NPD documents search: Právník, 66 (1927) - Ochrana umělecko-historických památek a přírodních krás v pozemkové reformě

Z ciziny

Elegantně do káznice.

Jednou ze známých postav vídeňského nočního života v době nejpřekotnější inflace byl jistý velice mladý muž jménem Ludvík Rifczes. Obchodoval kovy a klenoty a vystupoval způsobem velmi skvělým. Měl dva pěkné automobily, v nichž neustále vozil své přátele a hlavně své přítelkyně po vídeňských zábavních místnostech. Byl znám ve všech barech a ve všech tančírnách moderních tanců, v nichž rozhazoval peníze oběma rukama. Měl celou řadu milenek a současně třem z nich zařídil byty, v nichž je pak navštěvoval. Zkrátka a dobře byl to kavalír k pohledání.
Ale on nezabýval se jenom zábavami, milenkami a radovánkami. On také pracoval. Ovšem jeho prací byl obchod. Obchodoval vším možným, co mu právě do ruky přišlo. Hlavně kupoval. Kdekoliv slyšel, že někdo má něco na prodej, už byl u něj a už koupil. Cena mu byla celkem vedlejší, neboť on byl i při smlouvání kavalír. Nemusilo mu na ceně záležet, poněvadž on stejně nikdy nic nezaplatil.
Zboží, které koupil, buď obratem ruky hned za hotové prodal, anebo aspoň zastavil. Peníze, které utržil, hned za tepla v barech a nočních lokálech rozházel.
Konečně stal se bankéřem, založil si bankovní závod. Nyní teprve byla jeho sláva v nočním světě úplná. Ale vše má svůj konec. A tak, když na podzim roku 1923 byla na něj učiněna u hospodářské policie celá řada trestních oznámení, viděl, že dny jeho slávy se ve Vídni schýlily ke konci a proto učinil to, co mu kázala jeho obchodní prozíravost a opatrnost: zmizel z Vídně a hledal si nové působiště.
Ovšem jeho spěšný útěk z Vídně nebyl neoplakáván. Naopak, mnoho bylo těch, kteří hluboce po něm truchlili.
V prvé řadě byly to jeho nespočetné přítelkyně, které dlouho nemohly zapomenout na jeho kavalírství a jeho automobil. Ale neméně hluboce truchlili po panu bankéři jeho věřitelé. Zanechalť jim v upomínku — osm miliard rak. korun podvodných dluhů.
Státní návladnictví a policie nenechaly ovšem uprchlíka jen tak beze všeho běžeti a poslaly popisy jeho osoby i jeho činnosti do všech zemí, o nichž předpokládaly, že by se byl mohl do nich obrátiti. Nicméně Ludvík Rifczes žil dále svým fidélním životem a to ve všech nejelegantnějších lázeňských místech snad celého světa, aniž by mu byly činěny se strany policie obtíže. Dovedl každého oslepiti svým skvělým vystupováním, takže nikdo se neodvážil hledati v něm starého šejdíře.
Byl hráčem, byl vyděračem, byl přítelem a důvěrníkem vznešených krásných žen a jeho život plynul zas v rozkoších a radovánkách.
V březnu roku 1924 stal se Rifczes v Meranu hrdinou sensační milostné avantury. V elegantním hotelu meránském, v němž tehdy bydlil, objevila se náhle cizí kráska, hvězda první velikosti, jež sladkým půvabem svých devatenácti let, svou nápadnou krásou a elegancí oslnila celou lázeňskou společnost. Tato mladá dáma slula Margot Roithingerová a přijela do Meranu se svým ženichem, ohromně bohatým, 57letým velkoobchodníkem a továrníkem voňavek Isaiášem Rappem. Hned druhého dne jejich pobytu v Meranu seznámil se tento šťastný pár snoubenců s Ludvíkem Rifczesem, který se vydával za bohatého velkoobchodníka kovy a klenoty z Vídně, a příjemná známost byla hned navázána.
