Nároky stávkujícího na náhradu za okamžité propuštění.(Nejvyšší soud v Brně.)V době stávky bank. úředníků pohrozila Česká průmyslová a hospodářská banka svým zaměstnancům okamžitým zrušením služebního poměru, nevrátí-li se ihned na svá pracovní místa. Kdo se nevrátil, byl také skutečně propuštěn.Jeden z postižených vedoucích úředníků v Praze podal žalobu, jíž se domáhal vyplacení nevyplacených požitků a náhrady za okamžité zrušení služebního poměru.Obchodní soud pražský žalobu zamítnul s odůvodněním, že „žalobce neměl se podrobiti usnesení odborové organisace, nýbrž nařízení banky, a jestliže nemohl svou služební povinnost vůči bance srovnati se svými závazky vůči své odborové onganisaci, se zásadou solidarity a se svou ctí, pak že nemá práva domáhati se náhrady za škody, způsobené okamžitým zrušením služebního poměru.“Zemský vrchní soud v Praze tento rozsudek pražského obchodního soudu potvrdil.Totéž učinil minulý týden i nejvyšší soud za předsednictví dr. Prouzy. Uznal, že Česká průmyslová a hospodářská banka propustila žalobce bez výpovědi právem a že „žalobce nemůže si právem stěžovati do toho, že nižší soudy uznaly služební smlouvu jeho za zrušenou bez ohledu na to, že bankovní úřednictvo usneslo se stávkovati a bez ohledu na pohnutky, jež vedly žalobce k připojení se ke stávce této. Propuštění žalobcovo bylo důvodno a stalo se formálně správně, neboť úředníci byli cirkulářem upozorněni, že stávka bude pokládána za důvod k okamžitému zrušení poměru služebního. Banka měla zákonný důvod pro okamžité propuštění.“