NPD documents search: Všehrd, 12 (1931) - Sociální pojištění ve Francii.

LITERATURA

.
B. Mirkin—Getzewitsch: Die rechtstheoretischen Grundlagen des Sowjetstaates. Aus dem Franzözischen übersetzt von Dr. Rita Willfort. Wiener Staats- und Rechtswisscnschaftlichen Studien. Verlag Franz Deuticke, Leipzig und Wien. 1929. Velká 8L Cena M 12.—. — Význačné dílo ruského právníka, přeložené z francouzštiny do němčiny, pojaté do sbírky, vydávané Kelsenem a opatřené také jeho předmluvou, ač autorovo právní nazírání je zcela opačné, je pro nás poučné v dvojím směru. Předně nám dává poznat v přehledné formě, na základě podrobného studia, obecné zásady sovětského práva. Ale nejzajjima.\ější je tím, že je důkazem, jak panující nauky přes největší objektivnost nemohou být právy novým systémům zákonů, když tyto nejsou tvořeny podle obvyklých legislativních zásad liberalistické éry. Ücelem Mirkinovy knihy totiž v podstatě je dokázat!, že sovětské právo není ivůbec právem, protože podle autorova názoru resp. názoru školy, z které vyšel, není spravedlivé.
M.-G. se zvláště dovolává sovětských autorů, zvláště Lenina a Diabla. Tito tvrdí, že stát je měšťácký výtvor, že komunismus má tendenci jej zrušit, že právo sovětské nemůže být objektivní t. j. platí jen tehdy, když je to ku prospěchu komunistické revoluci, je jen nástrojem ku dosažení jejích cílů. Autor zčásti přijímá jejich tvrzení, ač by si měl uvědomit, že právo není charakterisováno účelem, i když tvrdí, že pojem práva je obsahový, ne formální. Autor ostatně sám uvádí řadu sovětských právníků, kteří popírají zmíněné Leninovo učení.
Ostatní vývody autorovy připadají nám místy až naivní. Dle autorova názoru není sovětské právo žádným právem, jelikož je mu neznáma Montesquieuova zásada o dělené moci, jelikož nezná rozdílu mezi zákonem a nařízením, nezná zákonitosti správy, zákony jsou tvořeny jen pro přechodnou dobu ale aplikují se jen, pokud to je účelné, nebo se vůbec nezachovávají (autor to dokazuje i statisticky), všechny zákony nemusí býti publikovány, neuznávají se občanská práva, platí zásada, že stát je zdrojem všeho práva, nerespektuje se teorie o moci ustavující a ustavené.
Všecky tyto argumenty by snad byly pádné v politickém spisu. Ale i když se postavíme na jiné než noetické stanovisko určitě právní školy, musí nás překvapit, že někdo chce popírají existenci určitého právního řádu, když jeho zachování je vynuceno sankcí. A tvrdit o takovém souboru norem, že není právem, protože v něm není uplatněna zásada o dělené moci, o moci ustavující, o svobodách a právech občanů atd., to u moderního právníka, býť západnicky školeného, značně překvapuje. Dr. Čakrt.

Citace:

Řád konkursní a odpůrčí. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 4, s. 176-177.