NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 26 (1917) - K výkladu na § 371. obč. z. a § 37. ex. ř.

Praktické případy.

K výkladu na § 371. obč. z. a § 37. ex. ř.

Jest nesporno mezi stranami, že pro žalovanou stranu byla provedena proti V. P. mobilární exekuce zabavením peněžního obnosu 290 K, sestávajícího z rozličných bankovek, kterýž byl výkonným orgánem ihned odevzdán žalované straně.
Žalobkyně tvrdí, že zabavený onen obnos jest jejím vlastnictvím a tudíž exekuce na něj vedená nepřípustná. Poslala prý V. P. na trh se dvěma fůrami zemáků a 11/2 q jablek, aby je prodal, věci ty byly jejím vlastnictvím, a V. P. při zájmu hlásil výk. orgániu, že jsou to peníze žalobkyně, což v zájemním protokolu též konstatováno bylo.
Žalovaná strana popírá, že V. P. byl mandatářem žalobkyně, zabavené peníze náležely prý jemu, týž měl peněz mnohem více než oněch 290 K a všechny peníze i nezabavené byly smíseny a jemu pouze částka 290 K odňata.
I kdyby pravdou bylo, že zemáky a jablka pro žalobkyni prodával, nestržil za ně tolik, jak se tvrdí. V. P. prodával a prodal na trhu též různé věci jiné, tak prý pro svoji ženu zeleninu, a nelze proto smísené peníze vindikovati. Žalobkyně nemůže ani dokázati. že zabavené peníze jsou právě ty, jež stržil za prodaná jablka a zemáky, tvrdíc jen povšechně, že jsou to peníze její.
První instance zamítla žalobní žádost, aby uznáno bylo právem, že exekuce žalované proti V. P. provedená zabavením hotovosti 290 K jest nepřípustná, že se exekuce ta zastaví, jakmile rozsudek v tomto sporu vynesený vejde v moc práva, že žalovaná strana jest povinna to uznati, zaplatiti žalobkyni zabavený a přijatý obnos 290 K c. s. c.
Odvolací soud až na částku 9 K žalobní prosbě vyhověl.
Důvody:
Odvolací důvod nesprávného právního posouzení sporné věci jest dán. Rozsudek první stolice zjišťuje nepopřené, že V. P. při exekuci žalovanou stranou proti němu prováděné byl odňat obnos 290 K, že tento obnos pocházel ze směsi peněz ve výši asi 300 K. z kteréž obnos 290 K tvořil útržek, jehož V. P. docílil z prodeje žalobkyni náležejících jablek a bramborů, kdežto zbytek asi 10 K pochází ze současného prodeje zeleniny na účet a příkaz jeho manželky. Rozsudek dále zjišťuje, že V. P. při prodávání zmíněného zboží vystupoval jen jako zmocněnec (jak žalobkyně, tak i své manželky), že jeho prodeje se pohybovaly přesně v mezích jeho plné moci, že V. P. jen jako zmocněnec zmíněných osob stržené peníze převzal a že obojí obnos (290 K i 10 K) V. P. byl smíšen v jeho kapse a nebyl od sebe k rozeznání. Pro tuto posléz jmenovanou vlastnost, totiž nemožnost rozeznání od sebe, má rozsudek prvního soudu za to, že odpůrčí žaloba odvolatelky ve smyslu § 37. ex. ř. jest nepřípustná.
K tomuto právnímu názoru nelze však přistoupiti. Ustanovení § 371. obč. z. vylučuje ovšem žalobu vlastnickou pro hotovost peněžní v těch případech, kde tato hotovost s jinou hotovostí stejné jakosti jest smíšena tak, že tu chybí naprosto značky ku rozeznání smíšených obnosů peněžních nutné. Avšak o tuto absolutní naprostou nemožnost, jak ji zákon na mysli má, může se jednati pouze v takovém případě, když se ani nedá zjistiti množství hotovosti, do níž peníze, o které se jedná, smíšením přešly, totiž, když se nedá zjistiti, kde se vůbec nalézají ony peníze (t. j. jednotlivé kusy), na které se nárok činí. Teprve v takovém případe se nedostává možnosti, rozeznávati takové obnosy od sebe. Kde však lze aspoň zjistiti onu směs, v níž se mince, o které se jedná, nalézají (ovšem rozeznatelné), jest žaloba vlastnická přípustná. Na takovém množství mají potom dle § 415. obč. z. všichni účastníci právo spoluvlastnické dle poměru hodnoty smíšených peněz.
Nebylo proto lze přistoupiti k právnímu názoru prvého soudu, dle něhož § 371. obč. z. stanoví zvláštní předpis pro všecky případy smíšení peněžních obnosů, který se podstatně liší od předpisu § 415. obč. z., omezujícího se jen na smíšení jiných movitých věcí, mimo peněz.
