Č. 9976.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Služební doba započtená pro postup do vyšších požitků z titulu »slovenské výhody« započítává se do doby 35 roků, jejíž dovršení podle § 15 odst. 3 věty poslední plat. zákona vylučuje nabytí posledního náslužného přídavku.
(Nález ze dne 25. června 1932 č. 10317/29.)
Věc: Antonín H. v K. proti ministerstvu pošt a telegrafů o náslužný přídavek.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosy min. pošt z 29. září 1922 a z 21. března 1922 byla stěžujícím si poštovním úředníkům trvale ustanoveným na Slov. v obvodu ředitelství pošt v Košicích z titulu t. zv. slovenské výhody přiznána pro postup do vyšších požitků tato období: Antonínu H. 8 roků a Čeňku Sch. 14 roků.
Nař. rozhodnutím byla v cestě instanční potvrzena rozhodnutí ředitelství pošt v Praze a v Košicích, jimiž byl st-lům při zvýšení jejich služného v 6. platové stupnici stupni f) o druhý náslužný přídavek odepřen nárok na zvýšení služného o třetí náslužný přídavek vzhledem k ustanovení § 15 odst. 3 poslední věty plat. zák., ježto s připočtením období z titulu slovenské výhody jim přiznaných, dovršili 35 roků služební doby započítatelné pro ustanovení úředníkem a pro zvýšení služného. Tato svá rozhodnutí odůvodnil žal. úřad opíraje se o důvodovou zprávu k plat. zákonu a o předpisy o započtení pro zvýšení služného (§§ 142 a 207 pl. zák.) v podstatě tím, že započítatelnou dobou podle § 15 odst. 3 poslední věty cit. zák., stejně jako v předchozích ustanoveních tohoto §, dlužno rozuměti nejen započítatelnou dobu ve služebním poměru skutečně ztrávenou, nýbrž i jiná období v tomto služebním poměru pro zvýšení služného započtená. Ježto pak udělení slovenské výhody započtením určitého období pro postup do vyšších služebních platů se neliší od jiného započtení let do postupu, nelze se vyhnouti žádnému z důsledků, které s přiznáním slovenské postupové výhody ve formě započtení let do postupu jsou podle platných předpisů spojeny a — Č. 9976 —
dlužno tedy i dobu započtenou pro postup z titulu slovenské výhody považovati za započítatelnou dobu, jak ji předpokládá § 15 plat. zák. Vycházeje z tohoto právního názoru, nepřiznal žal. úřad st-lům nárok na postup do posledního náslužného přídavku, ježto započtením shora uvedených období z titulu slovenské výhody jim přiznaných dovršili před postupem do tohoto přídavku 35 započítatelných služebních let.
O stížnostech na tato rozhodnutí podaných uvážil nss takto:
Stížnosti formulují v podstatě jedinou námitku, již zakládají na tom, že slovenskou výhodu st-lům přiznanou nelze kvalifikovati vůbec jako služební dobu a že tudíž bez výslovného zákonného předpisu nelze ji včítati ani do doby 35 roků služební doby započítatelné pro ustanovení úředníkem a pro zvýšení služného, k jejímuž dovršení ustanovení § 15 odst. 3 poslední věty plat. zák. váže vyloučení zvýšení služného o poslední náslužný přídavek. Toto své stanovisko opírají stížnosti v dalších svých vývodech o předpisy bodu II. B »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov.«, schválených usnesením min. rady z 27. července 1920, z nichž snaží se dovoditi, že jediným účelem těchto předpisů bylo poskytnouti úřednictvu ustanovenému na Slov. finanční nadlepšení a to buď ve formě lepšího postupu anebo vyšších požitků, avšak vždy bez jakéhokoliv vlivu na délku služební doby.
