NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 3

Povinnost branná.
537
Povinnost branná.

1. Historický přehled
.
Povinnost branná postihuje (téměř ve všech státech) všechny občany státní a v povinnosti té zračí se nejzřejměji a specielně nerozlučný svazek, kterým jednotlivci připoutáni jsou ke státu svému, v němž dopřáno jim pod ochranou jeho vyvíjeti hospodářský i právní život svůj. Povinnost branná v nynější způsobě své jest důsledkem všeobecného zbrojení většiny států evropských a má za účel přivésti moc válečnou na stejný stupeň s ostatními velmocemi.
Vznik povinnosti branné hledati sluší v soustavě lenní a allodiální. Každý občan svobodný u národů germánských, zabravších území nynějšího Německa, Francie a Rakouska, obdržel jistou část půdy zvanou allodium (allod) a vlastnictví tohoto pozemku opravňovalo jej též ku nosení zbraně; bylo to spíše čestným právem vyznamenávajícím všechny svobodné občany; nesvobodné osoby byly připuštěny jen výjimečně a v postavení podřízeném ku podnikům válečným. Prvotní tento poměr změnil se za válek s Římany. Většina národů podrobena a jen nepatrná část velmožů stala se důstojníky vojska římského. Avšak i v jiném směru způsoben obrat v dosavadní soustavě branné. Bylť statek allodní pravidelně tak skrovný, že stačil sotva k obživě rodiny; i obraceli se občané takoví na zámožnější šlechtice slibujíce jim služby své zvláště ve válce a na honbě a za to se jim propůjčovala v užívání — v léno — část pozemků. Pán lenní byl pak přímo vázán povinností brannou a lenníci jeho tvořili družinu válečnou. Pozdější války najmě křížové výpravy měly za následek, že války súčastniti se mohly opět i stavy nižší jako samostatní válečníci; avšak dlouhotrvajícími válkami vedenými daleko za hranicemi rodné země řídlo vojsko, anať povinnost branná v této způsobě znamenala namnoze zkázu Povinnost branná.
celé rodiny. I shledáváme v pozdním středověku u předních států soustavu žoldáckou, vojsko vydržované panovníky za stálý plat — žold. A na vydržování tohoto vojska musil každý občan platiti jisté dávky, které v různých způsobách a při různých příležitostech byly ukládány a vymáhány. Obrovské náklady na tlupy námezdné a rozervanost a zlořády, které bujely přímo po rozpuštění vojska takového, vyvolaly potřebu stálého vojska, kteréžto zřízení udrželo se až do doby nejnovější. V Rakousku došlo k úpravě povinnosti branné po osudné válce německo-rakouské r. 1866. Dne 5. prosince 1868 č. 151 ř. z. vešel v platnost zákon o všeobecné povinnosti, který částečně změněn byl zákonem ze dne 2. října 1882 č. 153 ř. z. Zákonem ze dne 11. dubna 1889 č. 41 ř. z. zrušeny oba řečené zákony a platnosti nabyl nynější branný zákon.
2. Obsah a trvání povinnosti branné
.
Soustava branná mocnářství rakousko-uhcrského zakládá se na branném zákonu z r. 1889, jehož podstatná ustanovení jsou pro obě části říše stejná. Povinnost branná jest všeobecnou a musí býti vykonána osobně od každého občana státního zbraně schopného (§ 1 cit. zák.).
1. Branná moc skládá se z vojska (stálého), válečného námořnictva, obrany zemské (zeměbrany) a domobrany. (Viz tyto články.)
2. Povinnost služební t j. povinnost sloužiti ve vojsku, námořnictvu atd. trvá (§ 8 cit. zák.):
A. ve vojsku:
a) tři roky ve vojsku řadovém (linii) a 7 let v záloze;
b) 10 let v náhradní záloze pro ty, kdož do náhradní zálohy přímo byli vřaděni. Náhradní záložníci povoláni jsou k aktivní službě na 8 neděl ku výcviku a po 13 dnech na polní cvičení;
B. ve válečném námořnictvu trvá služební povinnost 4 roky v řadovém vojsku, 5 let v záloze a 3 roky v mořebraně;
C. v obraně zemské (zeměbraně), pokud se týká, v její náhradní záloze:
a) dva roky pro ty, kdož vykonavše služební povinnost ve vojsku přeloženi byli do zeměbrany;
b) 12 let pro ty, kdož byli do zeměbrany přímo vřaděni, z čehož připadají 2 léta na službu aktivní.
Všechny osoby odvedené od 1. ledna do 1. října kteréhokoli roku zařadí se 1. říjnem roku odvodního t. j. přijmou se ve svazek vojska (válečného námořnictva), pokud se týká, zeměbrany. Osoby odvedené od 1. října do 31. prosince, dále osoby dobrovolně se hlásící a stavící se mimo třídu věkovou a pořadí losu (§§ 44, 45, 47 a 49 zák. br.) zařadí se dnem odvodu. V případu mobilisace dojiti může ku všeobecnému zařádění k rozkazu Jeho Veličenstva i před 1. říjnem. Služební čas počíná dnem zařadění a končí 31. prosince toho roku, ve kterém pominul dotyčný služební poměr (ve vojsku řadovém, v záloze atd.).
