NPD documents search: Právník, 76 (1937) - JUDr. Josef Horn: Právní povaha funkce doložek o obmýšlení v životním kapitálovém pojištění

Glosy a aktuality

Jednotnost judikatury vrchního pojišťovacího soudu.

Vrchní pojišťovací soud rozhoduje s konečnou platností o právních rozepřích přikázaných mu zákonem čís. 221/1924 sb. (o sociál¬ ním pojištění), zákonem čís. 29/ 1929 sb. (o pensijním pojištění), a zák. čís. 173/34 sb. (o soudnictví úrazového pojištění dělnického).
Vrchní pojišťovací soud je zřízen pro oblast celé republiky a má tedy v oboru sociálně pojišťovacím postavení nejvyšší instance. (Jen výjimkou řeší tu kterou právní otázku v oboru sociálně pojišťovacím nejvyšší soud v Brně v rámci civilněprávního sporu.) Po dobu trvání utvořil v. p. s. stálou judikaturu v různých právních otázkách sociálně-pojišťovacích, nelze ale říci, že by byl utvořil vesměs judikaturu jednotnou a t. zv. ustálenou.
Stalo se a stává se, že v. p. s. vydává rozhodnutí o různých sporných otázkách, která si odporují. Stává se, že různé senáty a různí referenti v. p. s. zaujímají rozličné právní stanovisko v téže právní otázce.
To ovšem odpovídá povaze věci. Není ale záhodno, aby tato různost názorů se vyskytovala i v rozhodnutích soudu. Při zřízení vrchního pojišťovacího soudu jako nejvyšší instance v sociálně-pojišťovacích věcech podle shora uvedených zákonů bylo opomenuto vytvořiti určitý regulativ, určitý postup, aby byla znemožněna nejednotnost judikování.
Když právní řád zavedl nejvyšší stolici, tu jest nezbytně zapotřebí aby pro tento soud byly vydány směrnice po způsobu oněch, kterými jest upraven postup nevyššího soudu v Brně nebo nejvyššího správního soudu v Praze, za účelem vytvoření jednotnosti judikatury. I když ale dosud nejsou takovéto směrnice nebo takováto pravidla pro vnitřní úřadování v. p. s. (jednací řád nemá o tom ustanovení), tu jest přece dána možnost i podle stávajících předpisů, aby presidium v. p. s. zařídilo z úřadu vše, aby jednotnost rozhodování byla zabezpečena a aby byla vytvořena judikatura, která zaručuje právní jistotu ve všech právních otázkách sociálně-pojišťovacích, tomuto soudu při rozhodování instanční cestou přikázaných (§§ 5, 16 vl. nař. čís. 213/28.) Bylo by nezbytně zapotřebí, aby se zavedla v první řadě u v. p. s. evidence rozhodnutí po způsobu repertoria nálezů nejvyšího soudu a aby byla zevedena jakási vědecká rozprava referentů společně s presidentem soudu v každém případě, kdy má býti vydáno rozhodnutí o sporné právní otázce, která již byla rozřešena před tím jiným způsobem než nyní senát o ní hodlá rozhodnouti. (Není třeba na to poukázati, že tento postup se musí díti v souladu s předpisy o senátech a usnášení se v senátech, jak v zákonech jsou stanoveny. )
Jako příklad o nejednotnosti judikování možno uvésti rozhodnutí k § 19 zákona čís. 26/29 sb.: rozh. ze dne 20./XI. 1934, čj. Cpo 280/34, naproti tomu rozh. ze dne 16./IX. 1936 čj. Cpo 721/35 a ze dne 25./VI. 1936 čj. Cpo 1682/35 a v důvodech se znovu odchylující rozh. ze dne 28./IV. 1937. čj. Cpo 1193/36. Jako hlavní příklad, který dal podnět k této úvaze, možno uvésti judikaturu k § 17, 2. zák. 26/29 sb. o otázce nároku na invalidní důchod při nestálé neschopnosti k výkonu povolání. Přesto, že zde běží o jednu z nejspornějších právních otázek co se týče výkladu tohoto ustanovení, judikatura v. p. s. kolísá a v. p. s. dodnes nevydal rozhodnutí, které by tuto otázku (pro praksi nanejvýš důležitou) skutečně vědecky a právnicky přesvědčivě rozřešilo (rozh, č. j. Cpo 671/ 34, čj. Cpo 194/35, naproti tomu rozh. čj. Cpo 2503/36 a rozhodnutí, jehož čj. mi není známo, ve kterém se rozlišuje invalidita trvalá, dočasná a přechodná).
Kurt Wehle.

Citace:

Jednostnost judikatury vrchního pojišťovacího soudu. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, s. 134-135.