NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6563.

Stavební právo. — Administrativní řízení: I. * Dočasná neúčinnost oddílu III. zák. č. 88/20 nepřekáží tomu, aby přehledný a zastavovací plán pořízen byl také ohledně území, v němž je tu již platný plán polohy podle řádu stavebního, a to s tím účinkem, že divergentní ustanovení tohoto plánu pozbývají účinnosti. — * II. Přehledný a zastav. plán podle zák. č. 88/1920 může býti sdělán také pro jednotlivý dílec celkového území, předpokládajíc, že regulativní obsah tohoto dílčího plánu má relevanci pro vytvoření organického městského celku. Je-li tomu v konkrétním případě tak, jest otázkou skutkovou. — III. * Obsah přehledného a zastavovacího plánu podle zák. č. 88/1920 jest virtuelně aspoň týž jako regulační obsah plánu polohy podle řádů stavebních. Plán přehledný má tedy obsahovati všechny úpravy, které pojem regulace virtuelně v sobě chová, pokud jest jich třeba, aby byl vytvořen organický, jednotný městský celek. Zdali tomu tak jest, není otázkou právní, nýbrž technickou. — IV. * Přehledný a zastavovací plán podle zák. č. 88/1920 jest aktem úředním, který jest bezprostředně účinným nejen proti obci, jejíž území jest plánem upravováno, nýbrž i proti jednotlivcům, jejichž pozemků úprava se dotýká. — V. * Předpisu § 10 zák. č. 88/1920 jest vyhověno, byl-li přehledný plán po 28 po sobě jdoucích dnů, den vyložení v to čítaje, v hodinách úředních vyložen. — VI. * Majitelé pozemků přehledným plánem dotčených mohou se proti jednotlivým disposicím jeho s úspěchem brániti jenom potud, pokud disposice ty jsou v rozporu s předpisy řádu stavebního, po případě zákona č. 88/1920. — VII. * Majitelé pozemků přehledným plánem dotčených mají v řízení o sdělání plánu podle § 10 zák. č. 88/1920 postavení strany; mají proto nárok na to, aby o námitkách jejich bylo rozhodnuto a rozhodnutí to náležitě odůvodněno. — VIII. * Interesenti podavší námitky proti vyloženému přehlednému plánu po rozumu § 10 zák. č. 88/1920 nemají nároku na to, aby usnesení, jež o námitkách jejich učiní stát. regulační komise, bylo jim intimováno. Vyřízení námitek jejich dostane se jim teprve ve výnosu min. veř. prací, kterým se plán potvrzuje.
(Nález ze 18. května 1927 č. 1001).
Prejudikatura: Boh. 1492/22, 1700/22, 2086/23, 4108/24, 5595/26 adm.
Věc: Spolek »Deutsches Haus« v Praze (adv. Dr. Kar. Fuchs z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný zastavovací a regulační plán.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Vyhláškou z 11. června 1924 uvedeno ve známost, že státní regulační komise podle ustanovení § 10 zák. z 5. února 1920 č. 88 Sb. vypracovala přehledný regulační a zastavovací plán prostranství zahrady při čp. ... a okolí po stránce komunikační a zastavovací, jehož podstatnou součástí jest důvodová zpráva a podmínky zastavovací. Plán tento bude dnem 11. června 1924 počínaje po dobu 4 týdnů vyložen v úředních hodinách (od 8—14) v kanceláři státní regulační komise...., aby obce, úřady i jednotlivci mohli v něj nahlédnouti a v této době podati své námitky a připomínky. Podotknuto ještě, že tyto námitky a připomínky, mají-li býti právně účinnými, lze podati jen státní regulační komisi v naznačené lhůtě čtyř týdnů. Podle plánů má dosavadní zahrada domu čp. ... býti zachována. Aby se však zakryly okolní požární zdi, projektuje se částečné zastavění po stranách zahrady arkádovými křídly nejvýše o dvou patrech, dokončení budovy bursy přístavbou třípatrovou a zřízení symetrického útvaru na straně protější, a na straně při budově divadla Kleine Buhne navrhuje se zřízení 1—2 patrového křídla k zakrytí neupravených zadních částí přilehlých domů. Z důvodů komunikačních projektuje se středem zahrady veřejná pasáž z Havlíčkova náměstí na Příkopy.