Názoru stížnosti nelze přisvědčiti. Propůjčení slovenské výhody uskutečňuje se konstitutivním správním aktem, jímž se státnímu zaměstnanci z důvodu jeho ustanovení na Slov. dostává některá z výhod usnesením min. rady z 27. července 1920 intendovaná. Tímto propůjčovacím aktem, jímž se právní nárok zaměstnance na dotyčnou výhodu teprve zakládá, jest pak určen obsah a rozsah výhody jemu udělené a bude proto i v daném případě řešení otázky stížnostmi relevované, totiž lze-li slovenskou výhodu st-lům udělenou kvalifikovati jako služební dobu, záviseti jedině na obsahu oněch správních aktů, jimiž jim slovenská výhoda byla propůjčena. Podle výnosů min. pošt svrchu citovaných bylo st-lům z titulu slovenské výhody »přiznáno« Antonínu H. 8 roků a Čeňkovi Sch. 14 roků »pro postup do vyšších požitků«. Tato dikce zmíněných dekretů se zřetelem k tomu, že platné právo úřednické zná i institut zápočtu let do služební doby a že tedy pod pojmem »služební doby« dlužno rozuměti nejen dobu ve služebním poměru sku- tečně ztrávenou, nýbrž i jiná ideální období pro tento poměr započtená nenechává nejmenších pochybností o tom, že in concreto byla st-lům slovenská výhoda udělena ve formě zápočtu uvedených období do služební doby rozhodné pro postup do vyšších požitků. Byla-li však st-lům slovenská výhoda propůjčena v této formě, pak jest pro daný spor zcela nerozhodno, jakou právní povahu má slovenská výhoda ve smyslu předpisů odst. II. B »Zásad pro úpravu osobních poměrů zaměstnanců na Slov.« a mohl proto nss ponechati stranou vývody stížnosti, pokud, dovolávajíce se předpisů těchto »Zásad«, snaží se z nich dovoditi, že udělení slovenské výhody nemůže vrhati žádný reflex na délku služební doby, neboť i kdyby stížnosti měly pravdu, nemohla by tato okolnost na věci nic změniti, když podle obsahu aktů, jimiž udělení slovenské výhody st-lům se stalo a jež, jak svrchu řečeno, jsou pro určení jejího obsahu v tom kterém případě je- — Č. 9976 —
dině rozhodný, byla jim tato výhoda udělena, byť i snad v rozporu s intencemi citovaných »Zásad«, ve formě zápočtu určitých období do služební doby rozhodné pro postup do vyšších požitků.
Je-li tomu tak, pak ovšem nelze upírati obdobím st-lům z titulu slovenské výhody započteným kvalifikací služební doby a vylučovati je již z tohoto důvodu ze zápočtu do 35leté služební doby ve smyslu § 15 odst. 3 posl. věty plat. zák., a mohlo by se tedy jednati jen o to, zda tato období st-lům z titulu slovenské výhody pro postup do vyšších požitků přiznaná, lze kvalifikovati jako služební dobu započítatelnou pro zvýšení služného ve smyslu posléz citovaného ustanovení plat. zák. V tom směru vyslovil žal. úřad, že služební dobou, započítatelnou pro zvýšení služného podle tohoto zákonného předpisu, dlužno rozuměti jednak započítatelnou dobu ve služebním poměru skutečně ztrávenou, jednak i jiná období v tomto služebním poměru pro zvýšení služného započtená. Vycházeje z tohoto právního názoru, dospěl pak žal. úřad k závěru, že, ježto udělení slovenské výhody započtením určitého období pro postup do vyšších požitků neliší se od jiného zápočtu let do postupu, nelze se vyhnouti žádnému z důsledků, které s přiznáním slovenské postupové výhody ve formě započtení let do postupu jsou podle platných předpisů spojeny a dlužno proto i dobu započtenou pro postup z titulu slovenské výhody považovati za započítatelnou dobu, jak ji předpokládá § 15 plat. zák.
Proti svrchu uvedenému právnímu názoru žal. úřadu neformulují st-lé stižního bodu, naopak upustivše od svého opačného stanoviska hájeného v odvoláních výslovně uznávají, že započítatelnou služební dobou ve smyslu cit. ustanovení dlužno rozuměti nejen služební dobu efektivní, nýbrž i ideální (léta legionářská, válečná atd.), tedy služební dobu započtenou a nemá proto nss důvodu, ba ani právní možnosti, aby správnost tohoto právního názoru přezkoumával a aby zkoumal, zda posléz zmíněný závěr žal. úřadu na něm založený odpovídá zákonu.
Za tohoto stavu věci — když st-lé netvrdí, že by ani s připočtením let započtených jim z titulu slovenské výhody nedosáhli 35 roků služební doby — nezbylo než stížnosti zamítnouti, při čemž k vývodům stížnosti in fine obsaženým, v nichž se st-lé jednak dovolávají postupu poštovní správy v jiných případech, jednak poukazují na praksi poštovní správy, pokud se týče odnímání slovenské výhody v případech návratu zaměstnance ze Slov. do zemí historických, stačí podotknouti pouze tolik, že okolnost na prvém místě zmíněná, jíž patrně se stížnosti snaží podepříti své stanovisko důvody ekvity, jest pro otázku zákonitosti nař. rozhodnutí, a jen po této stránce může je nss vzhledem k ustanovením §§ 2 a 7 zák. o ss přezkoumávati, zcela nerozhodná a musila proto býti ponechána bez povšimnutí. Stejně tak nemůže na věci nic změniti poukaz st-lů na praksi poštovní správy, pokud se týče odnímání slovenské výhody při přeložení zaměstnance ze Slov. do zemí historických, když st-lé netvrdí, že by jim byla slovenská výhoda shora cit. dekrety propůjčená, později odňata.

Citace:

č. 9976. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 180-182.