Z existence nevyplněné směnky plyne právo bezelstného držitele, zavázati akceptanta směnečně vyplněním papíru. — Od oka- mžiku vyplnění blanketu ručí jeho akceptant dle práva směnečného a má jako každý dlužník jen námitky z čl. 82. sm. ř.

C. k. obchodní soud v Praze ponechal rozsudkem ze dne 1. května 1913 Cw IV3545/13 - platební rozkaz, jímž žalovanému B. za- placení směnečné sumy 2000 K s úroky a náklady soudními D-ovi nařízeno bylo, v platnosti.
Důvody: Žalovaný B. podepsal nevyplněnou směnku a odevzdal ji A-ovi, jenž ji podepsal jako vydatel a remitent a dal ji dále C-ovi. C. ji odevzdal žalobci D-ovi dále, jenž ji vyplnil a zažaloval, takže posledním remitentem není A.
Je tedy D. oprávněným majitelem směnky a lze proti němu uplatňovati jen ony námitky, které buď z práva směnečného plynou neb žalovanému proti žalobci přísluší.
Žalovaný namítá, že směnka v době podpisu nevykazovala všechny náležitosti směnky a že byla vyplněna dodatečně. Námitku tu mohl by žalovaný uplatňovati jen tehdy, kdyby se vyplnění to stalo proti úmluvě mezi spornými stranami uzavřené aneb žalobci v době nabytí směnky známé. Žalovaný ve směru tom tvrdí, že měl s A-em umluveno, že podepisuje směnku jen pod tou podmínkou, že mu A. na ni peníze opatří a že, když tak neučiní, směnku tu zničí.
Žalovaný by tedy musel dokázati, že v době nabytí směnky žalobce o této úmluvě věděl. To ale žalovaný nedokázal — ba ani netvrdil — a tvrdil, že žalobce se dozvěděl o tom později, když žalovaného o zaplacení upomínal — leč mala fides superveniens non nocet.
Tím, že dal žalovaný B. směnku A-ovi, dal mu na jevo, že si přeje, by vyplněna byla jiným a ne jím samým, čím si přivodil situaci, jejíž následky sám nese, a mohl si žalobce vyplniti směnku dle své vůle.
Námitka, že valuta nebyla vyplacena, ač vyplacení vymíněno bylo, nemá vůči třetí osobě, která směnku bona fide nabyla, žádného významu.
C. k. vrchní soud zemský pro království české v Praze usnesením ze dne 18. června 1913 Bc IV 104/13/10 k odvolání žalovaného rozsudek v odpor vzatý zrušil a k opětnému ,jednání první stolici přikázal.
Důvody: Názor soudu procesního, že žalovaný může jen námitky dle čl. 82. sm. ř. uplatňovati, není správným, pro to, že je sice pravda, že řadou blankoindosací žalobce dle čl. 36. sm. ř. k žalobě legitimován jest; avšak indosace se může státi jen na směnce (čl. 9., 10. sm. ř.), tedy na listině, která má veškeré náležitosti v čl. 4. sm. ř. žádané.
Žalovaný tvrdí, že směnka v době, kdy ji žalobce obdržel, nebyla vyplněna datem splatnosti a vydání, tedy směnkou nebyla a indosace na ni účinku v čl. 9., 10., 36. sm. ř. uvedeného nemá, nýbrž má jen účinku obecnoprávní cesse. Toho následek je, že pak žalovanému všecky námitky přísluší, které měl proti cedentovi, bez ohledu byla-li žalobkyně při nabytí této listiny bona fide.
Ve směru tom tvrdí žalovaný ujednání s A-em, původním vydatelem a pozdějším remitentem a indosantem.
Tyto pro spor rozhodné okolnosti nebyly na přetřes vzaty, ač rozhodnými jsou, pročež služelo k cíli doplnění jednání rozhodnutí první stolice zrušiti a to tím spíše, poněvadž žalovaný namítá, že když žalobce směnku obdržel, tato datem vydání a splatnosti opatřena nebyla.
C. k. nejvyšší soudní dvůr k revisní stížnosti žalobce rozhodnutím ze dne 15. července 1913 R II 788/13 / 1 nález druhé stolice zrušil a jí uložil, aby nehledíc k důvodu zrušovacímu, opětně dle zákona jednala a rozhodla.
Důvody: Směnka žalobní obsahuje na rubu řadu nevyplněných rubopisů; prvním blankoindosatelem je vydatel a remitent. Žalobce je legitimován řadou nevyplněných rubopisů ve smyslu čl. 36. sm. ř. formálně za vlastníka.
Náhled soudu odvolacího, že indosace připojená na listině ne úplně vyplněné, jež tedy nejeví se býti směnkou, nemůže platiti za převod pohledávky dle práva směnečného, nýbrž že ji dlužno pokládati za postup dle práva obecného, nelze v této všeobecnosti uznati za správný. Odporuje především jasnému znění výnosu min. sprav. ze dne 6. října 1853 čís. 200 ř. zák. Tam předpokládá se výslovně, že v době, kdy na směnku byla připojena akceptace neb jinaké závazné prohlášení, scházela ještě některá z podstatných náležitostí směnky a že teprve později byla vyplněna, i vylučuje se ve výnosu tom námitka o postup takový opíraná oproti třetímu bezelstnému držiteli směnky vůbec, a oproti pak těm, kdož v dodatečném vyplnění měli podíl za určitých podmínek.
Předpokládaje tedy, že žalující držitel směnky nabyl směnečné listiny, byť i ještě ne zcela vyplněné, bezelstně, nemůže jí býti namítána neúplnost směnečné listiny a dodatečné její vyplnění, jelikož vůbec nebyla tvrzena žádná úmluva ohledně vyplnění listiny té.
Podpisem směnečného blanketu a odevzdáním jeho osobě třetí se zmocněním blanket ten vyplniti, stalo se právě ze strany akceptantovy vše, čeho je třeba k založení směnečného závazku.
Akceptant podepsal papír způsobilý a určený k tomu, aby z něho vznikla směnka, což nemůže míti jiného smyslu, než-li že prohlašuje se za srozuměna, aby vyplněním blanketu vznikla směnka jméno jeho nesoucí.
Z existence nevyplněné směnky plyne tedy právo bezelstného držitele zavázati akceptanta směnečně vyplněním papíru.
Tím okamžikem však, kdy je tu směnka platná dle čl. 4. sm. ř., stali se vydatel blanketu a vyplnitel jeho směnečným dlužníkem a směnečným věřitelem.
Od okamžiku vyplnění blanketu ručí jeho akceptant dle práva směnečného a má jako každý dlužník směnečný jen námitek dle čl. 82. sm. ř.
Proto netřeba řízení doplňovati ve směru soudem odvolacím nařízené.
Hamberger.

Citace:

Z existence nevyplněné směnky plyne právo bezelstného držitele, zavázati akceptanta směnečně vyplněním papíru. — Od okamžiku vyplnění.... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 6, s. 268-270.