D. Služební povinnost v domobraně počíná dokonaným 19. rokem věku a končí 42. rokem (zák. ze dne 6. června 1886 č. 90 ř. z.). Ti, kdož před početím povinnosti domobranecké (před 19. rokem svého věku) do vojska vstoupili, náležejí po odbyté 12tileté službě ve vojsku (v zeměbraně) ještě 10 let k domobraně. Důstojníci (úředníci vojenští) na odpočinku (mimo službu) patří k domobraně až do 60. roku svého věku. Zřízence četnictva, Povinnost branná.
539
stráže finanční a státních hvozdů přidržeti jest ku povinnosti domobranecké dle případné potřeby.
3. Povinnost konati cvičení ve zbrani: Osoby vřaděné do zálohy nebo do náhradní zálohy vojska povinny jsou ku 3 cvičením ve zbrani, které trvá povždy nejdéle 4 neděle (§ 54 bran. zák.). Pravidelně trvají tato cvičení každého druhého roku po 13 dní. Zeměbranci a to osoby přímo do zeměbrany zařaděné povinny jsou ku cvičením ve zbrani úhrnnou dobou 20 neděl, osoby zařaděné ze zálohy vojska povolávají se k těmto cvičením celkem nejvýše na 4 neděle (§ 4 zák. ze dne 25. prosince 1893 č. 200 ř. z). Domobranci nejsou povinni ke cvičením ve zbrani.
Pořadí, ve kterém má býti kdo vřaděn do vojska (zeměbrany), určuje se losováním, které vykonává se u příslušného úřadu politického a při tom vytáhne si každý povolanec náležející do prvé třídy věkové sám číslo losu.
4. Výjimky z povinnosti odvodní a výhody ve příčině povinnosti branné:
a) Kandidáti stavu duchovního každé církve a společnosti náboženské zákonem uznané, kteří jako takoví již assentováni byli, mohou k žádosti své býti zařaděni do náhradní reservy. Aby pak pokračovati mohli ve studiích theologických, jsou sproštěni každé povinnosti vojenské (vojenského výcviku, cvičení ve zbrani atd.) jak v míru, tak i ve válce. Totéž platí i o těch, kdož v době svého zařaděni do vojska (t. j. 1. října kteréhokoli roku) zahajují studia theologická nebo jsou novici v řádu duchovním. Konečně požívají výhody uvedené ti. kdož po službě presenční nastupují studia bohoslovecká nebo v nich pokračují a skutečně hodlají se věnovati stavu duchovnímu (§ 45 prov. předp. k zákonu bran.). Kněží vysvěcení a správcové duší mohou býti v případu mobilisace povoláni k duchovní správě vojenské, pokud ovšem trvá jinak jejich branná povinnost (§§ 31 a 49 zák. bran.).
Vzdá-li se kdo před vyšším svěcením z kteréhokoli důvodu stavu duchovního, jakož i kandidáti stavu duchovního, kteří by neobdrželi úřadu duchovního do lhůty ministerstvem stanovené, vyloučí se z náhradní zálohy a přidržáni jsou k aktivní službě dle svého čísla losu. Zůstanou-li však osoby naznačené v náhradní záloze, musí se výcviku vojenskému vždy podrobiti; právo na jednoroční službu vojenskou zůstává jim vždy vyhrazeno.
Co do povinnosti domobranecké nařizuje čl. 78 min. nař. ze dne 19. ledna 1887 č. 5 ř. z , že vysvěcení katoličtí kněží a kněží ustanovení za správce duší kteréhokoli vyznání státem uznaného vykonávají svoji povinnost domobraneckou jen ve svém povolání a dle potřeby jako polní
kaplani (tedy nikdy se zbraní v rukou).
b) Podučitelové a učitelové obecných škol národních, měšťanských a ústavů učitelských, jakož i při veřejných ústavech hluchoněmých, slepců, blbců a opatroven mají býti vřaděni do náhradní zálohy — vykonávají-li skutečně v čas odvodu úřad učitelský — a mají býti přidržáni k vojenskému výcviku v době nejpříhodnější pro jich povolání. Výhody této pozbývají osoby zmíněné, jakmile vzdají se povolání učitelského (§§ 50 a 51 prov. předp. k zák. br.). Čekatelé úřadu učitelského mohou býti dovoleni až do ukončení studií svých, jsou-li v posledním ročníku ústavu učitelského 1. března toho roku, kdy mají se stavěti k odvodu. Povinnost branná.