Pan Isaiáš Rapp byl však po několikadenním pobytu telegraficky v obchodních záležitostech povolán do Vídně a musil svou nevěstu zanechati v Meranu samotnou. Mohl tak klidně učiniti, vždyť tam s ní byl jejich nový přítel pan Rifczes, který spanilou Margot vzal pod svou ochranu.
Ženich slečny Margot musil se ve Vídni zdržeti delší dobu. Když pak po několika týdnech přijel do Meranu pro svou nevěstu, sdělil mu hotelový personál s politováním, že slečna Margot s panem Rifczesem jsou „v tahu“. S nimi byly „v tahu“ i kufry s cennými papíry pana Rappa v ceně více než jedna miliarda rak. korun.
Okradený ženich učinil u vídeňského bezpečnostního úřadu trestní oznámení na svou zmizelou nevěstu pro krádež, a oddal se zármutku.
Mezitím Rifczes se slečnou Margot Roithingerovou byli v Nizze, kde Rappovy papíry zpeněžili a s vytěženými penězi hráli v kasinu v Monte Carlu o veliké obnosy.
Margot z Nizzy psala do Vídně své matce, jak se jí blaženě žije, a tak se stalo, že Rapp se dověděl o jejím pobytu. Jel hned do Nizzy za ní, ale když opět spatřil její kvetoucí krásu, zapomněl na své cenné papíry a do nevěrné nevěsty se znovu zamiloval s celým ohněm svých padesáti sedmi jar. Spanilá Margot přijala ho znovu na milost a tak po několik dní těšil se pan Isaiáš Rapp opět celé její přízni.
Brzo však se ukázalo, že milý pan Rapp se octl mezi tím úplně na mizině a že v Nizze již „mele z posledního“. Když sličná Margot viděla, že Rapp prodává své poslední cennosti, aby mohl uhraditi náklady jejího rozmařilého života, zchladla okamžitě ve svých citech k němu, nechala ho s prázdnou tobolkou v Nizze a ujela s Ludvíkem Rifczesem do Sorrenta.
Ubohý pan Rapp byl však tak dokonale na mizině, že neměl ani tolik prostředků, aby mohl uprchlou nevěrnici pronásledovati. Zbylo mu po zaplacení účtu v hotelu stěží na lístek třetí třídy do Vídně. Vrátil se do Vídně a ohlásil konkurs.
Ale ani spanilé Margot se nedařilo skvěle. Rifczes záhy viděl, že mu po jejím boku žádné štěstí nekvete a proto ji nechal někde v hotelu a ujel. Byl rozhodně přítelem změny a krása sličné Margot mu již zevšedněla.
Delší čas nebylo o celé trojici ničeho slyšeti. Pan Rapp trávil příjemně čas konferencemi se svými věřiteli, slečna Margot hledala po Italii mecenáše a pan Ludvík Rifczes jezdil po světě, hledaje, koho by napálil.
Setkáváme se s ním opět až na podzim minulého roku ve Švýcarsku. Jednoho krásného dne objevil se tam v Curychu v bance a předložil dopis od ředitelství hornoslezského uhelného dolu „Robur“, který obsahoval příkaz bance, aby vyplatila jejich plnomocníku Rifczesovi obnosy až do výše 84 500 švýcarských franků.
Příkaz byl správně signován a všechno bylo v pořádku, takže curyšská banka celý obnos Rifczesovi vyplatila. Již druhého dne vyšel však jeho podvod najevo, neboť banka na své telegrafické sdělení dostala od ředitelství dolu „Robur“ obratem depeši, že žádný plnomocník do Švýcar vyslán nebyl a že jde o podvod.
Rifczes byl ještě v Curychu, takže mohl býti ihned zatčen. Neměl ještě ani času, aby mohl vylákané peníze utratiti, takže i škoda, kterou banka utrpěla, nebyla velká.
V těchto dnech konalo se v Curychu s ním přelíčení. Byl uznán vinným zločinem podvodu a falšování listin a odsouzen na dva roky do káznice. Jest mu teprve třicet let.
br.

Citace:

Elegantně do káznice. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 4, s. 51-52.