Sub praes. 9. července 1924 podal stěžující si spolek proti plánu námitky. Stát. regul. komise ve své schůzi 29. září 1924 projednala plán a podané námitky, konstatovala, že tyto byly podány pozdě, a usnesla se vyložený plán schváliti s tou změnou, že v zájmu zachování celistvosti zahrady pasáž projektovaná středem zahrady se vypouští, na místo ní vedou se pasáže po stranách zahrady podél arkád, vzájemné spojení těchto pasáží přes plochu zahrady stane se vhodnou úpravou cest při všemožném šetření stromoví, a mimo to se vyznačí, že se v budoucnu projektuje příčné spojení z náměstí Havlíčkova do Nekázanky pasáží skrze dům jiný.
O tom vyrozuměn stěžující si spolek výměrem stát. regul. komise z 5. prosince 1924 s tím, že jest mu volno do 14 dnů po doručení nahlédnouti do plánu a podati stížnost k min. veř. prací, což spolek také učinil.
Nař. rozhodnutím potvrdilo min. veř. prací na základě § 10 zák. č. 88/1920 předložený mu plán tak, jak se na něm stát. regul. komise ve své schůzi dne 29. září 1924 usnesla, s tou změnou, že veř. pasáž středem zahrady se vypustí a spojení Příkopů s Havlíčkovým náměstím přes plochu zahrady stane se úpravou cest při všemožném šetření stromoví. Potvrzení se nevztahuje na pasáž do Nekázanky. Námitky, podané stěžujícím si spolkem dne 9. července 1924 prohlášeny za opožděné, stížnost jeho pak v podstatě zamítnuta, pokud uvedenými změnami plánu nebylo jí vyhověno, resp. pokud se tím nestala bezpředmětnou.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Již písemná stížnost, zvláště však vývody zástupce stížnosti při veř. ústním líčení zabývají se právním postavením stát. regul. komise podle zák. 88/20 zřízené, jakož i právní povahou a významem přehledného plánu regulačního a zastavovacího, který řečená komise podle uvedeného zákona má zříditi. Vývody tyto uvádějí v pochybnost úřední charakter jmenované komise, a pokud přehlednému plánu vůbec neupírají povahu aktu úředního vůči stranám účinného, dávají ustanovením zákona o obsahu a účinnosti přehledného plánu velmi obmezený výklad. — Poněvadž námitky tyto, kdyby byly důvodny, měly by rozhodný význam i pro hranice kognice nss-u, bylo nutno rozborem zákonných norem dospěti nejprve k rozřešení zásadních otázek stížností nadhozených.
Zákonem č. 88/1920 zřizuje se stát. regul. komise pro Prahu a okolí jako společný odborný orgán za účelem opatření přehledného plánu regulačního a zastavovacího obcí v zákoně jmenovaných. Ocel tohoto plánu jest v zákoně (§ 1) určen v ten smysl, že má jím býti zaručen jednotný stavební rozvoj Prahy a okolí se zřetelem na potřeby hospodářské a s hlediska uměleckého i zdravotního. Již z této základní normy je patrno, že přehledný plán má býti plánem regulačním a zastavovacím, a že má býti zárukou, tedy účinným prostředkem k zabezpečení jednotného stav. rozvoje celého území v zákoně vymezeného. — Přiznávaje plánu přehlednému funkcí plánu regulačního, poukazuje zákon zřejmě na pojem v dosavadním zákonodárství stavebním již běžný a poznatelný zejména z §§ 2, 8 odst. 2, 16 odst. 1 pražského a z §§ 2, 10, 21 česk. stav. řádu, podle nichž plány polohy řádů stavebních jsou obsahově jednak plány evidenčními, jednak plány regulačními. — Podle těchto ustanovení může plán polohy ve funkci plánu regulačního obsahovati také jiné generelní disposice nežli ony, které uvádí § 5 stav. řádu praž. i česk., neboť musí býti schopen takového obsahu, který stačí, aby všem potřebám v § 2 odst. 2 (obou) stav. řádů uvedeným bylo vyhověno. (Srov. nál. Boh. 1492/22, 1700/22, 2086/23, 5595/26 adm.). Positivním vytčením těchto potřeb (»potřeby zdravotnictví, bezpečné a snadné chůze a požadavky v příčině okrašlovací«) jest vymezen přípustný ob- sah regulačního plánu podle řádů stavebních.