c) Do náhradní zálohy mohou býti dále vřaděni:
aa) držitelé usedlostí náležejících k hospodářstvím zemědělským, jestliže usedlostí těch podědili (po svých příbuzných nebo po cizích osobách);
bb) obstarávají-li hospodářství sami a stačí-li výnos usedlostí k samostatnému vydržování rodiny pětičlenné, nesmí však výnos ten převyšovati čtvernásobný výtěžek potřebný ku obživě rodiny (§ 53 prov. předp. k zák. bran.). Poměr tento dlužno každoročně v červnu dolíčiti.
d) Výhody poskytované z ohledů rodinných. Z ohledů rodinných může býti zařaděn do náhradní zálohy k žádosti své rodiny :
aa) jediný syn otce ku výdělku neschopného nebo ovdovdělé matky, pokud se týká, jediný zeť;
bb) po smrti otcově jediný vnuk děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, nemají-li již syna jiného;
cc) jediný bratr nebo nevlastní bratr zcela osiřelých sourozenců, jakož i jediný nevlastní bratr sourozenců nemajících otce. Nárok na výhodu tuto má však branec ten jenom potud, pokud skutečně plní povinnost vůči osobám svrchu naznačeným;
dd) nemanželský syn, na jehož osvobození závisí obživa jeho matky;
ee) ten, jehož bratr nebo švagr (pokud se týká bratři neb švagři) konají služební povinnost ve vojsku řadovém nebo v zeměbraně, jestliže obstarává výživu osob svrchu vypočtených;
ff) branec, jehož bratři nedosáhli 18. roku svého věku, nebo jsou nezpůsobilými k výdělku pro nezhojitelné vady tělesné nebo duševní (§ 55 prov. předp. k zák. bran.). Žádosti o naznačené výhody dlužno podati cestou příslušného politického úřadu před hlavním odvodem.
5. Sproštěni od služby vojenské v případu mobilisace. Úředníci státu, císařských statků, veřejných fondů, zastupitelstev zemských a okresních a obcí pověřených správou politickou, pokud se pro tato místa vyžaduje průkaz o studiích právních a státovědeckých, dále professoři a učitelé na veřejných vyučovacích ústavech nebo na ústavech vyučovacích právem veřejnosti obdařených mohou býti v případu války k návrhu odborového ministra ponecháni v úřadu svém nezbytným počtem. Totéž platí o zřízencích při službě poštovní, telegrafní, železniční a paroplavební.
3. Branná povinnost cizinců a přistěhovalců
. Přistěhuje-li se kdo ve věku žádaném pro povinnost brannou z cizího státu do našeho mocnářství a nabude státního občanství v kterékoli polovině říše, musí splniti brannou povinnost podle svého věku bez rozdílu, zda snad dostál povinnosti branné v dřívější domovině. Podléhají tedy přistěhovalci pravidelné povinnosti branné (§ 10 prov. předp. k zák. bran.).
Cizinci přijatí s přivolením Jeho Veličenstva do vojska (válečného námořnictva) povinni jsou ku pravidelné službě řadové (§ 22 bran. zák.).
4. Prodloužení aktivní služby vojenské
.
Chovanci vojenských ústavů vzdělávacích mají za každý rok ztrávený na tomto ústavě požívajíce zcela bezplatného erárního nebo nadačního místa sloužiti 1 rok, za každý ztrávený na polobezplatném takovém místě půl roku přes zákonnou praesenční službu, avšak v prvním případu nesmí povinnost služební činiti úhrnem více než 10 let, v případě druhém více než 7 let. Chovanci za plat mají za celý čas v takovém ústavu ztrávený sloužiti aktivně jeden rok nad zákonnou službu praesenční. Povinnost služební prodlužuje se z trestu těm, kdož unikli před odvodem (§§ 44 a 45 zák. bran.), dále těm, kdož hledí lstí ujíti zákonné povinnosti služební (§ 47 zák. bran.), těm, kdož sami se zmrzačili (§ 49 bran. zák.), deserterům (§ 51) a konečně těm osobám, které v době služby praesenční odsouzeny byly trestním soudem civilním nebo vojenským pro zločin, a vazba trestní trvala více než 3 měsíce (§ 51).
5. Sluší ještě dodati, že ku přijetí do vojska nebo zeměbrany žádá se státní občanství v jedné z obou polovicí říše (do zeměbrany žádá se příslušnost v dotyčné polovici, ježto každá polovice má svoji zvláštní zeměbranu), dále potřební duševní a tělesné způsobilosti (jistá výška těla) a konečně stáří aspoň 17 let.
Roční kontingent branců potřebný k udržení vojska a válečného námořnictva činí 103 100 mužů. (Viz čl. Dobrovolníci jednoroční, Domobrana, Loďstvo a námořnictvo válečné, Obrana zemská, Odvod vojenský a roční kontingent nováčků a Vojsko.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Povinnost branná. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 553-557.