NPD documents search: Sociální revue, 2 (1921) - Činnost zemských úřadů pro péči o vál. poškozence v roce 1919

Co se stalo před Beránkovou tržnicí a co uvnitř.

(Zemský trestní soud v Praze.)

Kdo by z Pražanů neznal Beránkovu tržnici na maso? Je to jistě největší podobný závod v republice. Však také je tam zejména dopoledne rušno jako v úle; a což teprve před svátky! Loni před vánoci uspořádala firma za rozsáhlými výkladními skříněmi nádherný výklad, který upoutal každého kolemjdoucího. Není divu, že výklad byl obléhán.
Na roztomilé laňky a krásná podsvinčátka přišly se také podívat Barbora Roubíčková se svojí švakrovou Emilí Roubíčkovou, dělnice, které zašly si odněkud od Krče, kde bydlí, do Prahy nakoupit kousek lepšího jídla a nějaký dáreček pro řadu svých dítek. Dvě stě korun v samých dvacetikorunách měla Emilie složeny v kapse vrchního kabátu. Pojednou cítí, že jí něčí ruka jede po zádech směrem ke kapse, hbitě sáhne si do kapsy a setká se tam s jinou rukou. Ohlédne se a vidí za sebou slušně oblečeného mladíka. „Pane, vy mi saháte do kapsy!“ vzkřikla rozechvělá Roubíčková, pro niž byla by ztráta 200 Kč znamenala hladové vánoce.
„Vy drzá ženská, co si to opovažujete tvrdit?“ rozčepýřil se mladík a počal se tak rázně ohrazovat proti nařčení, že Roubíčková ztratila svoji jistotu a nechala mladíka odejít. Ale jeden z kolemstojících poradil jí, jen aby šla za ním a dala jej nejbližším strážníkem zjistit. Poslechla Roubíčková této rady, ale mladík, když viděl, že je následován, dal se u Karlovy ulice na útěk. V tom přistoupil k Roubíčkové jiný mladík a povídá: „Neutíkejte za ním, to není ten mladík, co vám chtěl vzít peníze, pojďte se mnou, já vám ukáži pravého pachatele.“ Ale Roubíčková nedala se obelstít, nýbrž běžela dále za utíkajícím mladíkem, kterého, když byl jednoho chodce porazil, zachytil jiný chodec do náruče a předal policii. Na komisařství, kam byl předveden, znovu protestoval ostře proti nařčení, byl však přes to ponechán ve vazbě, odkud jej pustili teprve 8. ledna, když prokázal, že se bude 10. ledna ženit.
Minulé středy zasedl František Svoboda, 29letý dělník ze Žižkova, před samosoudce vrch. radu Dobromíra Součka, aby se zodpovídal ze zločinu nedokonané krádeže dle §§ 171 a 176 tr. z.
I před soudem výřečně a resolutně prohlašoval, že Roubíčkové do kapsy nesahal. Ale svědkyně vyloučily každou pochybnost a minulost obžalovaného hodně mu přitížila. Bylť již pro kapesní krádeže na různých trzích, ve vlacích a ve vozech elektr. dráhy několikrát trestán, jednou dokonce i žalářem dvouletým, a jeho tresty přesahující celkem dobu šesti roků.
Po skončeném líčení byl k návrhu stát. zástupce dra Trosta odsouzen do těžkého žaláře v trvání dvou měsíců, ovšem nepodmíněně.
*
Tohle se tedy stalo před tržnicí Beránkovou. Abychom vyplnili, co jsme slíbili titulkem, musíme vylíčiti i jinou, delikátnější událost, která se stala uvnitř Beránkovy tržnice.
V restaurační kuchyni Beránkovy tržnice zaměstnán byl jako kuchař 26letý Antonín Š., jemuž k ruce jako služebná přidělena byla Julie S. Zalíbila se Toníkovi obratná a hezká Julinka a ani jí nebyl kuchař tak docela protivný. Domluvili se, Toník jednou u plotny prohlásil, že by nebyl proti tomu, vzíti si Julču za zákonitou manželku, a když měli první prázdné odpoledne, šli do hotelu „Neptun“, aby tam zpečetili svoji lásku a vzali si zálohu na štěstí, které je v manželství očekává. Tu zálohu vzali si ještě asi třikrát. To už se otvíralo jaro, a když rozkvetl první bez, svěřila se Julie Toníkovi na výletě v Troji, že má tušení, jakoby měl k ní zavítati dlouhonohý pták. Tajemstvím tím nijak Toníka nepotěšila. Naopak zmlknul, zvážněl a byl zřejmě mrzut. Druhý den připálil buchty a na příští schůzce nadhodil Julii, že by bylo nejlépe, kdyby si dala pomoci. Věděl by prý o jednom lékaři, který by zakročil, aby čáp, který nastupoval k ní cestu, vrátil se do svého domova, vida marnost svého poslání.
