NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Dávky horní.

D. h. jsou dávky, jež horní podnikatel musí státu odváděti z titulu nabytého horního oprávnění (horní propůjčky, výhr. kutiště). Původ jich sluší hledati ve výsostném právu státu ku dobývání vyhrazených nerostů, jehož využití přenáší se na toho, kdo splnil podmínky horním zákonem stanovené. Ostatní daně a dávky, jež majitel hor je povinen odváděti (daň pozemková, daň výdělková, daň z uhlí atd.), pod pojem dávek herních nespadají, rovněž jako různé poplatky a příspěvky, na př. bratrské pokladně hornické a pod.
Před vydáním herního zákona z 23. V. 1854, č. 146 ř. z., byla úprava dávek horních nejednotná. Vybírán byl jednak horní desátek z hrubé těžby, jednak vybírány i různé periodické platy. V zemích českých byly to t. zv. „Quatembergeldˮ 8 zl. ročně a „Fristgeldˮ 6 zl. řečně z každé míry. Horní desátek původně in natura vybíraný, každý desátý okov vytěženého nerostu, byl později po většině paušalován v penězích a ve většině případů snižován pod 10% a i vůbec promíjen. Horní zákon z r. 1854 ponechal v zásadě desátek horní (Bergverksirone) v platnosti a zavedl jednot- Slovník veřejného práva českosl. nou dávku „měrnéˮ za propůjčenou dolovou nebo povrchovou míru, aniž by však stanovil jejich výši. Na druhé straně zrušil všechny ostatní do té doby vybírané dávky. Zákonem z 28. V. 1862, č. 28 ř. z., zrušen byl horní desátek vůbec a „měrnéˮ stanoveno obnosem 6 zl. konv. m. ročně za jednu jednoduchou dolovou a za normální povrchovou míru. Zároveň však zavedeno „kutebnéˮ za každé výhradné kutiště ve výši 20 zl. konv. m. ročně. Obě dávky ty sníženy později na 4 zl. ročně každá.
Československá republika upravila d. h. zákonem z 25. VI. 1919, č. 368 Sb., takto:
Měrné činí 40 Kč ročně z jednoduché dolové (45116 m2) neb maximální povrchové míry (115000 m2); pro dolové míry, které byly propůjčeny na základě starších předpisů a mají větší nebo menší rozlohu než uvedená jednoduchá dolová míra, pro menší povrchové míry a pro „přebytkyˮ vyměřuje se měrné v poměru jejich ploch k uvedené jednotce. Měrné odvádí se bez ohledu na to, je-li míra v provozu, neb byla- li povolena lhůta a pracuje-li se se ziskem nebo se ztrátou. Měrné odvádí se půlletně předem a to vždy k 1. lednu a 1. červenci bernímu úřadu, v jehož obvodě dotyčná míra leží. Nové propůjčky podléhají zdanění počínaje nejbližším pololetím. Báňské hejtmanství předpisuje měrné na základě svého katastru propůjček. Měrné vázne na hor¬ ním objektu a ručí tedy majitel propůjčených měr těmito za veškeré měrné, jež bylo z nich předepsáno, nehledě k tomu, dluhuje-li je sám, neb dřívější vlastník; samozřejmě přísluší mu regresní právo oproti dřívějšímu majiteli. Osobně celým svým majetkem ručí majitel hor pouze za dávky, které dluhuje sám za dobu svého vlastnictví a to i v tom případě, byly-li míry později převedeny na osobu jinou. Spoluvlastníci hor ručí bez ohledu na poměr svých podílů nerozdílnou rukou za odvádění měrného.
Kutebné činí 24 Kč ročně za každé ohlášené výhradní kutisko. Kutebné předpisuje báňský revírní úřad na základě svého rejstříku výhradních kutisk, ostatně platí o něm vše, co uvedeno o „měrnémˮ.
Slevy na měrném a kutebném povolují se pouze výjimečně ministerstvem veřejných prací, jedná-li se dle posudku znalců o chudá ložiska, neb o závažné důvody technické a hospodářské, jež kutání dosud nedovolovaly.
Vymáhání měrného a kutebného
řídí se předpisy platnými pro vymáhání daní přímých.
Josef Peters.

Citace:

Dávky horní. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 303-304.