Čís. 1400.
Předpisu § 46 (3) vyrovn. ř. odporuje dohoda, dle níž některým věřitelům má se dostati plné úhrady příslušenství (útrat), kdežto pohledávky jiných věřitelů mají jen částečně býti hrazeny.

(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R I 1558/21.)
Vyrovnávací soud schválil vyrovnání, jímž měli neprivilegovaní věřitelé obdržeti na úplné vyrovnání pohledávek 60 proc. kapitálu a úroků a veškeré již přisouzené soudní útraty. Rekursní soud odepřel vyrovnání potvrditi. Důvody: Příslušenství pohledávky požívá ve vyrovnávacím řízení stejného pořadí s pohledávkou (což jmenovitě platí i o útratách sporu a exekucí), avšak toliko tenkráte, když vzniklo až do zahájení vyrovnávacího řízení (§ 24 vyrovn. ř.). Příslušenství takové jako součást pohledávky sdílí tedy osud pohledávky samé, proto musí s ním býti tak nakládáno jako s pohledávkou samou tak, aby se všemi věřiteli, nepožívajícími práva přednostenského, bylo stejně zacházeno. Nestejné zacházení s věřiteli vyžaduje dle § 46 (3) vyrovn. ř. jejich výslovný souhlas. Toto platí v tomto případě i ohledně soudních útrat přihlášených ve vyrovnávacím řízení družstvem S., jelikož útraty tyto vznikly rozsudkem ze dne 27. července 1921, tedy po zahájení vyrovnávacího řízení, stavším se dne 22. července 1921. Vyrovnávací návrh zní, že věřitelé neprivilegovaní obdrží na úplné vyrovnání pohledávek 60 proc. kapitálu a úroků, a veškeré již přisouzené soudní útraty. Tím se shora jmenovaným věřitelům ohledně soudních útrat, tedy součástí jich pohledávek poskytuje oproti ostatním věřitelům zvláštní výhoda. V tom nade vší pochybnost spatřovati dlužno nestejné nakládání s věřiteli, jak to na zřeteli má § 46 (3) vyrovn. ř. Že ostatní věřitelé k tomuto nestejnému nakládání výslovně svolili, prokázáno není. Proto, že návrh vyrovnací s uvedeným ustanovením vzat byl za podklad jednání při vyrovnávacím roku ze dne 21. září 1921, porušeny byly předpisy vyrovnávacího řízení v § 46 (3) vyrovn. ř., čímž dán jest důvod pro odepření schválení vyrovnání dle § 50 čís. 2 vyrovn. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správný je názor rekursního soudu, že vyrovnání, ujednané mezi
Karlem B-em a jeho věřiteli, odporuje § 46 (3) vyrovn. ř., poněvadž některým věřitelům má se dostati plné úhrady jejích pohledávek, záležejících v soudních útratách, kdežto kapitálové pohledávky všech věřitelů mají dojíti jen částečné úhrady. Toto přednostní postavení soudních útrat není odůvodněno vyrovnacím řádem, jenž v § 24 přiznává útratám jako příslušenství stejné pořadí s hlavní pohledávkou. Dlužno proto při vyrovnání naložiti se soudními útratami stejně jako s hlavní pohledávkou i co do úhrady. Výhody poskytnuté jen některým věřitelům, byť i pouze co do příslušenství, bez výslovného svolení ostatních věřitelů, odporují § 46 (3) vyrovn. ř., a je napadené usnesení dle § 50 (2) vyrovn. ř. správně odůvodněno.