Dr. Vratislav Bušek: Církevní soudnictví ve věcech civilních v říši římské v I.—V. stol. po Kr. — Bratislava. 1925. Knihovna právnické fakulty sv. 12. 8°. Str. 85. — Autor zvolil si téma, jímž se již dávno zabývala řada kanonistů a také u nás nezůstalo bez povšimnutí; z našich českých to byli Ott a Henner. Bušek na podkladě hojného materiálu ukazuje, jak zcela podle učení Písma dálo se soudnictví v nejstarší době a jak důsledkem toho strhli biskupové na sebe soudcovskou moc zvětšujíce stále takřka den ode dne rozsah církevního soudnictví. Jejich soudnictví rozhodující v zásadách ekvity v mnohém napodobilo řízení před soudy státními. S uznáním křesťanství dostalo se uznání i soudům biskupským, kterým dokonce později dostalo se i státní pomoci, pokud jde o vykonatelnost rozsudků. Toto postavení však dlouho nepotrvalo. Soudy biskupů byly značně přetíženy a proto biskupové byli nuceni delegovati na svá místa nižší kleriky a s uznáním křesťanství za náboženství státní (r. 380) přestala i výlučnost soudnictví biskupského, pro křesťanské obyvatelstvo jež pak zůstalo obmezeno a vyhrazeno jen pro věci víry a kleriků z důvodů disciplinárních, takže církevní jurisdikci vlastně uznání křesťanství jen poškodilo. A proto znovu za cís. Arkadia a Honoria nastalo navrácení v předešlý stav přiznáním exekvovatelnosti rozsudků soudů biskupských a byly zároveň i vyrovnány rozdíly mezi soudnictvím biskupským a soudů židovských, které v předcházejícím mezidobí svým postavením značně předčily soudy biskupské. Avšak stálý úpadek moci státní zavinil i vládychtivost biskupů a proto se předpisuje formálný kompromis při soudu biskupském, který však nebyl přejat do práva justiniánského, kdež byl nahrazen jednoduchým konsensem. Zajímavé toto líčení autorovo opřené o bohatý materiál pramenný, z něhož zejména je vytknouti četné poukazy na nové nálezy papyrů, je podstatnou revisí tématu stále svěžího.