Č. 2840.

Honební právo (Čechy): 1. Není právního nároku na pronájem společ. honitky, pronajímané z volné ruky. — 2. Pronájem honitby z volné ruky je přípustný nikoli toliko výjimkou, nýbrž souřadně s pronájmem veř. dražbou. — 3. Zamýšlený pronájem společ. honitby z volné ruky netřeba předem vyhlašovati. — 4. O posuzování daných okolností podle § 13 hon. zák.
(Nález ze dne 6. listopadu 1923 č. 18 450).
Prejudikatura: Boh. 13 a 715 adm.
Věc: Josef V. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o
pronájem společenské honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výbor hon. společenstva v K. pronajal dne 17. srpna 1921 z volné ruky společenstevní honitbu v K. velkostatku komendy Maltezánské v O. na dobu od 1. února 1921 do 31. ledna 1927 za nájemné ročních 150 K a poplatek ročních 100 K jménem náhrady za škody způsobené zvěří na pozemcích tvořících pronajatou honitbu, tedy úhrnem za 250 K; k tomu převzal velkostatek na sebe závazek, prodati každému členu honebního společenstva k-ského po dobu nájmu stavební dříví pro jeho dům a spotřebu, taktéž, avšak po krytí vlastní potřeby, potřebné palivové dříví, poskytnouti obci K. bezplatně veškerý kámen potřebný ke stavbě budov a cest, a zřekl se velkostatek podílu na ročním nájemném za rozsáhlé pozemky své ležící ve společenské honitbě.
Stížnost vznesenou proti tomuto zadání honitby z volné ruky členem honebního společenstva Josefem V. čp. — v K., v níž st-l sám nabídl pachtovné ročních 600 K, zamítla osk v K. nálezem z 1. října 1921, schválivši pronájem v odpor vzatý, a to z té příčiny, že za daného stavu věcí onen pronájem z volné ruky sluší považovati za výhodnější než pronájem veřejnou dražbou, jejíž výsledek jest nejistý. Roční nájemné páčí se na 150 K, náhrada za případné škody zvěří způsobené na 100 K, dále zříká se správa velkostatku podílu z ročního nájemného připadajícího na její pozemky, což při rozsahu pozemků těch činí asi 125 K, takže za honitbu připadá vlastně hotově 375 K. Vedle toho dle jmenované nájemní smlouvy poskytuje správa velkostaku bezplatně obci K. veškerý potřebný kámen k stavbě budov a cest, kterážto výhoda podle sdělení honebního výboru jest velice cenná, neboť cesty obecní jsou velmi špatné a na správu bude třeba mnoho kamene, který by jinak vyžadoval od obce hmotných nákladů. Konečně výhoda, kterou se správa velkostatku zavazuje poskytnouti členům honebního společenstva tím, že po dobu nájmu prodá stavební dříví pro potřebu jejich domů a že zavazuje se všem členům honebního společenstva, pokud zásoba stačí, prodati palivové dříví z okolních svých lesů, jeví se rovněž cennou pro členy honebního společenstva, zvláště uváží-li se, že by snad musili dříví dovážeti ze vzdálených lesů. Vůči těmto výhodám, které honebnímu společenstvu poskytovány jsou touto smlouvou, stojí ojedinělá nabídka st-le, který za honitbu nabízí 600 K, částku to, která se nikterak nemůže rovnati svrchu uvedeným výhodám. Výtku, že ofertní řízení nebylo vůbec a způsobem v místě obvyklým vyhlášeno, vyřídila osk poukazem na zákon honební, který vyhlášky nikde nenařizuje.
Další odvolání Josefa V. zsv zamítl.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané řídil se nss těmito úvahami:
Dle ustanovení § 2. zák. o ss jest tento soud povolán chrániti jen subjektivní práva st-lova. Není však zákona, který by poskytoval právní nárok na pronájem honitby, pronajímá-li se honitba z volné ruky (srov. nálezy víd. správního soudu sb. č. 4315 A, 4809 A a mnoho jiných). Pokud tedy st-l, jenž se bez výsledku ucházel o pronájem společenstevní honitby k-ské, chce svými námitkami uplatňovati jakási práva z toho titulu, že podal nabídku na nájem honitby, nemá stížnost jeho žádného základu, ježto chybí právo, které by nař. rozhodnutím mohlo býti zkráceno.