Ale Julie, která se už těšila nejen na manželství, ale i na miminko, nechtěla ani slyšeti a prohlásila, že si své dítě nechá a vy chová. Více tedy Toník se o věci nezmínil, ale za to začal se ohlížet po jiném místě, které také pro dobu lázeňské sezóny dostal v jednom předním hotelu v Mar. Lázních.
Opuštěná Julie odebrala se, když nadešla hodina, do pražské porodnice, kde ji čáp, jehož putování nebylo přerušeno, vynašel a odevzdal ji čiperného kluka. Poručenský soud zavolal si Toníčka do Prahy, aby od něho vyzvěděl, jak si představuje plniti své otcovské povinnosti. Ale milý Toník dítě zapřel. Měli prý hezkou Julču rádi i jiní mládenci, proč tedy zrovna on by měl platit alimenty! Julie v pláči popřela, že by byla měla jinou známost, a podotkla, že Toník už tím, že chtěl ji vésti k lékaři, aby ji zbavil těhotenství, přiznal, že děcko je jeho.
Byly tedy spisy postoupeny státnímu zastupitelství, aby prozkoumalo, nebylo-li by dobře s Toníčkem promluviti slovíčko v cestě trestní, a státní zastupitelství skutečně podalo na Antonína Š. žalobu pro zločin pokusu vyhnání plodu vlastního dle § 144 tr. z. a pro přestupek zmrhání pod slibem manželství dle § 506 tr. z.
O žalobě rozhodoval v sobotu samosoudce Dobr. Souček. Obžalovaný přijel až z Užhorodu, kde je nyní zaměstnán, a popíral jakoukoli vinu. Tvrdil, že se mu Julinka sama přiznala, že už důvěrně se seznámila s dvěma či třemi muži, a že jistě onen čáp byl již na cestě k ní, když on s Julinkou po prvé zazvonili v hotelu „Neptun“. Vedl také dva svědky, kteří mu měli dosvědčiti, že Julinka nebyla tak hodná, jak dnes se snaží dokázati.
Zavolali tedy Julinku. Hezká, černovlasá dívčina drobnější postavy, zřejmě po porodu zesláblá a bledá, pod přísahou vypovídá, že Toník byl její první láskou, kterému dovolila tolik, že to mohlo být panu čápu znamením, aby ji navštívil. Ovšem nedovolila mu to bezprostředně po jeho slibu manželství, nýbrž až později. Také ji nijak nenutil, aby si dala pomoci, jen jí to tak nadhodil, a když nesvolila, nemluvil už o tom.
Svědci, Toníkem žádaní, Karel Černý a Karel Vavřička, oba zaměstnaní v Beránkově podniku, nemohli ovšem dokázati, že by byla Julinka měla kdy nějaký důvěrný poměr. Mluvilo se prý v kuchyni o tom, že se schází s nějakým šoférem Lojzou a s nějakým úředníkem Edou, ale sami o tom nevěděli nic.
Přes to byl však Toník po řeči stát. zástupce dra Trosta obžaloby sproštěn. V důvodech osvobozujícího rozsudku uvedl soudce, že skutková podstata zažalovaných činů není dána, poněvadž Toník nenutil Julču k žádnému zákroku, směřujícímu k vyhnání plodu, ani jí peněz k tomu nedal, ani žádného lékaře nejmenoval; také přestupku zmrhání pod slibem manželství zde není, poněvadž Julča nepoddala se Toníkovi bezprostředně pod slibem manželství, nýbrž o manželství mluveno bylo již dříve a Julie, doufajíc, že Toník svůj dřívější slib splní, poddala se mu, nežádajíc jako podmínku výslovné opětování tohoto slibu.
Nyní se věci uchopí opět soud civilní, jehož rozhodnutí je ovšem předem jisté. Toník zůstane tatínkem a bude platit.
—ff—

Citace:

Co se stalo před Beránkovou tržnicí a co uvnitř. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 6, s. 69-70.