Positivní výpočet potřeb, jimž má býti vyhověno plánem přehledným podle zák. č. 88/1920 (»jednotný stav. rozvoj se zřetelem na potřeby hospodářské a s hlediska uměleckého i zdravotního«), ukazuje, že přípustný obsah plánu přehledného, který podle výslovného ustanovení zákona má býti »plánem regulačním a zastavovacím«, není užší, nýbrž spíše plnější než přípustný obsah regul. plánů podle řádů stav. — Účelem plánu přehledného jest ovšem zaručiti jednotný stav. rozvoj území zákonem ohraničeného, čili jinými slovy vytvořiti účelným spětím všech územních součástek tohoto území jednotný organický celek velkého města ve smyslu požadavků dnešní doby, tedy zejména též organický celek hodnoty nejen praktické, nýbrž i estetické. V tom jest obsahové plus plánu přehledného v poměru k plánu polohy stav. řádu praž., jenž snažil se toliko (§ 2) docíliti vzájemného vhodného spojení obcí. — Rozšířením prostorového dosahu plánu přehledného přes hranice jednotlivé obce povznáší se regulace obce na území zákonem stanoveném ze záležitosti komunální na záležitost interkommunální. Z názvu plánu (»plán přehledný«) není možno bezpečně souditi na jeho obsah; jiná je arci otázka, zdali z jeho poslání, zabezpečiti jednotný stav. rozvoj rozlehlého území bez ohledu na hranice obcí, nepodává se přece jen po stránce obsahové nějaké obmezení. Jeť na snadě domněnka, že plán přehledný, maje zabezpečiti jednotný rozvoj rozsáhlého území objímajícího řadu obcí, má se obsahově omeziti na disposice rázu povšechného a schematického. Domněnka tato nalézá jakési opory i v positivním ustanovení § 15 zák., podle něhož plán přehledný má býti základem »všech pozdějších regulací«, tedy základem regul. plánů, jež mají opatřiti obce podle předpisů řádů stav. Než positivní obsah zák. č. 88/1920 svědčí s dostatečnou určitostí proti tomuto obmezenému výkladu. Mluví proti němu již sama podstata »plánu regulačního a zastavovacího« svrchu již dotčená; neboť má-li plán vskutku míti funkci regulační a má-li hověti oněm zájmům, jež jsou zákonem výslovně předepsány, nemůže přestati na úpravě jen schematické. Z poslání přehledného plánu, zabezpečiti jednotný stav. rozvoj rozsáhlého území, lze odvoditi nejvýš jen tolik, že úpravy, které pro jednotný směr rozvoje stavebního čili pro vytvoření organického celku stavebního nemají významu, mohou býti ponechány zvláštním úpravám příslušnými obcemi, a že tedy plán přehledný může, pokud to jeho účel dopouští, obmeziti se na př. na úpravu hlavních dopravních tepen, na vytčení ploch z důvodů městské hygieny neb z důvodů estetických nezastavitelných nebo zastavitelných jen určitým tým způsobem, že však může ponechati obcím úpravu otázek významu ryze lokálního, na př. úpravu komunikací podružných a pro soustavu celku lhostejných. Není však možno právnicky vytýčiti hranici, kdy a kde má se přehledný plán omeziti na úpravu jen rámcovou a schematickou, a kdy a kde má nebo aspoň může využíti všech i nejpodrobnějších prostředků, jež z pojmu regulace města se podávají. Neboť třeba snad bylo možno povšechně říci, že k vytvoření organického městského celku bude v jednom nebo několika ústředích tohoto celku zapotřebí úprav zasahujících do nejmenších podrobností, pokud vůbec v pojmu regulace jsou obsaženy, a že na druhé straně v partiích obvodových nebo uvnitř čtvrtí průmyslových neb vilových bude podrobná úprava pro vytváření celku lhostejná, půjde tu vesměs o odborně-technické hodnocení různých relací, jež nedá se vtěsnati do přesných hranic právních.