Nss mohl proto uvažovati o vývodech stížnosti jen potud, pokud st-l jimi uplatňuje svá práva jako člen honebního společenstva k-ského, neboť jeho členství v tomto společenstvu není sporné, a st-l jako člen společenstva honebního jest subjektem práv, která by nař. rozhodnutím, je-li vskutku nezákonné, mohla býti zkrácena. Jen v těchto mezích a v rámci stížných bodů ve stížnosti přednesených bylo tedy zkoumati, zda nař. rozhodnutí, jímž pronájem společenstevní honitby k-ské z volné ruky byl potvrzen, jest se zákonem ve shodě.
Stížnost vytýká nezákonnost nař. rozhodnutí z několika důvodů: především proto, že pronájem z volné ruky je dle zákona dovolen jen tehdy, není-li zvláštního důvodu proti pronájmu veřejnou dražbou, a takového zvláštního důvodu že v daném případě nebylo; dále pak proto, že úmysl honebního výboru pronajmouti honitbu z volné ruky nebyl předem uveden u veřejnou známost. Soud neměl zapotřebí klásti si otázku, zda nezákonnosti tohoto druhu byly by vůbec s to, aby zkrátily členská práva st-lova, neboť obě vytýkané nezákonnosti jsou v pravdě jen domnělé. Stížnost je na omylu, domnívá-li se, že pronájem honitby veřejnou dražbou jest zákonem předepsán jako pravidlo, a pronájem z volné ruky že je dovolen jako výjimka toliko ze zvláštních důvodů. V pravdě je dle § 13 hon. zák. ponecháno honebnímu výboru, pokud se týče úřadům dozorčím (§ 23 hon. zák.), aby uvážíce okolnosti rozhodly se pro ten či onen způsob pronájmu. Není tedy pronájem z volné ruky k pronájmu veřejnou dražbou v poměru výjimky k pravidlu, nýbrž oba tyto způsoby pronájmu jsou souřadné a volba toho či onoho způsobu pronájmu závisí toliko na skutkových okolnostech jednotlivého případu, a pak na tom, jak bude význam těchto okolností honebním výborem, pokud se týče úřady dozorčími oceněn.
Stížnost je i v tom na omylu, požaduje-li, aby zamýšlený pronájem honitby z volné ruky byl uváděn ve veřejnou známost. Neníť žádného předpisu zákonného, jenž by vyhlášku takovou nařizoval. Pronájem z volné ruky právě tím se liší od pronájmu veřejnou dražbou, že jen tento, nikoli však onen musí býti napřed veřejně vyhlášen (srov. nález tohoto soudu Boh. 715). Stížnost vytýká nezákonnost i proto, že společenstevní honitba byla pronajata řádu Maltánskému, tedy nikoliv osobě fysické, což dle mínění stížnosti příčí se ustanovení § 16 hon. zák., ježto nebyl k tomu prý udělen souhlas úřadu dozorčího. Námitkou touto nemohl se však soud věcně zabývati, ježto v této formulaci nebyla v řízení správním vznesena a jest tedy dle § 5 zák. o ss v řízení před tímto soudem nepřípustnou novotou. Podstatně jinou námitku v řízení správním vskutku přednesenou, t. j. že nájemce honitby není ani fysickou ani právnickou osobou a že tedy vůbec není subjektem k právnímu jednání způsobilým, st-l před tímto soudem již nevznesl.
