Č. 3468.

Známky: Je-li slovní známka složena ze dvou slov, z nichž jedno jest sice popisné, druhé však nemá nijakého popisného významu pro zboží chráněné, nelze tvrditi, že takováto slovní složenina obsahuje výhradně údaj o vlastnostech onoho zboží ve smyslu § 1 známkové novely z r. 1895 a že již proto jako ochranná známka je nepřípustná. — II. Slovní známka »Torfoleum« není nepřípustná pro zboží vyrobené z rašeliny.
(Nález ze dne 9. dubna 1924 č. 5574). Věc: Firma Eduard D. v P. proti ministertvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Žal úřad odepřel nař. rozhodnutím ochranu známce st-lky sestávající ze slova »Torfoleum« a zapsané pod č. 30733 u mezinárodního úřadu v Bernu a sice potud, pokud známka ta sloužila k označování výrobků chemických, zboží vyrobeného z rašeliny a odpadků rašeliny.
V důvodech svého rozhodnutí uvedl žal. úřad toto:
»Známku tvoří pouze slovo »Torfoleum«, které je složené ze slova »Torf« (německý název pro rašelinu) a »oleum« (latinský název pro olej).
Určena jsouc mimo jiné též pro chemické výrobky, zboží vyrobené z rašeliny a odpadky rašeliny, obsahuje známka výlučně údaj vlastnosti resp. způsobu výroby chráněného zboží a odporuje tak čl. 6 č. 2 pařížské smlouvy z 20. března 1883, resp. § 1 znám. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z.
Chranitelka namítá, že slovo »Torfoleum« je jménem fantastickým, uměle vytvořeným, že neobsahuje jako celek poukazu jakosti, resp. způsobu výroby zboží. Chranitelka připouští, že označení »Torfoleum«: sestává ze slov »Torf« a »Oleum« značících rašelinu a olej, avšak uvádí, že slovo »Oleum« samotné nemá žádného vztahu ke zboží známkou označenému. Na důkaz oprávněnosti těchto námitek dovolává se chranitelka názoru nss-u, dle něhož zák. nebrání zápisu známek, které, byť i naznačovaly nějakou vlastnost zboží, přece jen svým zrakovým a sluchovým zjevem tak se odlišují od běžných prostředků jazykových, že mají ráz vymyšleného, umělého výrazu jazykového a nikoliv slova z řeči prostě převzatého.
Mimo to uvádí chranitelka, že její známka se v obchodě vžila, a je považována za zvláštní označení výrobků pocházejících z podniku chranitelčina. Na důkaz této okolnosti chranitelka nabízí dobrozdání znalců a obch. a živn. komory v P.
Námitky tyto však nejsou oprávněné. Označení známky »Torfoleum« sestává zřejmě ze slov »Torf« a »Oleum« a protože určeno je pro zboží z rašeliny, obsahuje označení vlastnosti, resp. způsobu výroby zboží. Slovo »Torfoleum« není slovem fantastickým, třeba se i mělo státi takovým dle úmyslu chranitelky, protože při posuzování je rozhodno nazírání konsumentů, kteří v daném případě spatřují v tomto slově označení jakosti a způsobu výroby chráněného zboží.
Nález nss-u, jejž chranitelka má na mysli, nemůže se na daný případ vztahovati, protože označení známku tvořící svým zrakovým a sluchovým dojmem se nijak neodlišuje od běžných výrazů jazykových, a nemá tudíž ráz vymyšleného uměle vytvořeného výrazu jazykového.
Protože označení známky odporuje ustanovením zákonným, není rozhodno při posuzování oprávněnosti jejího užívání, že známka se již v obchodě vžila, a proto také nebylo dáno místa návrhu strany nabízejícímu dobrozdání znalců a obchodní komory«.
O stížnosti uvážil nss takto: Podle § 1 známk. novely z r. 1895 nesmí jako známek býti používáno takových slov, která obsahují výhradný údaj o místě, času a způsobu výroby, dále o jakosti, účelu, ceně, množství nebo váze zboží jimi chráněného.
Předpisem tím chtěl vyloučiti zák., aby užívání slov, sloužících vlastně k popisu dotčeného zboží, nebylo zápisem jich ve známkovém rejstříku monopolisováno ve prospěch závodu jediného.
Se zřetelem na tento účel nutno pak vykládati také slovo »výhradně« v uvedeném předpisu obsažené v tom smyslu, že ze zápisu vyloučena jsou slova, která právě nejsou ničím jiným než jazykovým prostředkem k popisu dotčeného zboží co do jeho jakosti, podstaty, váhy, způsobu výroby a podobně.
Jest tedy řešiti otázku, zda slovo »Torfoleum«, jež jest složením slov »Torf« a »Oleum«, česky rašelina a olej, označuje v tomto smyslu výhradně vlastnost nebo způsob výroby zboží, pro něž známka jest určena. Že toto slovo určeno jsouc jako známka pro zboží z rašeliny vyráběné poučuje o jeho podstatě, nelze pochybovati a jest dáti za pravdu nař. rozhodnutí v tom, že také konsumenti budou takto slovo to pojímati. Ale, jak bylo vyloženo, § 1 známk. novely nevylučuje ze zápisu jako známky slova, která obsahují údaje o zboží, naprosto, nýbrž jen, je-li takovýto údaj jediným obsahem slova známkového. Sporná známka neobsahuje pak pouze slovo »Torf«, jež beze sporu má význam popisný, nýbrž mimo to ještě slovo jiné, »Oleum«. Že by také toto slovo označovalo nějakou vlastnost zboží, o něž jde, nar. rozhodnutí netvrdí, naopak zjišťuje samo, že slovo »Oleum« nemá žádného vztahu k zboží známkou označeného. Jestliže však slovní známka složena jest ze dvou slov, z nichž jedno sice jest popisné, druhé pak nijakého popisného významu pro zboží chráněné nemá, nelze tvrditi, že by takováto slovní složenina obsahovala výhradně údaj o vlastnostech zboží po rozumu uvedeného předpisu zák.
Jestliže úřad přes to uznal známku »Torfoleum« za vyloučenu ze zápisu podle § 1 známk. nov., jest patrno, že tento předpis zák. vykládal mylně, maje za to, že jím jsou za nepřípustné prohlášeny slovní známky bez výjimky, jakmile v nich vůbec nějaký údaj popisný lze nalézti. Jest tedy nař. rozhodnutí založeno na nesprávném výkladu zák. a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3468. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1009-1011.