K tomu přistupuje dále, že § 371. obč. z. má patrně na mysli jen ochranu právního styku v případě směšování peněz, pokud se zakládá na jednání stran (srovnej § 367. obč. z.). Ochrana styku však, pokud se zakládá na opatření exekučního soudce, neuznává se v nižádném případě, ať se jedná o peníze nebo jiné věci.
Poněvadž tedy odvolací soud vykládá § 371. obč. z. v uvedeném právě smyslu, přísluší žalující straně právo spoluvlastnictví k obnosu 290 K, který výkonným orgánem pro žalovanou stranu odebrán byl, a to spoluvlastnictví ku 29/30 ( 281 K), poněvadž 1/30 náleží manželce V. P. (9 K). Bylo tudíž žalobě odpůrčí v onom objemu vyhověti.
Rovněž jest také příslušnost exekučního soudu pro rozhodnutí odpůrčí žaloby ve smyslu § 37. ex. ř. dána, poněvadž nepochybně tento spor vznikl za řízení exekučního a za jeho příčinou.
Nejv. soud dovolání žalované strany nevyhověl.
Důvody:
Dovolání tvrdí, že rozsudku odvolacího soudu byl v podstatném bodě položen za základ skutkový předpoklad, který odporuje procesním spisům, kromě toho jest prý zde právní omyl odvolacího soudu (č. 3. a 4. § 503. c. ř. s.).
Dovolání jest však neodůvodněné.
Rozpor se spisy spočívá prý především v předpokladu odvolacího soudu, že spor vznikl během exekučního řízení anebo z jeho podnětu, poněvadž to nebylo ani tvrzeno, ani dokázáno. Právem prohlásil prý první soud nynější žalobu odpůrčí (§ 37. ex. ř.) za nepřípustnou, ježto prý odevzdáním u dlužníka zabaveného hotového obnosu 290 K výkonným orgánem vymáhajícímu věřiteli na částečné zaplacení vymáhané pohledávky byla exekuce v době podání žaloby již skončena. Tento názor není však správným.
Exekuční zájem peněžního obnosu byl dle zájemního protokolu vykonán dne 11. prosince 1915 a zabavený obnos 290 K byl vymáhajícímu věřiteli odevzdán výkonným orgánem (§ 283. ex. ř.). Ustanovení zákona, že vydání takového obnosu vymáhajícímu věřiteli dlužno pokládati za zaplacení dlužníkem, platí přece nepochybně pro případ schválení tohoto postupu exekučním soudcem. Zájemní protokol byl vyřízen dne 13. prosince 1915, doručení tohoto usnesení vymáhajícímu věřiteli a dlužníku stalo se teprve dne 25. resp. 26. prosince 1915, kdežto třetí osoba, označená již v zájemním protokolu za vlastníka zabaveného obnosu, nebyla vůbec vyrozuměna. Zatím ale byla u exekučního soudu podána dne 23. prosince 1915 žaloba odpůrčí a dlužno ji proto pokládati za podanou během exekučního řízení. Že zde běží o spor vzniklý exekučním řízením, plyne ze skutkového stavu. Exekuční soud pak jest dle § 17. ex. ř. příslušným pro všechny spory, vzniklé během exekučního řízení a z jeho podnětu a sluší odpůrci žalobu § 37. ex. ř. po početí exekučního výkonu podati u exekučního soudu, což se v tomto případě stalo.
Ve věci samé mohl odvolací soud i bez opětování důkazů na základě těchže pramenů nálezu, jež měl po ruce exekuční soudce, vycházeti z toho, že z úhrnného obnosu 300 K, nalezeného výkonným orgánem u dlužníka, byl pouze částečný obnos asi 9 K stržen za zeleninu, zbytek 290 K však za zboží patřící žalobkyni a že byl tento obnos v obojím případě přijat dlužníkem jako zmocněncem prodatelů a pro ně.
Na základě těchto skutečností jest i právní posouzení věci bezvadné. Dovolání jest v právu, tvrdí-li, že ne každé množství sloučených věcí, patřících různým vlastníkům, pokud není každý jednotlivý vlastník s to označiti podíl jemu náležející, tvoří spoluvlastnictví jejich, nýbrž že by musily býti zjištěny jak úhrnné množství, tak i výše částí patřících podílníkům. Oba tyto předpoklady jsou zde cele dány, ježto byly zjištěny jak úhrnné množství (290 K), tak i výše obnosu připadajícího každému z obou spoluvlastníků (281 K + 9 K), takže mohlo býti použito zásady vyslovené v § 415. obč. z. Bylo tedy dovolání odepříti úspěchu.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 19. září 1916, č. j. Rv III 120/16.)
—A.—

Citace:

K výkladu na § 371. obč. z. a § 37. ex. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 2, s. 92-95.