností. Dítě matky ovdovělé a znovu se provdavší není s druhým manželem jejím vůbec ve svazku příbuzenském, nýbrž jest s ním jen v poměru švakrovství (§§ 40 a 41 o. z. z.).
Není důvodu předpokládati, že zákonodárce chtěl pojem rodičů a dětí I. stupně pro účely záb. zákona jinak vymeziti, když zákon nijak to nenaznačuje, a ani z úmyslu jeho není patrno, že by jinakému vymezeni byl chtěl. Chce totiž zákonodárce zřejmě jen brániti tomu, aby v nejužším kruhu rodinném zabráněno bylo novému soustřeďování statků (proto uvádí jen děti I. stupně, nikoli ale vnuky). Nebylo by lze pochopiti, proč by toto právě jen pro nejužší rodinu platící ustanovení mělo býti rozšířeno i na vzájemné poměry osob, jež k sobě v žádných majetkoprávních vztazích nejsou, jež nemají vzájemných práv dědických a které dle svrchu uvedeného nejsou leč sešvakřeni.
Jestliže tedy žal. úřad opíraje se o ustanovení § 4 záb. zák. prohlásil majetek st-lky, který nesporně nedosahuje výměry v § 2 záb. zák. uvedené, za zabraný proto, poněvadž děti jejího manžela, jež nejsou dětmi jejími, po účinnosti záb. zákona staly se vlastníky nemovitostí, které ať již samy o sobě, nebo s nemovitostmi jejích otce neb st-lky výměru tu přesahují, tedy proto, poněvadž po vydání záb. zákona dle názoru jeho nastalo soustředění takového majetku ve vlastnictví rodičů a dětí I. stupně, odporuje rozhodnutí to zákonu. Neboť dle svrchu řečeného nelze děti Alexandra Sch. z jeho dřívějšího manželství považovati za děti I. stupně st-lky a nejde tedy již proto o soustředění, jaké má § 4 záb. zák. na mysli.

Citace:

č. 4897. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 111-113.