Leč ani ze svrchu uvedeného positivního ustanovení § 15 nelze vyvoditi omezení regulačního obsahu plánu přehledného, čte-li se ustanovení toto v náležité souvislosti s ostatními předpisy cit. paragrafu. Neboť podle téhož paragrafu má způsob stanovený v plánu přehledném pro budoucí zastavění a úpravu terénu býti závazný nejen pro všechny budoucí plány regulační (plány polohy), nýbrž — a to bezprostředně — i »pro budoucí stavby a podniky v § 12 odst. 1 uvedené«. Má-li však plán přehledný podle vůle zákona postihovati bezprostředně i jednotlivé stavebníky, musí býti schopen i takového obsahu, který má regulativní význam i pro jednotlivou stavbu, musí tedy býti schopen téhož obsahu, jako regulační plány polohy řádů stav. Ustanovení § 15 však zároveň vyvrací náhled stížností, podle něhož plán přehledný má povahu jen interních direktiv, daných obcím pro jejich budoucí úkony stavebně-právní. Náhled tento nedá se ostatně srovnati ani s ustanovením § 10 zák., dle něhož proti plánu přehlednému mohou podávati nejen připomínky, nýbrž i námitky zúčastnění jednotlivci, jimž takto zákon poskytl v řízení o plánu přehledném zcela nepochybně postavení strany, takže produkt tohoto řízení, plán přehledný, není možno považovati za pouhý akt interní, vůči zúčastněným jednotlivcům neúčinný.
Z předeslaných úvah vyplývají tyto závěry: 1. plán přehledný podle zák. č. 88/1920 je akt úřední, bezprostředně účinný nejen proti obci, jejíž území je plánem upraveno, nýbrž i proti jednotlivcům, jichž pozemků úprava se dotýká; 2. obsah plánu přehledného je virtuelně aspoň týž, jako regulační obsah plánu polohy podle řádů stav. Plán přehledný má tedy obsahovati všecky úpravy, které pojem regulace virtuelně v sobě chová, pokud je jich třeba, aby byl vytvořen organický, jednotný městský celek. Zdali tomu tak jest, není otázka právní, nýbrž odborně technická.
Mimo to slušelo všeobecně ještě zkoumati další otázku stížností relevovanou, zdali a do jaké míry je přípustno pořizovati plán přehledný po částech. Otázku tuto zákon sám v § 10 přímo zodpověděl, dopouštěje výslovně vykládání a projednávání plánu přehledného jak »v celku«, tak »v části.« Prostorové vymezení území, jemuž může se dostati úpravy i dílčím plánem přehledným, není v zákoně nijak vymezeno. Nemůže býti pochybností, že jednotlivý dílec přehledného plánu nepozbývá povahy plánu přehledného jen proto, že území jím upravené má v poměru k celkovému území nepatrnou rozlohu. Záleží jen na tom, zdali regulativní obsah dílčího plánu má relevanci pro dosažení cíle plánu přehledného, to jest pro vytvoření organického městského celku. Skutkovou otázkou, zdali je tomu tak v daném případě, neměl nss příčiny se zabývati.
Zbývá ještě zabývati se otázkou, jaký vliv na prostorový obsah přehledného plánu má ta okolnost, že třetí oddíl zák. č. 88/1920 nenabyl ve smyslu § 26 tohoto zák. dosud účinnosti, neboť stížnost hájí názor, že dokud třetí oddíl účinnosti nenabyl, mohou předmětem plánu polohy býti toliko území, jež dosud plánem polohy nejsou upravena. Nss nemohl se k tomuto výkladu zákona připojiti.
Zákon o přehledném plánu musil zaujmouti stanovisko k právním situacím, perfektními (pravoplatnými) akty správními vytvořeným, jež dle své povahy mohou s obsahem plánu přehledného kolidovati. Musil zaujmouti stanovisko i k oněm úpravám, které sice dosud pravoplatně stanoveny nejsou, jsou však již ve stadiu projednávání. Je myslitelno různé řešení této otázky): bylo možno podle časové priority dáti přednost úpravám pravoplatně již stanoveným, po případě úpravám pendentním před plánem přehledným, bylo však také možno dáti přednost plánu přehlednému a přiznati mu vůči úpravám právně již hotovým účinek derogační (i nabytá práva rušící) a vůči úpravám pendentním účinek sistační. Zákon chtěje plánu přehlednému zabezpečiti účinnost co nejpronikavější, dal se v ustanoveních oddílu III. touto druhou cestou a podřídil plánu přehlednému nejen úpravy během řízení o plánu přehledném pendentní, nýbrž i úpravy pravoplatně již stanovené, s jedinou výjimkou na prospěch úprav již ve skutek uvedených.
