Č. 3944.

Obecní samospráva, — Řízení před nss-em (Slovensko): I. Poplatník obce jest legitimován k stížnosti na nss do rozhodnutí ministra pro správu Slovenska, kterým v postupu instancí zamítnuto bylo jeho odvolání z usnesení obec. zastupitelstva o pronájmu obecních poplatků tržních. — II. Předpis § 120 zák. čl. XXII:1886 o tom, že propachtování obecního majetku může se zpravidla státi jen veř. dražbou, nebyl zákonem č. 329/1921 dotčen.
(Nález ze dne 25. září 1924 č. 10958).
Věc: Josef M. v Rim. Sobotě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o pronájem městských tržních poplatků.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou z 12. prosince 1917 pronajalo město R. S. Jindřichu L. v základě usnesení měst. zastupitelstva č. 7452/17 své »jarmarečné právo«, totiž právo vybírati tržní poplatky na dobu šesti let od 1. listopadu 1917 do 31. října 1923 za roční nájemné 18500 K s tím, že nájemce po dobu války povinen je platiti pouze 12700 K ročně, kdežto celý smluvený pacht bude mu platiti teprve od počátku čtvrtletí, následujícího po uzavření míru. V případě, že by se tržní poplatky zvýšily, zvýší se i nájemné přiměřenou měrou.
Smlouva byla schválena měst. zastupitelstvem dne 12. prosince 1917 a podle dodatku z 31., března 1921 změněna byla v ten rozum, že nájemce L. povinen je platiti od 1. prosince 1920 až do 31. října 1923 ročně 30000 K.
Podáním z 28. listopadu 1921 nabídl Jindřich L., že bude městu platiti ročně 45000 K nájemného, prodlouží-li se mu nájemní doba na další tři léta, tedy od 1. listopadu 1923 do 30. října 1926 a že v tom případě zaplatí tento zvýšený obnos i za zbývající ještě dobu dosavadního nájmu ode dne uzavření nové smlouvy.
Měst. zastuptelstvo usneslo se pak dne 23. prosince 1921, že prodlouží Jindřichu L. nájemní smlouvu podle jeho žádosti až do 30. října 1926 pod podmínkou, že zvýší nájemné od 1. listopadu 1921 z dosavadních 30000 K na 60000 K. Budou-li tržní poplatky zvýšeny, zvýší se poměrně i nájemné. Zastupitelstvo hledělo při tom k tomu, že vzhledem k doplatku na zbývající ještě smluvní dobu dosahuje nájemné za dobu na další tři léta vlastně 80000 K ročně. Nemá sice statistiky za poslední léta, dle níž by bylo lze příjem tržních poplatků přesně odhadnouti, pokládá však onu úmluvu za prospěšnou obci se zřetelem k tomu, že nájemné se takto téměř ztrojnásobilo a že zvýšení bude zaplaceno již za rok 1921, čímž se obci dostane v jejích stížněných finančních poměrech vydatné pomoci.
Prohlášením ze dne 28. prosince 1921 přijal Jindř. L. tyto podmínky. Odvolání podaná st-lem z tohoto usnesení byla zamítnuta jak správním výborem býv. župy gemermalohontské, tak i nař. nyní výrokem žal. úřadu.
Uvažuje o stížnosti do výroku toho podané, nss přihlédl předem k otázce st-lovy legitimace. Pro legitimaci tu neshledal dostatečného podkladu ve st-lově prohlášení, že se dal ke stížnosti pohnouti hlavně zřetelem k veř. zájmu, neboť k hájení zájmu toho povolán není a předpokládalo by tedy jeho oprávnění ke stížnosti podle § 2 zák. o ss porušení jeho subjektivního práva.
St-l poukázal však také na neblahý finanční stav obce, na výši obecních přirážek a opírá svou stížnost právě o tvrzení, že obec zadala své právo Jindřichu L. za úplatu daleko menší, než odpovídá skutečné hodnotě onoho majetkového objektu.