Všecky ostatní vývody stížnosti, jimiž bylo se soudu zabývati, směřují proti tomu, že honební výbor i úřady dozorčí, posléze žal. zsv rozhodly se pro pronájem z volné ruky. Bylo již svrchu řečeno, že zákon honební (§ 13) ponechal honebnímu výboru, pokud se týče úřadům dozorčím (§ 23), aby uvážíce okolnosti rozhodly se pro ten či onen způsob pronájmu společenstevní honitby. Nevytknuv žádných bližších direktiv zůstavuje zákon řečeným orgánům, aby samy okolnosti konkrétního případu ocenily a úsudek o tom, kterému z obou způsobů pronájmu jest dáti přednost, samostatně si utvořily. Zkoumati věcnou správnost tohoto hodnotného úsudku nss-u nepřísluší, a není jeho věcí, aby uvažoval, který způsob pronájmu jest v daném případě oceniti jako výhodnější. Neboť jurisdikční úkoly nss-u jsou zákonem přesně vymezeny: Jest povolán zkoumati (v mezích přípustné stížnosti) toliko zákonnost a mimo to již jen procesní stránku rozhodnutí správního, a tuto opět jen ve směrech vytčených v § 6, odst. 2 zák. o ss. Jestliže však žal. úřad založil své rozhodnutí na úsudku, že pronájem honitby z volné ruky vyhovuje poměrům daného případu, není v tom nic nezákonného, vždyť — jak bylo právě vyloženo — zákon honební zmocňuje žal. úřad, aby se dle svého vlastního ocenění konkrétních okolností rozhodl pro ten či onen způsob pronájmu. O nezákonnosti tohoto rozhodnutí bylo by možno mluviti jen tehdy, kdyby úřad do okruhu svých úvah pojal i »okolnosti« jiné než jaké zákon honební v § 13 má na zřeteli. Neboť zákon tento mluvě o »okolnostech«, jež sluší uvážiti, má na zřeteli — jak tímto soudem již opětně, zejména pak nálezem Boh. 13 bylo vysloveno — jen ony skutečnosti a poměry, které mohou míti význam s hlediska zájmů honebním zákonem chráněných. Nezákonnost v tomto smyslu však stížnost nenamítá, nýbrž obrací se v celé řadě námitek proti skutkovému podkladu, na němž je založen úsudek žal. úřadu, že pronájem z volné ruky vyhovuje okolnostem případu. Námitkami těmito musil se soud arci zabývati, neboť i závěr, k němuž úřad dle § 13 hon. zák. v příčině způsobu pronájmu honitby dospěje, musí míti ve spisech podklad dostatečný a procesně správně získaný, a je po této stránce v mezích § 6, odst. 2. zák. o ss kognici soudní podroben.
Poněvadž však řízení před nss-em je ovládáno zásadou, že vyloučeny jsou z něho netoliko nové okolnosti skutkové, nýbrž i všeliké námitky, tedy i námitky procesní, kteréž, ač mohly býti, nebyly uplatňovány v řízení správním, bylo nutno vyloučiti jako nepřípustnou 1. výtku, že byl nedostatečně zjištěn a věcně je nesprávný předpoklad žal. úřadu. dle něhož honební pozemky velkostatku, z nichž se nájemce zřekl nájemného, činí téměř polovinu úhrnné výměry celé honitby společenstevní, a 2. výtku, jež snažíc se zviklati předpoklad žal. úřadu, že závazek nájemcův dodávati stavební a palivové dříví jakož i kámen zabezpečuje společenstvu výhody, namítá, že doprava dříví z lesů velkostatku je obtížnější a nákladnější nežli z jiných lesů okolních, že závazek v příčině dříví palivového jest znehodnocen připojenou podmínkou a že závazek nájemcův v příčině dodávání kamene je po nabytých zkušenostech bezcenný.
Neboť žádná z těchto námitek nebyla v řízení správním vznesena, ačkoli se k tomu st-li naskýtala příležitost v odvolání z rozhodnutí osk z 1. října 1912, v němž všecky »okolnosti« právě dotčené — jak z předeslaného vypsání děje lze seznati — byly již uvedeny. Platí to zejména také (ad 1) o poměru výměry honebních pozemků velkostatku k celkové rozloze společenstevní honitby, neboť již osk uvedla, že nájemné z pozemků velkostatku činilo by asi Kč 125 z úhrnné sumy Kč 250, tedy asi polovici, a když st-l tomuto skutkovému zjištění ve svém odvolání neodporoval, neměl žal. úřad žádné příčiny nedáti víry v podstatě souhlasné protokolární výpovědi starosty obce, dle níž pozemky velkostatku činí téměř polovinu celé honitby.