Proto je ustanoveno v § 12 odst. 2, že veškeré úpravy, a to jak obecní plány regulační (plány polohy podle názvosloví řádů stav.), tak i soukromé projekty na rozdělení pozemků na místa stavební a na úpravu výše rovinné, tak i povolení jednotlivých staveb (konsensy stavební) i jiných podniků v § 12 odst. 1. uvedených, jsou pod účinnými sankcemi (§ 14 odst. 4) vázány na souhlas stát. komise regul., který může býti odepřen, má-li komise za to, že by schválená úprava kolidovala s plánem přehledným (»že by věc byla překážkou účelnému zastavení a regulování dotyčného území podle §§ 1, 12, odst. 3«). — O úpravách právně již hotových, pokud nepozbyly platnosti již uplynutím zákonné lhůty k provedení jich určené, ustanoveno pak v § 12 odst. 1, že pozbývají dočasně platnosti, to jest že pozbývají platnosti již ex lege a ihned, pročež nemají nadále ve skutek býti uváděny, leda že by stát. komise regul. dala k tomu souhlas. V §§ 13 a 14 jest pak upravena již jen stránka procesní.
Ustanovení oddílu III. nenabyla arci podle kompromisního předpisu § 26 zák. dosud účinnosti. Význam suspense oddílu III. je tedy podle toho, co o obsahu tohoto oddílu bylo řečeno, tento: Perfektní úpravy (§ 12 odst. 1) nepozbývají ex lege dočasně platnosti, mohou býti nadále ve skutek uváděny bez souhlasu stát. komise regul., kdežto v pendentním projednávání úprav (§ 12 odst. 2) může býti bez účasti stát. komise regul. pokračováno. — Jiného smyslu nelze odkladu účinnosti třetího oddílu zákona přikládati. Zejména nemá odklad účinnosti tohoto oddílu zák. pražádného významu pro otázku účinnosti potvrzeného plánu přehledného. Neboť jestliže právně perfektní úpravy nejsou zbaveny účinnosti již ex lege (§ 12 odst. 1.), neplyne z toho ještě, že nemůže jich zbaviti účinnosti přehledný plán, když potvrzením (§ 10) nabyl účinnosti. A nestaví-li řízení o plánu přehledném úprav pendentních, neplyne z toho, že potvrzený plán přehledný nemá na ně za žádných okolností vlivu. Neboť jaká jest účinnost potvrzeného plánu přehledného, není vůbec ustanoveno v oddílu III., nýbrž v oddílu IV. (§§ 15 a 16) zák., jehož účinnost nebyla odložena.
Již svrchu bylo však vyloženo, že potvrzený přehledný plán je podle § 15 účinný nejen proti obcím při sdělávání budoucích plánů regulačních —, čímž dle názvosloví vyhlášeného a platného, byť jen z části účinného zákona č. 88/1920 rozumí se plány polohy řádů stav. (srov. §§ 12 odst. 1, 2, § 14 odst. 2) —, nýbrž že působí i vůči »budoucím stavbám a podnikům podle odstavce prvního § 12«. Podle výslovného ustanovení dodatku § 15 jsou příslušní úřadové i při povolování »budoucích staveb a podniků« povinni přihlížeti k tomu, aby tato stavba a podniky nebyly s plánem přehledným v rozporu. Tím je zřetelně řečeno, že plán přehledný dává podle podrobností svého obsahu tu přesnější, tu volnější, avšak vždy závazné a to bezprostředně závazné direktivy, kterým musí ustoupiti i divergentní obsah časově starších plánů polohy, byť snad nebyly ještě podle § 16 formálně uvedeny v souhlas s plánem přehledným.
Předchozími vývody vyvráceny jsou námitky písemné stížnosti ad III. a V. S nimi úzce souvisí námitka ad VI., která brojí proti obsahu potvrzeného plánu, vytýkajíc, že přehledným plánem nemohou býti stanovena omezení co do způsobu zastavění, zejména co do výšky budov. Námitka tato není důvodná.