Po názoru nss-u bylo by toto tvrzené jednání kvalifikovati také jako bezprávný zásah v subjektivní právo st-le jako poplatníka, aby zatížen byl obecními dávkami jen potud, pokud toho skutečný finanční stav obce vyžaduje za šetření příslušných předpisů a jsou tudíž v tomto směru dány podmínky, za nichž se může dovolati pomoci nss-u.
Ve věci samé dal se pak soud ten vésti těmito úvahami: Podle § 120 zák. čl. XXII z 1886, jenž nedoznal v tomto bodu změny zákonem z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., pacht obecního majetku může se státi z pravidla pouze cestou veřejné dražby. Jestliže by toho však výjimečně doporučoval zájem obce, připouští se i pacht z volné ruky, ovšem s příslušným schválením vyšší vrchnosti.
V daném případě obec použila tohoto výjimečného opatření pachtu z volné ruky a bylo její usnesení schváleno jak župním správním výborem, tak i žal. nyní úřadem shledavším, že jsou zde podmínky zákonem předpokládané, totiž zájem obce vyžadující, aby použito bylo právě tohoto soukromého způsobu zpeněžiti právo obci náležející.
St-l bére v odpor tento závěr úřadu pouze s hlediska finančního efektu onoho jednání, zda totiž je pro obec výhodné hospodářsky do té míry, že by odůvodňovalo úchylku od pravidelné jinak fruktifikace majetkového objektu obci náležejícího veřejnou dražbou.
Tato otázka jest však otázkou skutkovou, nikoli právní, a její zodpovědění žal. úřadem může býti nss-em přezkoumáno pouze s hlediska 2. odst. § 6 zák. o ss.
Jak patrno ze správních spisů a z nař. rozhodnutí, hleděl žal. úřad, odpovídaje si na otázku tu, jednak k nepříznivému finančnímu stavu obce a k její naléhavé potřebě peněz — k okolnostem, jichž st-l nepopírá a naopak je i ve stížnosti výslovně přiznává — dále k tomu, že z titulu onoho právního jednání dostalo se obci do rukou ihned poměrně značného obnosu na hotovosti, a posléze ke zhoršeným tržním poměrům v Rim. S., jak se tam v poslední době utvářily a jimž proto po jeho názoru nájemné Jindřichem L. nabídnuté zplna odpovídá.
Že by snad úřad byl měl hleděti ještě k okolnostem dalším, st-l ani netvrdí, omezuje se ve stížnosti toliko na to, že popírá správnost jednoho z oněch momentů, totiž pokud jde o závěr úřadu stran rozsahu trhů a vyplývající z toho výnosnosti tržních poplatků, o jichž pronájem jde.
V tomto směru přihlédl však žal. úřad k nastavší zatím změně územních poměrů, jakož i k účinku, jež změna ta přivodila v tržních poměrech města Rim. S. a dále ještě ke zhoršené situaci, pokud jde o obrat s plodinami, maje při tom po ruce nejen své vlastní znalosti, nýbrž zejména i zprávu měst. rady tamtéž, jakož i skutkové zjištění přijaté žup. správ, výborem, majícím své sídlo právě v onom městě a tedy s místními poměry jistě dostatečně obeznámeným. Ale pak přes opačný závěr, k němuž st-l v otázce té dospěl, nelze tvrditi ani, že by žal. úřad nebyl přihlédl ke všem okolnostem v daném případě směrodatným, ani že by se skutkovým předpokladům, z nichž vycházel, nedostávalo náležitého a spolehlivého základu.
Jestliže však úřad opíraje se o toto bezvadně získané skutkové zjištění výhodnosti onoho právního jednání pro obec se zřetelem k jejím zájmům schválil použití výjimečného opatření podle 3. odst. cit. § 120 zák. čl. XXII z 1886 a zamítl st-lovo odvolání proti tomu brojící, nelze v jeho výroku spatřovati nezákonitost st-lem vytýkanou, a bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3944. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 447-449.