Hledě k ostatním formálním výtkám stížnosti musil soud míti na očích, na kterýchže faktických »okolnostech« žal. úřad vskutku své rozhodnutí založil. Nař. rozhodnutí uvádí positivně jednak podstatné zvýšení nájemného proti nájemnému dosavadnímu, jednak další výhody, jež nájemce zavázal se společenstvu plniti. K tomu se pojí úvaha, že jediná, číselně sice vyšší, avšak žádných jiných výhod neposkytující nabídka další (t. j. st-lova) nestačí, aby odůvodnila jiný způsob pronájmu. V úvodu praví se sice zcela všeobecně, že »okolnostmi« dle § 13 zák. směrodatnými sluší rozuměti nejen výhodné zpeněžení práva honitby, nýbrž i jeho racionální výkon a mimo to také šetření zájmů zemědělských, avšak právě z toho, že konkrétně uvádějí se jen momenty významné pro otázku zpeněžení honitby, je viděti, že žal. úřad přiznav rozhodný význam jen momentu zpeněžení, nekladl váhu na ostatní směrodatné ohledy, maje zřejmě za to, že ohledy tyto mohly by býti zabezpečeny rovnocenně i při jiném způsobu pronájmu. Bezpředmětná je proto výtka stížnosti, že žal. úřad neuvedl důvody, ze kterých uznal uzavřený pronájem za výhodnější i s hlediska racionelního výkonu honitby.
Stejně bezpředmětné jsou námitky, které chtějíce uvésti v pochybnost skutkový podklad rozhodnutí, popírají věcnou správnost různých bodů zprávy honebního výboru, kterou tento předložil st-lovu instanční stížnost osk-i. Neboť ani žal. úřad, ba ani osk na těchto jen honebním výborem zdůrazněných okolnostech své rozhodnutí nezaložily, takže tyto ke skutkové podstatě nař. rozhodnutí vůbec nenáležejí a již proto ani po stránce procesní žádného významu míti nemohou.
Stížnost vytýká dále po stránce procesní, že žal. úřad ocitl se v rozporu se spisy, má-li za to, že nájemné bylo při sporném pronájmu proti dosavadnímu nájemnému podstatně zvýšeno, a vidí tento rozpor v tom, že »dosavadní nájemné Kč 80 představuje podle své vnitřní hodnoty nynějších Kč 800—1000, kdežto nájemné nyní docílené nepřesahuje Kč 250.—. Než tento rozpor se spisy konstruuje teprve sama stížnost, připisujíc žal. úřadu výrok, že nájemné nyní docílené má vyšší hodnotu vnitřní než mělo nájemné za minulého období nájemního, při čemž ostatně stížnost přehlíží, že bylo by vzíti v počet vnitřní hodnotu nájemného nejen na počátku, nýbrž také na konci a v průběhu období nájemného, kdyby rozpor se spisy, jak jej stížnost konstruuje, měl býti zkoumán. Leč žal. úřad zřejmě toliko chtěl konstatovati, že nové nájemné je číselně podstatně vyšší než nájemné uplynulého období, což se spisy v rozporu není, zejména uváží-li se, že dle nové nájemní smlouvy má nájemce zaplatiti nájemné Kč 250 nikoliv za celou honitbu, nýbrž — po odečtení vlastních pozemků nájemcových — jen za něco více než poloviční rozlohu honitby, takže ideální nájemné za celou honitbu blížilo by se částce Kč 500.—, což jest číselně podstatně více než Kč 80.—.
Všecky ostatní námitky obracejí se již jen proti tomu, jak žal. úřad ocenil s jedné strany hmotnou výhodnost nájemní nabídky řádu Maltánského a s druhé strany význam jediné nabídky další, t. j. st-lovy, kterouž tento nabízel sice peněžní nájemné vyšší (Kč 600), nepřisliboval však žádných hmotných výhod dalších.
Sem náležejí námitky, že závazek nájemcův, dodávati palivové a stavební dříví jakož i kámen, není pro společenstvo tak výhodným, jak úřad za to má, stejně jako námitka, že již jediná peněžně vyšší nabídka st-lova měla úřad pohnouti, aby nařídil veřejnou dražbu anebo pronájem ve prospěch st-lův. Bylo již svrchu vyloženo, že nss-u nepřísluší, aby přezkoumával hodnotné úsudky správního úřadu, i musil tedy úsudek žal. úřadu, že za daných okolností od pronájmu honitby veřejnou dražbou nelze prospěchu očekávati, položiti za základ svého rozhodnutí (§ 6, odst. 1. zák. o ss), zvláště když formálních vad a to ani těch, jež stížnost vytýká, ani jiných, k nimž soud z úřední moci má hleděti (§ 6, odst. 2. zák. o ss), nebylo lze nalézti. Potom však bylo nutno stížnost uznati bezdůvodnou.

Citace:

č. 2840. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 920-924.