NPD documents search: Všehrd, 6 (1925) - Georges Guilhermet: Le milieu criminel

Č. 7275.

Veřejné dražby. — Policejní právo trestní: I. Konání veř. dobrovolné dražby bez úředního povolení spadá pod trestní sankci dvor. dekr. ze 13. prosince 1808 č. 62 Sb. zák. polit. i tehdy, nebylo-li při dražbě postupováno podle předpisů licitačního řádu z r. 1786, resp. nesporného patentu z r. 1854. — II. Pod trestní sankci tuto spadá již pouhé konání veř. dražby bez úředního povolení, třebas nedošlo k prodeji dražených věcí.
(Nález ze dne 12. května 1928 č. 12605).
Věc: Petr S. ve Ž. proti zemské správě politické v Brně stran přestupku předpisů o dobrovolné dražbě.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é v N. z 10. března 1926 byl st-1 uznán vinným přestupkem draž. řádu ze 3. července 1786 č. 565 Sb. zák. soud., jehož se dopustil tím, že provedl sám bez povolení dobrovolnou dražbu nemovitostí Filipa S. z J., a byl odsouzen k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti k 10dennímui vězení. — Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lovo, vysloviv, že skutková podstata přestupku je prokázána. Ke st-lovu tvrzení, že nešlo v konkrétním případě o veřejnou dražbu, nýbrž o rychlý prodej nemovitostí, uvedl žal. úřad toto: »Dle § 269 patentu o nesporném řízení z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. povoluje dobrovolnou veř. dražbu věcí nemovitých příslušný soud, věcí movitých příslušný politický úřad. Dle § 1 platného řádu pro veř. dražby (dekret dvor. kanc. z 15. července 1786, republikován ve sbírce polit. zák. a nař. pod č. 101 roku 1815) nesmí býti veř. dražba prováděna bez úředního povolení. Podle výkladu k tomuto dražebnímu řádu uveřejněného ve sbírce polit. zák. a nař. (dvor. dekret ze 13. prosince 1808) pod č. 62 roků 1810, jest každá dražba veřejnou, když několik lidí najednou ku prodeji jedné nebo více věcí bude svoláno, aby tyto věci koupili přihazováním. Konání veř. dražeb bez úředního povolení trestá dle posléz cit. dvor. dekr. politický úřad jako přestupek. V konkrétním případě jednalo se skutečně o dobrovolnou veř. dražbu nemovitostí, kterou bez povolení soudu konal Petr S. dne 30. prosince 1925 v hostinci v J. Výpověďmi svědků je totiž zjištěno, že pozvání k dražbě stalo se veřejně vybubnováním, takže dražba byla každému přístupnou a že prodej nemovitostí dál se za pevně stanovených podmínek přihazováním k nejnižšímu podání, takže vydražitelem byla osoba nejvíce podávající.«
Uvažuje o stížnosti, obíral se nss nejprve námitkou vytýkající, že podle názoru žal. úřadu nesmí býti veř. dražba konána bez úředního povolení, kdežto podle § 1 draž. řádu z r. 1786 nesmí prý býti bez vrchnostenského povolení nic veř. dražbou prodáno. St-l uvádí, že v jeho případě nebyl prodej proveden veřejnou dražbou, nýbrž sepsáním a podepsáním řádných smluv a namítá, že nepřestoupil zákazu vysloveného v cit. zákonném ustanovení.
Tato námitka, jíž stížnost vytýká, že žal. úřad nesprávně vyložil ustanovení § 1 licitač. řádu z 15. července 1786 č. 565 Sb. zák. soud., nemá opory v zákoně.
Podle § 1 cit. draž. řádu nesmí býti nic veřejně vydraženo bez úředního povolení. Žal. úřad vykládaje toto ustanovení zákonné vyslovil, že veř. dražba nesmí býti konána bez úředního povolení. Že tento výklad je správný, plyne z dvor. dekretu ze 13. prosince 1808 č. 62 Sb. z. pol., který podle svého nadpisu je výkladem uvedeného licitačního řádu, a v němž se výslovně ustanovuje, že podle § 1 licit. řádu nesmí se konati veř. dražba bez předchozího úředního povolení. Mýlí se tedy stížnost, soudí-li, že cit. zákaz nepostihuje již konání veř. dražby bez úředního povolení, nýbrž toliko prodej uskutečněný na takové nedovoleně konané dražbě. Stížnost obracejíc se dále proti výroku žal. úřadu, že v konkrétním případě šlo o dražbu nemovitostí, namítá, že prodej jednotlivých dílců nemovitosti neuskutečnil se v konkrétním případě dražbou, nýbrž teprve tím, že kupitelé podepsali písemnou kupní smlouvu. Soudí tedy stížnost, že nejde o dražbu, spadající pod ustanovení § 1 licit. řádu, jestliže prodej vydražené nemovitosti byl uskutečněn teprve zvláštní smlouvou. — Nesprávnost tohoto právního názoru plyne již z § 278 nesp. pat., podle něhož dražitel může výslovným ustanovením ve vyhlášce vyhraditi si, že do určité lhůty prodej vydražené nemovitosti schválí. Podle toho nenáleží k podstatě dražby, aby smlouva se uskutečnila nejvyšším podáním, a je tedy stížnost i v tomto směru bezdůvodná.
Soudí-li stížnost dále, že v konkrétním případě nešlo o dražbu proto, že nebyla stanovena odhadní cena, přehlíží ustanovení § 275 nesp. pat., podle něhož za podmínky tam stanovené lze povoliti dobrovolnou dražbu na takovou žádost i bez předchozího odhadu. Není tedy odhad podstatnou náležitostí ani dražby zákonu odpovídající.
Namítá-li stížnost konečně, že v konkrétním případě nešlo o dražbu proto, že nebyla přesně určena nemovitost a nebyla stanovena ani vyvolací cena ani nejnižší podání, sluší na to odpověděti, že pod trestní sankci dekretu ze 13. prosince 1808 č. 62 Sb. z. pol. spadá konání veř. dražby bez úředního povolení, i když při této dražbě nebylo postupováno podle předpisů licitačního řádu z roku 1786. resp. nesp. patentu z roku 1854.

Citace:

č. 7275. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 673-674.