Že tato ustanovení přehledného plánu nevybočují z rámce zák. č. 88/1920, plyne již z předchozích úvah. Mohlo by se tedy jednati jen o to, nejsou-li v rozporu s předpisy řádu stav., omezujíce snad majitele pozemku nepřípustnou měrou v jeho oprávněních, příslušejících mu na základě jeho práva vlastnického a stav. řádem jemu garantovaných (srv. svrchu cit. nál.). Než ani ustanovení omezující výši budov v nádvoří dom čp. ... neodporuje řádu stav. (srv. nál. Boh. 4108/24 adm.), ani nejsou s tímto zákonem v rozporu disposice plánu stran způsobu zastavění onoho nádvoří. Nelze tedy ani tato uvedená ustanovení plánu shledávati nezákonnými.
Bezdůvodnými jeví se posléze i ostatní námitky stížnosti.
Sub I. napadá stížnost výrok nař. rozhodnutí, že k námitkám stěžujícího si spolku nebylo se zřetelem k § 10 zák. č. 88/1920 možno přihlížeti, ježto byly podány teprve dne 9. července 1924, tudíž den po skončené lhůtě. Vytýká v tom směru, že podle cit. předpisu plán má býti vyložen po dobu 4 neděl, že nelze den vyložení počítati, a poněvadž podle toho prvním dnem lhůty byl teprve den 12. června, že dlužno námitky podané 9. července pokládati za podané včas. Stížnosti nelze v tomto směru dáti za pravdu. Zákon č. 88/1920 nestanoví ohledně uveřejnění přehledného plánu a podávání námitek proti němu nic jiného, nežli že stát. regul. komise vyloží vypracovaný přehledný plán po dobu čtyř týdnů, aby obce, úřady i jednotlivci mohli v něj nahlédnouti a v této době podati své námitky a připomínky. Předpisu zákona jest tedy vyhověno, když plán po plné čtyry týdny byl skutečně interesentům přístupen. Tato doba značí zároveň dobu, po kterou mohou podávati proti němu námitky. V daném případě bylo vyhláškou z 11. června 1924 uvedeno ve známost, že plán bude vyložen po dobu čtyř týdnů, počínaje dnem 11. června. Bylo tedy docela jasně řečeno, že prvním dnem vyložení jest den 11. června, a posledním dnem tudíž 8. červenec. Má-li stížnost za to, že první den vyložení plánu nelze do uvedené 4nedělní doby počítati, poněvadž by byly musely plány býti vyloženy již od půlnoci s 10. na 11. červen, je na omylu. Vždyť zákon zajisté nemůže míti na mysli, aby plán po celou kalendářní dobu čtyř týdnů byl bez ustání vyložen k veř. nahlédnutí. Předpisu § 10 nelze rozuměti jinak, nežli že plán musí býti vyložen po 28 po sobě jdoucích dnů, denně po> dobu, která je vůbec určena pro styk stran s úřadem, tedy v hodinách úředních. Že by však plán dne 11. června v úředních hodinách nebyl ještě býval vyložen, stížnost netvrdí. Není tedy důvodu, proč by 11. červen nebylo možno počítati jako prvý den zák. čtyřnedělní doby. Bylo dále stejně jasně ve vyhlášce upozorněno, že v »této době« lze podati proti plánu námitky, a opětováno, že námitky, mají-li býti právně účinnými, lze podati jen stát. regul. komisi »v naznačené lhůtě čtyř týdnů«. Ježto tedy plán vyložen byl skutečně po dobu čtyř týdnů, počínaje dnem 11. června, vyložení to vyhláškou z téhož dne uvedeno veř. ve známost, a vzhledem k jasnému znění vyhlášky strana o době, kdy může účinně podati námitky, nemohla býti v pochybnosti, nelze shledati, že úřad, odmítnuv přihlédnouti k námitkám podaným dne 9. července, tedy již po uplynutí stanovené doby, dopustil se nezákonnosti.
Stížnost (ad II.) má ovšem za to, že žal. úřad měl se i přes toto opožděné podání zabývati námitkami strany potud, pokud se jimi zabývala z moci úřední stát. regul. komise. Než i v tom je na omylu. Procesní nárok stěžujícího si spolku, vznésti proti plánu námitky s tím účinkem, aby úřad byl povinen se jimi zabývati, preklusí zanikl; tím, že stát. regul. komise — usnášejíc se o plánu — zabývala se z moci úřední veřejnými ohledy v opožděných námitkách relevovanými, onen prekludovaný nárok neobživl. Nemůže tedy stěžující si spolek ani s tohoto hlediska vytýkati jako porušení subj. práva, že žal. úřad k námitkám strany nehleděl. — — —

Citace:

č. 6563. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 865-872.